Metody snižování podnikatelského rizika: Ofenzivní řízení firmy, retence a redukce rizika



Retence rizika

Retence neboli podstoupení rizika je pravděpodobně nejběžnější metodou řešení rizik. Spočívá v tom, že podnikatel čelí téměř neomezenému počtu rizik; ve většině případů ale proti nim nic nedělá. Retence rizik může být vědomá či nevědomá. K vědomé retenci rizika dochází tehdy, je-li riziko rozpoznáno a nedojde k uplatnění nějakého nástroje proti riziku (například formou jeho transferu nebo redukcí). Pokud není riziko rozpoznáno, je nevědomě zadrženo. V těchto případech podnikatel zadržuje důsledky možné ztráty, aniž by si uvědomil, že tak činí. Retence rizika může být rovněž dobrovolná nebo nedobrovolná. Dobrovolná retence rizika je charakterizována rozpoznáním existence rizika a tichým souhlasem s převzetím v něm obsažené ztráty. Rozhodnutí o dobrovolné retenci rizika je přijímáno proto, že neexistují žádné atraktivnější varianty. Nedobrovolná retence rizik existuje tehdy, jsou-li rizika nevědomě zadržena a také tehdy, když riziko nemůže být transferováno či redukováno nebo se mu nelze vyhnout.

Retence rizik je legitimní metoda řešení; v mnohých případech se jedná o metodu nejlepší. Každá firma se musí rozhodnout, která rizika mají být zadržena, která redukována a kterým je lepší se vyhnout. Kritériem při tomto rozhodování je obvykle velikost (finančních) rezerv firmy nebo schopnost firmy nést ztrátu.

Rizika, která by měla být zadržena (podstoupena), jsou rizika, která vedou k relativně malým ztrátám.

Na druhou stranu zde existuje nebezpečí stereotypu: pokud se stane časem jedinou strategií firmy retence rizik, pak je vysoce pravděpodobné, že na situaci, která vyžaduje jiné opatření, bude subjekt reagovat stejně jako v předchozích případech, tj. strpěním rizika. To se může ukázat jako fatální chyba, vedoucí k ohrožení samotné existence subjektu.

Lidovým příkladem tohoto omylu je přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Můžeme najít každodenní příklady v riskantním jednání řidičů, obchodníků s cennými papíry, ale třeba i zločinců, kteří přestanou vyhodnocovat pravděpodobnost vzniku ztráty pro každou novou situaci a stereotypní jednání se v odlišném případě ukáže jako zoufale neefektivní.

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013