Národní inovační strategie České republiky



6. Prioritní osa Lidé: hlavní nositelé nových nápadů a iniciátoři změn¹

Jedním z hlavních předpokladů fungujícího národního inovačního systému je dostatek motivovaných a potřebnými znalostmi a kompetencemi vybavených lidí. Nové objevy, technologie a nápady na jejich komerční využití jsou vždy výsledkem jednotlivců či jejich skupin (firem, výzkumných týmů apod.). S lidmi jsou bezprostředně svázané klíčové faktory hospodářského úspěchu jednotlivých firem i celých ekonomik. Z hlediska NIS ČR jsou klíčovými tématy:

• Kvalita VŠ vzdělávání (vč. doktorského)
• Funkčnost systému celoživotního učení
• Rozvoj kreativity, podnikavosti a klíčových kompetencí na všech úrovních počátečního vzdělávání
• Podmínky pro zaměstnávání a dlouhodobý pobyt špičkových zahraničních odborníků

6.1 Reforma vysokého školství

Je třeba změnit současnou strukturu terciárního vzdělávání, kdy disproporční množství studentů získává magisterské tituly a kdy obecně klesá kvalita vzdělávání (v některých oborech dokonce i doktorského). Je nutné postupně snižovat podíl studentů magisterských programů (ve prospěch bakalářských programů) a diverzifikovat nabídku vzdělání jak po stránce kurikulární, tak po stránce úrovně a formy vzdělání. Diverzifikované VŠ by tak i díky profesně orientovaným bakalářských programům v součinnosti se zaměstnavateli měly lépe reflektovat potřeby trhu práce. Důležitým krokem při diverzifikaci VŠ je akceptace bakalářského vzdělání jako základní úrovně VŠ vzdělání. Reflexe trhu práce a zapojení podnikového sektoru do identifikace je přitom jedním z předpokladů.

Cílem je reformovat systém vysokého školství tak, aby došlo k:

1. Posílení kvality VŠ
2. Diverzifikaci VŠ

Je nutné zlepšit podporu nejnadanějších studentů i studentů ze znevýhodněného socioekonomického prostředí, stejně tak jako podporovat studenty technických a přírodovědných oborů. Stranou nesmí zůstávat ani internacionalizace studia, tedy volného pohybu studentů a pedagogických pracovníků v Evropě i mimo ni. Úspěšná reforma také předpokládá změnu současného akreditačního procesu VŠ, s nímž souvisí zprostředkovávání a zveřejňování ukazatelů o vzdělávací nabídce. To předpokládá kupř. zpřístupnění dat ze Sdružené matriky studentů, (retrospektivní) pohled na průběh akreditačních procesů apod.

Je zapotřebí celospolečenské diskuse o přínosech a rizicích zavedení školného na VŠ. To napomůže zodpovědnějšímu přístupu při volbě oboru ze strany studentů. Jeho případnému zavedení ale musí předcházet vytvoření systému univerzálně dostupných kontingenčně splácených půjček (vratná finanční pomoc). Spolu s tím je vhodné změnit statut studenta jako na rodičích závislého dítěte, vytvořit systém nevratné a vratné finanční pomoci a zjednodušit příležitostnou práci studentů.

Kvalitě VŠ napomůže vytvoření systému monitoringu a hodnocení výsledků výzkumu a vývoje, který umožní efektivní usměrňování systému včetně financování.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Zvýšit kvalitu vysokého školství s důrazem na diverzifikaci rolí a poslání vysokých škol, včetně propojení vzdělávací a výzkumné či tvůrčí činnosti
2. Diverzifikovat nabídku vysokoškolského vzdělávání v rámci otevřeného a prostupného systému, který bude poskytovat srozumitelné kvalifikace a reflektovat předpokládaný vývoj ve společnosti
3. Zvýšit kvalitu a efektivitu doktorského studia a lépe jej provázat s počáteční fází kariéry výzkumných pracovníků
4. Rozvíjet profesně zaměřené obory bakalářského studia a vytvořit podmínky pro jejich uznávání (vč. vnímání na straně zaměstnavatelů) jako základního stupně VŠ vzdělání
5. Změnit systém financování vysokých škol, kde kromě počtu studentů musí být zohledněny i jiné faktory, jako je zejména kvalita vzdělávání, mezinárodní spolupráce, mobilita, komunikační a popularizační aktivity
6. Zvýšit zahraniční i vnitrostátní mobilitu studentů, zejména magisterského a doktorandského studia
7. Zlepšit/zavést výchovu studentů k podnikavosti a k zahájení vlastních podnikatelských aktivit

6.2 Rozvoj systému celoživotního učení

Průběžné zvyšování vzdělanosti lidí, ať již cestou formálního či neformálního vzdělávání či školení a rekvalifikací, je v ČR stále nedostatečné. Podle posledních dostupných údajů z roku 2009 si u nás nějakým způsobem zvyšovalo svou kvalifikaci 6,8% všech osob ve věku 25 – 64 let, ale na úrovni EU 27 to bylo 9,3%. Přitom severské státy, které patří mezi světové inovační lídry, uvádějí, že si svou odbornost zvyšovalo až 25% osob v této věkové skupině.

Koncept celoživotního učení je chápán jako systémový přístup, který je zaměřen na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny, bez ohledu na věk. Zdůrazňuje potřebu všechny děti od nejútlejšího věku připravovat a motivovat k učení pro celý život a koordinovat snahy o zajištění příslušných možností pro všechny dospělé, ať zaměstnané či nezaměstnané, kteří se chtějí či potřebují rekvalifikovat, případně postoupit na vyšší kvalifikační stupeň (definice OECD, 2000). Zakomponování systému celoživotního vzdělávání do politiky státu přispívá ke zlepšení zaměstnanosti a adaptabilitě občanů na podmínky na trhu práce. Uplatnění na trhu práce je podmíněno vzděláním, kvalifikací, ochotou učit se, rekvalifikovat se a pracovat. Z hlediska inovačního systému není až tak důležitý samotný rozsah populace, která si průběžně zvyšuje své vzdělání. Zásadní význam má také to, o jaké skupiny lidí z hlediska jejich pozice na trhu práce, resp. ve firmách, se jedná.

V roce 2007 byla schválena Strategie celoživotního učení ČR zastřešující vzdělávací systém od základního a středního vzdělávání přes vzdělávání terciární až po další vzdělávání. Pro oblast dalšího vzdělávání chybí ucelená právní úprava, která by podporovala jeho rozvoj. Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání se v současné právní úpravě nevztahuje na oblast vysokoškolského vzdělávání. Je žádoucí ho také lépe propojit s ostatními předpisy v dalším vzdělávání, zejména profesním. Potřebná je rovněž vazba na fungující kreditový systém. Z hlediska rozvoje různých forem dalšího vzdělávání rovněž chybí jednotné zpracování dostupných informací, kterými je bylo možno vyhodnocovat detailnější trendy dalšího vzdělávání. Velmi důležitou budoucí výzvou v oblasti dalšího vzdělávání je nalezení motivačních a stimulačních nástrojů pro intenzivnější zařazení osob s nižším vzděláním, případně pro jejich zaměstnavatele.

Je třeba zlepšit přístup k dalšímu vzdělávání, aby lidé mohli snadněji dostát růstu profesních nároků, snadněji případně měnit zaměstnání směrem do odvětví s vysokou přidanou hodnotou a v expandujících profesích. Další vzdělávání je proto nutné provázat s potřebami zaměstnavatelů a regionů („kurzy na zakázku“), jejichž systémová participace vhodnou formou (s ohledem na obecnost či firemní specifičnost vzdělávání) je v řadě případů klíčová pro smysluplnost dalšího vzdělávání.

Cílem priority je podporovat rozvoj soustavy celoživotního učení zefektivnit veřejné služby zaměstnanosti, efektivněji využít kapacit institucí počátečního vzdělávání a soukromých subjektů a zvýšit tak účast obyvatel v systému celoživotního vzdělávání. Měla by být reflektována Strategie celoživotního učení ČR, vč. jejího propojení s politikou zaměstnanosti. Je také třeba posílit nástroje kontroly kvality dalšího vzdělávání, protože vytvoření kvalitního systému dalšího vzdělávání patří k důležitým faktorům konkurenceschopnosti České republiky.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Zvýšení participace občanů v dalším vzdělávání (DV)
   1. Podpora a rozvoj nabídky kurzů DV (jak v rámci středních a vysokých škol, tak v rámci podniků, pro zaměstnance i uchazeče o zaměstnání)
   2. Výrazný rozvoj transparentních a standardizovaných systémů uznávání předchozího vzdělávání
   3. Zvýšení úrovně odborných znalostí, dovedností a kompetencí zaměstnanců a zaměstnavatelů včetně zavedení systému hodnocení kvality výsledků dalšího vzdělání.
2. Dokončení národní soustavy povolání (NSP) a Národní soustavy kvalifikací (NSK) v souladu s požadavky podnikatelského prostředí
3. Posílení systémové vazby mezi počátečním a dalším vzděláváním na úrovni odborného a vysokoškolského vzdělávání

6.3 Změny obsahu vzdělávání: kreativita, podnikavost a klíčové kompetence

Nároky na člověka se v průběhu profesního života mění, přičemž v souvislosti s globální integrací světové ekonomiky a zrychlováním inovačních cyklů se změna těchto nároků také zrychluje. Vzdělání tedy musí vedle odborné přípravy klást důraz na přenositelné dovednosti a schopnosti dále si odborné dovednosti rozšiřovat a prohlubovat. Školy by neměly připravovat studenty pro úzce zaměřené pracovní pozice podle aktuální situace nebo pro konkrétního zaměstnavatele. Zaměstnavatelé by však měli být co možná nejvíce zapojeni do formování vzdělávacích programů, tak aby ovlivnili obsah výuky z hlediska široce použitelných znalostí a kompetencí, díky kterým bude snadné nové zaměstnance zaučit. Přitom třeba odolat tlakům prosazujícím pouze úzce či specificky koncipované programy.

Smyslem této priority je provázat vzdělávací systém odborného vzdělávání s požadavky budoucího trhu práce zavedením mechanismů spolupráce mezi zaměstnavatelským sektorem a školami (např. prostřednictvím sektorových dohod) a tyto požadavky respektovat při kurikulárních reformách, vytvořením efektivnějšího poradenského systému a prostřednictvím lepší spolupráce škol a externích partnerů zejména při přípravě žáků a studentů přímo v pracovním prostředí. Priorita se týká jak základních škol, kde se vytváří základy pro celoživotní učení, tak i středních škol, jejichž absolventi přecházejí na trh práce. Z hlediska inovací spočívá význam této priority především v tom, aby nedocházelo k přílišnému vzdálení znalostí a kompetencí mezi VŠ, VOŠ a SŠ profesemi, které následně v praxi představuje (komunikační) bariéru toku informací a spolupráce mezi různými částmi a týmy uvnitř firem, popř. mezi firmami. Úroveň znalostí a kompetencí SŠ kvalifikovaných pracovníků, vč. jejich motivovanosti) má také zásadní význam pro inovace nižšího řádu, zejm. tvorbu stimulů a jejich implementaci.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Ve spolupráci se zaměstnavatelským sektorem specifikace nejdůležitějších kompetencí absolventů škol pro uplatnění v praxi. Po určení těchto kompetencí by měly následovat úpravy RVP nebo profilů vysokoškolských studijních programů a/či příprava projektů zaměřených na nejslabší aspekty. Oblast zahrnuje definování potřeb rozvoje odborného školství v konkrétních oborech, nastavení systému podpory dlouhodobé spolupráce podniků s odbornými školami a realizaci této podpory
2. Rozvoj důležitých gramotností pro moderní život, kde jsou už dnes neuspokojivé výsledky (čtenářská, matematická, IT, finanční a jazykové gramotnosti)
3. Výrazný rozvoj systému kariérního poradenství, který umožní studentům činit informovaná rozhodnutí o studiu a budoucí kariéře. V rámci kariérního poradenství pomůže podporovat studenty k výběru studijních oborů v oblastech, kde je nedostatek pracovní síly. Současně s dalším rozvojem kariérového poradenství (např. i ISA) bude zvýšena podpora poradců zejména na základních školách
4. Spolu se systémem kariérního poradenství je nutné vylepšit systém propojení odborného vzdělání s praxí a tím zaručit, aby žáci měli možnost učit dovednostem, které se jim budou v zaměstnání hodit. Důležitou roli by při tom měl hrát kvantitativní i kvalitativní rozvoj přípravy na pracovišti v rámci počátečního odborného vzdělávání

6.4 Rozvoj kvalifikovaných pracovníků na národní úrovni a usnadnění vstupu, pobytu a zaměstnávání kvalifikovaných zahraničních pracovníků

Možnost získat vysoce kvalifikované odborníky včas na potřebné místo je nedílnou součástí globálních obchodních modelů. Je základní podmínkou pro investice, protože umožňuje zajistit potřebné kvalifikované pracovníky v místě, kde je jich nedostatek. Je tak mj. možný přenos znalostí, odborného knowhow, rozvoj inovací, zavádění nových technologií. Pokud ČR nebude schopná zajistit podmínky pro rozvoj a uplatnění kvalifikované pracovní síly, firmy se logicky budou orientovat na země, kde tyto možnosti jsou. A to i při zvažování relokace či expanze svých aktivit.

Pravidla pro imigraci mají být dostatečně flexibilní, hospodárná a předvídatelná při zachování bezpečnostních standardů a bez hrozby vzniku segmentů šedé ekonomiky a sociálních problémů. Efektivní migrační politika musí být v tomto ohledu komplexním vyústěním ekonomických, sociálních, bezpečnostních a zahraničněpolitických aspektů a dostatečně transparentní pro zahraniční pracovníky.

V případě špičkových manažerů a odborníků je, vedle usnadnění jejich pobytu v ČR, žádoucí rozvíjet také široké spektrum služeb zaměřených na zajištění jejich pohodlí a spokojenosti s životem na území ČR. Široce pojímaná kvalita prostředí (vč. např. možností pro využití volného času) je totiž stále významnějším faktorem, na jehož základě se rozhodují špičkoví manažeři a odborníci o tom, kde budou působit. To má významné implikace jak pro investice zahraničních firem, tak např. mobilitu špičkových výzkumníků.

Návrh cílů pro naplnění priority

1. Zvýšení využívání systému zelených karet včetně rozšíření seznamu zemí, jejichž státní příslušníci mohou žádat o zelenou kartu typu A
2. Zavést zrychlenou proceduru pro klíčový personál
3. Zavedení služby, která zajistí veškerou péči budoucím zahraničním pracovníkům na českém trhu (CzechInvest) v oblasti žádosti o pracovní povolení a víza. Pokračovat v podpoře projektů, které poskytují služby pro zahraniční pracovníky ve výzkumu a vývoji (EURAXESS CZ) a zvyšovat kvalitu a rozsah poskytovaných služeb
4. Zvýšit internacionalizaci vědeckých týmů na univerzitách a výzkumných organizacích. Zvýšit kvalitu těchto týmů zavedením pobídek pro špičkové české odborníky k setrvání v ČR

1. Ve Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012 – 2020 jsou cíle prioritní osy Lidé obsaženy v kapitole Vzdělávání v jejích jednotlivých prioritách, v kapitole Trh práce v prioritě Implementace a rozvoj systému celoživotního učení, v kapitole Efektivnost trhu zboží a služeb a zkvalitňování charakteristik podnikání v prioritě Intenzivnější využívání polohové renty a Služby pro inovační podnikání, a dále v kapitole Inovace v prioritě Prostředí pro excelentní VaV.