English version
Pružnost firmy
Pružnost firmy umožňuje eliminovat důsledky výskytu určitých rizik (například spojených s poptávkou po výrobcích, s dostupností výrobních komponent atd.) v průběhu výroby nebo poskytování služeb. Je to metoda, která je typická zejména pro úspěšné malé a střední firmy.
Při diskusi o pružnosti firmy se nelze omezit jen na pružnost výroby (respektive dodávaných služeb firmy). Prvky pružnosti firmy lze nalézt v samotné organizační struktuře firmy, v systému jejího řízení (mj. v pružnosti rozhodování manažerů firmy, v systému projektování, v záměnnosti dodavatelů a odběratelů, ve využití výpočetní techniky pro přípravu náhradních variant výroby, ve snižování fixních nákladů, kdy firma eliminuje riziko, plynoucí z poklesu výroby), v tvorbě podnikatelských strategií firmy a v reakci na ně atd. Pružnost firmy lze ohodnotit dobou, během níž je firma schopna reagovat na změny trhu.[1]
Sdílení rizika
Riziko se rozděluje mezi několik účastníků podnikatelské činnosti; stupeň formy spolupráce obchodních partnerů může být odlišný, od vytvoření volného sdružení několika firem přes nejrůznější strategické aliance v oblasti výzkumu, výroby, prodeje nebo při společné účasti několika firem ve veřejných soutěžích až po vytvoření společného podniku (typu joint venture) s domácími či zahraničními partnery. Často se také setkáme s vytvořením bankovního konsorcia pro dlouhodobé investiční úvěry. Důvody pro vytvoření společného seskupení jsou obvykle vysoké náklady na realizaci podnikatelského záměru, spojené s nutností získat co největší segment trhu, proniknout na nové trhy (například do Ruska, případně do Asie), a současná hrozba vysoké ztráty v případě neúspěchu.
Mezi výhody vytvoření společného subjektu patří zejména skutečnost, že:
- podíl každého účastníka je volen tak, aby případný neúspěch neohrozil jeho finanční stabilitu (každý účastník nese pouze část rizika krachu podnikání),
- lze využít předností jednotlivých účastníků (například marketingové zkušenosti, obchodní síť jednotlivých účastníků atd.),
- existuje větší šance pro získání úvěru od bankovních institucí.
Samozřejmě za snížení podnikatelského rizika firma zaplatí snížením případného zisku, který se dělí podle kapitálové účasti ve společném podniku. Vytvoření společného subjektu může přinést opět dodatečná rizika, která jsou vyvolána například odlišným přístupem k řešení konkrétních problémů, odlišným stylem řízení jednotlivých partnerů, odlišnou firemní kulturou, odlišnými podnikatelskými strategiemi, problémy v komunikaci atd. Tato rizika mohou mít za následek i odchod jednoho z partnerů ze společně vytvořeného podniku (viz například kapitálovou účast francouzských aerolinií v ČSA, společný podnik První brněnské strojírny s nadnárodním monopolním podnikem ABB atd.).
Právní formy vytvoření společného subjektu jsou různé, zejména přicházejí v úvahu tyto:
- Založení nové firmy jako dceřiné společnosti partnerů – vhodné pro oddělení nového podnikatelského záměru tak, aby v případě jeho neúspěchu nebyla ohrožena existence a chod mateřských firem; v Česku je to dnes poměrně rozšířená praxe zakládání dceřiných společností s ručením omezeným, které jsou založeny za účelem konkrétního projektu – například investičního záměru.
- Vytvoření holdingové strukturyvkladem jednotlivých partnerů do jiné, obvykle jiným způsobem organizované obchodní společnosti, přičemž v aktivech původních společností jsou aktiva v podobě podniku nahrazena aktivy v podobě majetkových účastí; velmi zajímavým příkladem, který přes počáteční nedůvěru až úžas (například ze strany rejstříkového soudu) přinesl a stále přináší značný přínos, bylo sloučení podnikání „pod jednu střechu“ tím způsobem, že tři velké akciové společnosti (každá s obchodním jměním několik stovek milionů korun) vložily své podniky do komanditní společnosti (staly se komanditisty), přičemž obchodního vedení této k. s. se ujal komplementář v podobě společnosti s ručením omezeným s pouhými 100 000 Kč základního kapitálu, nicméně vykonávající vůli většinových majitelů všech zúčastněných společností. Výsledkem bylo podstatné zefektivnění podnikání, aniž by pro zúčastněné společnosti došlo ke zvýšení rizika.
Partneři mohou vytvořit nový subjekt nikoliv jako obchodní společnost podle relevantních ustanovení obchodního zákoníku, ale podle zákoníku občanského, přičemž zde přicházejí zásadně v úvahu dvě možnosti: a) soukromoprávní korporace, b) účelové sdruženímajetku v podobě nadace, nadačního fondu a obecně prospěšné společnosti. Subjekty uvedené v druhém bodě jsou obvykle zakládány s jiným než podnikatelským záměrem, ale ani zde nelze odmítnout vytvoření například nadace pro výstavbu koňské dráhy v Olomouci, byť ze strany podnikatelských subjektů. Soukromoprávní korporace může být kromě obchodních společností realizována nejčastěji jako zájmové sdružení právnických osob podle ust. § 20f a násl. občanského zákoníku, které tyto právnické osoby založí k ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu. Sdružení podle § 20f je právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za nesplnění svých povinností.
Bez vzniku nového subjektu je možné založit sdružení podle ust. § 829 občanského zákoníku, kdy se několik osob (fyzických, právnických, v podstatě jakýchkoliv) může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu. Subjekt, který vznikne touto smlouvou (sdružení podle ust. § 829), nemá způsobilost k právům a povinnostem, není tedysamostatnou právnickou osobou. Peníze nebo jiné věci, poskytnuté členy sdružení, jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím všech účastníků. Konečně – což je velice podstatné – ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně, přičemž účastník, který vystoupil nebo který byl vyloučen, není zproštěn odpovědnosti za závazky z činnosti sdružení, jež vznikly do dne vystoupení nebo vyloučení. Pozor: sdružení založené podle ust. § 829 a násl. občanského zákoníku není totožné s tzv. občanským sdružením, vznikajícím podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Členy sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb. mohou být fyzické i právnické osoby, zásadním rozdílem ovšem je, že toto sdružení je (samostatnou) právnickou osobou. Typickými občanskými sdruženími jsou spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby, jakož i odborové organizace.
Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku budeme mít místo občanského sdružení společnost podle § 2716 NOZ (nezaměňovat s obchodní korporací) s obdobnými principy. Co se týká občanských sdružení, NOZ ruší zákon o sdružování občanů a od 1. 1. 2014 zde budou tzv. spolky podle ust. § 214 a násl. NOZ. U spolků členové spolku za jeho dluhy neručí.
Sloučit prostředky lze i jiným způsobem, například smlouvou podle obchodního zákoníku – buď innominátní, v níž se účastníci na principu smluvní volnosti dohodnou na podmínkách spolupráce, nebo se také lze zúčastnit podnikání jiné osoby formou smlouvy o tichém společenství, podle ustanovení § 673 obchodního zákoníku, resp. podle § 2747 NOZ, kdy se smlouvou o tichém společenství tichý společník zavazuje poskytnout podnikateli určitý vklad, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele. Podnikatel se zavazuje k placení části čistého zisku po odečtení povinného přídělu do rezervního či jiného fondu (je-li podnikatel povinen tento fond vytvářet), vyplývajícího z podílu tichého společníka na výsledku podnikání.
[1] Vezměme si příklad z chování velkých bank, které pružně zareagovaly na technologické změny v kontaktu s klientem. Při relativně nízkých nákladech (řádově desítek korun) může dnes klient využívat e-banking, homebanking, internetbanking a další služby, které mu umožňují nepřetržitý platební styk s bankou. Vzpomeňme si současně na počátek devadesátých let, kdy banky byly otevřeny pouze několik hodin denně, komunikovaly pouze v listinné podobě a vytvářely tak podnikatelům bariéry.
Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013
