Kreativní ekonomika a kreativní manažer



Týmová a individuální tvořivost není něco protikladného. Mohou se navzájem doplňovat. Ale přesto je možno říct, že mezi nimi existují určité rozdíly, které v některých ohledech zvýhodňují jednu z nich.

Přednosti individuální tvořivosti spočívají ve snižování působení skupinového sugestivního myšlení a nadřazování týmu nad jednotlivcem, jsou snadněji eliminovány tendence k předčasnému hodnocení, jedinec je pružnější při asociačním myšlení a je schopen větší koncentrace na řešený problém (Mikuláštík, 2010). Individuální tvořivost vyhovuje více introvertovi, který čerpá energii z vlastního vnitřního světa.

Přednosti skupinové tvořivosti spočívají ve větší otevřenosti myšlení i za hranice oboru každého jednotlivce. V inovaci se ukazuje jako více výhodnější týmová práce. Je možná otevřená diskuze mezi členy, je možno využít divergentní formy uváděním všech možných i nemožných alternativ, navzájem se podporovat i inspirovat. Kladně mohou posilovat spolupráci pozitivní vztahy a vzájemná podpora. Tým zvyšuje míru efektivity řešení problému, a to často zejména proto, že tým dělá riskantnější rozhodnutí (VanGundy, A. B., 1984). V týmu se dělá méně chyb a je to příležitost pro vzájemné učení. Skupinová tvořivost vyhovuje více extrovertovi, který získává energii z vnějšího sociálního prostředí, řeší problémy mluvením, diskuzí (Mikuláštík, M., 2010). Důležitým pojmem v týmové práci je „sdílený duševní model“ (Puccio, G. J., 1999, Mikuláštík, 2010). Umožňuje lepší spolupráci, umožňujepředvídat reakce ostatních a přizpůsobit jim své jednání (Mikuláštík, 2010). Neznamená to ale, že budou nacházeny ty nejoriginálnější nápady.

V rámci týmu má významnou roli facilitátor, i když nebývá vždy přijat s nadšením, protože členové týmu věří ve své samořídicí schopnosti, což je vnímáno jako demokratické a neformální. Ale není to jednoduché u nejednoznačných problémů.

Členové týmu se vzájemně doplňují svými specifickými vědomostmi a dovednostmi a jsou ochotni spolupracovat, takže by mělo převládat klima spolupráce a podpory. Stanovují se jasné cíle budoucí aktivity i systém práce, důležitý je i podíl na rozhodování. Tým musí být připraven zvládat krize, rychlé řešení problémů i organizační změny. Důležité je, aby se každý člen týmu identifikoval s týmem i s řešeným úkolem. V týmové práci je účinné řešení problému aha-zážitkem (insight). Sdílení pohledu na problém v týmu vychází z omezené kapacity individualit, které sice přichází s odlišnými nápady, ale právě sdílení otevírá cestu pro pochopení jiného pohledu na problém. Takový aha-zážitek je považován za projev vysoké úrovně tvořivosti. Změny dosažené pomocí takového insightu vedou velmi rychle k inovaci, k realizaci (Mikuláštík, 2010).

Ve firmách převažuje týmová tvůrčí práce nad individuální tvůrčí prací. Je to z důvodu organizační struktury, návaznosti pracovních vztahů, aktivit a odpovědnosti za podřízené. Má-li být práce týmu tvůrčí, je nezbytná vysoká míra rozmanitosti v pracovní činnosti mezi členy, kteří by měli být heterogenní z hlediska profese i mírou spoluúčasti na týmovém úkolu.

Každý člen skupiny má dvojí roli. Jedna role se dá označit jako pracovní funkce, například vedoucí technického rozvoje nebo technolog, obchodní zástupce firmy, finanční odborník. Druhá role je méně zřejmá, označuje se jako týmová role a je to způsob, jakým se každý jedinec zapojuje do spolupráce s jinými lidmi. Tato týmová role vyplývá z celkového zaměření a osobnostní specifiky jedince.

Lidé se tedy v týmových rolích chovají odlišně. Toto jejich chování je konzistentní. Určité kombinace rolí zefektivňují práci týmu. Dobrý vedoucí dovede rozpoznávat role a podle toho vybírá členy skupiny a také je pověřuje kompetencemi.

Některé techniky používané při individuální tvořivé práci jsou odlišné od technik skupinových. Některé lze používat v obou variantách.

Jako odlišné individuální techniky mohou být označeny:

• Mapování mysli (jde o využívání myšlenkové reprezentace, nejlepší je ponechání volného průběhu myšlenek, vhodné zejména pro generování).
• Mentální mapy – je to způsob záznamu informací, myšlenek, které mě napadají v souvislosti se zpracovávanou problematikou. Zápis není řádkový, ale má podobu chobotnice, což je adekvátnější uspořádání myšlenek v mysli.
• Může to být Válení se v myšlenkové trávě – je to sbírání všech možných materiálů, informací, rychlá četba článků a knih z oboru, hledání souvislostí a nápadů o problému, je to vhodné pro získávání nových pohledů, jde o to, aby byly všechny možné informace o problému v jednom čase v mysli, aby mohlo dojít v inkubačním čase k novým asociacím, vhodné pro kombinování různých nápadů v organizačních a technických řešeních (Michalko, M., 2001).
• Může to být volné proudění asociací (Mikuláštík, 2010).

Jako odlišné týmové techniky mohou být označeny:

• Skupinová diskuze – diskuze může mít různou podobu, může to být srovnávání myšlenek, může jít o formu oponentskou, přesvědčovací, informační…, může jít o diskuzi ve více nebo méně nezávislých týmech, v interaktivních nebo neinteraktivních týmech, kde se nepotkávají jejich členové tváří v tvář (ukázalo se, že neinteraktivní skupiny v počtu nápadů předstihnou interaktivní skupiny, což ale neplatí pro originalitu a řešení komplexního reálného problému).
• Problém může být v týmu řešen formou postupových kroků (v podobě postupového žebříku). Postupový žebříček může mít podobu postupného konkretizování problémové situace.
• Může být použita forma morfologické analýzy, když jde o práci s mnoha myšlenkami, které byly shromážděny nějakou formou generování.
• Může být použita metoda Lotosový květ.
• Brainstorming, Brainwriting, Synektika…
• Řešitelská porada nebo workshop ke konkrétním rozvojovým problémům (po účastnících se vyžaduje, aby vyjádřili své pojetí vývojových trendů společnosti jako celku s reflektováním změn, které probíhají v okolí tým následně formuje strategie s tím, aby byly podchyceny potenciální krize jako ohrožení. Je potřeba si uvědomit, že podnikatelské okolí je v neustálém pohybu, takže ve strategiích to musí být bráno v úvahu.).
• Vizuální identifikace vztahů je metoda vyvinutá z počáteční Gordonovy exkurze, kterou v roce 1972 rozpracovali Geschka a kolektiv a do současné podoby upravili v roce 1994 Isaksen, Treffinger a Dorval. Tato technika využívá vizuální obrazy k udržení odstupu od problému, a tím vytváří prostor pro nové, neobvyklé vnímání.

Kombinace individuálního a skupinového tvořivého myšlení má význam. Jedinci mohou vytvářet nové cesty myšlení a skupina může tyto nápady rozvinout. Ve skupině se lidé mohou naučit jednat za sebe a reagovat v rámci pevně stanovených hranic. V takových případech je skupina kohezivnější a aktivnější, což se může odrazit na zlepšení výkonu jednotlivých členů. Někdy se ale rozhodnutí skupiny projevuje jako horší než průměrné rozhodnutí jejích členů. To je dáno tzv. „skupinovým myšlením”. Způsobuje to koheze skupiny a nadřazování týmových zájmů nad pravdou. Existuje řada kombinací individuálního a skupinového myšlení.

V praxi ve firmě by se to mohlo praktikovat následovně:

• nejprve krátké střetnutí, které poskytne všem účastníkům úvodní podněty a informace,
• pak jednotlivci pracují úplně samostatně (asi týden),
• na konci individuální týdenní práce je skupinové sezení, kde jednotlivci přijdou se svými nápady (i když je má každý formálně písemně zpracované, měly by být prezentovány ústně), každý má k dispozici 10 minut,
• následuje diskuze o nápadech, rozvíjení navrhovaných myšlenek (na tuto část by mělo být vyhrazeno nejvíce času),
• po ukončení sezení jsou jednotlivci informováni o dalším problému, který mají samostatně řešit a rozcházejí se.

Nikdy nelze zaručit, že to, co funguje v jedné firmě nebo v jednom týmu, bude fungovat i v jiné organizaci nebo v jiném týmu.

Aplikace tvořivosti není jednoduchá. K tomu musí být lidé trénováni a motivováni, jinak se bude know-how jenom nakupovat (Mikuláštík, M., 2010). Manažer by měl sledovat podmínky, za jakých tým pracuje dobře a za jakých špatně.

Převzato z knihy „Kreativní ekonomika“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.