Národní inovační strategie České republiky



3. Prioritní osa Excelentní výzkum¹

Cílem této prioritní osy je vytvořit dlouhodobé předpoklady pro realizaci excelentního výzkumu v ČR. Pro český výzkum jako celek je charakteristický velmi široký rozsah, ale jen malá část vytváří skutečně špičkové, excelentní výsledky. Výkonnost výzkumu měřená publikační činností se sice postupně zlepšuje, ale tempo růstu stále zaostává za růstem výdajů vzhledem k setrvačnosti systému. Přitom právě špičkový výzkum produkující originální výsledky poutá pozornost soukromého sektoru, a je tak jedním z důležitých faktorů podporujících inovace založené na využívání vlastních znalostí.

Široký rozsah témat českého výzkumu a vývoje vede ke značné roztříštěnosti finančních, lidských a materiálových zdrojů na výzkum, což neumožňuje potřebnou koncentraci k dosažení excelence ve vybraných oblastech. Přitom ČR, podobně jako většina jiných zemí, nemá finanční možnosti, ani dostatečné výzkumné kapacity k intenzivní rovnoměrné podpoře výzkumu ve všech vědních disciplínách. Z tohoto důvodu musí být identifikován omezený počet prioritních směrů orientovaného výzkumu a vývoje ve vazbě na současné a budoucí potřeby podniků a společnosti a s ohledem na zapojení ČR do Evropského výzkumného a inovačního prostoru. Do identifikovaných oblastí by měla být přednostně směřována část veřejných prostředků, což významně přispěje k jejich efektivnímu využívání na podporu výzkumných aktivit. Kromě těchto shora určených prioritních směrů je třeba ponechat určitý objem prostředků na aktivity výzkumných a vývojových pracovníků určovaných „zdola“, a to jak v základním, tak v aplikovaném výzkumu. Excelence je jak v aktivitách určených tematicky shora, tak i v aktivitách tematicky určovaných zdola zcela nezbytná a musí být zaručena systémem hodnocení institucí, programů a výzkumných infrastruktur zacíleným právě na její zvyšování.

Důležitým faktorem pro posílení konkurenční výhody ČR je rozvoj výzkumných aktivit v podnikové sféře. Klíčovým předpokladem rozvoje podnikového výzkumu a vývoje je zvýšení inovační poptávky v podnikovém sektoru a také postupný rozvoj podnikání v „science-based“ oborech (viz schéma 1). Podpora podnikového VaV musí zohledňovat, že růst podnikových výdajů na VaV není cílem, ale prostředkem, přičemž význam tohoto prostředku se podstatně liší mezi obory. Veřejné finanční prostředky musí být účinným „katalyzátorem“, který v návaznosti na veřejný sektor stimuluje podniky ke zvyšování výdajů na výzkum a vývoj ve vazbě na rozvoj inovační poptávky v podnikovém sektoru. Je účelné využívat především nástroje nepřímé (tj. úlevy v daňové oblasti), které jsou mnohdy z hlediska efektivity daleko účinnější než dotační programy. Dostatečná pozornost musí být věnována také hodnocení všech nástrojů na podporu podnikového sektoru.

Významným prvkem inovačního systému jsou velké výzkumné infrastruktury, které jsou jak místem provádění excelentního základního výzkumu, tak i zdrojem znalostí stimulujících inovace a také zahraniční investice podporující růst inovační poptávky v endogenním podnikovém sektoru.

3.1 Efektivní využívání veřejných prostředků na výzkum a vývoj

Systémovým problémem financování výzkumu a vývoje z veřejných prostředků je nevyhovující systém hodnocení výzkumných organizací a s tím spojené tzv. institucionální financování (tj. finance poskytované výzkumným organizacím na zajištění prostého chodu a základních činností). Aktuální systém (tzv. „kafemlejnek“ založený na bodovém zisku podle výsledků vykazovaných do Rejstříku informací o výsledcích, RIV) na jedné straně přispěl ke zvýšení kvality dosahovaných výsledků a ke zvýšení efektivity vynakládaných veřejných prostředků, na druhé straně trpí několika závažnými nedostatky, kvůli kterým je dlouhodobě kritizován:

• V prvé řadě je systém předmětem neustálých úprav a revizí. Neustálé změny vytvářejí radikální nejistotu pro výzkumné instituce, což je v důsledku horší než jakýkoliv špatný systém, jelikož neexistuje možnost dlouhodobého plánování rozvoje výzkumných skupin (metodika se upravuje prakticky každý rok).
• Ve druhé řadě se jedná o systém, který má snahu hodnotit jednotnou metodikou všechny výzkumné obory a typy výzkumných institucí, což působí nemalé potíže s ohledem na velmi odlišné podmínky a postupy výzkumné práce a toto není jedna metodika schopna rozlišit.
• Dále postrádá stávající systém hodnocení reflexi společenské poptávky a další prvky umožňující strategické řízení ať již na úrovni státu, veřejné správy, či jednotlivých institucí.
• Konečně systém vychází výlučně z kvantitativních dat, jimž je mechanicky přiřazována bodová, resp. finanční hodnota, což v důsledku vede k nežádoucím deformacím v chování výzkumných organizací.

Systém na jedné straně nedává skutečně kvalitním pracovištím jistotu, že získají dlouhodobé, stabilní financování pro plánovitý rozvoj své činnosti a ohrožuje tak jejich personální stabilitu. Současně u méně kvalitních pracovišť umožňuje oportunistické chování a možnost kompenzovat nedostatek kvality nadprodukcí průměrných a podprůměrných výsledků a tím prodlužuje dlouhodobou toleranci a pokračující veřejné financování málo kvalitního výzkumu.

Souvisejícím problémem je systém hodnocení projektů VaV, který v řadě programů nedosahuje standardů obvyklých ve vyspělých zemích, což snižuje celospolečenskou návratnost vložených prostředků. Obdobně i stávající praxe v hodnocení výsledků programů podpory VaV zaostává za dobrými praxemi v zahraničí a v důsledku hodnocení programů nevytváří potřebnou zpětnou vazbu, která je nezbytná pro zkvalitňování programů VaV. Hodnocení výzkumných programů financovaných z veřejných zdrojů v ČR podléhá povinnosti hodnocení. Nicméně tato hodnocení mají často značně formální charakter.

Dalším souvisejícím problémem je nedostatečná prioritizace aplikovaného VaV podporovaného z veřejných zdrojů v ČR. ČR jako malá země se dnes snaží realizovat výzkum ve většině výzkumných oblastí, což brání potřebné koncentraci zdrojů pro dosažení světové excelence ve vybraných oborech (kde máme reálnou šanci této úrovně dosáhnout). Stanovení priorit je proto nezbytné pro dosažení (směřování ke) světové excelenci ve výzkumu, neboť ta vyžaduje koncentraci lidských, finančních a dalších kapacit, přičemž postupující specializace na globální úrovni vyžaduje selektivnost na stále vyšším řádu (tj. specializace a koncentrace již nikoliv pouze na úrovni zemí, ale celého kontinentu). Současné stanovení priorit aplikovaného VaV v ČR je příliš obecné a široké, často sleduje více tradiční klasifikaci průmyslových oborů nebo vědních disciplin než problémovost a potřebu mezioborových řešení.

Systémovým problémem, který podvazuje efektivitu vynakládání prostředků na VaV z veřejných zdrojů, je nedostatečná odborná kapacita a institucionální překážky pro manažerské řízení výzkumných organizací. V úrovni řízení výzkumu existují mezi jednotlivými výzkumnými organizacemi v ČR, resp. jejich součástmi, značné rozdíly, obecně je však úroveň řízení VaV na znepokojivě nízké úrovni. Ve většině případů zcela chybí strategické řízení na úrovni celých institucí i výzkumných týmů a skupin, tj. chybí stanovování dlouhodobých cílů, jejich sledování, měření a vyhodnocování, rozhodování o dalším směrování výzkumu jsou často činěna ad hoc, nebo ze setrvačnosti, a bez dobré znalosti kontextu. V důsledku toho nejsou dostatečně vyvinuté interní pobídkové nástroje podporující kvalitu, ani nástroje pro sankcionování neefektivity, chybí vzory dobrého řízení výzkumné činnosti pro mladé výzkumníky, často zcela chybí vzdělávání v managementu VaV.

Vedle toho nastavení vnitřních procesů v řadě výzkumných institucí vytváří vysokou administrativní zátěž pro výzkumníky, což je – v kombinaci s málo výkonným podpůrným aparátem – odvádí od vlastní výzkumné práce a snižuje jejich vědeckou produktivitu. Riziko neutěšeného stavu spočívá především v přetrvávání nízké efektivity investic do VaV, současně s sebou nese riziko nízké mezinárodní atraktivity českých VaV pracovišť, a v důsledku jak odliv talentovaných výzkumníků do zahraničí, tak i pokračující zaostávání ČR za světovou špičkou.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Zjednodušit a zpřehlednit organizační strukturu systému podpory VaV z veřejných prostředků a zajistit koordinovanou implementaci všech podpůrných nástrojů na všech úrovních. Zároveň musí být zajištěna účinná koordinace nástrojů kohezní politiky s nástroji inovační politiky implementovanými na národní i evropské úrovni, přičemž finanční prostředky z nástrojů kohezní politiky musejí být využívány v souladu s aktuálními potřebami ČR v oblasti výzkumu a inovačního podnikání
2. Zajistit dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací, pro které musí být vytvořeny jasné a stabilní podmínky pro rozdělování institucionální podpory výzkumu na základě hodnocení podporujícího excelenci
3. Provádět hodnocení všech programů účelové podpory musí být založeno na základě hodnocení skutečných přínosů a zejména dopadů podpořeného VaV; stejně tak ustanovit systém hodnocení velkých výzkumných infrastruktur
4. Stanovit strategické priority orientovaného VaV, do kterých bude přednostně směřována veřejná podpora. Tyto priority musí, podobně jako v celé řadě dalších zemí, odpovídat současným nebo budoucím socioekonomickým potřebám ČR a být koordinovány (nikoliv pasivně přejímány) s evropskými prioritami. Stanovené priority musí být zapracovány do všech relevantních nástrojů podpory VaV
5. Vyhodnocení právních a institucionálních překážek efektivního řízení výzkumných organizací a proškolení dostatečného počtu výzkumných pracovníků v managementu VaV

3.2. Špičkové výzkumné infrastruktury

Velké infrastruktury pro výzkum a vývoj (dále jen „velké infrastruktury“) jsou páteří českého VaV. Vytvářejí podmínky pro dosažení kritického množství materiálních, finančních a lidských zdrojů, což umožňuje realizovat špičkový výzkum na hranicích poznání a vytvářet nové originální poznatky. Tyto infrastruktury mají i významnou úlohu v celkové strategii rozvoje oblasti, ve které působí, a zároveň účinným způsobem napomáhají rozvoji lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji, včetně zajištění kvalitních zahraničních výzkumných pracovníků. Velké výzkumné infrastruktury jsou také místem, kde se účinným způsobem může rozvíjet spolupráce mezi institucemi terciárního vzdělávání, výzkumnými organizacemi a průmyslem směřující k využívání nových poznatků pro inovace.

Kvalita a četnost těchto zařízení na území ČR je podprůměrná, což vede nejen k nižší kvalitě výzkumu, ale i k nedostatečnému vytváření vazeb na aplikační sektor a neúčinnému využívání výsledků VaV v podnikových inovacích. Dalším důsledkem je i odliv výzkumných pracovníků do zahraničí. Kromě již prováděného financování účasti ČR v zahraničních infrastrukturách, bylo zahájeno financování několika národních infrastruktur i českých částí pan-evropských infrastruktur. V současné době je z OP VaVpI budována nová velká infrastruktura VaV dvojího typu – evropská centra excelence, která budou zajišťovat špičkový výzkum světové úrovně, a regionální VaV centra, která budou zajišťovat VaV, jehož výsledky budou přednostně využívány v aplikační sféře.

Problematickým místem je dlouhodobá udržitelnost těchto infrastruktur, neboť tyto subjekty budou muset pro svoji činnost kromě veřejných prostředků účinným způsobem získávat i finanční prostředky ze soukromých a zahraničních zdrojů. Značným problémem může být i nedostatek kvalitních výzkumných pracovníků, kteří budou v těchto výzkumných infrastrukturách působit. Negativně se může projevit i nedostatek technických pracovníků s vysokoškolským vzděláním pro provádění a přípravu experimentů pro uživatele těchto zařízení.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Zajistit dlouhodobou udržitelnost špičkových výzkumných infrastruktur. Kromě národních zdrojů, které vytvářejí základní předpoklady pro strategický rozvoj infrastruktur, je důležité zajistit vazby na aplikační sektor a soukromé finanční prostředky. Ve vysoké míře musejí být využívány finanční prostředky získané ze zahraničí. Postupně musí dojít k plnému zapojení těchto infrastruktur do Evropského výzkumného prostoru a mezinárodních výzkumných aktivit
2. Vytvořit podmínky pro příchod/návrat špičkových výzkumných pracovníků ze zahraničí a pro zapojení mladších výzkumných pracovníků (z ČR i zahraničí), včetně doktorandů a pracovníků na post-doktorandských pozicích, do výzkumných projektů realizovaných ve velkých infrastrukturách. Předpokladem pro rozvoj lidských zdrojů pro potřeby velkých infrastruktur VaV je zajištění účinných vazeb na oblast vzdělávání a zlepšení horizontální mobility výzkumných pracovníků mezi výzkumným sektorem a podnikovou sférou

3.3. Evropský výzkumný prostor – cesta k excelenci ve výzkumu

Důležitým prvkem podporujícím excelenci ve výzkumu (s dopadem na prostředí pro inovační podnikání) je začlenění ČR do Evropského výzkumného prostoru. Výzkumné instituce i podniky jsou vystavovány evropské konkurenci, a tím se zvyšuje excelence výsledků využitelných v národním prostředí, je podporována mobilita výzkumných pracovníků i příchod vysoce kvalifikovaných odborníků. V neposlední řadě znamená účast v evropských programech pro výzkum a inovace i získávání dalších finančních prostředků do národního inovačního systému.

Zapojení českých výzkumných týmů a podniků do evropských programů spolupráce ve výzkumu a vývoji je nízké. České subjekty jsou málo aktivní při přípravě návrhů projektů, což se mimo jiné odráží v nízkém počtu českých koordinátorů mezinárodních projektů podporovaných z evropských programů. Jednotlivé výzkumné organizace zpravidla nemají vlastní strategii pro rozvoje této spolupráce. ČR pravděpodobně naráží na konkurenční schopnost své výzkumné sféry, a to i přes finanční podporu poskytovanou vysokým školám a veřejným výzkumným institucím.

Novým nástrojem pro rozvoj spolupráce v Evropském výzkumném prostoru, který umožňuje koncentraci kapacit a zdrojů pro financování výzkumu reagujícího na společné problémy EU, je tzv. společné programování. Účast v těchto programech je vázána na existenci národních programů řešících výzvy evropské společnosti, které je možné koordinovat s dalšími evropskými poskytovateli. Potřebné je však vyčlenění národních finančních prostředků jak pro zapojení do přípravy společného programu, tak zejména na účast českých týmů v budoucích společných výzvách.

Priority národního výzkumu a evropského výzkumu přitom nejsou dostatečně provázané.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Zavést mechanismy, které zajistí efektivní přenos informací a koordinaci aktivit zaměřených na posilování pozice ČR ve vytváření Evropského výzkumného prostoru
2. Zvýšit zapojení českých subjektů z veřejného i soukromého sektoru do evropských výzkumných aktivit. Nezbytné je důsledné vyhodnocování jednotlivých podpůrných mechanismů pro rozvoj mezinárodní spolupráce
3. Ve výzkumných organizacích vytvořit dostatečné zázemí pro výzkumné pracovníky a výzkumné týmy, které bude pomáhat při zapojování do konkrétních mezinárodních výzkumných projektů, a to v jejich přípravě, tak i v průběhu řešení
4. Stanovit prioritní oblasti VaV, které bude vhodné a účelné rozvíjet prostřednictvím mezinárodní spolupráce. V souvislosti s koncentrací evropských kapacit a zdrojů na realizaci výzkumu dle identifikovaných globálních výzev (společné programy) je účelné aktivně vytvářet odpovídající národní podmínky (programy) a aktivně se zapojit do společných programů v oblastech, které jsou pro ČR prioritní

1. Ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012 – 2020 jsou cíle prioritní osy Excelentní výzkum obsaženy v kapitole Inovace v prioritách Prostředí pro excelentní VaV, Institucionální rámec pro koordinaci rozvoje národního inovačního ekosystému, prioritách Rozvoj spolupráce a transferu znalostí mezi podnikovým a VaV sektorem a v kapitole Foresight a technologické oblasti strategického významu pro ekonomicky růst ČR a v kapitole Vzdělávání v prioritě Reforma vysokého školství.