English version
Výhody rozhodčího řízení
Vnímaní výhod rozhodčího řízení oproti běžnému soudnímu řízení je subjektivní záležitostí a lze o nich dlouze polemizovat. Následující přehled lze tedy chápat spíše jako výčet rozdílů mezi rozhodčím a soudním řízením, které mohou být z pohledu zúčastněných stran hodnoceny jako výhody.
Možnost určit rozhodce a jejich počet
Na rozdíl od soudního řízení, ve kterém je složení i obsazení soudu dáno procesními přepisy a je neměnné, v rámci rozhodčího řízení si strany mohou určit nejen konkrétní rozhodce, ale i jejich počet.
Možnost určit si místo a jazyk řízení
Strany si mohou určit místo konání rozhodčího řízení (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc) a jazyk jednání (ČJ, AJ, NJ, FJ a RJ). Místo konání rozhodčího řízení může být i v zahraničí.
Možnost rozhodování podle zásad spravedlnosti
Zejména v případech, kdy hmotné právo řešenou problematiku neupravuje, nebo k prolomení patových situací, mohou smluvní strany rozhodce pověřit, aby rozhodoval podle zásad spravedlnosti. Je však třeba podotknout, že takové rozhodnutí sporných stran je v praxi velmi vzácné.
Jednoinstančnost
Rozhodčí řízení je v zásadě jednoinstanční, což ve většině případů znamená, že je výrazně rychlejší než řízení před obecnými soudy. S tím souvisí také rychlejší vymahatelnost práva. Dle mnohých však vyloučení možnosti přezkumu rozhodčího nálezu v rámci druhé instance skrývá značná rizika. Je proto na stranách, aby samy zvážily pozitiva i negativa jednoinstančního řízení a podle toho zvolily řešení sporu v rozhodčím řízení nebo před obecným soudem.
Neformálnost
Jak již bylo výše řečeno, neupraví-li strany rozhodčí smlouvy postup rozhodců v rozhodčím řízení vzájemnou dohodou, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný, a vedou rozhodčí řízení bez zbytečných formalit. To umožňuje zvolit po všech stránkách nejvhodnější postup pro dané řízení, který není limitován procesními předpisy a pravidly.
Nevýhody rozhodčího řízení
Užší pravomoc
Co se týče dokazování, rozhodci (na rozdíl od soudů) nemohou vynucovat procesní povinnosti od třetích osob. Rozhodci tedy mohou vyslýchat svědky a znalce jen tehdy, pokud se k nim dobrovolně dostaví a vypovídají; nemají donucovací pravomoc jak zajistit přítomnost svědků na jednání (obecný soud toho může docílit ukládáním pořádkových pokut). Dále nemají pravomoc vyžadovat předložení písemností k provedení důkazu, vydávat předběžná opatření k zatímní úpravě poměrů účastníků apod. K provedení všech těchto úkonů by rozhodci museli dožádat soud.
Jednoinstančnost řízení
Ve smyslu – bude-li o sporu rozhodnuto neodborně, nebude-li zjištěn řádně skutkový stav nebo dojde-li k nesprávnému posouzení důkazů a tím k vydání vadného nálezu, strany již nemají možnost tento nedostatek zvrátit, resp. namítnout před odvolacím orgánem (ledaže by se dohodly na tom, že rozhodčí nález je možno přezkoumat).
Nejednotné rozhodování rozhodců
Každý rozhodce či arbitrážní centrum je nezávislým subjektem, není tu žádná nadřízená instance, která by sjednocovala rozhodovací praxi různých rozhodčích center či rozhodců. Toto je však zároveň výhodou, neboť strany si mohou zvolit takového rozhodce či rozhodčí centrum, s jehož rozhodovací praxí se nejvíce ztotožňují a považují ji za spravedlivou.
Závěrem
Doporučujeme při výběru způsobu řešení sporů zvážit všechna pro a proti, zejména vzhledem k povaze stran a věci. Přikláníme se spíše k názoru, že jistější cestou, jak se domoci svého práva, může často být řešení sporu standardní soudní cestou, neboť zmíněná jednoinstančnost rozhodčího řízení je dvojsečná zbraň – ze zdánlivé výhody se může velmi snadno stát nevýhodou.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.
