Mexiko

Mexiko je 7. největším výrobcem a 4. největším exportérem automobilů na světě. Výrobu zde má většina světových automobilek a v roce 2024 by se mělo v Mexiku vyrobit poprvé přes 4 miliony vozidel. 80-90 % produkce je určena pro export, a to především do USA a Kanady (89 %). Automobilový průmysl patří k nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Mexika: tvoří zhruba 4 % celkového HDP země, 20 % HDP zpracovatelského sektoru a zaměstnává více než milion lidí. Očekává se, že tento segment bude i přes přetrvávající výpadky zejména v dodávkách polovodičů jednou z nejrychleji rostoucích částí trhu. Je totiž poháněn trhem USA a finanční rezervou mezinárodních mateřských společností mexických filiálek. 

Mezi hlavní výrobce osobních automobilů patří američtí General Motors a Ford; německé Audi, BMW a Volkswagen; nizozemská Stellantis/FCA (mj. Fiat, Alfa Romeo, Chrysler, Dodge, Jeep); japonská Honda, Mazda, Nissan a Toyota; korejská Kia; i čínská BAIC Group. Automobiloví výrobci jsou primárně soustředěni na severu země blízko hranic s USA ve státech Baja California, Sonora, Chihuahua, Coahuila, Nuevo León a San Luis Potosí. Na ně navázané dodavatelské řetězce a výrobci dílů (Tier 1 i 2) sídlí v bezprostředním okolí či ve střední industrializované části země (Guanajuato, Aguascalientes, Jalisco, Estado de México, Hidalgo, Morelos, Puebla a Veracruz). V roce 2023 oznámila americká Tesla výstavbu gigafactory ve státě Nuevo León.

Dohoda mezi USA, Mexikem a Kanadou (USMCA) spolu s regionalizací výroby v rámci nearshoringu přináší řadu změn v pravidlech původu pro automobilový průmysl. USMCA vyžaduje, aby 75 % obsahu vozidla (70 % u těžkých nákladních vozidel) bylo vyrobeno v Severní Americe a aby hlavní autodíly pocházely ze Spojených států, Kanady nebo Mexika. Výsledkem je přenastavení dodavatelských řetězců, které může mít negativní vliv na evropské exportéry. Zároveň ale přináší zajímavé příležitosti pro české investice v automobilovém průmyslu v Mexiku.

Pozornost se čím dál více zaměřuje na ekologickou ohleduplnost výroby i produktu – s postupným přechodem na alternativní zdroje pohonu se zvyšuje poptávka po elektromotorech či vodíkových spalovacích motorech a po znalostních produktech, jako jsou pokročilé materiály a moderní výrobní technologie (digitalizace, robotizace, automatizace). Tak jako jinde ve světě elektromobilita mexický automobilový průmysl zásadně promění.

S ohledem na požadavky dodavatelských řetězců a řízení zásob „just in time“ jsou pro české výrobce zajímavé zejména dodávky v Tier 2 a Tier 3, které lze realizovat dovozem z ČR, ale i stále častějším přenesením výroby do Mexika. Existují však příležitosti také pro výrobní stroje a zařízení, materiály, formy, předem sestavené součásti, řezné nástroje, zařízení pro automatizační procesy, inženýrství, design i hotové díly (ložiska, spojky, motory, převodovky, elektrické a elektronické díly včetně polovodičů, dále gumárenské, textilní a plastové díly).

Dlouhodobě špatná bezpečnostní situace nutí mexickou vládu investovat stále více nejen do vyzbrojování bezpečnostních složek a armády, ale také do ochrany kritické infrastruktury. Kromě drobné kriminality se Mexiko potýká s rozsáhlým organizovaným zločinem, na který je navázána celá škála další trestné činnosti včetně té násilné (pašování zbraní, obchod s lidmi, únosy, prostituce, korupce, nelegální migrace). V neposlední řadě dochází k útokům na kritickou infrastrukturu, jejichž častým cílem jsou státní ropovody či námořní ropné plošiny.

Obdobným problémům čelí rovněž firmy (ochrana výrobní infrastruktury, IT systémů, produktů, zásilek) a soukromé osoby (osobní bezpečnost, ochrana nemovitostí a majetku). Výdaje na zajištění bezpečnosti jsou tudíž bezpodmínečnou součástí soukromých rozpočtů. I s ohledem na velikost země je proto Mexiko jedním z nejdůležitějších bezpečnostních trhů v Latinské Americe.

Mexická vláda prezidenta Lópeze Obradora potvrdila prioritní vnímání bezpečnosti i co se týče rozpočtu bezpečnostních složek (armáda, letectvo, námořnictvo a vnitro) a během svého šestiletého funkčního období jej zásadně navýšila. Např. ministerstvo obrany v r. 2024 obdrželo 14,8 mld. USD, což je více než dvojnásobek oproti roku 2023. Dále přijala Národní plán míru a bezpečnosti 2018–2024, kde stanovila 8 hlavních priorit pro zlepšení bezpečnosti v zemi. Jednou z nich bylo v r. 2019 vytvoření tzv. Národní gardy, nového ozbrojeného sboru, který by měl čítat až 300 000 akceschopných osob. V rámci federace má za úkol řešit běžnou kriminalitu, organizovaný zločin i ochranu hranic.

Kromě zbraní, střeliva, obrněných vozidel a dalšího vojenského materiálu existuje dlouhodobá poptávka po zabezpečovacích zařízeních pro objektovou bezpečnost, ochranu infrastruktury, komunikační technologie, sledovací zařízení pro zamezení krádeže nákladu, GPS systémy, pokročilé IT řešení pro oblast vymáhání práva a řešení kybernetické bezpečnosti.

Specifickou oblastí je ochrana hranic (včetně námořních), kde je poptávka po sledovacích systémech, dronech, malých letadlech a také IT řešeních umožňujících např. zpracování satelitních dat. Vzhledem k blízkosti USA a provázanosti ekonomik naráží evropští výrobci v tomto sektoru na silnou americkou konkurenci.  

Zdravotní péče je v Mexiku poskytována jak rozsáhlou sítí státních zařízení, tak soukromými poskytovateli. Zvlášť soukromý sektor ve zdravotnictví expanduje a počet zdravotnických zařízení neustále stoupá. Počet doktorů na 1000 obyvatel se dokonce pomalu přibližuje k průměru zemí OECD. V Mexiku bylo v roce 2023 přes 5 000 nemocnic, z toho zhruba dvakrát více soukromých než státních. Ty však mají vysoký počet lůžek, pokrývají 66 % celkové kapacity a kvalita péče je překvapivě dobrá. Nejvíce soukromých nemocnic a klinik najdeme ve státech Estado de México, Mexico City, Jalisco a Guanajuato. Veřejná (státem řízená) zdravotní péče je v Mexiku poskytována v rámci tří hlavních systémů podle zaměstnaneckého statusu, které mají oddělenou síť zdravotnických zařízení, personálu i financování. 

Soukromý zdravotnický systém funguje odděleně a soustředí se do velkých měst, přímořských letovisek a příhraniční oblasti s USA, kde kvete zdravotnická turistika. Soukromé pojišťovny, z nichž nejdůležitější jsou Grupo Nacional Provincial (GNP) Seguros Monterrey New York Life, Axa, Mapfre, MetLife, Inbursa, Banorte a Zurich Santander, mají buď svá vlastní zařízení, nebo smlouvy s předními soukromými nemocnicemi. Soukromé pojištění lidé většinou využívají k zajištění rychlého přístupu ke kvalitní zdravotní péči a rozšíření lékařského krytí a služeb. Díky rostoucí střední třídě ho má stále více Mexičanů, kteří neváhají investovat do zdraví svého a svých blízkých. Velká soukromá zařízení často poptávají kvalitnější zdravotnické (i cenově náročnější) vybavení a léčiva a jsou jedním z hlavních odběratelů evropské produkce.

Epidemiologická situace v Mexiku se v posledních třech desetiletích výrazně změnila. Poklesl výskyt přenosných infekčních nemocí, které vystřídaly nepřenosné a civilizační choroby. 72 % dospělých obyvatel Mexika trpí nadváhou a 36 % dokonce obezitou, což Mexiko staví na druhé místo mezi zeměmi OECD. Chronické nepřenosné nemoci jako cukrovka (17 % populace – nejvíce v OECD), kardiovaskulární onemocnění, rakovina, cirhóza jater a onemocnění dýchacího ústrojí jsou nejčastějšími nemocemi vedoucími k úmrtí pacienta staršího 40 let. 

Mexiko má relativně mladou populaci, nicméně demografický trend směrem ke stárnutí populace je zřejmý: v roce 2050 by mělo být 27 % ve skupině nad 60 let. S ohledem na stárnoucí populaci a zvyšující se výskyt chronických i civilizačních nemocí se předpokládá až 25% zvýšení poptávky po lécích. Farmaceutický trh bude tedy nadále růst. V Mexiku působí 14 z 15 největších zahraničních farmaceutických společností na světě jako Pfizer či Novartis, které nyní sází na udržitelnost. Prudce také stoupá poptávka po geriatrické péči a s ní souvisejících zařízeních a produktech.

Novým trendem ve státním i soukromém sektoru je elektronizace zdravotnických služeb – od zdravotnických informačních systémů přes specializované programy pro robotické operace až po telemedicínu pro poskytování lékařských konzultací na dálku do odlehlých oblastí země. Zahraniční firmy nabízející inovativní řešení zde mají dveře otevřené. 

Rozsáhlé příležitosti nabízí rozvoj nemocniční infrastruktury. Po celé zemi jsou ve výstavbě nebo ve fázi přípravy desítky nových nemocnic – státních i soukromých, případně v režimu Public-Private-Partnership. Řadu těchto PPP projektů zaštiťují velké soukromé nemocniční sítě či velké stavební společnosti, které pak nemocnice rovněž vybavují. 

V roce 2019 byl přijat Národní zdravotní plán 2019–2024 s cílem zlepšit dostupnost a kvalitu veřejné zdravotní péče pro všechny. Pro zefektivnění systému nákupu léčiv a zdravotnického materiálu přistoupila vláda prezidenta Lópeze Obradora k jeho centralizaci. Tato změna, která se neobešla bez komplikací, narušila monopol asi 10 dodavatelů a otevřela trh novým subjektům. Vláda skutečně každý rok zvyšovala výdaje na zdravotnictví a investovala, ovšem dostupnost péče se v Mexiku nezlepšila – statistiky ukazují spíše opak (až 50 milionů lidí bez přístupu ke zdravotnickým zařízením). Čas ukáže, do jaké míry se podařilo splnit slib mít “nejlepší systém veřejného zdravotnictví na světě”.

Mexická energetika prošla v posledních letech bouřlivým vývojem. Reforma přijatá v r. 2013 otevřela trh soukromým výrobcům, kteří bez otálení začali měnit energetickou mapu Mexika. Již v roce 2015 zajišťovali soukromí výrobci 26,7 % produkce elektřiny a dnes je to téměř polovina veškeré elektrické energie v zemi. Výstavba nových elektráren také změnila portfolio energetických zdrojů. Během několika let se výrazně zvýšil podíl výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů až na 31,2 % (2022) hlavně díky vodním, větrným a solárním elektrárnám. Tento podíl by měl dále růst, což však nepůjde bez zásadních změn a nahrazování fosilních zdrojů. 

Ačkoli aktuální politické klima není soukromým výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů zrovna nakloněno a energetiku si stát prozatím velmi hlídá, ve střednědobém horizontu se bez nich mexický energetický sektor obejde jen těžko. Obzvlášť pro solární elektrárny je Mexiko ideální destinací kvůli době slunečního svitu a vysokým teplotám přesahujícím 40 °C především na severu země.

V Mexiku se v r. 2022 vyrobilo 340,7 TWh elektrické energie (cca 2 672 kWh/os.) a poptávka každoročně s rozmachem průmyslu, elektromobility i stoupající demografickou křivkou roste zhruba o 3 %. Podle propočtů má být v roce 2037 potřeba minimálně 511 TWh energie. A takové navýšení je bez soukromých investic jen těžko realizovatelné. Zdá se, že s tím počítají i investoři, jejichž neutuchající zájem dokládá fakt, že Mexiko je 14. největším příjemcem investic do výroby z obnovitelných zdrojů na světě.

To odráží nový vlajkový projekt, na němž Mexiko spolupracuje s USA, tzv.  „Plán Sonora“. Jedná se o vládní plán pro energetickou soběstačnost, který má využít pouštního klimatu severomexického státu Sonora k výstavbě pěti velkých fotovoltaických elektráren s celkovou kapacitou 5 GW, podobných té, kterou staví státní energetický podnik CFE v Puerto Peňasco (kapacita 1 GW; plocha 2 000 ha). Její první část je v provozu od jara 2023 a už získala prvenství největší solární elektrárny v Latinské Americe. Důležitým prvkem je přeshraniční využití elektrické energie (zejm. pro sousední Arizonu) a s ní související očekávané investice USA. Pro zajištění funkčnosti se počítá také se zásadní modernizací a posílením rozvodné soustavy. Vedle tohoto megaprojektu mají vzniknout menší solární a větrné elektrárny zajišťující energetickou soběstačnost místních komunit. Mimoto má ve státě Sonora vzniknout hned několik LNG terminálů a hub pro výrobu baterií a elektrovozů.

S potřebou navýšení dodávek elektrické energie vyvstává také nutnost modernizace a rozšíření elektrizační soustavy, kterou vlastní a provozuje státní podnik CFE (Federální komise pro elektřinu), ale i zvýšení efektivity celého výrobního a distribučního řetězce s využitím moderních technologií a IT řešení. Velká část starších výrobních celků CFE čeká renovace, kde se naskýtají příležitosti i pro české dodavatele. Česká zařízení mají na trhu renomé kvality a spolehlivosti.

S ohledem na kolísavost výroby v případě obnovitelných zdrojů je jednou z důležitých otázek možnost skladování elektřiny pomocí bateriových systémů, ať už velkoobjemových řešení, nebo behind-the-meter baterií. Vzhledem k rozloze Mexika dosahuje přenosová a distribuční soustava téměř 1 milionu kilometrů a přenáší elektrickou energii na velké vzdálenosti (200–500 km). Ty v oblastech s často extrémními klimatickými vlivy komplikují kontrolu a správu celé sítě a jsou příčinou opakovaných poruch přenosu. Nabízí se proto uplatnění pro řešení založená na IoT umožňující komunikaci se vzdálenými částmi sítě, která jsou spolu s využitím výhod pokrytí 5G cestou k elektrizační síti nové generace („smart grid“).

Rozsáhlá data, jež mohou být takto ze sítě získána, jsou vhodným vstupním materiálem pro inteligentní analýzu a řešení. Big Data tak mohou vést k zefektivnění celého procesu výroby, distribuce a využití elektrické energie a umožnila by potřebnou synchronizaci všech procesů (např. výroba na základě předpovědi reálné spotřeby). Rozlehlá mexická elektrizační soustava potřebuje moderní systémy na bázi umělé inteligence, které po vyhodnocení příchozí informace dokážou automaticky změnit své chování (např. při závadě zapnout záložní transformátor). Předešlo by se tím výpadkům dodávek, k nimž dochází zejména v odlehlých oblastech země.

Široké pole využití v mexické elektroenergetice má podle průzkumů také technologie Blockchain. Její použití v různých částech výroby a distribuce může zásadně přispět ke zvýšení efektivity a transparentnosti procesů. Blockchain již v Mexiku našel uplatnění ve finančním sektoru a první pilotní projekty se rozbíhají právě v oblasti energetiky.

Mexická administrativa si vytyčila rozvoj infrastruktury jako jeden ze svých cílů, proto do této oblasti míří v post-pandemických časech většina veřejných investic. Ve svém Programu výstavby a modernizace vláda představila čtyři prioritní projekty v celkové hodnotě přes 20 mld. USD: nové letiště AIFA pro hlavní město (v provozu od r. 2022), mezioceánský dopravní koridor skrz Tehuantepeckou šíji (železnice inaugurována v prosinci 2023), 1 554 km dlouhá železnice „Tren Maya“ na poloostrově Yucatán vedoucí přes 5 mexických států (na jaře 2024 polovina úseků v provozu) a rafinérie Dos Bocas ve státě Tabasco (zahájení ostrého provozu v červnu 2024).

Ve snaze podpořit reaktivaci ekonomiky byly navíc přijaty další dva investiční balíčky rozvoje infrastruktury v celkové hodnotě 24,3 miliard USD, z poloviny financované privátním sektorem. Tyto investice míří do výstavby silnic a dálnic, energetické infrastruktury, železnic, přístavů, vodních děl a průmyslových parků po celé zemi.

V oblasti letecké dopravy se Mexiko dlouhodobě potýká s poddimenzovanou kapacitou. Mezi lety 2013 a 2019 se počet přepravených cestujících zdvojnásobil (průměrný meziroční růst přes 10 %), což odráží jak zájem cestujících, tak rostoucí nabídku dopravců. Pandemie covidu-19 a pokles letecké dopravy sice výrazně ovlivnily tento trend, nicméně rychlá obnova cestovního ruchu již překonala čísla z předpandemického období. V Mexiku jsou velké vzdálenosti, lidé tudíž stále častěji využívají letadlo. S tím souvisí i otevření nového letiště AIFA pro hlavní město. Poptávka po modernizaci a zkapacitnění stávajících letišť i po výstavbě nových (letiště Tulum inaugurováno v prosinci 2023) je také v regionálních centrech. Tyto projekty poptávají know-how a vyspělé technologie řízení letového provozu, řešení logistiky i vybavení terminálů.

Mexiko má 102 námořních přístavů a 16 z nich jsou velké mezinárodní přístavy pro nákladní i osobní dopravu (např. Manzanillo, Lázaro Cárdenas, Ensenada). Ve světle stále stoupajícího objemu námořní přepravy vyžadují tyto přístavy rozšíření a modernizaci, včetně výstavby doprovodných logistických a průmyslových zón. Kromě expanze přístavů v rámci mezioceánského dopravního koridoru je jednou z největších investic nový přístav ve městě Veracruz s plánovanou kapacitou až 90 milionů tun nákladu ročně. První fáze projektu za 1,8 mld. USD byla dokončena v roce 2019.

Mexická vláda v současné době realizuje několik železničních projektů v odhadované hodnotě 23 mld. USD v různých projektových fázích. Vedle zmíněné železnice Tren Maya a koridoru v Tehuantepecké šíji spojujícího  Mexický záliv a Pacifik jde o výstavbu příměstské železnice Mexico City – Toluca včetně kapacitního napojení letiště AIFA (dokončení 2024). Vláda dále pracuje na studii pro vlak Mexico City – Querétaro a počítá s rozšířením metra v Mexico City, Guadalajaře a Monterrey. Investice budou využity nejen na rozvoj kolejové sítě, ale i na údržbu a obnovu staršího vozového parku. Trvalá snaha o navýšení kapacity nákladní dopravy vede též ke zpevňování kolejí a poptávce po dvouvrstvých kolejnicích.

Kromě výstavby nových silnic, dálnic, železnic a akvizic vozového parku pro městskou hromadnou dopravu (vč. elektrifikace systémů MHD), se Mexiko ve velké míře zaměřuje na zefektivnění současné infrastruktury za využití pokročilých technologií. To se týká řízení dopravy, odbavování cestujících, platbu jízdného či vymáhání pravidel provozu. Některé české firmy již na mexickém trhu působí.

V důsledku ekonomického rozvoje v Mexiku stoupá poptávka po pokročilých technologiích a inovativních výrobcích napříč sektory. Pandemie covidu-19 akcelerovala digitální transformaci a inteligentní automatizaci výroby. Mexiko si již před pandemií nevedlo v procesu digitalizace špatně. V průzkumu OSN týkajícím se digitální správy Mexiko v roce 2018 obsadilo 22. místo ze 193 zemí a 1. místo v kontextu Latinské Ameriky a Karibiku. 

V soukromém sektoru ale digitalizace probíhala nerovnoměrně – velké národní a nadnárodní společnosti investovaly do digitalizace obrovské prostředky, zatímco střední a menší firmy často zůstávaly pozadu. Přitom tyto SMEs představují více než 99 % firem působících v Mexiku. Většina z nich (2,2 mil.) působí v obchodě, další (1,8 mil.) ve službách a téměř 600 tisíc ve výrobě. Digitalizace těchto firem by dle odhadů zvýšila celkovou produkci až o 30 %. 

V procesu digitalizace jsou zřejmé určité trendy, které ovlivňují poptávku po konkrétních řešeních. Zásadně zrychlil růst e-commerce. Firmy adaptují své služby pro internetové prostředí a hledají vhodná IT řešení. V roce 2023 představoval e-commerce 15 % veškerého maloobchodního prodeje a 54 % obyvatelstva koupilo něco přes internet. V následujících letech bude podíl  e-commerce dále narůstat.

Řada podnikatelů ztratila během pandemie přímý kontakt se zákazníkem a nahradila ho personalizací služeb a digitální komunikací pro maximalizaci pozitivní zkušenosti zákazníka. Firmy poptávají technologická řešení internetového obchodu, správy dat a marketingu, jež celý proces nákupu produktu či služby zkvalitňují a zrychlují. 

Další oblastí, která se skokově digitalizovala, je logistika a inteligentní řízení dodavatelského řetězce. Dynamické prostředí logistického sektoru si v době pandemie vyžádalo nové nároky na kvalitu, flexibilitu, jakož i na typy poskytovaných služeb. Spolu s neustálým tlakem na snižování provozních nákladů byly společnosti také nuceny výrazně modifikovat stávající procesy za účelem zabezpečení plynulosti a spolehlivosti dodavatelského řetězce. 

Třetí oblastí, které se aktuální vlna digitalizace významně dotkla, je pokročilá správa dat. S digitalizací provozu a výroby potřebují mexické firmy zpracovávat a automatizovaně využívat stále větší objemy dat. Velká poptávka je proto po systémech umožňující jak digitalizaci dokumentů, tak zpracování a analýzu objemných souborů dat. 

Nové trendy přinášejí i nové hrozby, kterým je třeba přizpůsobit zabezpečení. Firmy i jednotlivci proto na trhu hojně hledají spolehlivé technologie pro bezpečnou správu a sdílení dat. Dříve opomíjená kyberbezpečnost se stala naléhavým tématem, protože Mexiko čelí pořád většímu množství kyberútoků. Oblíbenými praktikami jsou hlavně ransomware a phishing.

Inteligentní zemědělství (ag-tech) je i v Mexiku na vzestupu s cílem vyrovnat se se zvýšenou poptávkou po potravinách. Zároveň se snaží čelit nepříznivým změnám klimatu a být šetrné k životnímu prostředí. Část zemědělské výroby se začíná profilovat jako hi-tech obor, vznikají velké zemědělsko-průmyslové parky s intenzivní skleníkovou produkcí a zvyšuje se využití moderních forem zpracování.

Tento trend podporují i vládní rozvojové programy jako Hnojiva pro blahobyt nebo Produkce pro blahobyt. Řada projektů vzniká ve spolupráci mezi státem a výzkumnými centry. Pro dosluhující levicovou vládu prezidenta Lópeze Obradora je modernizace zemědělství prioritou zejména tam, kde s sebou přináší zároveň sociální benefity nejzranitelnějším vrstvám obyvatelstva.

Do zdejšího zemědělství jsou zaváděny nejmodernější inovativní technologie určené ke zvýšení produktivity a vytvoření udržitelného zemědělství. Nejčastěji se jedná o navigační a sledovací systémy, v hojné míře se již využívají zemědělské drony. Jen postupně se přistupuje i k robotizaci či digitalizaci provozů a automatizaci produkce. Investice do těchto typů technologií brzdí i dostatek levné pracovní síly.

Tradiční stejně jako inovativní forma zemědělství nabízí zajímavé příležitosti pro české technologie. Konkrétní poptávané položky jsou zemědělská technika (traktory, žací stroje, postřikovače, provzdušňovače), stroje (konzervování, zpracování masa, balení atd.), chladící zařízení, moderní skleníky, IoT řešení nebo moderní zavlažovací systémy. Stejně tak by mohly být zajímavé české zkušenosti se zalesňováním a zpracováním dřeva.

Z českých potravinářských výrobků se na trhu uplatňují pektiny, tuky, obilné výrobky, živá kuřata, potravinové doplňky, chmel, lahvové pivo, výtažky z kávy a cukrovinky. O proniknutí na trh se snaží několik výrobců alkoholických nápojů. Trh s potravinami by mohla ještě více oživit modernizovaná dohoda o volném obchodu EU-Mexiko, která stojí před podpisem.

Díky rostoucí poptávce existuje potenciál pro zvýšení exportu českého piva, chmele, pivovarských technologií i vína, jehož obliba roste, dále pak pro vývoz vepřového masa, uzenin, sýrů a kvalitní čokolády. Prosperující střední třída je ochotna si za kvalitu potravin připlatit. S ohledem na kritickou míru obezity v mexické populaci se předpokládá zvýšená poptávka po produktech zdravé výživy, doplňcích stravy jako jsou bylinné čaje a také po bioproduktech.

Mexiko v posledních letech zaznamenalo nárůst zájmu o investice do výzkumu a inovací, i když stále čelí velkým rozdílům kvality VVI mezi bohatšími a chudšími regiony. Komplikaci také představuje malé zapojení soukromého sektoru do financování výzkumu, který je na rozdíl od většiny zemí OECD ze 77 % financován státem a jen z necelých 20 % soukromým sektorem. Státní rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj (ukazatel GERD) se dlouhodobě pohybují kolem 0,3 až 0,4 % HDP (kolem 13 mld. USD), což je relativně nízká hodnota v porovnání s průměrem vyspělých zemí a s cílem 1 % stanoveným mexickou vládou v Národní strategii pro inovaci 2021-2024.

V Globální inovačním indexu (GII) za rok 2023 obsadilo Mexiko 58. místo z 132 hodnocených zemí stejně jako v předchozím roce. V rámci Latinské Ameriky se umisťuje spolu s Brazílií a Chile na špici regionu, a to hlavně v základním výzkumu. Hlavním federálním orgánem pověřeným podporou výzkumu a jeho financováním je Národní rada pro vědu a technologii (Consejo Nacional de Ciencia y Tecnología, CONACYT), která spravuje síť 27 výzkumných center po celé zemi, kde se soustředí zhruba tři čtvrtiny výzkumu.

Oblastmi výzkumu, v nichž Mexiko vyniká, jsou biotechnologie, farmaceutický průmysl, ICT, energetika, nanotechnologie a pokročilé materiály. Většina výzkumných aktivit se koncentruje kolem státních univerzit a státních výzkumných center. Mexiko má přibližně stovku veřejných univerzit s výzkumnými a technologickými kapacitami, přičemž jen Mexická národní autonomní univerzita (UNAM), největší univerzita v zemi, má desítky výzkumných center. 

Nejpokročilejší výzkum a inovace se sdružuje zejména ve velkých aglomeracích jako Mexico City, Guadalajara, Quéretaro a Monterrey. Jedním z nejprogresivnějších regionů, kde se VVI těší i systematické podpoře vlády a soukromého sektoru, je stát Jalisco a jeho hlavní město Guadalajara, jemuž se říká Silicon Valley Mexika kvůli vysoké koncentraci technologických firem, start-upů a inovačních center. Ve městě je dostatek kvalifikované pracovní síly a nacházejí se tam jasně definované průmyslové klastry: vývoj softwaru, výroba elektroniky, automobilový a letecký průmysl. Právě s Jaliscem ČR už několik let spolupracuje.

Aktuální trend regionalizace výroby a nearshorigu ale do Mexika láká širokou škálu zahraničních investorů jak z Evropy, tak z Asie. Současný boom přesunu výroby se ve střednědobém horizontu promítne do rozvoje VVI a vzdělávání potřebné pracovní síly, jakožto i nárůstu investic soukromého sektoru do výzkumu. Orientace Mexika na automobilový, elektronický a strojírenský průmysl jej již nyní spojuje s ČR právě v zaměření na aplikovaný výzkum, což otevírá příležitosti pro společné výzkumné projekty či akademickou výměnu.

Další oblastí zájmu je spolupráce v internacionalizaci technologických start-upů a SMEs, kdy Mexiko může být vstupní branou pro expanzi na severoamerický i latinskoamerický trh. V opačném směru ČR může sloužit jako hub pro mexické start-upy v Evropě.