Mediace jako alternativa k soudnímu řízení

O mediaci jako o metodě řešení sporů a konfliktů

Zákonnou definici mediace nalezneme v ustanovení § 2 zákona o mediaci, který definuje mediaci jako „postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými (…) tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.“

Zjednodušeně je mediace smírným řešením sporu za účasti všech jeho stran a mediátora, kdy za asistence mediátora strany hledají tzv. „win-win“ řešení jejich sporu. Mediace se odehrává v bezpečném, důvěrném a diskrétním prostředí, přičemž není oproti soudnímu řízení veřejná. Tato skutečnost je pro mnoho podnikatelů významným kritériem, jelikož medializovaný soudní spor, a to ať již podnikatel ve finále stojí na vítězné či poražené straně, nepřidává na důvěryhodnosti podnikatele a může do budoucna způsobit mnohé nepříjemnosti.

Při mediaci mají strany možnost přímo si vyslechnout názory, obavy, dosud nevyřčené zájmy, potřeby a příčiny jednání druhé strany, s možností ihned na řečené reagovat a ve spolupráci s druhou stranou a za asistence mediátora nalézt pro obě strany přijatelné vlastní řešení. Náplní mediace není soupeření, msta nebo předvádění se, ale snaha o nalezení konstruktivního a efektivního řešení, na něž budou obě strany schopny přistoupit. Strany sporu nikomu nepředávají rozhodovací pravomoc, nýbrž plně ovlivňují a podílí se na výsledku společného jednání.

Důležité je podotknout, že předpokladem pro mediační řízení je možnost stran svobodně disponovat se svými vlastními právy. Logicky tedy mediace není možná např. ve sporu o určení otcovství nebo ve věcech, které se týkají veřejného pořádku.

Zahájení mediace má rovněž vliv na běh promlčecí a prekluzivní lhůty. Jejich běh se po dobu trvání mediace přerušuje, a to na dobu od jejího zahájení okamžikem uzavření smlouvy o provedení mediace až do jejího skončení. Strany se tak nemusí obávat, že by v případě neúspěšné mediace nemohly následně uplatnit svá práva v soudním řízení.

Cena mediace

Oproti občanskému soudnímu řízení je nesporným benefitem mediace její finanční nenáročnost. Odpadají zde totiž veškeré platby spojené se soudním řízením, jako jsou soudní poplatky, které se u velké části žalob odvíjí od hodnoty sporu, dále náklady na znalecké posudky, ale i náklady na právní zastoupení u soudu, kdy sazby za advokátní služby se zpravidla pohybují od 1 000 Kč do 3 000 Kč za hodinu právní služby, a to především v závislosti na regionu, v němž jsou poskytovány.

Hodinová sazba mediátora se pohybuje zhruba od 1 000 Kč do 2 000 Kč na hodinu, avšak důležitá je skutečnost, že strany si náklady na mediátora dělí na polovinu, tedy v průměru jedna strana zaplatí za mediační řízení přibližně 750 Kč za hodinu.

Cena za služby mediátora se navyšuje v případech, když se jedná o spor z komerční nebo korporátní oblasti, případně pokud je mediace vedena v cizím jazyce.

Pokud vezmeme v potaz také délku trvání mediačního řízení, které trvá v závislosti na dohodě s mediátorem a na dohodě stran zpravidla tři hodiny, přičemž obvykle se toto sezení může ještě dvakrát opakovat dle konkrétního případu, jeho závažnosti a složitosti, celkové náklady jsou výrazně nižší než u soudního řízení, v němž jsou náklady na právní zastoupení vyšší už na základě toho, že advokát má s případem mnohem více práce spojené se zastupováním účastníka.

Oproti mediaci, kdy účastník jedná za sebe, musí advokát při řízení u soudu nejprve nastudovat celou kauzu, vyhotovit předžalobní výzvu, poté žalobu a dále nejrůznější vyjádření, účastnit se soudních řízení a další. Pokud navazuje odvolací řízení, náklady se dále samozřejmě stupňují. U mediace však takové náklady z podstaty věci nevznikají, tudíž je celý proces výrazně finančně úspornější.

Kdo je mediátor?

Mediace představuje způsob řešení sporů, ve kterém strany mají moc nad rozhodováním sporu a nepředávají ji třetímu arbitrovi jako např. soudci nebo rozhodci. Mediátor úlohu arbitra nebo soudce neplní. Naopak, v procesu mediace je prostředníkem, tedy tím, kdo usiluje o to, aby co nejlépe vyhověl oběma stranám sporu.

Mediátor je neutrální osobou bez jakéhokoliv vztahu ke stranám sporu, nevykazující jakékoliv známky podjatosti. Požadavek neutrality, tj. nezávislosti a nestrannosti mediátora je hlavním a nejdůležitějším předpokladem pro výkon jeho činnosti. Mediátor je povinen chovat se stejným způsobem ke všem stranám konfliktu a z jeho jednání nesmí být patrné jakékoli sympatie či antipatie vůči kterékoliv ze stran.

Mediátor napomáhá otevřené komunikaci a dialogu mezi účastníky mediace. Je důležité zmínit, že mediátor strany sporu nesoudí ani jim zpravidla nedává právní rady, nerozhoduje o jejich právech a povinnostech ani nejedná jako jejich právní zástupce. Mediátor ani nezastává úlohu moderátora, který by do diskuze vnášel své názory či postoje. Naopak tyto činnosti mediátor vykonávat nesmí, byly by proti smyslu a účelu mediace.

Hlavním úkolem mediátora je vytváření podmínek pro to, aby účastníci sporu společně nalezli řešení, které je pro ně dle jejich uvážení nejlepším. Naslouchá stranám a usiluje o to, aby spolu efektivně jednaly a komunikovaly, odstraňuje jejich jazykové bariéry, nastavuje společně se stranami pravidla komunikace, rozšiřuje možná řešení dotazováním se účastníků a plní v rámci své role další úkoly nezbytné k dosažení všestranného konsenzu.

Mediátor pomocí komunikačních technik, znalosti psychologie a neverbálních projevů napomáhá dosažení konsenzu a následnému uzavření pro obě strany přijatelné mediační dohody.

Jeho úkolem je pozorně naslouchat, pozorovat a dle potřeby měnit svou komunikační strategii vůči stranám tak, aby veškeré verbální a hlavně neverbální projevy jedné strany byly co nejlépe a kompletně pochopeny druhou stranou – neverbální komunikace mnohdy sděluje více než slova. Na druhé straně mediátor rovněž zajišťuje, aby se vyjasnilo vše, čemu nebylo porozuměno.

Role mediátora se samozřejmě podle typu sporu liší a je tak na mediátorovi, aby posoudil a zhodnotil každou jednotlivou situaci a přizpůsobil se konkrétním potřebám účastníků.

Podle zákona o mediaci je mediátorem fyzická osoba, která je zapsaná v seznamu mediátorů, tedy v informačním systému veřejné správy vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Zapsaný mediátor je povinen provádět mediaci osobně, nezávisle, nestranně a s náležitou odbornou péčí. Podmínka osobního výkonu činnosti mediátora zde je přitom klíčová, jelikož s ohledem na odborné požadavky a osobní kvality mediátora se takový mediátor nemůže nechat zastoupit při výkonu mediace jakoukoliv jinou osobou. Tedy ani advokáta-mediátora nesmí zastoupit jeho koncipient.

Na osobu mediátora zapsaného v seznamu mediátorů jsou dle zákona o mediaci kladeny vysoké odborné požadavky. Kromě požadavků pro jmenování a zápis mediátora do seznamu mediátorů je zapsaný mediátor výslovně povinen soustavně se vzdělávat a prohlubovat své odborné znalosti pro řádný výkon mediační činnosti. Mediátor rovněž nese dle obecných právních předpisů (§ 5 občanského zákoníku) odpovědnost za škodu způsobenou osobou, která se přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu. Pokud mediátor nejedná s odbornou péčí, tj. se znalostí a pečlivostí, která je s vykonávanou činností mediátora spojena, jde to k jeho tíži.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.