Mimosoudní řešení sporů

Rozhodčí řízení institucionální

Nejvíce formalizovaným alternativním řešením soudních sporů je rozhodčí řízení, neboli arbitráž, jejíž rozvoj je historicky úzce spojen s rozvojem obchodní činnosti. Rozhodovací činnost v rámci obchodní arbitráže byla postupně institucionalizována a došlo k založení jak národních, tak i mezinárodních institucí podporujících rozhodčí řízení, tak rozhodčích soudů.

Zatímco v rozhodčím řízení ad hoc rozhoduje spor jakákoli osoba, kterou si smluvní strany zvolí, institucionální rozhodčí řízení probíhá zpravidla u určité instituce (rozhodčího soudu), podle rozhodčího řádu takto zvolené instituce.

V České republice upravuje problematiku rozhodčího řízení zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), který mimo jiné stanoví, že stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze jiným zákonem nebo jen tehdy, pokud jejich zřízení jiný zákon připouští.

Takto zřízenými stálými rozhodčími soudy v České republice jsou v současné době již zmíněný Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (jediný stálý rozhodčí soud s obecnou působností), Rozhodčí soud při burze cenných papírů Praha a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno.

Vedle výše uvedených rozhodčích soudů zřízených zákonem ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízení působí v České republice celá řada asociací a sdružení rozhodců, u kterých jsou sdruženi jednotliví rozhodci. Takováto sdružení jsou ve většině případů právnickými osobami soukromého práva vzniklými na základě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

Všechny výše uvedené rozhodčí soudy vydávají své statuty a řády. Rozhodčí soudy zřízené zákonem mají povinnost uveřejňovat své statuty a řády v Obchodním věstníku, ostatní rozhodčí instituce uveřejňují své dokumenty zpravidla na webových stránkách nebo také v Obchodním věstníku. Obsahem statutů a řádů rozhodčích soudů je ve většině případů způsob jmenování rozhodců, jejich počet a obecné zásady rozhodčího řízení. Mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců a mohou vázat výběr rozhodců na seznam rozhodců vedený u daného rozhodčího soudu.

Pravomoc rozhodčího soudu je vždy založena dohodou smluvních stran, kterou sjednají, že spory plynoucí z jejich právního vztahu a spory s ním související bude namísto příslušného obecného soudu rozhodovat rozhodčí soud. Dohodnou-li se strany na příslušnosti konkrétního rozhodčího soudu, podrobují se tím pravidlům zvolené rozhodčí instituce, platným v době zahájení řízení, není-li v jejich dohodě výslovně sjednáno jinak.

Rozhodčí řízení podle Zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů

V rámci rozhodčího řízení lze v České republice rozhodovat majetkové spory, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, a to s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů. Současně rozhodčí smlouvu mohou strany platně uzavřít pouze v případě, kdy by strany o předmětu sporu mohly uzavřít soudní smír.

V rozhodčím řízení tedy nelze projednat a rozhodnout například věci rodinného práva, dědictví, spory o nároky z práva na ochranu osobnosti a celou řadu dalších druhů sporů.

Řízení ADR (Alternative Dispute Resolution)

Od konce roku 2015 existuje v českém právním systému možnost spotřebitelů obrátit se při řešení sporů s obchodníky na Českou obchodní inspekci.

Řešení sporů pak probíhá konciliací, při níž pracovník ČOI působí jako prostředník, na základě jehož podkladů ČOI spor posoudí a vydá stanovisko.

Obrátit se na ČOI ve věci mimosoudního řešení sporu může pouze spotřebitel, a to ve lhůtě jednoho roku od chvíle, kdy kontaktoval podnikatele za účelem řešení předmětného sporu. Zásadní výhodou tohoto typu mimosoudního řízení je zejména jeho rychlost, a dále pak i jeho dostupnost pro spotřebitele. Podnikatel pak má povinnost spotřebitele informovat o této možnosti řešení spotřebitelských sporů, kupříkladu ve svých obchodních podmínkách.

Rozhodčí smlouva a doložka

Pravomoc rozhodčího orgánu je dána dohodou smluvních stran (rozhodčí smlouva), která stanoví, že spory plynoucí z jejich vzájemného vztahu bude rozhodovat zvolená rozhodčí instituce, namísto jinak věcně a místně příslušného soudu.

Rozhodčí smlouva se může týkat:

• jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo
• všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).

Rozsah rozhodčí smlouvy je věcí dohody smluvních stran s tím, že není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související.

V návaznosti na výše uvedené si dovolujeme uvést znění doložek doporučených Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, viz:

„Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“

Alternativně je možno zapracovat toto ustanovení:

„Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu třemi rozhodci.“

Soulad rozhodčí doložky s rozhodčím řádem v případě ad hoc rozhodce:

Rozhodnutím sp. zn. 12 Cmo 496/2008 se Vrchní soud v Praze vyjádřil názor, že „pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétního způsobu jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a odkazuje na touto právnickou osobou stanovené statuty a řády ke jmenování a výběru rozhodců, jakož i způsobu vedení rozhodčího řízení a stanovení pravidel o nákladech řízení, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.“ Rozhodnutí se týkalo rozhodčí doložky, v níž bylo stanoveno, že rozhodce ad hoc bude vybrán ze seznamu rozhodců vedeného u právnické osoby – obchodní společnosti.

Výše uvedené rozhodnutí je však v rozporu s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu, který rozhodl (sp. zn. 32 Cdo 2282/2008), že názor, že nutnost dohody na jmenovitě určeném rozhodci, není správný. Rozhodnutí dále uvádí, že strany se mohou (nikoli musí) dohodnout na určení konkrétních jmen rozhodců. Dále odůvodňuje, že nevýhodou takové rozhodčí doložky je skutečnost, že od uzavření této doložky do vzniku sporu může uplynout delší doba a nelze vyloučit, že na straně takto jmenovaného rozhodce dojde ke změně poměrů znemožňujících výkon funkce rozhodce.

A proto dochází ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení k určení mechanismu, jakým způsobem bude určitý rozhodce pro rozhodování v budoucnosti vzniklých sporů vybrán. Závěr, zda se účastníci rozhodnou nechat jejich případné spory rozhodovat rozhodce či rozhodci zapsaní v seznamu vedeném u stálých rozhodčích soudů či jiných soukromoprávních subjektů, je ponechán na dohodě stran.

V souvislosti s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008 je třeba zmínit rovněž další aspekt. Rozhodčí doložka, která byla předmětem daného řízení, byla koncipována tak, že rozhodce bude určen žalobcem ze seznamu rozhodců, vedeného arbitrážním centrem. Konkrétní rozhodce tedy nebyl zvolen oběma stranami rozhodčí smlouvy, ani neměl být určen třetím subjektem, ale jeho určení bylo ponecháno na vůli pouze jedné smluvní strany, a to té, která podávala rozhodčí žalobu.

Rozhodčí doložce obdobného znění a koncepce se přitom věnoval rovněž Ústavní soud ČR ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2164/10, přičemž v nálezu ze dne 1. 11. 2011 konstatoval, že právo na výběr rozhodce nemůže být zneužito ve prospěch jedné ze stran. Za přípustný Ústavní soud shledal takový postup, „pokud by s výběrem rozhodce souhlasili oba účastníci, tzn., výběr by nebyl ponechán pouze na vůli jediného účastníka, neboť jinak by v právech a povinnostech stran mohla vzniknout nerovnováha plynoucí z rozhodčí doložky.“

Rozhodčí doložky u spotřebitelských smluv

Zákon č. 258/2016 Sb., kterým se novelizoval zákon o rozhodčím řízení, došlo k fakticky absolutnímu zákazu sjednávání rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Novela se týká pouze smluv sjednaných po 1. 12. 2016. Dříve uzavřené smlouvy obsahující rozhodčí doložku zůstávají nedotčeny a tyto spory tak mohou být rozhodnuty rozhodci i po nabytí účinnosti novely dle dosavadních předpisů.

Rozhodci

Rozhodcem rozhodčího soudu může být občan České republiky, který je zletilý, bezúhonný a plně svéprávný.

Funkce rozhodce je funkcí dobrovolnou, kterou nikdo není povinen přijmout. K přijetí funkce rozhodce vyžaduje zákon písemnou formu. Pokud rozhodce funkci přijme, je povinen ji vykonávat v souladu se zákonem o rozhodčím řízení, rozhodčím řádem příslušného rozhodčího soudu a dalšími platnými předpisy.

K základním povinnostem rozhodců patří povinnost mlčenlivosti. Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o veškerých skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. Zprostit mlčenlivosti mohou rozhodce zejména strany. Jestliže strany rozhodce mlčenlivosti nezprostí, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce trvalý pobyt.

Nemá-li rozhodce trvalý pobyt na území České republiky nebo jej nelze zjistit, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti rozhodce předseda okresního soudu, v jehož obvodu byl vydán rozhodčí nález. Pokud nelze zjistit ani místo vydání nálezu nebo nebyl-li nález vydán v České republice, rozhoduje předseda obvodního soudu pro Prahu 1.

Počet a osoby rozhodců nebo způsob jejich určení stanoví zpravidla rozhodčí smlouva, rozhodce však může být určen i stranami dohodnutou osobou. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Neobsahuje-li rozhodčí smlouva určení rozhodců, uplatní se pravidlo, podle kterého jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce, a ti zvolí předsedajícího rozhodce.

Jako pojistku proti nečinnosti některé ze stran nebo v případech, kdy se již jmenovaní rozhodci neshodnou na předsedajícím rozhodci, obsahuje rozhodčí řád ustanovení, dle kterého jestliže strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce, jmenuje rozhodce nebo předsedajícího rozhodce soud, pokud se strany nedohodly jinak. Návrh může soudu podat kterákoli strana nebo každý z již jmenovaných rozhodců.

Ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, je povinen bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen. Pokud se pochybnosti o nepodjatosti rozhodce potvrdí, je rozhodce povinen se funkce vzdát. Vzdát se své funkce může rozhodce také ze závažných důvodů nebo se souhlasem stran.

Je-li rozhodce povinen se své funkce vzdát a neučiní tak, mohou se strany dohodnout na jeho vyloučení nebo kterákoli ze stran může o jeho vyloučení požádat soud. Vzdá-li se rozhodce své funkce nebo nemůže-li funkci rozhodce vykonávat, jmenuje nového rozhodce na návrh kterékoli strany, nebo samotného rozhodce soud. Strany se však mohou dohodnout i jinak.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.