Norsko

MZV: Souhrnná teritoriální informace

Norsko je skandinávským státem, nezávislým od roku 1905. Rozlohou je čtyřnásobně větší než ČR (385 178 km2) a vedle kontinentální části země jsou jeho součástí také Špicberské ostrovy (Svalbard) a neobydlené ostrovy Jan Mayen v severním Atlantiku, Bouvetův ostrov v jižním Atlantiku a ostrov Petra I. poblíž Antarktidy. Norsko je vyspělou zemí, která se výrazně profiluje na mezinárodní scéně, ať již prostřednictvím členství v mezinárodních organizacích, přímým angažmá (role prostředníka při nalézání řešení mnoha různých mezinárodních konfliktů) či formou štědré zahraniční rozvojové pomoci (trvale okolo 1 % HDP). Norsko je členem OSN a jejích agencií, NATO, EAPC, OBSE, Rady Evropy, OECD, WTO, MMF, ESVO, ASEM, Severské rady, Arktické rady, Rady států regionu Baltského moře, Rady Barentsova moře, Interpol, Intersat, Inmarsat aj. Základnu norské zahraničně-politické orientace představuje transatlantická vazba ukotvená členstvím v NATO a úzkým přidružením k EU prostřednictvím Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Největší dlouhodobé zahraničněpolitické priority představuje Arktida, severská spolupráce a kultivace vztahů s EU a USA.

Norsko patří mezi světové lídry v environmentální oblasti a při naplňování cílů udržitelného rozvoje. Zahraničně-obchodní politika se orientuje především na evropské partnery a USA, rychle se rozvíjí obchodní relace s asijskými zeměmi (z Číny pochází 11 % dovozu a směřuje do ní 11 % norského vývozu). Norsko je rozvinutý stát s velkým přírodním bohatstvím. Je největším vývozcem zemního plynu do Evropy a významným dodavatelem ropy, elektrooceli a hliníku. Energetickou náročnost těchto odvětví pokrývá výrobou levné a ekologické elektřiny, která z 90 % pochází z vodních elektráren a zbylých 10 % z větrné a geotermální energie. Významné postavení v národním hospodářství mají loďařství, petrochemický, dřevozpracující a potravinářský průmysl. Velký význam má i lov a zpracování ryb. Norská lodní flotila, nákladní i rybářská, patří k největším na světě.

Hospodářský růst v roce 2023 dosáhl 0,75 %. Pro rok 2024 prognózy očekávají obdobně minimální růst do 1 % – hlavní příčinou bude snížená spotřeba domácností s ohledem na vyšší inflaci a úrokové sazby. Vláda pokračuje ve své dlouhodobé snaze diverzifikovat národní hospodářství, stále výrazně závislé na příjmech z petrolejářského průmyslu. V krátkodobém horizontu bude upřednostňován rozvoj dopravní, energetické a telekomunikační infrastruktury a investice do lidského kapitálu. V dlouhodobějším výhledu by se struktura norského hospodářství měla proměňovat tak, aby více odrážela vysoké klimatické ambice. Mezi rychle se rozvíjející sektory v Norsku budou patřit akvakultura, energetika s důrazem na obnovitelné zdroje a nízkoemisní řešení, technologické inovace, digitalizace, mořská ekonomika, dopravní infrastruktura, obrana či výhledově také těžba podmořských minerálů. Příležitosti pro navázání spolupráce mezi českými a norskými subjekty stále existují i v rámci fondů EHP/Norska. Nové příležitosti k navázání obchodních a investičních vztahů s norskými subjekty nabízí i vládou finančně hojně podporovaný rozvoj dopravní, energetické a zdravotnické infrastruktury napříč norskými regiony, dále vědecko-výzkumná spolupráce zejména v technických, přírodovědných a ICT oborech.

Mapa globálních oborových příležitostí – Norsko (MZV) (66.82 KB)Souhrnná teritoriální informace (STI) Norsko (402.1 KB)

1. Základní informace o teritoriu

Podkapitoly:

• 1.1 Systém vládnutí a politické tendence v zemi
• 1.2 Zahraniční politika země
• 1.3 Obyvatelstvo

1.1. Systém vládnutí a politické tendence v zemi

Norsko je konstituční monarchií s oficiálním názvem Norské království (Kongeriket Norge). Hlavou státu je od roku 1991 král Harald V. V době jeho nepřítomnosti v zemi či po dobu nemoci jej zastupuje jeho syn, korunní princ Haakon Magnus. Zákonodárným orgánem Norska je jednokomorový parlament Storting, v němž zasedá 169 poslanců. Na základě výsledků parlamentních voleb, které se konají každé 4 roky, král jmenuje na doporučení předsedů parlamentních politických stran premiéra, který sestavuje kabinet. Pro zahájení činnosti nové vlády ústava nevyžaduje vyslovení důvěry parlamentem (důvěra se prokáže při nejbližším hlasování o státním rozpočtu). Ústava nedovoluje čtyřleté volební období Stortingu zkrátit, konání předčasných parlamentních voleb v Norsku proto není možné. Vnitropolitická scéna je mimořádně kultivovaná a velmi stabilní. Hospodářské výsledky země přispívají k poklidnému formování domácí politiky. Vládní krize jsou v Norsku ojedinělé a vzhledem k ústavní absenci institutu předčasných voleb nejsou výjimečné ani menšinové vlády, které úspěšně vládnou celé volební období. Poslední parlamentní volby se konaly v září 2021 (další proběhnou v září 2025). Právě poslední volby přinesly změnu vlády – k moci se dostala středolevá menšinová koalice tvořená Dělnickou stranou (Ap) a Stranou středu (SP), předsedou vlády je lídr Ap Jonas Gahr Støre. Ustavením jeho vlády v říjnu 2021 skončila osmiletá éra pravicových vlád premiérky Erny Solbergové. Ta nadále vede Konzervativní stranu (Høyre), jež se po volbách stala hlavní opoziční silou v zemi (ve volbách získala lehce nad 20 % hlasů, nyní jsou její preference mezi 25-30 %). Aktuálně vládní Ap ve volbách v r. 2021 získala 26,3 % hlasů, což je ovšem na její poměry rekordně málo. Její aktuální podpora se pohybuje lehce pod 20 %.

Složení vlády: Jonas Gahr Støre (Ap) – předseda vlády, Trygve Slagsvold Vedum (SP) – finance, Tonje Brenna (Ap) – práce a sociální inkluze, Oddmund Hoel (SP) – výzkum a vyšší vzdělávání, Cecilie Myrseth (Ap) – průmysl a obchod, Anne Beathe Tvinnereim (SP) – mezinárodní rozvoj, Espen Barth Eide (Ap) – zahraniční věci, Bjørn Arild Gram (SP) – obrana, Andreas Bjelland Eriksen (Ap) – klima a životní prostředí, Kjersti Toppe (SP) – děti a rodina, Erling Sande (SP) – místní samospráva a regionální rozvoj, Jon-Ivar Nygård (Ap) – doprava, Terje Aasland (Ap) – ropa a energetika, Marianne Sivertsen Næss (Ap) – rybolov, Lubna Jaffery (Ap) – kultura a rovné příležitosti, Jan Christian Vestre (Ap) – zdravotnictví, Geir Pollestad (SP) – zemědělství, Kari Nessa Nordtun (Ap) – školství, Emilie Enger Mehl (SP) – spravedlnost, Karianne Oldernes Tung (Ap) – digitalizace a veřejná správa

1.2. Zahraniční politika země

Norská zahraniční politika tradičně klade velký důraz na aktivní angažmá v multilaterálním systému, rozvoj spolupráce se severskými partnery, posilování bilaterálních vztahů s USA, Německem a geograficky blízkými členskými státy EU/NATO. Bilaterální relace se sousedním Ruskem byla po vypuknutí války na Ukrajině utlumena na nezbytné minimum – pokračuje pouze norsko-ruská praktická spolupráce ve vybraných oblastech v Arktidě (správa společných rybích zásob, záchranné operace na moři). Norsko je od počátku ruské agrese jedním z nejpřesvědčenějších podporovatelů Ukrajiny. Všechny norské parlamentní strany si uvědomují důležitost, kterou má podpora Ukrajiny, odsuzují ruskou válku a jsou si vědomy negativních implikací konfliktu pro bezpečnost Norska i Evropy jako celku. To samé lze říci i o norské veřejnosti. Norsko se již v r. 2023 zavázalo poskytovat Ukrajině finanční pomoc o celkové výši 75 mld. NOK během pěti let (tzv. Nansenův program).

Pokud jde o vztah Norska k EU, norští i unijní představitelé s oblibou hovoří o Norsku jako o nejbližším partnerovi z nečlenských zemí (členství v EHP, zapojení v schengenské spolupráci, současná klíčová role Norska při zajištění energetické bezpečnosti EU, aj.). Norské členství v EU přesto není aktuální, občané se v minulosti dvakrát vyslovili proti (53,6 % hlasů proti v referendu v roce 1972 a 52,3 % hlasů proti v roce 1994). Počet odpůrců vstupu země do EU stále mírně převažuje. Současná vládní koalice tento většinový názor respektuje (neboť je sama v otázce členství nejednotná), snaží se však o posilování spolupráce s EU tam, kde v tom spatřuje přínos (mj. zdravotnictví, obrana a bezpečnost, zelená tranzice). Většina Norů podporuje status quo, tedy spolupráci na základě Dohody o EHP. Poměrně pozitivnímu vnímání spolupráce s EU napomohly v posledních letech mj. obavy veřejnosti z brexitu, dobrá spolupráce během pandemie, zhoršená mezinárodně-bezpečnostní situace a  výrazná profilace EU v tématech, která jsou Norsku blízká (např. klima). Zároveň však přetrvává malý zájem a nedostatečná znalost evropské problematiky / EHP u většiny veřejnosti. Kritikem Dohody o EHP zůstávají některé zájmové organizace, např. hnutí „Ne EU“, některé menší euroskeptické politické strany (Rudí, Strana středu) či odborové svazy. Poukazují na negativní projevy spojené s prováděním dohod, jako např. sociální dumping, zvyšující se pracovní kriminalita či narůstající demokratický deficit (povinnost implementovat legislativu, na jejíž tvorbě se Norsko jako nečlenská země nemůže podílet). Klíčovými tématy norské vlády ve vztahu k EU jsou spolupráce v oblasti ochrany klimatu, energetika, rybolov, obrana a vědecko-výzkumná spolupráce. Z unijních zemí Norsko tradičně tíhne zejména ke svým severským sousedům a Německu.

Norsko usiluje o pragmatické nastavení vztahů s Čínou – v r. 2016 byla otevřena dvoustranná jednání o sjednání FTA, po vypuknutí ruské agrese proti Ukrajině a související pozici Číny však Norsko v jednáních nepokračuje. Nemá zájem na obchodní izolaci Číny, ale více vnímá potřebu akcentovat ochranu národních zájmů a bezpečnosti při obchodních kontaktech s Čínou. Významným prvkem norské zahraniční politiky je i rozvojová spolupráce a z ní vyplývající partnerství s vybranými zeměmi Latinské Ameriky, jihovýchodní Asie a Afriky. Norsko se aktivně profiluje v řadě mezinárodně-politických oblastí, jako jsou např. ochrana žen a dětí ve válečných konfliktech, posilování vazby mezi agendami klimatu a bezpečnosti, mediační politika či humanitární pomoc. V letech 2023-25 Norsko předsedá Arktické radě v situaci, kdy organizace řeší, jakým způsobem bude fungovat v budoucnosti s ohledem na omezení svých aktivit (Rusko je jedním z osmi členů). Průřezovými tématy norské zahraniční politiky jsou dlouhodobě zejména podpora multilateralismu a mezinárodního právního řádu, liberalizace mezinárodního obchodu, boj proti negativním dopadům klimatických změn, obhajoba lidských práv ve světě, hospodářsky udržitelné využívání oceánů či spolupráce v Arktidě.  

1.3. Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 5 550 203 (k 31. 12. 2023)

Hustota zalidnění: 15 obyv./km2

Roční přírůstek: +61 219 obyv. za rok 2023, zásadní podíl na přírůstku obyvatelstva během r. 2023 má imigrace z Ukrajiny v souvislosti s válečným konfliktem (cca 35 000 osob).

Demografické složení: V roce 2014 překročil počet cizích státních příslušníků usazených v Norsku 10% podíl a na konci roku 2023 činil 16,8 % (931 tis.). Největší národnostní menšinu tvoří občané Polska (126 tis.), následují občané Ukrajiny (67 tis.), Litvy (50 tis.), Sýrie (45 tis.), Somálska (43 tis.), Pákistánu (42 tis.) a Švédska (40 tis.). Hromadné uprchlické vlny od poloviny 90. let 20. století se projevily ve vyšším počtu komunit z Afghánistánu, Bosny a Hercegoviny, Íránu a Kosova žijících v Norsku (každá přes 10 tis.). V arktických oblastech žije okolo 50 tis. Sámů (Laponců). V Norsku se v posledních letech výrazněji projevuje stárnutí populace. Průměrná délka života: ženy 84,3 let a muži 80,9 let. Většina obyvatelstva je členy státní evangelicko-luteránské církve (Norská církev). K římskokatolické církvi se hlásí cca 376 tis. věřících a k islámu cca 182 tis. stoupenců.

2. Ekonomika

Podkapitoly:

• 2.1 Základní údaje
• 2.2 Veřejné finance a státní rozpočet
• 2.3 Bankovní systém
• 2.4 Daňový systém

2.1. Základní údaje

Ekonomická situace Norska je stabilní a velmi dobrá. Hospodářský růst sice v r. 2023 zpomalil na 0,75 %, ale zároveň klesá inflace (v r. 2023 5,5 % a má i nadále sestupnou tendenci), zatímco platy vzrostly o 6 %. Kupní síla norských domácností je i nadále vysoce nadstandardní, nezaměstnanost se stabilně drží pod 4 %. Makroekonomické predikce pro rok 2024 jsou ve srovnání s r. 2023 ještě o něco optimističtější. Prognózy hovoří o 2,6% inflaci a dalším reálném růstu mezd. Růst HDP by měl za rok 2024 dosáhnout 1,0 %, tedy téměř srovnatelné úrovně s rokem 2023. Fiskální stabilitu vládě dlouhodobě zajišťují prostředky převáděné z ropného fondu na pokrytí schodku státního rozpočtu, čímž se vyhýbá půjčování na mezinárodních trzích či vydávání státních dluhopisů. Hodnota norské koruny od 2. pololetí 2022 oslabila, v dlouhodobém historickém srovnání se pohybuje na poměrně nízké úrovni kolem 12 NOK/1 EUR, což napomáhá vývozu norského zboží do zahraničí. Z výzev, které před Norskem v nadcházejícím období stojí, lze zmínit zejména snižující se produktivitu práce, nedostatek pracovních sil, stárnutí populace a nákladnou zelenou tranzici petrolejářského průmyslu.

Norsko je průmyslově vyspělou zemí s otevřenou ekonomikou a vysokou mírou sociálního blahobytu. Prostřednictvím Dohody o EHP je Norsko úzce provázáno s vnitřním trhem EU, kam směřuje asi 2/3 norského vývozu a odkud pochází 2/3 dovozu. Významnou roli v národním hospodářství hraje těžba ropy a zemního plynu. Byť se vláda dlouhodobě snaží o prohloubení diverzifikace norské ekonomiky, produkty petrolejářského průmyslu tvoří zhruba 2/3 hodnoty norského vývozu. Další exportní komodity jsou založeny na tradičních norských odvětvích jako jsou ryby a mořské plody, hliník, potraviny a průmyslová hnojiva. Specifickým prvkem norského hospodářství je tzv. ropný fond, který je jedním z největších suverénních fondů světa a zároveň garantem fiskální stability země. Tržní hodnota fondu se aktuálně (květen 2024) pohybuje kolem 17 700 mld. NOK. Mezi největší položky dovozu patří osobní automobily a dopravní prostředky pro hromadnou přepravu zboží a osob, vč. přívěsů, stroje, zařízení a další strojírenské výrobky a výpočetní technika.

Zdroj: EIU, OECD, IMD

2.2. Veřejné finance a státní rozpočet

Až 3 % z hodnoty ropného fondu může každoročně vláda použít na vyrovnání schodku státního rozpočtu. Kapitálové zisky ropného fondu v kombinaci s tímto 3% fiskálním pravidlem zajišťují vládě již řadu let značnou fiskální flexibilitu. V roce 2023 dosáhl objem převáděných prostředků z ropného fondu maximální možné hodnoty 3 %. V r. 2024 to budou 2,7 %, což znamená, že deficit státního rozpočtu by měl být z ropného fondu dorovnán částkou 409,8 mld. NOK (cca 38 mld. USD). Objem státního rozpočtu se v posledních dekádách neustále zvyšuje a s ním i rozsah státem poskytovaných veřejných služeb. V současné době je až třetina pracovních sil v zemi zaměstnána ve veřejném sektoru, který rovněž zodpovídá za více než 60 % HDP vytvářeného pevninskou ekonomikou (nezahrnuje těžbu ropy a zemního plynu). 

Bilance běžného účtu za rok 2023 skončila v plusu 75,8 mld. USD, což je téměř o polovinu méně než v roce 2022. Příčinou je pokles cen ropy a zemního plynu po šokovém roce 2022. Příjmy z těžby ropy a zemního plynu za rok 2023 dosáhly 903 mld. NOK (83 mld. USD). Devizové rezervy na konci roku 2023 činily 692 mld. NOK (64 mld. USD), což je nárůst oproti r. 2022, kdy dosáhly lehce přes 600 mld. NOK. Saldo státního rozpočtu v poměru k HDP za rok 2023 dosáhlo 16 %, což je podobná hodnota jako v r. 2022 (13 %). Podíl veřejného dluhu ve vztahu k HDP v r. 2023 mírně vzrostl na 32,3 % (v r. 2022 činil 28 %).

2.3. Bankovní systém

Dohled nad finančním trhem zajišťuje a norskou měnu vydává centrální banka Norges Bank, která je též pověřena rolí správce ropného fondu. Mezi státní banky patří vedle Norges Bank osm dalších bank, plnících specifické úkoly úvěrové činnosti na úseku bydlení, vzdělávání, rozvoje územních samosprávných celků, rozvoje zemědělství, rybářství a poštovních služeb. Norský bankovní sektor je zdravý a stabilní. V současnosti operují na norském trhu dvě desítky komerčních bank, mezi nimiž hrají rozhodující roli DNB, Nordea Bank Norge a Danske Bank Norge. Vedle toho existuje přes 120 místních spořitelen. Jak obchodní banky, tak spořitelny jsou univerzálními bankovními ústavy. Bankovní a finanční systém dotváří menší finanční domy specializované na leasingové a faktoringové operace a samozřejmě i pojišťovací, zajišťovací a hypoteční společnosti. Současný trend v norském bankovnictví se vyznačuje snižováním počtu finančních institucí, rušením poboček a hotovostních služeb v nich, redukcí počtu pracovníků s důrazem na elektronické bankovní služby. Vklady v norských bankách jsou garantovány až do výše 2 mil. NOK. Hlavní norské obchodní banky založily samostatnou společnost Eksportfinans pro poskytování exportních úvěrů. Pro finanční zajištění zahraničních operací a vydávání garancí působí státní zajišťovací a garanční společnost GIEK. Základní úroková sazba je k 30. 4. 2024 stanovena na 4,5 %, na počátku roku 2023 činila 2,75 %, ještě na počátku roku 2022 byla pouze 0,5 %. V nejbližších letech se očekává její velmi pozvolné snižování.

2.4. Daňový systém

V Norsku je obecně vysoké zdanění, na kterém panuje široký společenský konsenzus – společnost se tímto způsobem podílí na financování státu blahobytu. Systém je poměrně složitý, nicméně celkově stabilní (dílčí úpravy probíhají v závislosti na střídání pravicových / levicových vlád). Daně platí všechny fyzické i právnické osoby, které mají status rezidenta, a to ze všech příjmů plynoucích z tuzemska i ze zahraničí. Rezidentem se stává podnik okamžikem registrace a fyzická osoba po šesti měsících legálního pobytu v zemi. Fyzické a právnické osoby bez statusu rezidenta platí daně ze zisku dosaženého činností v Norsku. Příjem zahraničních pracovníků, kteří v Norsku nejsou daňovými rezidenty, je zdaněn 25 % v rámci nového systému PAYE. Příjem zahraničních sportovců a umělců je zdaněn nižší sazbou ve výši 15 %. Součástí daně z příjmu je rovněž příspěvek do národního systému sociálního pojištění ve výši 8 %.

Daň ze zisku právnických osob je 22 %, v příp. poskytovatelů některých finančních služeb až 25 %. Ztráty lze zohlednit jako odečitatelnou položku po dobu deseti let. Sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance platí firma. U fyzických osob se celková daň z příjmu ve výši 22 % skládá z dílčích daní, mezi které patří obecní daň, krajská daň, státní daň a sociální nemocenská dávka. Mimo toto základní schéma jsou státem uplatňovány další daně, jako je daň z majetku a progresivní daň z příjmu v rozmezí 0 – 17,4 %. Sazby daně jsou v intervalu 22-53 %. Sazby DPH činí 25 % (základní sazba), 15 % (potraviny) a 12 % (osobní doprava, ubytování, poplatek z TV přijímače, vstupné do divadla, kin, muzeí apod.). Podrobnosti o daňovém systému Norska lze získat na webu norského Daňového úřadu. Mezi ČR a Norskem je v platnosti smlouva o zamezení dvojího zdanění.

3. Obchod a investice

Podkapitoly:

• 3.1 Obchodní vztahy
• 3.2 Přímé zahraniční investice
• 3.3 FTA a smlouvy
• 3.4 Rozvojová spolupráce
• 3.5 Perspektivní obory (MOP)

3.1. Obchodní vztahy

Obchodní vztahy s ČR

Od roku 2004 jsou obchodní vztahy upraveny v rámci Dohody o EHP mezi zeměmi EU a zeměmi ESVO. ČR a Norsko uzavřely dohodu o podpoře a ochraně investic. Norsko je dle statistiky za rok 2023 celkovou hodnotou dovozu zboží a služeb z ČR 28. nejvýznamnějším obchodním partnerem, u vývozu do ČR je na 15. místě. Prudký nárůst dovozu zemního plynu během let 2022-23 je příčinou nárůstu obratu vzájemného obchodu a pasivní bilance z pohledu ČR.

Zdroj: ČSÚ

TOP 5 položek importu z ČR

Zdroj: ČSÚ

TOP 5 položek exportu do ČR

Zdroj: ČSÚ

Obchodní vztahy s EU

Pro Norsko představuje EU primární trh, kam směřují 2/3 norského exportu a odkud pochází 2/3 dovozu. S ohledem na množství vyvezeného zemního plynu a dalších produktů petrolejářského průmyslu si Norsko ve vztahu k EU udržuje výrazně pozitivní obchodní bilanci. Od r. 2022 je Norsko největším dodavatelem zemního plynu pro EU.

Zdroj: Evropská komise

Obchodní vztahy se zeměmi mimo EU

Zdroj: Norský statistický úřad (ssb.no)

3.2. Přímé zahraniční investice

Díky materiálnímu bohatství, nízké úrovni kriminality a volnému přístupu ke vzdělání zaujímá Norsko dlouhodobě přední příčky v Indexu lidského rozvoje. Zároveň se také pravidelně řadí do první desítky ze 190 zemí v žebříčku Světové banky „Ease of Doing Business“. Přestože Norsko není členem EU, je integrováno do evropského jednotného trhu prostřednictvím Dohody EHP a Schengenské dohody. Kombinací všech těchto faktorů je Norsko zajímavým prostředím pro zahraniční investory. Celkový objem PZI v Norsku za rok 2022 (údaje za rok 2023 zatím nejsou k dispozici) činil cca 1 542 000 mil. NOK (zhruba 3 278 000 mil. Kč), 90 % z nich bylo tvořeno investicemi z evropských zemí a 8 % investicemi z USA. Největší podíl představují investice ze sousedního Švédska, následováno je Lucemburskem, Nizozemskem, USA a Velkou Británií. PZI nejčastěji směřují do těžby nerostných surovin, finančního sektoru, zpracovatelského a automobilového průmyslu. Tyto čtyři oblasti tvoří více než polovinu všech PZI v Norsku.

Dle dostupných dat společnosti CzechInvest v současné době žádné české firmy v Norsku neinvestují.

3.3. FTA a smlouvy

Smlouvy s EU

Přidružení Norska k EU prostřednictvím Dohody o EHP a několika dalších smluv je klíčovým prvkem norské ekonomiky a obchodní politiky. Země má garantovaný přístup na evropský trh, naopak Dohoda nepokrývá některé oblasti, které Norsko považuje za citlivé z hlediska národních zájmů – např. Společná zemědělská a rybolovná politika, Společná zahraniční a bezpečnostní politika či oblast vnitra a justice. V případech konfliktu zájmů Norsko usiluje o národní výjimky. Těžiště obchodní spolupráce představuje energetika, která povyšuje partnerství EU a Norska na strategickou úroveň (Norsko je nejvýznamnějším dovozcem  zemního plynu do EU). Vědomo si své ekonomické síly a pozice důležitého dodavatele energetických surovin, Norsko přistupuje k Unii jako zcela rovný partner. Cílem vlády je být i nadále spolehlivým dodavatelem zemního plynu, a tím přispívat ke snižování emisí v Evropě. Největšími evropskými odběrateli plynu jsou Německo, Velká Británie, Nizozemsko a Francie. V rámci naplňování závazku postupné liberalizace vzájemného obchodu se zemědělskými produkty vyplývající ze Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru (EHP) se EU společně s Norskem v r. 2018 dohodly na prohloubení vzájemné obchodní výměny s vybranými typy zemědělských produktů. V roce 2023 uzavřela EU s Norskem tzv. Zelenou alianci, v rámci níž se obě strany dohodly na společném rozvoji obnovitelných zdrojů energie a souvisejících technologií. Přestože je Norsko součástí jednotného trhu, není v celní unii, a dovozy tak mohou podléhat clu.

Smlouvy s ČR

Od roku 2004 jsou obchodní vztahy ČR a Norska upraveny v rámci Dohody o EHP mezi zeměmi EU a zeměmi ESVO. ČR a Norsko uzavřely bilaterální dohody např. o podpoře a ochraně investic (1992), o vzájemné pomoci v celních otázkách (1999) či o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů (2005) a pravidelně se sjednává i Memorandum o porozumění o implementaci finančního mechanismu EHP v rámci jednotlivých časově ohraničených programových obdobích.

3.4. Rozvojová spolupráce

ČR a Norsko si vzájemně neposkytují žádnou rozvojovou ani technickou pomoc. Pro období 2014-2021 je pro ČR vyhrazena k čerpání částka 95,5 mil. EUR z Fondů EHP a 89 mil. EUR z Norských fondů. Hlavními programovými oblastmi jsou výzkum a vzdělávání, podpora podnikání mladých, rozvoj občanské společnosti, nediskriminace a sociální inkluze, zdravotní osvěta, ochrana životního prostředí, péče o kulturní dědictví a bilaterální projekty spolupráce policejních sborů a vězeňských služeb. V současné době končí financování projektů v rámci stávajícího programového období (implementace projektů je možná do r. 2024). Až členské státy EU ratifikují dohodu Evropské komise a Norska ohledně prostředků na programové období 2021-28, rozběhne se diskuse o prioritách pro bilaterální projekty v tomto období.

3.5. Perspektivní obory (MOP)

▶ Dopravní infrastruktura

Rozvoj silniční a železniční infrastruktury, zejména v odlehlejších oblastech, je jednou z priorit norské vlády. Jedná se jak o budování nových úseků, tak o modernizaci stávajících, a to často v náročných terénních a klimatických podmínkách, což vyžaduje mimo jiné stavbu mnoha mostů a tunelů. Norsko také usiluje o ekologizaci dopravy. Vláda přijala nový národní dopravní plán, který počítá s investicemi do dopravní infrastruktury ve výši přes 110 mld. EUR během let 2025-36. Pro české subjekty se nabízí možnost dodat významné stavební komponenty (mosty, konstrukce, razící stroje a podobně) či stavební technologie.

▶ Energetika

Norsko má motivaci, prostředky i politickou vůli k naplnění ambiciózních klimatických cílů, a chce tak do roku 2030 snížit emise o 55 % v porovnání s rokem 1990. To se mu sice zřejmě nepodaří, ale investovat do obnovitelných zdrojů bude i nadále. Již nyní například vodní elektrárny zajišťují přes 90 % výroby veškeré elektřiny v zemi. Produkci elektřiny ale bude nezbytné zdvojnásobit, a tak poroste zájem o investice do obnovy vodních elektráren, výstavby větrných turbín nebo transformátorů a úložišť elektrické energie. Pokračovat bude podpora projektů pro komerční využití vodíku a pro rozvoj technologií na zachycování a skladování CO2.

▶ Těžební a ropné technologie

Norsko je zemí s významnými zásobami minerálů a vzácných kovů, které ovšem zatím nejsou ekonomicky využívány. Například v jižním Norsku existuje naleziště, které dle odhadů může obsahovat až 50 mil. tun vzácných kovů na ploše 4,5 km2, kromě toho skýtá velké možnosti i mořské dno v oblasti pobřežního šelfu. Norsko navíc trápí nedostatek kvalifikovaných pracovních sil v oblasti důlního inženýrství a v souvisejícím vědecko-výzkumném sektoru. Vláda se o problematiku těžby kovů a minerálů zajímá a je nakloněná dalšímu rozvoji tohoto odvětví.

▶ Zdravotnictví a farmacie

Udržení vysoké kvality a rozšíření dostupnosti zdravotnických služeb i v odlehlejších regionech je jednou z priorit levostředové vládní koalice. I proto norské zdravotnictví v roce 2024 obdrží od státu celkem asi 20 mld. EUR. Náklady na tento sektor v posledních letech stále rostou, a to kvůli kombinaci faktorů pandemie, zvyšování nákladů a stárnutí populace. Modernizace stávajících a budování nových zařízení s sebou nese značnou poptávku po dodávkách vybavení, a to včetně lékařských nástrojů a zdravotnických pomůcek.

▶ Výzkum, vývoj, inovace a vzdělávání

V Norsku sídlí jedno z největších nezávislých výzkumných center v Evropě – SINTEF. Má přes 2000 zaměstnanců a vykazuje roční tržby přes 300 mil. EUR. Největší norská univerzita, technologická NTNU, se věnuje 400 oborům a studuje zde 43 tisíc studentů. Norská technologická centra a akademická pracoviště jsou často vybavena nejmodernějšími technologiemi, operují s atraktivními rozpočty a jsou otevřena kontaktům se zahraničními partnery.

▶ ICT, elektronika, kyberbezpečnost

Digitalizace norské společnosti sice dosáhla pokročilé fáze, nicméně dynamický vývoj v odvětví ICT je neustálým zdrojem příležitostí. Kontinuální vylepšování a posilování již tak robustní digitální infrastruktury je jednou z priorit nejen centrální vlády, ale i jednotlivých obcí. Poptávka po digitalizaci dalších odvětví či služeb je v Norsku značná, tento proces navíc úzce souvisí s probíhající zelenou tranzicí. Například v roce 2024 vyčlení vláda téměř 140 mil. EUR jen na nové digitalizační projekty. Odhady zároveň uvádějí, že v roce 2030 bude Norsko potřebovat o 40 000 více kvalifikovaných pracovníků v oboru ICT než dnes.

▶ Obranný a bezpečnostní sektor

Obrana a bezpečnost se v důsledku zhoršení bezpečnostní situace v Evropě dostaly do popředí politické pozornosti i v Norsku. Vláda vyslyšela varování armádního velení a expertů, že norské ozbrojené síly nejsou adekvátně připraveny na bezpečnostně-politickou realitu dnešního světa. Parlament proto schválil vládní dlouhodobý plán pro rozvoj obranného sektoru. Ten počítá s investicemi ve výši 140 mld. EUR během následujících 12 let. Prostředky budou směřovat do posílení námořnictva, protileteckých kapacit, lidských zdrojů či vybudování dvou nových brigád.

4. Kultura obchodního jednání

Podkapitoly:

• 4.1 Úvod
• 4.2 Oslovení
• 4.3 Obchodní schůzka
• 4.4 Komunikace
• 4.5 Doporučení
• 4.6 Státní svátky

4.1. Úvod

Norská korporátní kultura odpovídá svým charakterem standardnímu severskému modelu. To znamená, že jejími typickými rysy jsou nehierarchičnost, neformálnost, vysoké zastoupení žen ve vedoucích pozicích, otevřenost v komunikaci, volný tok informací, transparentnost veřejných rozhodnutí, vláda práva a dodržování pravidel.

4.2. Oslovení

S ohledem na nehierarchický charakter norské společnosti se v oslovení obvykle nepoužívají tituly a při prvním kontaktu se na partnera obecně obrací celým jménem a příjmením. Při pokračující komunikaci bývá zvykem přejít rychle k oslovení pouze křestním jménem. V obchodním styku je běžná komunikace v angličtině, byť schopnost komunikovat s norskými partnery v norštině je bezesporu výhodou a znakem posilujícím důvěryhodnost českého subjektu. Úspěšnost oslovení výrazně zvyšují reference z působení v ostatních severských zemích, případně v Německu, Velké Británii, zemích Beneluxu, Švýcarsku či USA. Norové příliš neupřednostňují improvizaci a překvapení, proto je preferován kontakt „standardizovanými“ cestami jako např. veletrhy, konference, nabídkou na již zveřejněnou konkrétní poptávku, atd. 

4.3. Obchodní schůzka

Úvodní schůzka se obvykle domlouvá emailem či telefonicky s dostatečným časovým předstihem. Schůzky dohodnuté telefonem bývají poté potvrzovány i písemně. Na domluvenou schůzku je třeba přijít včas a v případě zpoždění, byť zanedbatelného, norská strana očekává, že bude informována. Obchodní schůzky mohou mít různý charakter a míra jejich formálnosti obvykle roste s významem norského partnera na místním trhu. Agenda jednání se často zasílá dopředu, aby měl partner možnost se na jednání připravit. Obecně platí, že od konce června do zhruba poloviny srpna je výrazně snížena pracovní aktivita norské společnosti z důvodu letních dovolených, a proto je vhodné obchodní schůzky sjednávat mimo toto období. V rámci dne většina pracovních jednání probíhá spíše dopoledne s přesahem přes oběd až do brzkého odpoledne. Pracovní doba na většině pracovišť obvykle končí mezi čtvrtou a pátou hodinou odpoledne, přesčasy nejsou standardem. Předávání vizitek po pandemii Covid-19 spíše ustupuje, nicméně v úvodu či závěru jednání je pro ně přirozený prostor. Dárky očekávány nejsou. Snaha o předání hodnotného daru během obchodního jednání může být vnímána jako snaha o úplatek. Naopak předání reklamních materiálů či drobných předmětů s firemním logem je naprosto v pořádku.

Kultura obchodního jednání s norskými partnery obvykle vychází z dlouhodobě zakořeněných společenských hodnot a zažitých praxí, jakou jsou rovnost, neformálnost, důvěra v úřady a nízká míra hierarchičnosti. Často se rozhoduje ve skupinách, a proto i na obchodních jednáních bývá přítomno více zástupců ze strany norského partnera, kteří všichni do průběhu jednání přímo zasahují, cítí-li potřebu. Obchodní jednání mohou být velmi krátká a je při nich kladen důraz na transparentnost. Pro norského partnera je klíčové nastavit si se zahraničním subjektem vztah založený na důvěře, a proto se obvykle neočekává přílišné smlouvání. Naopak se očekává, že zahraniční subjekt bude na jednání velmi dobře připraven, bude reagovat věcně a kvalifikovaně bez jakýchkoli náznaků urputnosti či obchodní agresivity.

Norové jsou na jednání vždy dobře připraveni a snaží se být dopředu maximálně informováni. Jejich cílem je buď se rychle dohodnout anebo, nemají-li o nabízený produkt či spolupráci zájem, jednání rychle ukončit. Klíčem k norskému trhu jsou především kvalita, předvídatelnost a spolehlivost, méně pak cena či rychlost.

K norskému standardu patří počáteční rezervovanost, důraz na solidnost, serióznost, diskrétnost a smysl pro poctivé plnění závazků. Porušování těchto norem je zpravidla spojeno s rizikem ztráty dobrého jména a možnosti dále podnikat v Norsku, neboť norská podnikatelská komunita je relativně malá a informačně propojená. V řadě norských firem sídlících ve větších městech působí i příslušníci etnických menšin či vyznavači v Norsku minoritních náboženství, což se však nijak zásadně neprojevuje do způsobu vedení obchodních jednání. Přesto se od zahraničních subjektů usilujících o spolupráci s norskými partnery očekává přirozená otevřenost vůči jiným kulturním, náboženským a etnickým skupinám.

Charakteristická je snaha o časovou úspornost, ale zároveň bývá zvykem nechat v průběhu jednání hovořit všechny jeho účastníky nebo alespoň ty, kteří o to projeví zájem. Při jednání v kancelářských prostorách se alkohol nepodává a norskými partnery jeho konzumace není očekávána.

V evropském měřítku patří Norsko spíše mezi rozlehlé země, což v kombinaci s geografií a klimatickými rozdíly jednotlivými oblastmi přirozeně zavdává ke vzniku regionálních odlišností. Řídce osídlené oblasti severního Norska často působí kontrastně vůči městským aglomeracím soustředěným podél jižního a západního pobřeží. Přesto se norské úřady snaží arktické oblasti Norska rozvíjet a dobrým příkladem může být správní centrum regionu Troms og Finnmark, město Tromsø, v němž žije přes 70 000 obyvatel a je sídlem univerzity s mezinárodní prestiží. Rozdíly v obchodním jednání jsou patrné spíše na ose město-venkov, než sever-jih či východ-západ. S městskými oblastmi jsou spojena jednání formálnějšího charakteru, zatímco pro venkov platí opak. Velmi dobrá znalost angličtiny je rozšířena po celém území Norska, avšak ve venkovských oblastech může být úroveň její znalosti nižší.

Oděv norských partnerů bude vždy z kvalitních materiálů a odpovídající místním klimatickým podmínkám. Ve městech je při obchodních jednáních velmi rozšířen styl „business casual“, často doplněn kravatou, která však není podmínkou. V zimních měsících není zvláštností změnit obuv až na místě tak, aby vhodně doplňovala oděv k jednání ve vnitřních prostorách. Obecně se v Norsku nosí spíše tlumené barvy a barevně nevýrazné, byť vždy kvalitní doplňky. Ve venkovských či arktických oblastech by měl styl oděvu odpovídat prostředí, ve kterém bude jednání realizováno. Může tedy být i velmi neformální.

Velikost a složení týmu může být různorodé v závislosti na profilu norského partnera, jeho pozici na trhu a místě setkání. S ohledem na hluboce zakořeněnou egalitářskou tradici v norském prostředí lze považovat za výhodu, pokud jsou v jednacím týmu rovnoměrně zastoupeny ženy a muži a je poskytnut prostor každému z týmu se během jednání vyjádřit. Od celého jednacího týmu je očekáváno profesionální vystupování a dobrá připravenost. Šéf týmu by měl během jednání vystupovat ideálně z pozice „primus inter pares“.

V Norsku je kladen důraz na vyváženost mezi rodinným a pracovním životem, která se projevuje tím, že pracovní aktivita probíhá téměř výhradně mimo prostředí a čas určený k rodinnému životu (mimopracovní doba, svátky a víkendy). Pozvání domů bývá výrazem osobního přátelství. Pro obchodní partnery pro účely obchodního jednání není obvyklé.

4.4. Komunikace

Není-li zahraniční subjekt schopen komunikovat norsky, při obchodním a často i úředním styku je plně akceptována komunikace v angličtině (často i švédštině či dánštině). Naopak neschopnost domluvit se přímo alespoň anglicky může být norským partnerem vnímána jako výrazný nedostatek.

Obchodní jednání bývají jasně zacílená, stručná a věcná, a ačkoli je norská společnost obecně otevřená odlišnostem a vyznačuje se vysokou mírou tolerance, neočekává se, že v průběhu obchodních jednání se zahraničním subjektem budou diskutována témata výrazně přesahující jeho obsahový rámec. Norský partner obvykle ocení, pokud jsou v průběhu jednání protistranou vyzdviženy jeho kvality a implicitně prokázána alespoň elementární znalost norského prostředí (např. přírody, geografie, sportu či způsobu života). Zároveň je k norskému partnerovi vhodné přistupovat s pokorou a respektem, byť by byl tržní optikou méně významnější než český subjekt.

S ohledem na ochranu soukromí a volného času není v Norsku úplně snadné dostat se k emailovým adresám či telefonním číslům na konkrétní osoby z veřejných registrů či webových stránek. Často je třeba si kontaktní údaje vyžádat.

4.5. Doporučení

Norsko je do značné míry saturovaným trhem s vysokou mírou regulace a zaměřením na kvalitu a profesionalitu. Při vstupu na norský trh je třeba ve většině odvětví počítat s výraznou konkurencí norských a zahraničních firem, častými kontrolami nabízeného zboží a služeb ze strany místních úřadů a vysokým očekáváním ze strany norských obchodních partnerů i koncových klientů. Vhodným způsobem ke zmapování podmínek na místním trhu je účast na některém z norských obchodních veletrhů a setkání se zástupci norské podnikatelské komunity, ať už z prostředí regionálních obchodních komor či obchodně-průmyslových asociací. V případě zájmu českých subjektů o navázání spolupráce v oblasti výzkumu a inovací, příp. i pro využití v pozdějších komerčních aktivitách, je možné využít granty z fondů EHP/Norska. Na jakékoli jednání s norskými partnery je třeba být velmi dobře připraven a počítat s tím, že zahraničních zájemců o navázání obchodní spolupráce s norskými firmami je velké množství.

4.6. Státní svátky

Nový rok (1. 1.), Velikonoce (pohyblivé svátky – velikonoční čtvrtek, pátek, neděle a pondělí), Nanebevstoupení Páně (pohyblivý svátek – 40 dnů po Velikonocích), Svatodušní neděle a pondělí (pohyblivý svátek – 50, resp. 51 dnů po Velikonocích), Svátek práce (1. 5.), Den ústavy (17. 5.), Vánoce (25.-26. 12.).

Obvyklá pracovní doba je od 9.00 do 16.30 h. V odvětvích, kde to je možné, řada zaměstnanců pracuje v pátek z domova. V červenci nastává po dobu tří týdnů velký celostátní útlum pracovních aktivit napříč sektory (s výjimkami jako např. turistický sektor a kritická infrastruktura). Výrobní závody mívají podnikové dovolené, tu si ve stejném období vybírá i velká část zaměstnanců ve všech oborech. Obecně na období letních prázdnin (20. června až 20. srpna) není jednoduché plánovat s Nory obchodní či jiné pracovní aktivity. Obvyklá prodejní doba v supermarketech je od pondělí do soboty od 9 do 18 h (na venkově) a do 21-24 h (ve městech). V ostatních obchodech v pracovních dnech od 9 do 18 h, v sobotu končí dříve (13 až 16 h). Jen omezená část malometrážních prodejen s potravinami smí mít otevřeno v neděli. Banky jsou otevřeny v pracovních dnech od 9 do 16 h. Téměř za vše lze v maloobchodě platit běžnými mezinárodními platebními kartami. S ohledem na sílící trend elektronických plateb (ať již platebními kartami či mobilními telefony) hotovostní platby téměř vymizely a došlo ke snížení počtu bankomatů. V některých zařízeních (typicky hotely, muzea či stravovací zařízení) nejsou hotovostní platby vůbec akceptovány.

5. Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu

Podkapitoly:

• 5.1 Vstup na trh
• 5.2 Formy a podmínky působení na trhu
• 5.3 Marketing a komunikace
• 5.4 Problematika ochrany duševního vlastnictví
• 5.5 Trh veřejných zakázek
• 5.6 Platební podmínky, platební morálka a řešení obchodních sporů
• 5.7 Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria
• 5.8 Zaměstnávání občanů z ČR
• 5.9 Veletrhy a akce

5.1. Vstup na trh

Velmi solidní strukturální úroveň norského trhu je zajišťována hustou a plně kompatibilní sítí soukromoprávních institucí dovozců, vývozců, velkoobchodníků, maloobchodníků a odvětvově členěných jednotek, zajišťujících přímou realizaci obchodních toků zboží a služeb. Roli zastřešující organizace plní podniková asociace NHO. Norský trh je v podstatě otevřený. Ochranářská pravidla jsou uplatňována v obchodu se zemědělskými výrobky (zvláště potravinami) a s alkoholem. Sledovanou komoditou s vysokým daňovým zatížením jsou rovněž osobní automobily. Další citlivou oblastí místního trhu je obchod s rybami a rybími výrobky. Nicméně i v těchto oblastech dochází v rámci Dohody o EHP k postupné liberalizaci a unifikaci obchodních pravidel v souladu s legislativou EU a zásadami WTO. Norsko není součástí celní unie s EU.

Většina významnějších obchodních kontaktů firem z ČR v Norsku se realizuje prostřednictvím smluvních zástupců. Zástupce (většinou je vyžadována exkluzivita) má s ohledem na specifika norského trhu a norskou mentalitu podstatně snazší pozici při umisťování zboží cizí provenience na trhu, než zahraniční výrobce bez znalosti těchto specifik a bez lokálně ověřené prestiže. Ke standardním formám nalezení obchodního partnera patří setkání na výstavách a veletrzích, účast na obchodních seminářích a maximální využívání informačních zdrojů. Přímou asistenci při vyhledávání obchodních partnerů poskytuje zastoupení CzechTrade. Jako samozřejmost se považuje naprosto seriózní jednání, dochvilnost, poctivé plnění závazků, odborná kvalita a jazyková vybavenost. Porušování těchto norem je spojeno s rizikem ztráty dobrého jména a vzhledem k velikosti trhu zpravidla i možnosti dále podnikat v Norsku. Ve snaze dosáhnout velkého zisku některé zahraniční subjekty, zejména malé a střední firmy, na základě obecných informací, že Norsko je zemí vysokých cen, nerozumně kalkulují výši svého zisku do nabídkových cen, které se poté stávají nadprůměrně vysokými a vedou ke ztrátě norského zájmu o nabídku. Na druhou stranu pro norského klienta/odběratele je kvalita nabízeného produktu či služby důležitější než samotná cena.

Pro vývoz českého zboží do Norska platí následující režim: jsou zrušena cla na vývoz průmyslových výrobků a textilu; jsou zrušena množstevní omezení na vývoz průmyslových výrobků; jsou zrušena množstevní omezení na vývoz zemědělských výrobků; pro vývoz zpracovaných zemědělských výrobků platí režim, v jehož rámci je uplatňován princip zemědělského komponentu jako základu pro výpočet cla z hodnoty použité zemědělské suroviny; u dovozu zpracovaných zemědělských výrobků je clo uplatňováno pouze na zemědělský komponent a tarifikace všech dosavadních dovozních poplatků je kumulována do cla; množstevní omezení jsou v podstatě zrušena, v platnosti zůstává pouze všeobecně platné omezení při dovozu uranových rud, uranu přírodního i obohaceného a vyhořelých i nevyhořelých palivových článků pro jaderné reaktory. Pro dovoz norského zboží do ČR platí stejný režim jako pro dovoz zboží ze zemí EU.

Rozhodnutí o norských dovozních a vývozních licencích v rámci citlivých položek přísluší ministerstvům zahraničních věcí, obrany, hospodářství a rybolovu či ropného průmyslu a energetiky dle příslušné komodity. Při zahraniční směně se klade obecně zvýšený důraz na ekologické aspekty a ochranu zdraví spotřebitele a zvířat. Celní úřad vydává ročně celní sazebník, který je zpracován podle norského systému označování a kódování zboží a je rozdělen do 21 oddílů a 97 kapitol. Režim dovozu zboží do Norska je obecně upraven „Zákonem o clech a pohybu zboží“ a s ním souvisejícími nařízeními. Na základě písemné žádosti může geograficky příslušný celní úřad poskytnout závaznou informaci o tarifech a podmínkách dovozu (či vývozu) ke konkrétnímu typu zboží. U dovozu do Norska jsou uplatňována určitá ochranářská opatření u zemědělských produktů (potraviny, živá zvířata, živočišné a rostlinné výrobky) v podobě dovozních cel. Norsko uplatňuje nejvyšší cla na dovoz zemědělských produktů na světě v průměrné výši 49 %. Alkoholické nápoje jsou zatíženy zvláště vysokými cly a je požadováno označení maximální výše obsahu alkoholu v jednotce prodávaného množství (na rozdíl od české normy požadující údaje o minimální výši). Stát uplatňuje svůj monopol nejen při výrobě alkoholických nápojů, ale i při jejich prodeji. K ochranářským opatřením v Norsku patří i přímé státní subvence do vybraných sektorů. Mezi odvětví s nejvyššími subvencemi patří zemědělství, rybolov, těžba některých nerostných surovin a oblast služeb souvisejících s pobřežní lodní dopravou. Skrytou formou subvenční politiky jsou i regionální preference a systém úlev, které jsou poskytovány podnikům a organizacím s trvalým sídlem v arktických oblastech.

5.2. Formy a podmínky působení na trhu

V Norsku je registrováno více než 6 400 společných podniků se zahraniční účastí (nejčastěji ze Švédska, Dánska a Velké Británie). K licencovaným obchodním aktivitám patří dovozy alkoholu (včetně piva s obsahem alkoholu vyšším než 4,75 %) a potravin všeho druhu. Obě kategorie jsou pod tlakem mezinárodních závazků zvolna liberalizovány. Každý nový podnikatelský subjekt v Norsku musí být oficiálně zapsán v Norském registračním centru (Brønnøysundregistrene), které plní funkci odpovídající obchodnímu rejstříku. Zde je možno rovněž získat běžné majetkoprávní informace o registrovaných firmách. Registrační centrum přiděluje subjektům jedinečné registrační číslo, sloužící potřebám různých úřadů. Informace poskytované centrem jsou právně závazné. Zavedení tohoto systému výrazně přispělo nejen ke snížení duplicity vyžadovaných informací, ale prostřednictvím větší transparentnosti i ke snížení ekonomické kriminality. Lhůta provedení registrace se zkrátila na 1-7 dní.

Norský obchodní zákoník umožňuje založit následující druhy obchodních společností:

· akciová společnost (limited liability company, „aksjeselskap“ – AS, se základním kapitálem ve výši 30 000 NOK);

· společnost s ručením neomezeným (company of unlimited liability, „ansvarlig selskap“ – ANS – každý vlastník má osobní zodpovědnost za všechny dluhy, popř. „delt ansvar“ – DA – kolektivní zodpovědnost za všechny dluhy, jednotliví vlastníci pouze do určité výše);

· podnik OSVČ (self-employed business, „enkeltpersonsforetak“);

· družstvo nebo částečné vlastnictví a další typy společností (např. asociace, neziskové nevládní organizace atd.);

· případně také pobočka zahraniční společnosti (tzv. NUF – oblíbená zejména pro zahraniční subjekty v počáteční fázi aktivit na norském trhu, příp. s nižším počtem kontraktů; založení zahraniční pobočky není omezeno žádnou minimální hranicí pro počáteční kapitál a v některých specifických případech je možné zdanění v zemi původu; hlavní nevýhodou NUF je, že se těší menší důvěře ze strany norských subjektů než klasické druhy obchodních společností).

Forma akciové společnosti, z důvodu náročnosti právních a daňových podmínek, vyžaduje asistenci specializovaných komerčně-právních kanceláří. Při zakládání společnosti může poskytnout informační podporu státní agentura Invest in Norway. Podnikatelé, kteří v rámci svého podnikání prodávají zboží či služby, musí být registrování v rejstříku plátců DPH. Informace o zakládání právnických osob a zahájení podnikání v Norsku jsou publikovány na zvláštním portálu Altinn v angličtině. Portálu lze využít jako průvodce pro začínající podnikatele v Norsku.

5.3. Marketing a komunikace

Norský trh s ohledem na svou omezenou velikost a mentalitu zákazníků dává přednost zboží dodávanému tradičním dodavatelem a v ověřené kvalitě. I přes tuto skutečnost se však novým výrobkům a novým obchodním spojením neuzavírá. Podmínkou proniknutí na trh je především serióznost, důstojná prezentace a samozřejmě kvalita. Propagační a reklamní kampaně jsou běžnou součástí obchodních aktivit. Propagačně lze využít všechny prostředky, které jsou za tímto účelem využívány v ekonomicky vyspělém světě. Za jednu z nejefektivnějších forem prezentace je v Norsku považována firemní účast na specializovaných veletrzích a výstavách, doplněná vhodnou mediální kampaní, případně odborným seminářem. Podmínkou úspěchu je však dostatečná připravenost takové akce včetně předchozího oslovení potenciálních partnerů.

Možnost využití billboardů a dalších reklamních ploch ve veřejném prostoru je spíše omezená. Tiskoviny a reklamní letáky jsou naopak oblíbené a často jsou doručovány přímo do poštovních schránek či jsou distribuovány ve větších obchodních centrech. Většina populace je zvyklá pravidelně nakupovat online (hlavně oblečení, elektroniku, sportovní vybavení, nábytek a potraviny) a i proto se v oblasti marketingu prosazují sociální média, jako jsou Instagram, FB a LinkedIn. Pro marketingové účely v Norsku je zcela nevhodné využívání negativních stereotypů či kritiky mířené vůči ostatním.

5.4. Problematika ochrany duševního vlastnictví

Ochrana duševního vlastnictví je v gesci Norského patentového úřadu, Ministerstva hospodářství, Ministerstva spravedlnosti a (při sjednávání mezinárodních dohod) také Ministerstva zahraničních věcí. Norský úřad pro duševní vlastnictví působí též jako vládní patentový úřad, který spadá pod Ministerstvo hospodářství. Podepsáním Dohody o EHP přistoupilo Norsko k mnoha významným ujednáním v oblasti ochrany duševního vlastnictví. V důsledku členství ve WTO pozměnilo Norsko rovněž svou legislativu v souladu s Dohodou o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví. Norsko je signatářskou zemí Smlouvy o patentové spolupráci a přistoupilo k Evropské patentové konvenci. Případ porušování práv duševního vlastnictví ve vztahu k českým subjektům v Norsku není v současnosti znám.

5.5. Trh veřejných zakázek

Systém veřejných zakázek je v Norsku upraven Zákonem o veřejných zakázkách, jehož prostřednictvím je do norského právního řádu transponována Směrnice EU o veřejných zakázkách 2014/24/EU. Zákon se vztahuje na veřejné zakázky pro nákup zboží, realizaci služeb a stavební práce, které přesahují hodnotu 100 000 NOK bez DPH (cca 260 000 Kč) a nepodléhají jiným pravidlům vyplývajícím z mezinárodních závazků Norska. Zadavatel obecně nesmí diskriminovat jednotlivé soutěžící dodavatele na základě národnosti či územní příslušnosti. Až na výjimky zadavatelé veškerou dokumentaci související s veřejnými zakázkami předkládají v norštině a mohou požadovat po dodavatelích předkládat nabídky a další relevantní dokumenty rovněž v norském jazyce.

V zemi se nachází zhruba 3000 veřejných subjektů na centrální a lokální úrovni, které mohou veřejné zakázky vypisovat. Hodnota vypisovaných veřejných tendrů se pohybuje každoročně mezi 10-20 % HDP. Zahraničním subjektům bylo v posledních 2-3 letech udělováno do 5 % z celkového počtu veřejných zakázek. Nejúspěšnější jsou subjekty ze Švédska, Dánska, Finska a Velké Británie. Od r. 2019 se v Norsku postupně zavádí rovněž specifický systém veřejných zakázek pro inovace. Jeho specifikem je prohloubený tržní dialog mezi zadavatelem a potenciálním dodavatelem v úvodní fázi tendrového řízení s cílem přispět k hledání účinných řešení pro zvýšení produktivity, kvality a udržitelnosti veřejných služeb. 

Specifický výběrový systém existuje u ropného sektoru, respektive u vybraných jednotlivých akcí strategického průmyslového významu (výstavby hliníkáren, cementáren atd.). Gestorem těchto tendrů je Ministerstvo hospodářství a Ministerstvo ropy a energetiky. Nejkomplexnější výběrová řízení jsou vypisována k průzkumu a využití nalezišť ropy a plynu v podmořském šelfu. Koncese se udělují na dobu deseti let s opcí prodloužení na třicet let. Podobný mechanismus výběru prostřednictvím udělování licencí je od počátku r. 2021 zaveden i pro účely výstavby větrných parků na moři. O každém takovémto výběrovém řízení jsou poskytovány veřejné informace.

Většina veřejných tendrů je realizována z rozpočtových nákladů krajských a okresních státních orgánů, které tyto informace zveřejňují v elektronické databázi veřejných zakázek Doffin. Jde o ryze norskou webovou databázi veřejných zakázek, která je řízená Agenturou pro veřejnou správu a e-government. Zakázky lze vyhledávat podle názvu, data zveřejnění, data expirace, názvu (klíčových slov). Pomocí filtrace lze vybrat i konkrétní region v Norsku a především oblast poptávaných služeb, která je dále specifikována nabízenými možnostmi výběru. Všichni zadavatelé se musí před zadáním veřejné zakázky v databázi registrovat. To samé platí pro dodavatele. Registrace pro dodavatele je bezplatná. První osoba, která firmu v databázi registruje, se automaticky stává rovněž administrátorem firemního profilu.

Veřejné služby jsou dle zákona rozděleny na tzv. „prioritní“ a „ne-prioritní“. Toto kvalitativní rozdělení služeb do dvou kategorií společně s odhadovanou cenou veřejné zakázky následně určují přesnou proceduru pro realizaci tendrového řízení. Z hlediska ceny je klíčovou hodnotou 1,75 mil. NOK bez DPH (cca 3,5 mil. Kč) pro nákup zboží a poskytování služeb, potažmo 1,1 mil. (cca 2,2 mil. Kč) NOK bez DPH v případě, že je zadavatelem vládní agentura. Zakázky převyšující tyto hodnoty (tzv. EHP limitní hranici) musí být vedle norštiny vypisovány rovněž v jednom z oficiálních jazyků EU a vedle databáze Doffin, musí být vyhlášeny rovněž v evropské databázi TED. Informace poskytované zadavatelem pro tento typ zakázek musí být v obou databázích totožné. Pokud jde o prioritní služby nad hranicí EHP, může zadavatel v některých případech využít pro výběr nejlepší nabídky soutěže s negociací po vyhlášení veřejné zakázky. Na prioritní služby se rovněž vztahují specifická pravidla na lhůty pro předkládání jednotlivých nabídek, např. zkrácené lhůty lze využívat pouze u zakázek přesahujících hodnotu 6 mil. NOK.

Databázi tendrů EU a EHP (včetně Norska) lze nalézt v online verzi Dodatku k Úřednímu věstníku EU.

Právní poradenství pro české firmy se zájmem o účast na veřejných zakázkách v Norsku může poskytnout firma Stiegler. Pro více informací kontaktujte Velvyslanectví ČR v Oslo.

5.6. Platební podmínky, platební morálka a řešení obchodních sporů

Norové se obecně snaží případným obchodním sporům v maximální možné míře vyhnout a jsou otevřeni nalezení dohody. Není-li urovnání sporu jednáním možné, k dispozici je standardní systém komerčně právních kanceláří, obchodních komor a konzultačních firem. Náklady i na relativně jednoduchý právní spor jsou však značné. Stejně jako v ostatních zemích EHP pomáhá tuzemským podnikatelům a občanům neformálně a bezplatně řešit problémy na vnitřním trhu Norska české centrum SOLVIT. Na centrum SOLVIT se mohou podnikatelé a občané obracet v případě, že se cítí být poškozeni špatnou aplikací evropského práva některým ze státních orgánů Norska. Podnikatelé se mohou na centrum obracet, zejména když se dostanou do potíží s přístupem zboží a služeb na trh v jiném členském státě EU, resp. EHP, dále v případě práva usadit se v jiné členské zemi za účelem podnikání, při uznávání diplomů a profesních kvalifikací, ale i v otázce daní, veřejných zakázek či hraniční kontroly.

Podnikatelé se v zahraničí mohou setkat také s problémy se sociálním zabezpečením nebo s registrací motorových vozidel. Kromě obvyklých podnikatelských rizik žádná zvláštní rizika v oblasti investic ani v obchodě s Norskem neexistují. Ratingové hodnocení bankovních a investičních rizik se pohybuje vysoko v hodnotách třídy „A“. Platební podmínky používané při obchodní výměně s Norskem se neliší od podmínek běžně používaných ve vyspělých evropských zemích.

5.7. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria

ČR i Norsko jsou součástí schengenského prostoru. K cestě do Norska potřebuje občan ČR cestovní pas nebo občanský průkaz platný po celou dobu pobytu. Občané České republiky mohou od května 2009 na území Norska pracovat bez pracovního povolení. Při pobytu delším než tři měsíce je nutné se registrovat na policii v obci pobytu.

Norsko je členem Dohody o EHP, není však s EU v celní unii, takže celní podmínky při dovozu do Norska nepodléhají systému EU. Vozidla s českou registrační značkou mohou řídit jen osoby bez trvalého pobytu v Norsku. Při pobytu přesahujícím 6 měsíců musí auto být zaregistrováno v Norsku. Za nedodržení se vyměřuje pokuta. Při turistické cestě je možné dovézt zboží bezcelně za maximálně 6 000 NOK a předem norské celní správě hlásit převoz hotovosti vyšší než 25 000 NOK. V Norsku není dovoleno držet jakékoli množství drog. Bližší informace o dovozních a vývozních limitech a celních sazbách zveřejňuje norský Celní úřad.

Za použití vybraných silničních komunikací (dálnice, vybrané mosty a tunely, vjezd do center větších měst) se účtují proměnlivé poplatky při projetí mýtnou branou. Ve vozidlech rezidentů jsou instalovány čipy a mýtné se účtuje automaticky. Registrační značky předem neregistrovaných vozidel (včetně aut se zahraniční značkou) jsou při průjezdu mýtnou branou vyfotografovány. Řidič má možnost úhradu mýtného provést platební kartou, kterou před cestou registruje u výběrčí firmy AutoPASS. V opačném případě obdrží po návratu z Norska na domácí adresu poštou fakturu, navýšenou o poplatek za ruční zpracování. K cestě z mezinárodního letiště v Gardermoen do centra Oslo lze využít pravidelného vlakového spojení, které zajištuje společnost Flytoget či regionální vlakoví dopravci. Délka cesty vlakem trvá zhruba 30 min. Autem po dálnici kolem 45 min. dle dopravní situace.

V Norsku cizincům nehrozí z politického ani bezpečnostního pohledu žádná mimořádná rizika. Ve větších městech je vhodné uplatňovat pravidla obecné ostražitosti (mít pod trvalou kontrolou vlastní zavazadla a doklady, peníze a cennosti rozdělit na více míst).

Před cestou do Norska doporučujeme informovat se o aktuálně platných podmínkách vstupu do země na webových stránkách Velvyslanectví ČR v Oslo.

5.8. Zaměstnávání občanů z ČR

V případě, že si v Norsku občan ČR hledá práci, může v zemi bez registrace pobývat až tři měsíce. Pokud zamýšlí v Norsku pobývat déle, o pracovní povolení žádat nemusí, avšak je třeba, aby se zaregistroval u policie nebo ve Středisku služeb pro zahraniční pracovníky. Ti, kteří splňují podmínky pro registraci, obdrží nově namísto povolení k pobytu potvrzení o registraci, které se vydává s neomezenou dobou platnosti.

Podmínky pro vyslané pracovníky jsou z velké části popsány v norském zákoníku práce, který stanovuje minimální standardy pro všechny zaměstnance v Norsku. Vysílaní pracovníci se musí dostavit k územně příslušnému daňovému úřadu k povinné identifikaci (pracovníci ze zemí EHP, vč. ČR, nemusí žádat o povolení k pobytu, ale musí se elektronicky zaregistrovat u UDI – ředitelství pro imigraci) a registraci u Skatteetaten na základě formuláře RF-1199/8. Jejich pobyt v Norsku je třeba dále „legalizovat“ podepsáním pracovní smlouvy, registrací u Úřadu pro zahraniční daňové otázky (viz výše) a zasláním tzv. a-melding zprávy (v případě, že plat přesahuje 1000 NOK). Všichni norští i zahraniční pracovníci vykonávající činnost na stavbách musí být dále vybaveni tzv. HMS-kartou. Co se týče platových náležitostí, v Norsku sice oficiálně neexistuje minimální mzda, ale v řadě sektorů je minimální míra finanční odměny stanovena kolektivními smlouvami planými vždy na jeden rok. Pokud jsou pracovníci zaměstnáni jako najatá síla, jejich příjem je v Norsku zdaněn od prvního dne jejich pracovní aktivity. V případě, že jsou zaměstnáváni na základě kontraktu s fixní cenou, mohou zaměstnanci dostat výjimku z platby daně pokud v Norsku nestráví více než 183 dní z 12 měsíců v roce.

Bližší informace o nejaktuálnějších pracovních podmínkách, ať už z pohledu české firmy či vyslaného pracovníka, lze nalézt na webových stránkách Velvyslanectví ČR v Oslo.

5.9. Veletrhy a akce

Hlavním organizátorem veletrhů v Norsku je společnost NOVA Spektrum, která nabízí výstavní plochy a rozloze 39 000 m2 v Lillestrømu, poblíž hlavního města Oslo. Součástí výstavního komplexu je 55 jednacích místností a hotel Thon Arena. V areálu každoročně proběhne kolem dvou až tří desítek veletržních akcí pokrývajících téměř všechna významná hospodářská odvětví. Seznam plánovaných akcí na výstavišti v Lillestrømu lze nalézt zde. Přehled pravidelných veletrhů, výstav a konferencí v celém Norsku lze nalézt zde.

Mezi úspěšné a pravidelně se konající veletrhy lze zařadit např. Oslo Design Fair (veletrh designového a interiérového průmyslu, na kterém každý rok vystavuje více než 350 subjektů a navštěvuje ho cca 11 000 lidí), Eliaden (jeden z nejvýznamnějších elektrotechnických veletrhů, který je otevřen i zahraničním subjektům; návštěvnost je kolem 20 000 účastníků a 300 vystavovatelů) či Umami Arena (dříve pod názvem Smak, potravinářský veletrh, jehož část je tradičně vyhrazena i producentům alkoholických nápojů; obvykle se účastní kolem 450 vystavovatelů a až 30 000 návštěvníků). Hlavním veletrhem v segmentu energetiky je OTD Energy, který se koná střídavě ve městech Bergen a Stavanger (15000 účastníků, 500 vystavovatelů).

6. Kontakty

Podkapitoly:

• 6.1 Kontakty na zastupitelské úřady ČR v teritoriu
• 6.2 Praktická telefonní čísla (záchranka, policie, požárníci, infolinky, apod.)
• 6.3 Důležité internetové odkazy a kontakty

6.1. Kontakty na zastupitelské úřady ČR v teritoriu

Velvyslanectví ČR v Oslo – Fritzners gate 14, 0244 Oslo, tel. (+ 47) 2212 1031, tel. konzulární pohotovosti (+47) 9261 1283, e-mail : oslo@mzv.gov.cz.

Provozní doba v pracovních dnech od 7.45 do 16.15 h, úřední hodiny konzulárního oddělení viz webové stránky úřadu. S ohledem na zrušení samostatného obchodně-ekonomického úseku poskytuje ZÚ Oslo základní informace k poptávkám českých a norských firem dle Katalogu služeb jednotné zahraniční sítě. Česko-norským obchodním vztahům se věnuje rovněž kancelář CzechTrade ve Stockholmu. Působnost pro Norsko má také zahraniční zastoupení CzechTourism ve Stockholmu.

V Norsku dále působí tři honorární konzuláty ČR, které jsou kontaktním místem jak pro občany ČR dlouhodobě pobývající v Norsku, tak pro návštěvníky z ČR, kteří se v rámci své cesty ocitli v nouzi. Do agendy těchto honorárních konzulátů patří též rozvoj dvoustranných obchodních styků a turistiky. Termín osobní návštěvy na těchto úřadech je nutno sjednat předem.

Honorární konzulát ČR v Bergenu – Skanselien 14, 5031 Bergen, tel. (+47) 9175 0395, e-mail: bergen.honorary@mzv.gov.cz

Honorární konzulát ČR v Trondheimu – Tungaveien 38, Postboks 1862 Lade, 7440 Trondheim, tel. (+47) 9151 8879, e-mail: trondheim.honorary@mzv.gov.cz

Honorární konzulát ČR v Sjøveganu – St. Hansveien 36, Lavangnes, 9350 Sjøvegan, tel. (+47) 9097 5599, e-mail: sjovegan.honorary@mzv.gov.cz

6.2. Praktická telefonní čísla (záchranka, policie, požárníci, infolinky, apod.)

Mezinárodní telefonní předvolba Norska: +47

Zdravotnická záchranná služba: 113

Policie: 112

Požární služba: 110

Univerzální infolinka pro kontakty na fyzické a právnické osoby: 1881

Lékařská pohotovost v Oslo: 116 117

Zubní pohotovost v Oslo: 2267 3000

Odtahová služba: 9870 2222 (Falck), 2321 3100 (NAF), 2208 6000 (Viking)

6.3. Důležité internetové odkazy a kontakty

• Portál vlády a ministerstev
• Parlament (Storting)
• Sbírka zákonů a právních předpisů 
• Obchodní rejstřík
• Centrální banka
• Statistický úřad
• Daňový úřad
• Celní úřad
• Cizinecký a imigrační úřad
• Úřad pro ochranu duševního vlastnictví
• Osloská burza cenných papírů
• Průvodce podnikáním v Norsku
• Svaz norského obchodu a průmyslu
• Obchodní komora v Oslo
• Databáze norského exportu
• Digitální portál veřejné správy a služeb
• Databáze firem a dodavatelů
• Ředitelství petrolejářského průmyslu
• Portál veřejných zakázek
• Státní investiční agentura
• Financování exportu
• Norský námořní úřad a registr lodí
• Zahraniční rozvojová spolupráce
• Veletrhy a výstavy v metropolitní oblasti Oslo
• Portál trhu práce
• Informace pro zahraniční návštěvníky Norska
• Ředitelství silnic
• Informace o počasí
• Velvyslanectví Norska v ČR