Malajsie

Letecký průmysl je identifikován malajsijskou vládou jako jeden z prioritních sektorů a je nedílnou součástí strategického plánu Malajsie pro nadcházející pětileté období (2021–2025). Letecký, ale i kosmický průmysl, je jedním z nejrychleji rostoucích průmyslových odvětví v zemi, který se opírá o implementaci tzv. Malaysian Aerospace Industry Blueprint 2015–2030. 

Národní koordinační úřad pro letecký průmysl (National Aerospace Industry Coordinating Office) pod Ministerstvem mezinárodního obchodu a průmyslu uvádí, že letecký průmysl dlouhodobě vykazuje stabilní růst jak z hlediska příjmů, tak i hodnoty vývozu. Letecký průmysl generuje ročně v Malajsii přibližně 13 mld. MYR (3,2 mld. USD) a příliv investic se pohybuje ve výši 1 mld. MYR (240 mil. USD). Do roku 2030 by mělo toto číslo vzrůst na 32,5 mld. MYR (8,9 mld. USD) a do roku 2037 by mělo přibýt dalších 19 tis. pracovních míst. Těžiště aktivit v leteckém sektoru se v Malajsii nachází v oblasti MRO (údržby, opravy, renovace) s více než 230 společnostmi. Trvalou tendencí je posun ve výrobně-logistickém řetězci k produktům s vyšší přidanou hodnotou. Inženýrské a projekční činnosti rostou za posledních deset let v průměru o 5 %.

Malajsijská vláda před pandemií v roce 2019 schválila investice v hodnotě 15,5 mld. MYR (3,7 mld. USD), z čehož zahraniční investice tvořily 71,1 % respektive 10,7 mld. MYR, zbývajících 28,9 % byly domácí zdroje. Tyto schválené investice vytvářejí vysoce kvalifikovaná pracovní místa a rozvíjejí ekosystém dodavatelů v zemi.

Během poslední dekády se úspěšně etablovalo několik místních společností, jež se staly součástí globálního dodavatelského řetězce. Za zmínku stojí uvést UMW Aerospace, SME Aerospace, CTRM Aero Composite, Asia AeroTechnic a Airod. Své sídlo mají v Malajsii i tyto firmy: IAC Manufacturing, Asahi Aero Malaysia, Micron Concept Aerostructures and Morrissey Integrated Dynamics.

Pandemie covid-19 obzvláště těžce zasáhla nejen letecké společnosti, ale i výrobce civilních letadel a další firmy, které tvoří dodavatelský řetězec. V první polovině roku 2020 došlo v Malajsii stejně jako v ostatních zemích k jednomu z nejdramatičtějších propadů, jaké průmysl civilního letectví zažil. Útlum pokračoval i v roce 2021 zejména z důvodu tvrdých ochranných opatření a stále přetrvávající uzavření hranic (zejména pro turisty). 

I přes poslední nepříznivý vývoj je Malajsie připravena urychlit rozvoj svého místního dodavatelského řetězce a snaží se o přilákání pokročilejších technologií. 

V tomto odvětví neustále roste poptávka po kvalifikované pracovní síle. Malajsie se v tomto ohledu snaží o intenzivní podporu rozvoje lidského kapitálu vytvářením vazeb mezi leteckým průmyslem a akademickou sférou. V současné době disponuje Malajsie více než třiceti institucemi, které nabízejí certifikace tak, aby vyhovovaly potřebám civilního letectví.

Kromě transferu know-how (například participace na vývoji pokročilých materiálů a designu) existuje příležitost do Malajsie dodávat i tradiční exportní položky v tomto oboru. Zájem je v Malajsii například i o sofistikované telekomunikační systémy jak v oblasti obrany, tak s civilním využitím.

Malajsie plánuje také rozšíření nové sítě místních i mezinárodních letišť. Konkrétně ve státě Pahang má být do roku 2026 otevřeno zbrusu nové mezinárodní letiště, asi tři hodiny jízdy od Kuala Lumpuru u východního pobřeží. Bude sloužit jako dopravní integrovaný hub včetně námořní a pozemní dopravy. Celý letištní komplex se bude rozkládat na ploše o rozloze 5 042 hektarů. Další rozvoj letecké konektivity v Malajsii je v plném proudu i v roce 2024. Správa letišť vypsala výběrové řízení na expanzi mezinárodního letiště v Penangu, jehož kapacita již nestačí poptávce a požadavkům na rozvoj turismu. Rozšíření zvýší kapacitu ze současných 6,5 mil. cestujících ročně na 12 milionů. Zdvojnásobení čeká rovněž přilehlé parkoviště, které se rozšíří ze 1700 parkovacích míst na 3 400. Podobný rozvoj se bude týkat i budov terminálu, které je v plánu navýšit z 55 000 m2 na 115 000 m2. Zahájení stavebních prací je naplánováno na 3. kvartál 2024, přičemž práce na terminálu o rok později. Modernizace je naplánovaná na 33 měsíců.

S plánovanou výstavbou letišť bude beze sporu stoupat poptávka po technologiích a službách, letištních radarech a vybavení a zabezpečení vzdušného prostoru. Příležitosti se naskýtají i v segmentu cvičných letadel a bezpilotních leteckých systémů (UAVs, drony).

Malajsie si plně uvědomuje, že pokud chce udržet krok v globálním hodnotovém řetězci, musí se zaměřit na odolnost, adaptace a inovace, aby udržela svůj ekonomický růst. Proto si klade za cíl svůj hospodářský rozvoj spojit s digitalizací. Obdobně jako v jiných asijských zemích má i v Malajsii rozvoj ICT sektoru vysoké předpoklady, které i nadále rozvíjí. MyDigital, program, který vláda adoptovala v souladu s plány současné pětiletky, je zaměřen právě na podporu rozvoje tohoto sektoru, prostřednictvím inkluze a také digitální transformace. Služby informačních a komunikačních technologií (ICT) přebírají ústřední roli při posilování těchto digitálních ekonomických cílů, mezi které patří 100% pokrytí internetem, podpora e-learningu, digitální gramotnosti, bezhotovostních plateb a atraktivity pro jednorožce (startupy s hodnotou více než 1 mld. USD). 

Mezi přední pododvětví ICT v Malajsii patří kybernetická bezpečnost a datové integrace, které zahrnují internet věcí (Internet of Things – IoT), datovou analytiku, cloud computing a umělou inteligenci. Malajsie také dokončila klíčový projekt na implementaci sítě 5G, čímž významně posílila konektivitu, zejména v poloostrovní části země.

V Malajsii probíhá s přímou podporou vlády digitální transformace a elektronizace jednotlivých sektorů ekonomiky, včetně státní správy (bezpečnostní systémy, informační systémy). Digitální ekonomika i nadále zvyšuje podíl na hospodářském produktu, kdy se v roce 2020 podílela na HDP z 22,6 % oproti 19,1 % v 2019 a 18,5 % v roce 2018, z čehož téměř polovinu tvořil e-commerce (115,5 mld. MYR, tedy 28,44 mld. USD). Cílem je navíc navýšit tento podíl do roku 2025 na 25,5 %. 

ICT tak představuje sektor národního hospodářství s největším potenciálem pro růst. Mezi konkrétními projekty a podoblastmi, které skýtají příležitosti pro česká uplatnění, lze nalézt datová centra, cloudová úložiště, oblast bezpečnosti dat a big data. V oblasti software se pak Malajsie chce soustředit na tvorbu webových platforem, usnadňujících práci s tvorbou webových stránek a integraci, respektive propojení vývoje SW s vědou a výzkumem. Mezi neobvyklé, ale dynamicky se rozvíjející oblasti digitálního světa, se kterými chce Malajsie spojit svůj rozvoj, patří oblast elektronických sportů, herního vývojářského průmyslu a oblast animací. Malajsie v neposlední řadě klade zvýšený důraz na kybernetickou bezpečnost.

Jako nástroj k dosažení těchto cílů zformovala Malajsie nový vládní program Malaysia Digital, který navazuje a vychází z dlouholetého MSC (Multimedia Super Corridor), úspěšného při předchozích vlnách transformace ekonomiky. Malaysia Digital nabízí dvě vlajkové iniciativy. Malaysia Digital Trade Program byl zřízen za účelem harmonizace a standardizace při podpoře přeshraničního digitálního obchodu. 

Pro digitální nomády navíc připravila Malajsie novinku, kdy státní rozpočet na 2022 myslí i na tento segment, prostřednictvím podpory domácích i zahraničních IT talentů se zájmem o programování a zároveň o pobyt v této exotické destinaci.

V současnosti stále probíhá i projekt na pokrytí rurálních a periferních oblastí a zabezpečení internetového připojení do roku 2025 pro 95 % malajsijské populace, přičemž většinu z tohoto by měl tvořit signál sítí 4G a 5G. 

O úspěších v oblasti kybernetické bezpečnosti svědčí fakt, že v roce 2023 se v Global Cybersecurity Index umístila Malajsie na 22. místě mezi 193 zeměmi, pokud jde o svůj závazek ke kybernetické bezpečnosti. 

Příležitosti je tak možné spatřovat zejména ve vývoji smart city mobilních aplikací (například platba jízdného pro veřejné dopravy, dovážka jídla nebo hry), e-commerce či vývoje řídicích systémů infrastruktury (křižovatky). Šanci mají uživatelsky přívětivé inovativní produkty. Vedle aplikací jsou potenciálně zajímavé také služby v oblasti ICT, například grafický design či ICT školení a certifikace. Pro start-upy z celého světa bývá také jednou až dvakrát ročně alokováno několik míst ve start-upovém inkubátoru/akcelerátoru MaGIC. Tato možnost je otevřena i českým start-upům.

Malajsie dlouhodobě usiluje o modernizaci své armády, letectva a námořnictva (stvrzeno nákupy čtyř transportních Airbusů A400M, výstavbou moderních vojenských bojových plavidel a podobně), jedná se však o postupný proces. 

První historicky Bílá kniha Malajsie byla vydaná koncem roku 2019 a stanovuje zásady obrany a bezpečnosti země na období příštích deset let (2020–2030). Materiál je charakterizován novým pohledem a přístupem k otázkám obrany a bezpečnosti: komplexní pojetí a společné úsilí všech předpokládaných aktérů. Zdůrazněna je role občana, který se stává klíčovým prvkem strategie obrany. K naplnění strategie obrany je předpokládaná i reforma respektive modernizace ozbrojených sil a řídící struktury bezpečnosti a obrany.

Bílá kniha se opírá o šest pilířů i) zlepšení připravenosti a obranyschopnosti; ii) posílení obranné kapacity a kompetence; iii) zlepšení blahobytu personálu a veteránů (alokace cca 35 mil. USD); iv) posílení civilně-vojenské spolupráce; v) rozvoj vědy, technologie a průmyslu; a vi) posílení mezinárodní spolupráce. Nedílnou součástí je také budování kapacit pro boj s kyberútoky. Hlavními úkoly v této oblasti je ochrana komunikační a informační struktury Malajsie. Malajsie za tímto účelem založila národní kybernetický úřad (NACSA).

Malajsie dosáhla od vydání Bílé knihy pouze určitého pokroku v reformě obrany a mnoho klíčových bodů programu tak zůstává nesplněno. Důvodem je především nepříznivý vývoj pandemie covid-19 v posledních dvou letech, ale také i snížení výdajů na obranu a do jisté míry i politická nestabilita (od vydání Bílé knihy se uskutečnila hned dvakrát politická rošáda). Ve stále napjatějším geopolitickém prostředí existuje nová naléhavost provést tyto reformy.

Česko-malajsijská spolupráce v oblasti obrany je dlouhodobou záležitostí. Možnosti lze také spatřovat v materiálu použitelném při zvládání živelních pohrom (přístřešky, záchranářské vybavení, přenosné generátory či řešení pro čištění vody) nebo pro polní medicínu (inovativní prostředky první pomoci, léky pro polní použití). Potenciál také existuje zejména v oblasti pokročilé elektroniky, pozemní i letecké techniky a ručních zbraní.

Firma, která chce uspět na malajsijském trhu, má výrazně vyšší šance, pokud bude kultivovat osobní kontakty, navíc záhy podpořené založením místního zastoupení.

Malajsie je země bohatá na vodní zdroje, přičemž přibližně 95 % zdrojů vody pochází z vnitrozemských říčních systémů. Zhruba 97 % dodávek vody pro domácí, průmyslové a zemědělské potřeby pochází právě z těchto povrchových vodních zdrojů, tedy řek. Malajsie má 189 povodí – 89 v poloostrovní Malajsii, 78 ve státě Sabah a 22 v Sarawaku. Dalším důležitým zdrojem vody jsou srážky, kde průměrný roční úhrn srážek činí přibližně 3 000 mm a dle odhadů se jedná až o roční zdroj vody přibližně ve výši zásob dosahující 900 mld. m³.

I přes rovníkové klima vyznačující se vydatnými srážkami, trpí Malajsie poměrně nedostatečně vyvinutým vodohospodářským sektorem, v důsledku čehož existuje nerovnoměrný přístup k vodě, sucha, či naopak povodně, degradace vodních zdrojů a další negativní důsledky. Dle nejnovějších průzkumů (duben 2024) bude Malajsie čelit ještě většímu riziku povodní, vln horka a tropických bouří, než bylo doposud předpokládáno. 

Dvanáctý transformační ekonomický plán Malajsie a jeho vize na roky 2021–2025 proto ještě více cílí na úsilí o zajištění přístupu k zásobování pitnou vodou a má za cíl pokrýt 98 % populace. K tomu mají pomoci nástroje jako program Ameniti Sosial, zaměřený na malé venkovské projekty s alokací cca 1,5 mld. Kč. V textu dvanácté pětiletky je rovněž ukotven cíl realizovat řadu projektů s náklady až 80 mld. Kč v oblastech jako zmírňování povodní, integrovaná správa povodí a pobřeží, ochrana proti erozi a také programy pro předpovědi povodní a systémy varování. Implementaci posledních z nich urychlily i stoleté povodně, které postihly Malajsii v prosinci 2021 či katastrofální sucha z roku 2016 způsobené fenoménem „El Niňo“, kdy hladiny vody v mnoha přehradách a nádržích výrazně poklesly. Během stále častějších období sucha klesají hladiny hlavních přehrad pod únosnou míru a některé oblasti jsou nuceny po přechodnou dobu hospodařit pouze s určitým přídělem vody.  

I přes to, že Malajsie disponuje určitou vodohospodářskou infrastrukturou, přetrvávají mnohé výzvy (především nedostatek vodních zdrojů, úprava a čištění vody, nedostatečná a zastaralá distribuční síť a také čištění odpadních vod), které mohou být právě obchodními příležitostmi pro české firmy. 

Malajsie se potýká se nedostatečnou vodohospodářskou infrastrukturou, zastaralou vodovodní sítí, kontaminací a překvapivě také nedostatkem vodních zdrojů. Samostatnou kapitolou jsou pak ztráty a úniky před vodoměrem, které jsou vyčísleny na miliardy malajsijských ringitů ročně. Zatímco akceptovatelný poměr představuje 20 – 25 %, celonárodní průměr v Malajsii činí 37,2 %. Určité státy však výrazně zaostávají i za tímto číslem (Kelantan přes 50 % a Perlis dokonce 63 %). V rámci údržby a opravy vodovodní sítě již nyní vznikají několikadenní odstávky dodávek vody, a to často pro několikasettisícové oblasti. Tedy na hony vzdálené od veřejných služeb vysokopříjmových zemí, mezi které se chce i Malajsie brzy zařadit.

V současnosti činí spotřeba v Malajsii cca 245 – 270 l na obyvatele denně, tedy cca 170 m3 ročně na hlavu. Tato spotřeba je srovnatelná např. s mnohem rozvinutějším Dánskem. Zároveň však vysoký poměr –  45 % – směřuje do zemědělství. A to je v zemi s obrovským úhrnem srážek nelichotivý výsledek. (pro srovnání, Česká republika vykazuje spotřebu 90 l na obyvatele denně).

Malajsie nadále zaostává v oblasti sběru použité vody. Také kanalizační a čisticí systémy ve svém rozvoji zaostaly za rozvojem vodovodní sítě a především ostrovní část Malajsie (Sarawak, Sabah) bude muset v nadcházejících letech investovat značné prostředky do jejich vybudování. Hlavní hráč v oblasti čištění odpadních vod v současné době plánuje standardizaci a modernizaci kanalizační sítě tak, aby se omezily její environmentální vlivy (zápach, znečištění) a zároveň bylo možné zpracování většího množství vody. Vláda do roku 2035 plánuje postavit přes 50 čistíren odpadních vod s celkovou investicí do 2 mld. MYR (500 mil USD).

Zbrusu novým mega projektem čističky odpadních vod je obří zakázka v hodnotě 8 mld. Kč, která má vzniknout v Kuchingu ve státě Sarawak za účelem pokrytí zvýšené poptávky po upravené vodě v souvislosti se vznikem nových industriálních zón, ale i rostoucí populací. V první fázi bude mít tento projekt kapacitu 200 mil. litrů denně, nicméně po ukončení poslední fáze výstavby se počítá s kapacitou 800 mil. litrů denně. Čistička tak bude plnit spádové zařízení pro oblast celého jižního Bornea, čímž vzniknou další příležitosti pro další návazné obchodní aktivity. 

Segment čištění odpadních vod v Malajsii obecně zaostává. Nedostatečný pokrok v odpadním průmyslu je důsledkem především vysokých nákladů na provoz a údržbu. Indah Water Konsortium Sdn. Bhd., je hlavním provozovatelem kanalizace v zemi. Pouze omezený počet obyvatel v Malajsii má přímý přístup k čistírnám odpadních vod. Značná část populace stále spoléhá na septické nádrže a neekologické splachovací systémy. Indah Water, jak bylo již zmíněno, je hlavním hráčem v oblasti čištění odpadních vod a má v gesci většinu vodního odpadového hospodářství. V současné době prochází standardizací a modernizací sítí tak, aby se omezily environmentální vlivy a zároveň bylo možné zpracování většího množství vody. Předpokládá se, že v nadcházejících letech budou předloženy novou vládou další projekty týkající se infrastruktury odpadních vod, a tudíž i příležitost pro české firmy se zúčastnit či zapojit do tendrů.

Malajsie v souladu s „Shared Prosperity Vision 2030“ a dalšími vládními strategiemi, usiluje také o redukci pevného odpadu, a to systémem „3R“ (Reduce, Reuse, Recycle). Více než 50 % pevného odpadu tvoří odpad organický (zejména nezužitkované potraviny). Další výzvou, se kterou se země potýká, je vysoká míra skládkování a nízká míra zpracování pevného odpadu – např. kogenerací, kompostováním a podobně. Cílem vlády je dosáhnout 30% míry recyklace odpadu domácností do roku 2030.

Perspektivními produkty v těchto odvětvích je například čištění odpadních vod, monitorovací vybavení, pumpy, provzdušňovače, filtry či průmyslové čističky, technologie nakládání s nebezpečným odpadem, recyklace a čištění v oblasti těžby a zpracování ropy a zemního plynu (minimalizace environmentálních dopadů, zvýšení energetické efektivity), průmyslové čištění vzduchu, analýza emisí, lapače prachu, monitorovací vybavení, a to i pro automobily, ale také environmentální poradenství, audity, hodnocení dopadu na životní prostředí, zejména v oblasti chemického průmyslu a těžby ropy a podobně. 

Další poptávané produkty jsou nadzemní nádrže na vodu, služby spojené s rekultivací a sanací, dekontaminace během procesu zpracování palmového oleje, úprava vody či čištění vody od olejových skvrn. Samostatnou kapitolou by byl potenciál pro spolupráci ve výzkumu a vývoji v oblasti vodního a odpadového hospodářství anebo povodňových rizik. Malajsie nejde stranou ani v oblasti druhotného využití surovin a cirkulární ekonomiky. Stále více místních obyvatel si totiž uvědomuje společenskou odpovědnost a přizpůsobuje tomu své spotřebitelské chování a tlak na producenty. Můžeme se tak setkávat i s konceptem bezobalového obchodování a „zero-waste konceptu“. Napříč všemi oblastmi pro spolupráci pak lze uplatnit IT technologie, které jsou určeny pro zmíněné produkty.

Nejnovějšími trendy na cestě k posílení sektoru vědy, výzkumu a inovací je zvyšování výdajů vlády na tento sektor. Premiér Anwar Ibrahim během svých nedávných cest do vysoce inovačních zemí (Německo, Singapur) oznámil nejen důraz na spolupráci ve vědě a výzkumu s těmito zeměmi, ale také na posílení mezi soukromým a státním sektorem. Větší důraz na rozvoj lidských zdrojů, včetně zaměření na technické školství je také jednou z priorit. V neposlední řadě se Malajsie chce zaměřit na posílení interdisciplinarity a popularity vědy a výzkumu mezi veřejností.  

Státní rozpočet Malajsie evidoval v roce 2024 nárůst oproti rozpočtu z roku 2022, a to o 10 %. Celková suma 5,4 mld. RM má být vynaložena na celou řadu programů včetně zvýšení počtu stipendií a rozvoje infrastruktury. 

Z mezinárodního srovnání vyplývá, že Malajsie je 2. nejvíce inovativní středně příjmovou ekonomikou na světě (Světová banka 2021) a nebo 8. nejvíce inovační ekonomikou v Asii a Pacifiku. To vytváří poměrně perspektivní rámec pro spolupráci a příležitosti v sektoru.

Vědecko-výzkumná infrastruktura se v Malajsii soustředí do tří oblastí či regionů s největším potenciálem – Kuala Lumpur včetně širší aglomerace v podobě státu Selangor. Dále pak Penang, představující centrum elektrotechnického průmyslu či Johor, který těží z blízkosti Singapuru, silně orientovaného na inovace a technologie. Za zmínku stojí dále Cyberjaya, město rovněž přezdívané malajsijské „Silicon Valley“, které se nachází na hranicích hlavního města Kuala Lumpur. Bylo vybudované v nedávné době jako součást Multimedia super koridoru a v současnosti eviduje přibližně 100 000 obyvatel, a to i přesto, že jeho hlavní funkce není rezidenční. Ačkoli byla Cyberjaya původně zaměřena na ICT a kyberbezpečnost, v současnosti zde má vývojové centrum mnoho mezinárodních společností, jako například Huawei, DHL, Dell, Tech-Mahindra, IBM či BMW.

V Malajsii existuje poměrně široká vědecko-výzkumná a akademická infrastruktura. Podobně jako v jiných asijských zemích, i v Malajsii platí fenomén úspěchu, což vytváří předpoklad pro další rozvoj vysokého školství. Nachází se zde 20 veřejných univerzit a na dalších 50 soukromých, včetně 10 poboček zahraničních univerzit. Bohužel, i vzhledem ke koloniální minulosti, existuje silná vazba na Velkou Británii, což určitým způsobem limituje příliv studentů na pevninskou část Evropy.

Dle žebříčku QS University Ranking pro rok 2024 patří mezi nejlépe  hodnocené University of Malaya (65. místo na světě), Universiti Sains Malaysia (137.), Universiti Putra Malaysia (158.) či Universiti Kebangsaan Malaysia (National University of Malaysia (159.).

Trendy v sektoru lze spatřovat například v podpoře státu v oblasti robotiky, automatizace a zvýšení efektivity výrobních procesů. Podpora inovací prostřednictvím digitálních zón volného obchodu (DFTZ) proběhne dle prohlášení ministra vědy, výzkumu a inovací Chang Lih Kanga díky strategické národní iniciativě vedené Malaysia Digital Economy Corporation (MDEC), jejímž cílem je zajistit bezproblémový přeshraniční obchod prostřednictvím digitalizace a usnadnit místním malým a středním podnikům přístup k rozsáhlým příležitostem na globálních trzích prostřednictvím elektronického obchodování. S tím souvisí i podpora státu, která bude směřovat do oblasti e-commerce, respektive do inovací v tomto dynamickém sektoru.

Malaysian Research Accelerator for Technology & Innovation (MRANTI) je zase příspěvková organizace Ministerstva vědy, technologií a inovací Malajsie, zaměřená na komercializaci výzkumu a inovací, která má akcelerovat uvádění technologií na trh. MRANTI je rovněž garantem programu EU-Mystartup Program, přičemž plánuje pro další podporu postavit i významný technologický park, otevřený i zájmům českých startupů či technologických firem, a to z pěti prioritních oblastí – pokročilá výroba, biotechnologie, agrotechnologie, smart city, greentech a klíčové umožňující technologie.

Podobný úkol má i státní agentura NanoMalaysia, která si klade za cíl podporovat komercionalizaci vstupem venture kapitálu v sektoru nanotechnologií, podobně jako soukromí investoři. Aktivní roli v inovační infrastruktuře hraje rovněž vládní agentura na podporu investic – MIDA, která prostřednictvím vládních pobídek cíleně rozvíjí sektor R&D. Během roku 2021 tak podpořila na 206 zahraničních i domácích projektů v hodnotě cca 116 mil. Kč.

Již zmíněné Ministerstvo vědy, technologií a inovací Malajsie je zodpovědné za rozvoj a správu kvartérního sektoru, a to prostřednictvím sady programů, jako je Národní strategie vědy, technologií a inovací, Malajsijského roku komercionalizace, Malajsijské velké výzvy (Malaysian Grand Challenge) a dalších. Pro R&D firmy z oblasti kyberbezpečnosti je důležitým akcelerátorem Národní agentura pro kybernetickou bezpečnost – NACSA. V tomto ohledu je velmi aktivní i Velvyslanectví České republiky v Kuala Lumpur, které hraje vůdčí úlohu v Pracovní skupině pro kybernetickou bezpečnost a obranu při evropské obchodní komoře (EUROCHAM) v Malajsii. V rámci této funkce již v minulosti zajistilo schůzky zástupcům českým ministerstev průmyslu a obchodu či obrany, či českým firem právě s nejvyššími představiteli státní správy v tomto sektoru.

Na místě je rovněž doplnit, že Malajsie patří mezi významné producenty elektronických obvodů. Dle údajů Světové Banky (2021) byla Malajsie 5. největším exportérem na světě, a to po Hong Kongu, Taiwanu, Číně, Singapuru a Korejské republice. Ostatně položky týkající se čipů a elektronických obvodů vévodí i obchodní výměně s Českou republikou. Společné projekty na úrovni univerzit či soukromých inovátorů se tak jeví jako nejlepší cesta k transferu znalostí.

Na druhou stranu, Malajsie stále pokulhává, co se týče výdajů na vědu a výzkum v poměru k HDP. I ve státním rozpočtu na rok 2024 vyčlenila pouze 0,54 %, čímž zaostává nejen oproti průměru zemí OECD (0,65%) ale zejména ve srovnání s ostatními asijskými velmocemi (Japonsko, Korejská republika, Taiwan, Singapur, ale i třeba Čína).  Rovněž podíl technologických start-upů na celkovém počtu nedosahuje ani 5 %. Stále tak zaostává za cílem, který si Malajsie sama definovala do roku 2030, a to 1,0 % výdajů v poměru k celkovému HDP.