English version
Tvořiví lidé jsou odlišní od netvůrčích průměrných lidí. Jsou individualisté, zvídaví, hraví, často mívají nejlepší výsledky, když porušují zaběhaná pravidla, nerespektují často pracovní příkazy, odmítají spolupracovat podle scénáře někoho jiného, odmítají spolupracovat s rutinéry, mnohdy se chovají jako provokatéři, bývají terčem kritiky. Tvořivý pracovník musí být motivován, musí mít před sebou určitý cíl, jeho jedinečné postupy musí být bráněny proti útokům a kritice, která působí tlumivě, i když je momentálně třeba neúspěšný.
Účinnost tréninku tvořivosti u manažerů má vliv na rozvoj tvořivých dovedností a na kvalitu produktu.
Dosavadní zkušenosti ukazují, že výcvik tvořivosti je efektivní a ve svých důsledcích se projevuje jako smysluplná činnost pro podniky, investované náklady do takových tréninků se mnohonásobně vrátí (Hlavsa, 1985, Basadur, 1998, 2004, Mikuláštík, 2005, 2010). Problematičtější je situace s přípravou vysokoškolských studentů, kde chybí rozvíjení kritického myšlení, trénink tvořivých metod a zážitkové formy výuky.
Musíme rozlišovat mezi tréninkem a vzděláváním. Vzdělávání je více zaměřeno teoreticky, obecně a koncepčně, mělo by stimulovat k přemýšlení, k uplatňování znalostí, k rozvoji různých forem myšlení. Ve vzdělávání nedochází k nějakému drilu. Trénink je možno označit jako mechanický dril, zaměřený úzce specificky na používání různých metod myšlení i praktických tvůrčích metodických postupů. Tyto procesy by měly být propojeny. To, co se naučíme teoreticky, by se mělo prakticky zkoušet na příkladech.
V organizacích, kde se podporuje rozvoj vědomostí a inovačních nápadů, mohou počítat s potenciální tvůrčí silou pracovníků organizace (Mikuláštík, 2010).
Zvlášť pro trenéra je důležité, aby měl ujasněno, jaký typ výcviku bude realizovat a také jaké on sám má předpoklady pro takový výcvik. Kdo trénuje tvořivost, potřebuje také tvůrčí schopnosti. Bez tvůrčích schopností může pouze nacvičovat pevně stanovené rutiny. Tvořivost není nějaký přepych, to je prostředek, to je zdroj, to je potřeba.
Tab. 6.5: Základní principy postupu při výcviku zaměřeném na rozvoj tvořivosti
| Konvenční principy | Tvořivý přístup při výcviku |
|---|---|
| hlavním cílem je obsah | hlavním cílem je proces a způsob práce |
| primární je učení prostřednictvím lektora | primární je učení se, objevování, sdílení frekventantem kurzu |
| lektor je šiřitel znalostí | lektor je facilitátorem, zprostředkovatelem |
| frekventant získává poznatky pasivně | frekventant objevuje a zobecňuje poznání |
| důraz na přesné plánování | důraz na pružnost, přizpůsobivost, důraz na uspokojení potřeb |
| těžiště na teorii | těžiště na praxi |
| direktivně stanovené poznatky | prostor pro vyjednávání a diskuzi |
| konvergentní přístup | divergentní přístup |
Průběh výcviku by měl být sestavován tak, aby vytvářel podporu vzniku návykových forem chování a je třeba připomenout, že je to odborný trénink:
- Poznávací fáze – kdy začátečník rozvíjí postupně své znalosti.
- Spojovací fáze – získané znalosti účastník začíná kombinovat a zkoušet.
- Trénink modelového chování – to je takové pojetí tréninku, ve kterém jsou modelové situace zpevňované něčím přitažlivým v zamýšleném chování.
- Autonomní fáze – je to konečná fáze získávání dovedností, výkon se stává pro účastníka bezproblémovým, účastník opakováním modelového chování získává návyk, v nejvyšší míře návyku se dá označit jako zautomatizovaný (Mikuláštík, M., 2010).
Metodika by měla být zaměřena na obecné tvůrčí dovednosti i na specifické schopnosti řešit konkrétní případy vlastní firmy. Také na získávání správných postojů a motivace. Je možno se zaměřit na programy obnovování a nebo bourání bariér. Ale je tu také něco, co nelze v kurzu natrénovat, a to jsou znalosti a dovednosti jeho profesionální specializace, některé osobnostní dovednosti a částečně i způsob vnímání světa (Mikuláštík, M., 2010).
Časové rozvržení je závislé na tom, k čemu je výcvik určen.
Dvoudenní seminář (11–12 hodin) je určen pro menší počet lidí a je to příležitost pro získání citlivosti při uplatnění některých technik.
Podrobnější výcvik pro jedince, kteří mají vyšší cíle jako uživatelé (asi 40 hodin) je zaměřen na praktický výcvik v individuální i skupinové práci.
Výcvik trenérů (asi 40 hodin) je zaměřen na to, jak používat různé metody. Důraz je kladen na praxi (Mikuláštík, M., 2010). Proto se vychází z reálných problémů jejich firmy.
Po tréninku většinou dochází k výraznému nárůstu kvality ideační dovednosti, což je možno označit současně jako predispozici ke zlepšení kvality evaluace. Po tréninku probanti přesněji poznávají, které z jejich myšlenek jsou originální, ale jejich citlivost pro neoriginální nápady zůstává na stejné úrovni. Jedinci, kteří absolvují trénink tvůrčích dovedností, a zvlášť když mají relativně nízkou úroveň imaginace, preferují imaginaci při řešení problémů, ale ne už v takové míře při generování problémů (Mikuláštík, M., 2010).
Převzato z knihy „Kreativní ekonomika“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.
