Národní inovační strategie České republiky



Přílohy

Příloha 1: Dezintegrace hodnotových řetězců: implikace pro inovace ve firmách

Jedním z hlavních rysů současné globální ekonomiky je vysoký stupeň vertikální dezintegrace procesů produkce zboží a služeb. Firmy se stále více specializují na co nejefektivnější realizaci vybraných aktivit a aktivity dříve realizované pod vlastní střechou stále více nakupují od jiných firem. Na finální produkty tak můžeme pohlížet jako na řetězce navazujících sekvencí hospodářských aktivit. Každá sekvence přidá část hodnoty finálního produktu (odtud pojem hodnotové řetězce). Jednotlivé sekvence hospodářských aktivit přitom realizují různé firmy. Přitom jsou firmy stejného hodnotového řetězce ve zcela odlišných zemích či dokonce světadílech. Důvodem této fragmentace hodnotových řetězců je to, že rostoucí specializace umožňuje růst produktivity a tím vytváří možnosti, jak reagovat na rostoucí intenzitu konkurence na světových trzích.

Rozsah a charakter inovačních aktivit firem v daném státě / regionu je silně ovlivněn tím, (i) do jakých hodnotových řetězců a na (ii) jaké pozici v rámci těchto řetězců jsou firmy v převážné míře zapojeny. Obecně, nikoliv ve všech případech, lze vysledovat, že přidaná hodnota na jednotku práce (produktivita) v průměru roste se znalostní náročností a pozicí daného typu aktivit v příslušném hodnotovém řetězci. Příčinou je to, že pozice v hodnotových řetězcích, zejména pak vzdálenost od trhů se zákazníky (viz horizontální osa – schéma 1), kde vznikají hlavní signály pro strategické směřování a inovace, silně ovlivňuje charakter podmínek firem pro vlastní inovace – tzv. „inovační prostor“ firem (viz schéma níže).

Schéma 1: Pozice firem v (globálních) hodnotových řetězcích a prostor pro inovace

Čím blíže je daná firma koncovým trhům se zákazníky v rámci hodnotového řetězce, tím širší má prostor pro inovace (viz např. Christensen, 200319). Znalost chování koncových trhů a potřeb zákazníků, včetně (vždy omezené) možnosti predikce jejich vývoje, vytváří více podnikatelských příležitostí a ovlivňuje efektivitu aplikace existujících znalostí a technologií pro inovativní využití těchto příležitostí (viz např. Tidd a kol., 200520). To platí i o technologiích, jež jsou dosud ve fázi invence či vývoje. Firmy, které intenzivně pracují s koncovými trhy (tzv. integrátoři), tak jsou nejlépe vybaveny pro udávání hlavních podnikatelských a technologických změn. Tyto změny se přitom šíří na nižší stupně hodnotového řetězce.

To neznamená, že na nižších stupních hodnotového řetězce není možné inovovat. Nicméně, prostor pro inovace se s klesající pozicí firmy v hodnotových řetězcích obecně zužuje, zvláště pak pro firmy, které trendy na koncových trzích spíše přijímají než by se na ně aktivně připravovaly, popř. je vlastními inovacemi pomáhaly utvářet. Z průzkumů provedených Berman Group v období 2007 – 2010 ve více než 400 technologicky orientovaných firmách v Jihomoravském, Moravskoslezském, Olomouckém a Karlovarském kraji vyplývá, že (i) firem pracujících s koncovými trhy je na území Česka velmi málo a (ii) firmy na nižších pozicích v příslušných hodnotových řetězcích změny na koncových trzích ve většině případů spíše pasivně přijímají. Významným důvodem je přitom to, že zahraniční firmy na území Česka realizují především výrobní a související (montážní, logistické ad.) aktivity, zatímco strategické aktivity s vysokou přidanou hodnotou zde realizují dosud v malém rozsahu, byť se u některých rozsah těchto aktivit v Česku zvyšuje.

Příloha 2: Zjednodušené schéma národního inovačního systému

Národní² inovační systém

Zdroj: úprava autorů na základě Cooke (2002), Lundvall (1992) a Porter (1990)

1. Christensen, C. Raynor, M. (2003): The Innovator’s Solution. Harvard Business School Press, Boston.
2. Tidd, J., Bessant, J., Pavitt, K. (2005): Managing Innovation – 3rd. edition. John Wiley and Sons, London.