English version
Specifická situace průmyslu v ČR
Česká republika je historicky průmyslovou zemí, čímž navazuje na letitou historii a průmyslovou a podnikatelskou tradici zemí Koruny české – v době osamostatnění Československa v r. 1918 bylo na jeho území umístěno více než 70 % průmyslové výroby celého bývalého Rakousko-Uherska (Vývoj hospodářství na území ČR do roku 1990. Školní vzdělávací programy. Dostupné online).
V současnosti průmysl v České republice tvoří cca 32 % HPH. České firmy jsou jak přímými vývozci, tak i dodavateli evropských i mimoevropských firem, včetně těch, které mají v ČR svoje výrobní podniky a které jsou pro velké procento českých výrobců stěžejním odběratelem, a pro svou provázanost se zahraničními vlastníky a partnery mají zájem na kooperaci i v oblastech, které zahrnuje Průmysl 4.0. nabízí se příležitost pro využití potenciálu české kreativity a kompetencí v širším než národním měřítku.
(Z bilance zahraničního obchodu z dílny MPO vyplývá že v období 1.– 5./2015 směřoval největší objem českého vývozu do Německa (32,3 %), následován vývozem na Slovensko (8,4 %) a do Polska (5,9 %). I objem dovozu do ČR v daném období byl nejvyšší z Německa (26,1 %), následován dovozem z Číny (12,8 %) a Polska (7,9 %). Celkový vývoz do členských zemí EU činil 83 %, např. do USA pak 2,5 %. Dovoz: z EU – 65,7 %, z USA – 2,4 %.)
Pokud jde o strukturu českého průmyslu, patří ke klíčovým odvětvím automobilový průmysl, výroba elektroniky, výroba elektrotechniky a strojírenství, která tvoří více než polovinu (55 %) celkového objemu expor tu a svou poptávkou zároveň pohání i řadu dalších průmyslových oborů. Současně se jedná o obory, které zahrnují největší české zaměstnavatele a ve kterých je koncentrována velká část podnikových výzkumně-vývojových kapacit.
Intenzivní exportní vazby podniků působících v těchto oborech na zahraniční trhy a propojení na globální ekonomiku, a to nejen v oblasti výroby, ale i inženýrských služeb a výzkumných a vývojových prací, je předurčují k tomu, aby se u nich nejdříve projevily požadavky na zavádění změn souvisejících se čtvrtou průmyslovou revolucí. Změn ale nezůstanou ušetřeny ani podniky v dalších průmyslových odvětvích. Zde ale jejich nástup může být pomalejší a nemusí být často vynucen odběrateli ze zahraničí.
Pro zachování dynamiky rozvoje českých firem je nutné vytvořit podmínky, aby se české průmyslové podniky nevyvíjely izolovaně, ale aby byly informovány a přizpůsobily se zahraničním trendům vyjádřeným například ve strategických materiálech EU (Zejména strategie Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, sdělení KOM (2010) 2020 v konečném znění a na ni navazující stěžejní iniciativy.) i ostatních států tak, aby se postupně mohly připravit na přechod ke komunikačním a výrobním zařízením, která budou v rámci globálních odběratelsko-dodavatelských řetězců kompatibilní a interoperabilní a dále pak na nezbytné investice a změny.
Český průmysl musí být na 4. průmyslovou revoluci připraven, a to nikoli z důvodu vnějšího tlaku od zahraničních firem, ale díky nutnosti personální dále zvyšovat svou konkurenceschopnost prostřednictvím rychlé adaptace na nové vstupní podmínky a požadavky evropského a světového trhu. Průběh celé (r)evoluce je třeba chápat jako celospolečenskou výzvu, na kterou ČR musí včas zareagovat tak, aby neztratila své pozice na mezinárodních trzích a naopak je ještě dále posilovala.
(Dle Global Competitiveness Report 2014 – 2015, kterou vydává Světové ekonomické fórum, se ČR umístila na 37. místě ze 144 hodnocených zemí, od loňského vydání si přitom polepšila z 46. místa o 9 příček. Dle výsledků publikovaných World Competitiveness Centrem při IMD ve švýcarském Lausanne pak ČR v r. 2015 náleží 29. místo z celkových 61 hodnocených zemí a od loňského roku 2014 si tak polepšila z 33. místa o 4 příčky.)
České podnikatelské prostředí zahrnuje celou řadu firem, z jejichž praktických zkušeností i vnitrofiremních předpisů a postupů je možné čerpat inspiraci a výčet best practices pro další české firmy. Zvláštní potenciál spočívá v nově vznikajících dynamických a globálně úspěšných českých start-upech.
Nové požadavky kladené na aplikovaný výzkum v ČR
Průmysl 4.0 představuje zcela novou výzvu pro organizaci a řízení aplikovaného výzkumu v ČR. Problematika Průmyslu 4.0 je tak rozsáhlá a pro ČR tak významná, že vyžaduje formulaci a realizaci národního programu aplikovaného výzkumu, a to včetně společenskovědního, který by byl založen na jasném dlouhodobém plánu.
Je třeba vybudovat systém center/ústavů aplikovaného výzkumu na národní úrovni, který by převzal zodpovědnost za technologickou podporu naplňování cílů Průmyslu 4.0. Relevantní výzkumné instituce se podle svých výzkumných dispozic musí o témata z národního programu podělit bez zbytečných duplicit, a při tom s aspektem zdravé konkurence.
Hotová řešení Průmyslu 4.0 neleží na stole. Je nezbytné je vyvíjet či významně modifikovat konkrétní řešení s využitím dostupných, permanentně se vyvíjejících technologií. Český aplikovaný výzkum by měl působit ve dvojí roli – jednak pomáhat realizovat řešení Průmyslu 4.0 v českém prostředí, jednak hledat obecná řešení exportovatelná do světa. Postavení českého aplikovaného i průmyslového výzkumu v této duální roli je nezastupitelné.
Výzkum by se měl přednostně zaměřovat na integraci stávajících dílčích řešení a na nová, inovativní řešení tam, kde má český výzkum dlouhodobou úspěšnou tradici, např. v oblasti technik automatického řízení, kyberneticko-fyzikálních systémů, robotiky, simulace, vizualizace a software pro počítačovou bezpečnost.
Aplikovaný výzkum v zásadních technologických oblastech se však nemůže opírat jen o malé, kapacitně slabé projekty (krátkodobé, pro 2 – 3 výzkumníky), nýbrž na významu musí nabývat systémově budovaná centra aplikovaného výzkumu, která budou shromažďovat expertizu, nadkritickou výzkumnou kapacitu a budou dostatečně investičně vybavena.
Rekonstrukce prostoru aplikovaného výzkumu směrem od jednotlivých, nahodile vybraných projektů směrem k cílenému a (nebojme se říci) řízenému budování dlouhodoběji fungující infrastruktury aplikovaného výzkumu s dostatečným prostorem pro flexibilní menší doplňkové projekty, je v případě Průmyslu 4.0 nezbytností. Je třeba vybudovat systém center/ústavů aplikovaného výzkumu na národní úrovni, který by převzal zodpovědnost za technologickou podporu naplňování cílů Průmyslu 4.0.
Oblast Průmyslu 4.0 je ideálním prostorem pro vytváření start-upových firem, kterým je třeba poskytnout preferenční výhody. Veřejná podpora aplikovaného výzkumu musí být koncentrována a koordinována na národní úrovni.
Není však třeba vytvářet instituce nové, naopak zapojení dnes již existující infrastruktury výzkumných center a jejich jasná dlouhodobá státem podporovaná profilace by měla přispět k jejich lepšímu a smysluplnějšímu využití. Prvním krokem by měla být sumarizace výsledků práce vysokých škol a výzkumných organizací pro Průmysl 4.0, porovnání těchto výsledků s výsledky výzkumu a vývoje v průmyslových a technologických firmách a s předpokládanými potřebami úspěšného zavedení Průmyslu 4.0 do českých firem.
Při budování systému center aplikovaného výzkumu je možné se poučit z role a fungování Fraunhoferovy společnosti, která v SRN hraje významnou úlohu při realizaci myšlenek Průmyslu 4.0. Je proto účelné navázat s ní úzké kontakty, silná odborná partnerství, je třeba usilovat o společné projekty i výzkumná centra. Český aplikovaný výzkum by mohl poskytovat progresivní řešení Průmyslu 4.0 – ostatně to se už děje a naše vysoké školy či výzkumné organizace poskytují v rámci mezinárodních řešení podporu projektům Průmysl 4.0, i když o tomto faktu veřejnost příliš neví.
Je nutné podporovat postup poboček nadnárodních firem při budování odborných kapacit pro Průmysl 4.0 v ČR. Finančně zajímavé dodávky inovativních řešení pro zahraniční firmy u nás i v zahraničí (kromě technologické podpory českých malých a středních firem) jsou novou výzvou.
Iniciativa Průmysl 4.0 je silnou výzvou i pro aplikovaný společenskovědní výzkum, který se musí stát organickou součástí zcela nezbytných výzkumných aktivit. Principy Průmyslu 4.0 by měly být v plném rozsahu využívány i v samotném fungování výzkumných organizací pro zvýšení jejich efektivity – od využívání moderních technologií, přes úplné propojení inženýrských činností až po interdisciplinární myšlení s využitím principu otevřených inovací.
