Nekalé praktiky jsou zákonem výslovně zakázány. Obchodní praktiky lze definovat jako jednání, opomenutí, chování či obchodní komunikaci podnikatele, která přímo souvisí s nabízením výrobků a služeb. Obchodní praktika je pak nekalá, jestliže jednání podnikatele vůči spotřebiteli odporuje požadavkům odborné péče a může podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele. Spotřebitel pak může učinit rozhodnutí, které by jinak neučinil. Zákon rozlišuje klamavé a agresivní nekalé obchodní praktiky.
Klamavé obchodní praktiky
Klamavou obchodní praktikou je obchodní praktika, při níž je použit nepravdivý údaj nebo situace, kdy je sice použit údaj pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem, za nichž byl použit. Za klamavou obchodní praktiku zákon také považuje, jestliže podnikatel opomene uvést důležitý údaj nebo uvede důležitý údaj nesrozumitelně nebo nejednoznačně. Klamavé obchodní praktiky se může podnikatel dopustit také v případě, kdy prezentace výrobku či služby způsobí záměnu s jinými výrobky či službami nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele. O klamavou obchodní praktiku jde rovněž v případě, jestliže podnikatelem nedodrží závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se zavázal. Klamavou obchodní praktiku dále představuje nabízení výrobků či služeb porušujících práva duševního vlastnictví, skladování takových výrobků za účelem prodeje a neoprávněné užívání ochranných známek.
Agresivní obchodní praktiky
O agresivní obchodní praktiku jde tehdy, pokud tato obchodní praktika svým obtěžováním, donucováním (včetně použití síly) nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele. Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, se přihlíží zejména k jejímu načasování, místě a době trvání, způsobu jednání, výhružnosti a urážlivosti nebo hrozbě protiprávním jednáním ze strany podnikatele.
Informační povinnost podnikatele
Pro rozhodování spotřebitelů je důležitá dostatečná informovanost. Podnikatel musí informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků a charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby a o rizicích souvisejících s poskytovanou službou. Vždy, kdy je to nezbytné s ohledem na povahu výrobku či jeho užívání, musí být tyto informace obsaženy v přiloženém písemném návodu ve srozumitelné formě. Na prodávaných výrobcích musí být uveden výrobce, dovozce nebo dodavatel. Všechny tyto informace musí být v českém jazyce. Spotřebitel musí být současně informován o konečné ceně poskytovaných výrobků či služeb.
Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách
V souvislosti s ochranou spotřebitele je potřeba zmínit také významnou novelu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, která reagovala na praxi sjednávání rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Podle této novely, která vstoupila v účinnost 1. dubna 2012, musí podnikatel před uzavřením rozhodčí doložky spotřebitele náležitě poučit, aby byl schopen posoudit důsledky uzavření rozhodčí doložky. Zákon o rozhodčím řízení dále výslovně vyžaduje, aby v případě spotřebitelských smluv byla rozhodčí doložka, resp. rozhodčí smlouva uzavřena samostatně. Rozhodčí doložka tak již nemůže být například součástí všeobecných obchodních podmínek, přikládaných ke konkrétní spotřebitelské smlouvě, ale musí být vždy uzavřena na samostatné listině, přičemž zákon také výslovně určuje její obsah.
Na závěr je třeba připomenout, že problematika ochrany spotřebitele je podnikatelsky citlivou oblastí, která si zasluhuje větší pozornosti jak ze strany spotřebitelů, tak i podnikatelů samotných. Uvedené se týká vedle tvorby smluv a všeobecných obchodních podmínek také prezentace nabízených výrobků a služeb. Podnikatelé musí detailně znát a dodržovat zákonný rámec, aby nebyli obviněni z nekalných obchodních praktik.
Převzato z magazínu PLUS, časopisu Česko-německé obchodní komory (ČNOPK). Autor: JUDr. Kamil Šebesta, Ph.D., M.B.A., LL.M, advokát; Mgr. Richard Šubrt, advokátní koncipient (KŠD ŠŤOVÍČEK advokátní kancelář, s.r.o.)