Nekalá soutěž

Nekalá soutěž

Jak již bylo řečeno, cílem práva proti nekalé soutěži je zabránit nežádoucí deformaci soutěžních vztahů mezi soutěžiteli. Subjektem nekalosoutěžního jednání tedy může být zásadně soutěžitel.

Soutěžitel

Soutěžitelem se rozumí každá fyzická i právnická osoba účastnící se hospodářské soutěže, přičemž nemusí být podnikatelem ve smyslu § 420 občanského zákoníku. Soutěžitel je subjekt, který nabízí, poskytuje, vyrábí nebo prodává zboží nebo služby či jiná plnění téhož nebo podobného druhu a tím vytváří pro zákazníky možnost volby. Je tedy vyloučeno hovořit o soutěži tam, kde existuje na straně nabídky pouze jediný subjekt nebo tam, kde dochází ke střetu zboží, služeb či jiných plnění, která nejsou vzájemně substituovatelná, tedy zákazník k nim nepřistupuje jako k alternativám téhož.

Zakázaná konkurenční doložka

Novinkou je zakotvení do obecných ustanovení zneužití a omezení soutěže tzv. zakázané konkurenční doložky. Podle ustanovení § 2975 občanského zákoníku platí, že neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se nepřihlíží.

Zakazuje se konkurenční doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo na dobu delší než pět let; poruší-li se zákaz, platí, že konkurenční doložka byla ujednána na pět let. Zakazuje se rovněž konkurenční doložka omezující zavázanou stranu více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany; poruší-li se uvedená omezení, může soud na návrh dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou.

Ustanovení § 2975 občanského zákoníku je nutno aplikovat pouze na případy, kdy ke sjednání konkurenční doložky dojde na základě smlouvy.

Generální klauzule

Nekalou soutěží, tak jak ji vymezuje generální klauzule obsažená v § 2976 občanského zákoníku, je jednání v hospodářském styku způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.

Jinými slovy, zákon výslovně zakazuje jednání, které naplňuje současně následující tři znaky:

• je v hospodářském styku,
• je v rozporu s dobrými mravy soutěže,
• je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům.

Pro správné porozumění pojmu nekalé soutěže je nutné si uvědomit rozdíl mezi dobrými mravy a dobrými mravy soutěže, které nejsou shodné. Soutěžní mravy jsou chápány šířeji než obecné mravy, což znamená, že ne všechno, co může být považováno za nemravné v obecném pojetí, je nemravné také v hospodářské soutěži. Soutěžní právo tedy v rámci konkurenčního boje připouští i některé aktivity, které jsou za hranicí obecných dobrých mravů.

V dalších ustanoveních pak občanský zákoník vymezuje speciální skutkové podstaty nekalé soutěže, kterými jsou zejména:

• klamavá reklama,
• klamavé označování zboží a služeb,
• vyvolání nebezpečí záměny,
• parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele,
• podplácení,
• zlehčování,
• srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná,
• porušení obchodního tajemství,
• dotěrné obtěžování a
• ohrožení zdraví a životního prostředí.

Ve vztahu generální klauzule a jednotlivých skutkových podstat přitom platí, že znaky uvedené v generální klauzuli musí být naplněny i v jednotlivých případech speciálních skutkových podstat. To znamená, že pokud jednání vymezené speciální skutkovou podstatou nekalé soutěže nenaplňuje současně znaky generální klauzule, tj. není v hospodářském styku či není v rozporu s dobrými mravy soutěže anebo není způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, nejedná se o nekalou soutěž.

Zároveň však platí, že pokud konkrétní jednání nenaplňuje znaky žádné ze speciálních skutkových podstat upravených v § 2977–2987 občanského zákoníku, avšak naplňuje znaky generální klauzule, může být takové jednání stíháno jako nekalosoutěžní. Výčet speciálních skutkových podstat je tedy pouze demonstrativní a za nekalosoutěžní jednání může být považováno i jiné jednání v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy a je schopno přivodit újmu jiným soutěžitelům a zákazníkům (např. tzv. katalogové podvody).

Speciální skutkové podstaty

Klamavá reklama

Tato skutková podstata je vymezena v § 2977 občanského zákoníku jako reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podporu odbytu movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím je i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob.

Podle výslovné zákonné úpravy se při posuzování, zda je reklama klamavá, přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně:

• dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek,
• ceny nebo způsobu jejího určení,
• podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje, a
• povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totožnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.

Při posouzení klamavosti se dále přihlédne také k dodatkům, zejména k použití výrazů jako „druh“, „typ“, „způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě.

Ohledně posuzování jednotlivých údajů uváděných v rámci reklamy pak platí, že způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný, může-li uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn. Lze mít například za to, že reklama v supermarketu: „náš chleba neobsahuje konzervační látky“ může být klamavým údajem. Žádný chleba totiž není prost konzervačních látek a taková reklama je způsobilá ve spotřebiteli vzbudit klamný pocit, že se jedná o chleba, který má lepší kvalitativní vlastnosti než ostatní.

Naopak za závadnou nelze považovat reklamu, pokud se v ní objevuje zjevná nadsázka. Pokud by například soutěžitel uváděl, že je jeho produkt nejlepší na světě, nelze mít za to, že průměrný spotřebitel nerozpozná, že se jedná o nadnesené vyjádření. Naopak bez dalšího nelze uvádět, že produkt je nejlepší na jasně omezeném trhu nebo v jasně omezeném prostoru. Pokud by soutěžitel například uváděl, že jeho produkt je nejlepší ve městě Praha, aniž by to dokládal konkrétním oceněním či jinou konkrétní skutečností, bylo by to jednání způsobilé naplnit skutkovou podstatu klamavé reklamy.

Klamavá reklama je dále postižitelná také v rovině veřejného práva, a to zaprvé podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Ten zakazuje některé druhy reklamy a jejího šíření, případně otázky rasové a jiné diskriminace v rámci reklam a podobně. V těchto případech se jedná o přestupek, který je postižitelný ve správním řízení. Nadto existuje možnost trestněprávního postihu ve smyslu ustanovení § 248  zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, který formuje obecnou skutkovou podstatu při porušení pravidel hospodářské soutěže. V tomto případě však škoda musí dosáhnout minimálně výše 100 000 Kč.

Klamavé označení zboží nebo služby

Podle § 2978 občanského zákoníku se klamavým označením zboží a služby rozumí každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba

• pocházejí z určité oblasti či místa nebo
• od určitého výrobce, anebo
• že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost.

Přitom je nerozhodné, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.

Klamavě působí i údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k označení druhu nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména s použitím výrazu „pravý“, „skutečný“ nebo „původní“.

Obdobně jako v případě klamavé reklamy se pak při posouzení klamavosti přihlédne také k dodatkům, zejména k použití výrazů jako „druh“, „typ“, „způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě.

Ohledně posuzování jednotlivých údajů uváděných v rámci označení zboží nebo služby pak platí, že způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný, může-li uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn.

Kromě právní úpravy na národní úrovni je třeba vzít v potaz také evropské právo, které reguluje označování určitých druhů zboží (typicky v potravinářství). V EU jsou zvlášť chráněny tradiční speciality (potraviny, některé výrobky zemědělské prvovýroby), tradiční výrazy (vína) a tradiční jména (destiláty, vinné koktejly). Samostatná ochrana je poskytována podle právních předpisů výrobkům určitých vlastností – bioznačka, ekoznačka.

Označení původu hraje roli pouze v omezeném teritoriálním rozsah trhu. K tomu se vyjadřoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku 23 Cdo 2912/2011, kde uvedl: „S ohledem na volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu v členských zemích Evropské unie nejsou takovému potenciálnímu zákazníku kladeny překážky, aby požadované luxusní zboží získal na prodejních místech, která leží mimo území České republiky, ale jsou tomuto zákazníku např. geograficky bližší. V posuzovaném případě by tedy příznačnost označení používaných žalobkyněmi, resp. jejich smluvně vázanými autorizovanými prodejci, měla být posuzována alespoň na trhu střední Evropy.“

Srovnávací reklama

Dle ustanovení § 2980 občanského zákoníku je srovnávací reklamou taková reklama, která přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele nebo jeho zboží či službu. Uvedené ustanovení definuje srovnávací reklamu bez ohledu na její dovolenost či nikoliv.

Vzhledem k tomu, že srovnávací reklama obsahuje přímý nebo nepřímý odkaz na konkrétního soutěžitele nebo produkt, je způsobilá přivodit značnou újmu. Proto zákon podrobně stanoví, za jakých podmínek je srovnávací reklama přípustná.

Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče,

• není-li klamavá,
• srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu,
• srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboží nebo služeb včetně ceny,
• srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného označení,
• nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich označení ani z nich nekalým způsobem netěží, a
• nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci zboží nebo služby označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem.

Vyvolání nebezpečí záměny

Dle § 2981 občanského zákoníku vyvolá nebezpečí záměny ten, kdo:

• užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným soutěžitelem,
• užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné.

Nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, avšak pouze za předpokladu, že jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele.

Na rozdíl od skutkové podstaty klamavého označení zboží či služeb zde tedy nejde o nebezpečí, že se bude zákazník mylně domnívat, že jde o výrobky z určité oblasti či místa, od určitého výrobce nebo vykazující zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost, ale o nebezpečí vyvolání záměny či vytvoření klamné představy o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele, tedy že zákazník zamění výrobky jednoho soutěžitele s výrobky jiného soutěžitele.

Ochrana poskytovaná občanským zákoníkem se v tomto případě částečně překrývá s ochrannou poskytovanou průmyslovými právy (vynálezy, ochranné známky apod.), existence těchto práv však není podmínkou pro uplatnění práva na ochranu před nekalosoutěžním jednáním.

Parazitování na pověsti

Parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.

Předmětem ochrany podle § 2982 občanského zákoníku je tedy pověst závodu, výrobku nebo služby soutěžitele. Jiným soutěžitelům toto ustanovení zakazuje jakkoli existující pověsti zneužívat, čímž dochází k částečnému překrytí s ostatními skutkovými podstatami, které zcela zřejmě také využívají pověsti jiného soutěžitele či jeho výrobků a služeb (např. vyvolání nebezpečí záměny).

Zneužití pověsti se musí týkat pouze závodu, výrobku nebo služby. Jakékoli jiné hodnoty tímto ustanovením postižitelné nejsou.

Od parazitování na pověsti je nutné odlišit jiné protiprávní jednání, a to neoprávněný zásah do pověsti právnické osoby (§ 135 občanského zákoníku), který se vztahuje pouze na ochranu pověsti právnické osoby a dále právo na ochranu osobnosti (§ 81 a násl. občanského zákoníku), které se týká pouze osobnostních práv fyzických osob. Chráněný zájem je v každém z případů různý.

Podplácení

Podplácením se ve smyslu občanského zákoníku rozumí jednání, kterým:

• soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži (aktivní podplácení), anebo
• osoba uvedená v předchozím odstavci přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch (pasivní podplácení).

Jednáním postihovaným prostřednictvím této skutkové podstaty je tedy snaha o získání nekalým způsobem přednosti či jiné neoprávněné výhody v soutěži na úkor jiných soutěžitelů. Není přitom rozhodující, zda soutěžitel, který nabídl, slíbil nebo poskytl prospěch, chtěnou přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu skutečně získal.

Zlehčování

Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto soutěžiteli přivodit újmu.

Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).

Obecně lze účel tohoto ustanovení spatřovat ve snaze zákonodárce formovat pravidla soutěže tak, aby jednotliví soutěžitelé byli co nejvíce zdrženliví ke komentářům k výkonům či výrobkům soutěžitele jiného. Je nabíledni, že v tomto ustanovení bude sporné, které jednání ještě bude možné považovat za tzv. oprávněnou obranu.

K upřesnění pojmu lze použít starší judikaturu k obchodnímu zákoníku. Například rozhodnutí Vrchního soudu v Praze R3 Cmo 327/97: „Není ve smyslu ust. § 50 odst. 2 ObchZ jednáním nekalé soutěže, pokud byl soutěžitel k uvedení a šíření pravdivých údajů o druhém soutěžiteli, způsobilých přivodit mu újmu, okolnostmi donucen. To znamená, že jednající soutěžitel k tomu, aby dosáhl bez prodlení odvrácení účinků jednání druhého soutěžitele na své postavení v soutěži, neměl tomuto jednání rovnocennou jinou volbu než právě jednání podle § 50 odst. 2 věta první ObchZ. Základním požadavkem však je přiměřenost oprávněné obrany, kterou však lze a také bude nutné vždy posuzovat podle okolností daného případu…“

Porušení obchodního tajemství

Porušení obchodního tajemství je specifikováno v § 2985 občanského zákoníku jako jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dozvěděl

• tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo se stalo jinak přístupným na základě jeho pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo
• vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.

Jistou zvláštností této skutkové podstaty je, že porušení obchodního tajemství se může dopustit i osoba, která není soutěžitelem ve shora uvedeném smyslu. Může se jednat o osobu, která se o obchodním tajemství dozvěděla přímo od soutěžitele, a to například v rámci pracovněprávního nebo jiného vztahu.

Obchodním tajemstvím, které je chráněno tímto ustanovením, se rozumí obchodní tajemství ve smyslu § 504 občanského zákoníku, který jej definuje jako konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.

Konkurenční významnost je třeba vidět nejenom například v technologickém postupu či novém technickém řešení pro výrobu některého produktu, ale konkurenčně významnými mohou být i skutečnosti netechnické povahy, kterými jsou například seznamy zákazníků, podnikatelská strategie, cenové strategie a podobně.

Ohrožení zdraví nebo životního prostředí

Ohrožení zdraví nebo životního prostředí je takové jednání, kterým soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků.

U zájmu na ochraně zdraví a životního prostředí je předpokladem právní ochrany podle tohoto ustanovení existence zákona, který vyjadřuje konkrétní zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí. Takovým zákonem je například zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, na ochranu zvířat proti týrání, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě.

Podstatnými znaky skutkové podstaty ohrožení zdraví nebo životního prostředí jsou tedy

• existence výrobku nebo služby ohrožujících zdraví nebo životní prostředí a současně
• zkreslování podmínek hospodářské soutěže.

Dotěrné obtěžování

V ustanovení § 2986 občanského zákoníku lze nalézt novou zvláštní skutkovou podstatu nekalé soutěže, a to tzv. dotěrné obtěžování, která postihuje nevyžádanou reklamu. Dotěrné obtěžování je sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy.

Rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel získal v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytnutím služby, nejde o dotěrné obtěžování, pokud podnikatel tuto adresu používá k přímé reklamě pro vlastní zboží nebo služby a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při získání adresy i při každém jejím použití k reklamě zřetelně upozornil na právo přikázat bez zvláštních nákladů ukončení reklamy.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.