Kreativní ekonomika a kreativní manažer



Tvořivost je proces, často proces dlouhodobý, ale může proběhnout i v krátkém čase. Je to proces intropsychický, neboť jde o podchycení kauzálních vztahů v chování tvůrce, což se projevuje v novosti a neobvyklosti produktu pod vlivem stimulů z prostředí i pod vlivem vnitřních motivů. Výsledkem je obvykle tvůrčí produkt. Máme-li rozlišit rutinní řešení a tvůrčí řešení, je možno tuto odlišnost charakterizovat v několika základních bodech.

Do obou forem procesů jsou zapojeny kognitivní, emoční i motivační funkce, vnímání, učení, myšlení, komunikace, ale poněkud odlišným způsobem. Také vlastnosti osobnosti, které individualizují způsob tvůrčího procesu. Aktivace jednotlivých funkcí má kolísavý charakter a ne vždy vrcholu dosahují současně. Mění se úroveň pozornosti, mění se úroveň vědomí, vnímání, myšlení, intuice. Tvořivý proces má svou strukturu v podobě postupné následnosti myšlenek a činů, které vedou k tvůrčímu produktu. Proces ale může být vnímán také jako vnější proces, jak je viděn pozorovateli. Byla vytvořena řada modelů tvůrčího procesu. Nejznámější je model Grahama Wallase (1926). Přestože je tak starý, nejvíce se používá. Jednotlivé fáze procesu jsou:

1. Příprava. V této fázi jedinec shromažďuje informace o objektu, kterému se věnuje, osvojuje si podstatu problému.
2. Inkubace. V této fázi jedinec upouští od práce, noří se do nevědomé mysli, nechá se unášet proudem.
3. Osvícení. Náhle se samo o sobě objevuje něco nového, nápad, řešení nebo nový vztah. Nemusí to znamenat, že se vynoří řešení celého problému, může to být jen jedna část, inspirace, postupový krok, na kterém je třeba ještě pracovat.
4. Verifikace. Jedinec ověřuje nový přístup v reálné skutečnosti. Zda výsledek odpovídá požadavkům (Mikuláštík, M., 2010).

Model tvůrčího procesu vytvořila řada autorů. Amabile (1983, 1996), Osborn (1978), Guilford (1968), Stenberg (2000), Basadur (2004). Basadur popsal tvořivý proces jako prolínání imaginativního myšlení a na druhé straně hodnotícího kritického myšlení. Model Basadura má 8 fází a navazuje na starší model Osborna.

Zajímavé na Basadurově teorii je, že každá fáze tvůrčího procesu má dvě subfáze, ideaci a evaluaci. Ideace se dá jinak označit jako generování nápadů, jako imaginace, jako divergentní způsob myšlení, kdežto evaluace, hodnocení, kritické myšlení, má charakter konvergentní a algoritmický. Oba tyto aspekty tvořivosti jsou uplatňovány v řešení problémů, oba jsou velmi důležité a oba mají tvůrčí charakter. Jde jen o to, aby byly používány odděleně (důležitá je schopnost odložení rozhodnutí) a střídaly se v celém procesu tvořivosti, v každé jeho fázi. Takové synchronizování je důležité zejména ve skupině, jejíž členové se snaží pracovat kreativně.

Ve všech modelech je vidět určitou shodu. Všichni autoři předpokládají určitou přípravu, vnímání, kumulaci informací, nápaditost, určitou „řemeslnou zručnost“, řešení problému a implementaci, realizování a verifikaci.

Náš model tvůrčího procesu je vytvořen účelově ve zjednodušené podobě. Nebere v úvahu odlišnosti podle oborů, ani podle individuality. Je zaměřen na způsoby práce v podmínkách firem. Dokonce i metody, které jsou u jednotlivých postupových kroků uvedeny, se dají používat i v jiných postupových fázích a některé lze chápat jako postupové návody pro kreativní řešení problémů společnosti od počátku až do konce (Mikuláštík, M., 2010).

Tab. 6.1: Postupové fáze tvůrčího procesu řešení problému (tak, jak by ho měl sledovat manažer)

Tento postup není vhodný pro rutinní řešení, nýbrž pro řešení tvůrčí a také jako schéma pro trénink tvořivosti.

Převzato z knihy „Kreativní ekonomika“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.