Národní inovační strategie České republiky



4. Prioritní osa Rozvoj spolupráce pro transfer znalostí mezi podnikovým a akademickým sektorem¹

Rozvinutá, na vzájemné důvěře, kvalitním výzkumu a dalších tvůrčích činnostech založená, spolupráce mezi firmami a výzkumnými institucemi je základním předpokladem pro efektivní transfer znalostí a technologií a tím vyšší využití potenciálu veřejných výzkumných kapacit pro hospodářský růst. Ačkoliv spolupráce mezi podnikovým a výzkumným sektorem v Česku probíhá, je její přínos pro inovace a hospodářský růst dosud značně omezený. Příčiny jsou jak na straně podnikového sektoru, tak na straně výzkumných institucí.

V důsledku slabé inovační poptávky v podnikovém sektoru (viz kapitola 1) potřeby firem generují pro výzkumníky odborně motivující výzvy pouze ve velmi omezeném rozsahu a proto není splněna základní podmínka pro spolupráci. Na druhou stranu, přetrvává nepřipravenost mnoha akademických institucí na spolupráci s podniky. To výrazně snižuje příležitosti k tomu, aby se vzájemně potkávali a nacházeli podnikatelé (či obecně lidé z podnikové sféry) s výzkumníky, pro které existující potřeby firem představují odborně motivující výzvu.

Vedle nepřipravenosti institucí v oblasti interních směrnic a procedur, interních i externích služeb podporujících spolupráci a transfer technologií apod. je velkou bariérou na mnoha pracovištích přetrvávající mentální prostředí. Řada vědeckých pracovníků považuje aplikace za oblast, která nepatří na akademickou půdu a pokud ano, tak pouze ve velmi omezeném rozsahu. Navíc jsou tito výzkumníci obvykle přesvědčeni, že i aplikovaný výzkum by měl být zcela či z rozhodující části financován soukromým sektorem.

S tímto předpokladem lze do značné míry souhlasit. Nicméně při slabé inovační poptávce a nerozvinutosti science-based oborů v endogenním podnikovém sektoru nejsou podmínky v ČR srovnatelné se situací v zemích s nejvyšším podílem podnikových výdajů na VaV na HDP (BERD). Veřejná podpora aplikovaného výzkumu a přímá podpora společných projektů firem a výzkumných institucí tak může v místním prostředí hrát významnější roli nejen ve spolufinancování, ale zejména v iniciaci / stimulaci aplikovaného výzkumu než je běžné v zemích se zavedenou inovační politikou. V každém případě musí být veřejné výdaje do této oblasti založeny na skutečné inovační poptávce. Nelze očekávat, že tuto poptávku (motivaci) lze významněji zvýšit samotnou nabídkou spolufinancování podnikových VaV aktivit či kapacit pro jejich realizaci.

Základním předpokladem rozvoje takových forem spolupráce, které povedou k vyššímu využití potenciálu VaV pro inovace a růst ekonomiky, je současné (synergické) řešení bariér jak na straně podnikového sektoru, tak na straně VaV institucí. Smyslem této prioritní osy je vytvořit efektivní vazby uvnitř i vně národního inovačního systému. Kromě vytvoření dostatečně motivujícího prostředí pro navázání spolupráce v rámci inovačního procesu musí být rozvíjena jak spolupráce mezi tvůrci znalostí a jejich uživateli v rámci inovačního procesu, tak i aktivní zapojení českých subjektů do mezinárodních sítí a jejich uplatnění na globálních trzích.

4.1 Zlepšení vnitřních podmínek a celkové připravenosti akademických institucí na spolupráci s podniky a komercializaci výsledků výzkumu

V ČR současná legislativa neukládá výzkumným organizacím za povinnost vytvořit systém pro přenos znalostí a ani systém financování není v tomto směru dostatečně motivační. Iniciace těchto aktivit zevnitř jednotlivých institucí je poměrně vzácná. Navíc tyto iniciativy obvykle naráží na převažující „kulturu“ uvnitř výzkumných institucí, která systematickému rozvoji aplikací a komercializaci příliš nepřeje. Vnitřní „kultura“ výzkumných institucí je z velké části odrazem osobních motivací jednotlivých výzkumníků. Ty jsou přitom významně ovlivněny nastaveným národním rámcem hodnocení a financování. Dosažení změn ve vnitřní kultuře výzkumných institucí tak, aby podporovala rozvoj spolupráce s podniky a komercializaci výsledků výzkumu je dlouhodobým a nesnadným úkolem. Většina výzkumníků jednoznačně preferuje bádání před aplikací dosažených výsledků a tím spíše před snahou o jejich komerční využití. Struktura osobních preferencí uvnitř výzkumných institucí přitom byla v posledních 20 letech jednostranně ovlivněna tím, že mnoho výzkumníků se sklony ke komerčním aplikacím odešlo do podnikového sektoru či zahraničí a pro mladé podnikavé lidi není akademická kariéra dostatečně přitažlivá. Postupná proměna vnitřní „kultury“ / mentálního prostředí uvnitř výzkumných institucí je přitom klíčovým předpokladem pro zvýšení připravenosti výzkumných institucí ke spolupráci s podniky, efektivní technologický transfer a úsilí o komerční využití výsledků výzkumu.

Vedle stimulace rozvoje pro-aplikačního „kulturního“ prostředí napříč výzkumným sektorem je třeba zohlednit význam manažerského řízení a (ne)efektivity vlastního administrativního aparátu. Kvalitní manažerské řízení a efektivní vnitřní administrativa jsou nezbytnými předpoklady, které usnadní rozvoj interního prostředí podporujícího aplikace, spolupráci a technologický transfer. Jedním ze základních úkolů manažerů VaV institucí je zásadní redukce času výzkumníků tráveného rozličnou administrativou. V návaznosti na to je třeba postupně budovat konsensus ohledně nastavení podmínek upravujících procesy v oblasti smluvního výzkumu, zakládání spin-off firem, hodnocení a odměňování za výsledky mimo publikační činnost a výuku, principy vnitřní dělby práce / funkcí atd.

V neposlední řadě je třeba vybudovat kvalitní asistenční služby jak dovnitř vlastních institucí (např. zprostředkování pomoci s posouzením aplikačního potenciálu dosažených výsledků, ověřením technologie apod.), tak vně (např. obchodní zastoupení, asistence vyžadující administrativně náročné právní úkony, vyhledání vhodných partnerů apod.). Pro zavedení a rozvoj těchto služeb chybí zkušení odborníci schopní budovat vhodné sociální a pracovní sítě výzkumných pracovníků a zástupců aplikační sféry, poskytovatelů rizikového kapitálu, zástupců bankovního sektoru a veřejné správy a regionální samosprávy. Ve vnitřních systémech výzkumných organizací nejsou zpravidla jasně odděleny kompetenční funkce v procesu vzniku a přenosu znalostí. Na většině vysokých škol rovněž chybí obory zabývající se managementem znalostí, u výzkumných pracovníků i studentů nejsou dostatečně rozšířeny potřebné znalosti o právních otázkách v oblasti duševního vlastnictví a transferu znalostí.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Podpořit rozvoj třetí role vysokých škol a dalších výzkumných institucí. Zvýšení prostupnosti akademické dráhy umožní posílit vazby institucí terciárního vzdělávání na okolí, zlepšit výměnu poznatků mezi vysokými školami, aplikační sférou i státní správou
2. Posílit kvalitu služeb center pro přenos znalostí ve výzkumných organizacích. Zejména je třeba rozvinout kvalitní asistenční služby stimulující a usnadňující spolupráci s podniky a komercializaci. Je třeba vytvořit podmínky a podporovat sdílené dobré praxe a rozvoj znalostí a kompetencí pracovníků Center transferu znalostí
3. Zavést ve výzkumných organizacích efektivní systém pro nakládání s výsledky VaV. V rámci systému pro transfer znalostí je nezbytné vytvořit zásady licenční politiky, politiky pro zakládání spin-off firem, zásady pro rozdělování příjmů z úspěšných transferů znalostí a další interní podmínky mj. se snahou minimalizovat potenciál vnitřních sporů pramenících z tohoto typu aktivit
4. Zajistit špičkové poradenství a manažerské vzdělávání pro představitele výzkumných institucí v oblasti řízení VaV, nakládání s výsledky VaV, technologického transferu. Součástí by měla být podpora / zprostředkování šíření dobré praxe ze zahraničí
5. Úprava zákona o VŠ ve smyslu podpory většího, resp. aktivního, zastoupení podniků a veřejného sektoru na směrování, řízení a kontrole činnosti VŠ

4.2 Podpora spolupráce podniků a VaV institucí

Spolupráce mezi podniky a VaV institucemi je pouze prostředkem, nikoliv cílem. Klíčovým předpokladem oboustranně přínosné spolupráce je soulad (resp. propojitelnost) cílů a vzájemná důvěra. Vedle nástrojů v oblasti vnitřní připravenosti VaV institucí na straně jedné a nástrojů stimulujících zvyšování inovační poptávky bude tato priorita zaměřena na využívání daňových nástrojů podpory spolupráce veřejného a soukromého sektoru ve VaV. Mezi osvědčené daňové nástroje patří odčitatelné položky na VaV nakupovaný podniky u vysokých škol a veřejných výzkumných institucí.

Zásadní význam pro rozvoj spolupráce podniků a VaV institucí má horizontální mobilita. Cílem je zlepšit mezisektorovou mobilitu výzkumných pracovníků, podnikatelů a specialistů z podnikového sektoru, a to zejména v odvětvích náročných na znalosti. Zlepšeny musí být i podmínky pro mezinárodní mobilitu výzkumných pracovníků a zapojení do mezinárodní výzkumné spolupráce. Zároveň však musí být vytvořeny i podmínky pro návrat těchto výzkumných pracovníků a pokračování jejich vědecké kariéry v ČR.

Dosažení signifikantní změny v této oblasti vyžaduje také koordinovanou realizaci řady opatření / nástrojů napříč resorty. Jako vysoce potřebné se jeví zejména osobní kontakty / spolupráci rozvíjející nástroje jako jsou např. britský program Knowledge Transfer Partnership. Motivaci výzkumníků k orientovanému výzkumu a komercializaci a zvýšení nabídky VaV institucí směrem k podnikům lze podpořit nástroji PCP (proof of concept), díky nimž lze usnadnit realizaci řady aktivit zvyšujících pravděpodobnost zakládání hightech firem v science-based oborech.

Ve vazbě na stanovení priorit orientovaného výzkumu je třeba posílit kontrolní pravomoci poskytovatelů podpory orientovaného výzkumu na úrovni jednotlivých projektů, včetně hodnocení výsledků a dlouhodobých dopadů projektů (nikoliv pouze formální kontrola dodržení pravidel pro čerpání přidělených prostředků). V oblasti hodnocení programů je v prvé řadě nutné: (i) v maximální možné míře zavést do praxe systém kaskádového principu hodnocení programů (tj. oddělení koncepce a implementace od hodnocení programů); (ii) uskutečnit ex-post hodnocení všech programů realizovaných v posledních letech a vyvodit z něj důsledky pro nastavení cílů nových programů (ověřitelnost, časový horizont naplňování cílů apod.) a hodnocení programů do budoucna. Logickou součástí tohoto procesu je (iii) další koncentrace prostředků do menšího počtu agentur, kde i přes deklarovanou snahu o integraci v rámci Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR (zahájena v roce 2008) zůstala tato snaha naplněna jen částečně. Aktuální rozdrobení do většího počtu grantujících agentur má za následek nehospodárnost a absenci kritické masy kvalifikovaných pracovníků v celém systému.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Novelizace zákona o dani z příjmu. Průběžné hodnocení přínosů nepřímých nástrojů a jejich další rozvoj (popř. zrušení) založený na „evidence-based“ přístupu využívajíce kvalitní monitoring a hodnocení dopadů
2. Vytvoření nástrojů na podporu horizontální mobility
3. Pilotní ověření (v případě prokázání přínosů zavedení ostré verze) programů (i) na podporu proof of concept aktivit a (ii) Knowledge Transfer Partnership
4. Zavedení kvalitního hodnocení dopadů programů podpory aplikovaného výzkumu, provedení vyhodnocení přínosů (dopadů) těchto programů pro podnikové VaV aktivity, vč. jejich vlivu na inovační proces a hospodářskou výkonnost podpořených firem
5. Stabilizace pozice a rozvoj kapacit TA ČR. Postupné snižování počtu a soustředění nástrojů podpory aplikovaného výzkumu pod TA ČR
6. Dokončení implementace reformy VaVaI

4.3 Zvýšení kvality a rozvoj nových služeb podpůrné inovační infrastruktury

Doposud je rozvoj služeb podnikatelských inkubátorů, VTP, inovačních center apod. poněkud živelný a mezi jednotlivými regiony existují velké rozdíly jak ve škále, tak zejména kvalitě poskytovaných služeb. Ačkoliv se působnost těchto institucí významně překrývá, pro každou z těchto institucí je v zavedených tržních ekonomikách typická poněkud odlišná sada služeb a aktivit. Z hlediska přínosů pro vytváření prostředí pro inovační podnikání je významná jejich vzájemná spolupráce. K té v Česku často nedochází a v některých případech si tyto instituce dokonce konkurují a snaží se jedna s druhou „bojovat“ o roli lídra v poskytování dané služby v regionu / městě15. To souvisí s tím, že častým problémem je absence či nefunkčnost strategie na úrovni regionu nebo / i dané instituce. V neposlední řadě jsou instituce nuceny soupeřit o zkušené odborníky, kterých je na trhu velmi málo. Vysoký převis poptávky nad nabídkou odborníků pro služby uvedených intermediárních institucí tak představuje klíčovou bariéru zvýšení jejich přínosu pro rozvoj inovačního podnikání.

V tomto kontextu a v návaznosti na poměrně značný rozsah vybudované infrastruktury tohoto typu institucí je třeba soustředit úsilí a zdroje na zvýšení kvality poskytovaných služeb. K tomuto jsou zapotřebí zejména (i) jasná vize a zájem zřizovatele podpořený prostředky, (ii) kvalitní management podpůrných institucí a (iii) zkušení specialisté. 15 Viz Analýza věcných priorit a potřeb jednotlivých oblastí v působnosti MPO pro zaměření podpory ze strukturálních fondů EU v příštím programovacím období (2014+) Vzhledem k tomu, že klíčová první podmínka v mnoha případech není splněna, je třeba zvážit možnosti pro spolufinancování a koordinaci rozvoje podpůrné infrastruktury. Některé z těchto institucí jsou totiž významnými subjekty na poli tvorby i implementace regionální inovační politiky.

Stejně tak je třeba zvážit možnosti přímé podpory regionálních nástrojů podpory spolupráce transferu technologií mezi podnikovým a akademickým sektorem. Některé nástroje (např. inovační vouchery) mohou být úspěšné pouze v určitých regionech a za určitých podmínek. Bez ohledu na to dochází k nepodloženému šíření popularizovaných nástrojů do dalších regionů, aniž by byly dobře zhodnoceny vlastní možnosti a výchozí podmínky. Prostřednictvím kombinace koordinace, poradenství a možnosti získat spolufinancování lze tomuto vývoji předcházet.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Koordinovat tvorbu a realizaci regionální inovační politiky. Iniciovat zájem regionální samosprávy o účinnou podporu ekonomického rozvoje a spolupráci v této oblasti se subjekty na národní úrovni.
2. Rozvoj personálních kapacit a služeb podnikatelských inkubátorů, VTP, inovačních center apod. včetně vyhodnocení současné situace a vytvoření sítě těchto institucí napojené na EEN
3. Podpořit realizaci účinných nástrojů regionální inovační politiky.

1. Ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012 – 2020 jsou cíle prioritní osy Rozvoj spolupráce pro transfer znalostí mezi akademickým a podnikovým sektorem obsaženy v kapitole Inovace v prioritách Rozvoj spolupráce a transferu znalostí mezi podnikovým a VaV sektorem, Institucionální rámec pro koordinaci rozvoje národního inovačního ekosystému a Prostředí pro excelentní VaV a v kapitole Vzdělávání v prioritě Reforma vysokého školství.