Norsko

Rozvoj dopravní infrastruktury je dlouhodobou prioritou současné norské vlády, která klade důraz na konektivitu napříč norskými regiony.

Nový národní plán rozvoje dopravy na období 2025-2036 proto zahrnuje rozsáhlé projekty. Největší podíl investic bude směřovat do silniční a železniční infrastruktury. Norsko chce být lídrem v implementaci nových digitálních dopravních řešení v oblasti automatizace a elektrifikace dopravy, nulových emisí, sdílené mobility a konektivity dopravních řídících systémů. Související tendry jsou průběžně zveřejňovány na norském portálu veřejných zakázek Doffin. Státní dopravní společnosti, které za projekty zodpovídají, pořádají tematické webináře za účelem prezentace jednotlivých infrastrukturních projektů.

Norsko postupně modernizuje páteřní silniční komunikace, jako např. E16, E18, E6, E39 či E136, vedle toho probíhá modernizace silničních i železničních tunelů na celém území. České subjekty se mohou ucházet například o zakázky na stavbu či údržbu tunelů či mostních konstrukcí, mohou dodávat související technologie (razící stroje, zpracování suti a podobně), uplatnění najdou také stavební řešení poskytující zvýšenou ochranu proti sesuvům půdy či lavinám. Město Bodø plánuje vybudování zcela nového letiště s navazující infrastrukturou. 

V oblasti železniční infrastruktury se pozornost soustředí zejména na zdvojení některých částí vytížených železničních tratí v okolí Oslo (Vestfold, Østfold), mezi Oslo a Trondheimem, v úsecích Bergen-Voss a Narvik-Kiruna. Současně probíhá elektrifikace menších tratí v regionu Trøndelag, plánuje se rozšíření tramvajové tratě v Bergenu. Na dvou tratích by pak mělo během roku 2024 dojít k instalaci nového signalizačního systému ERTMS, který by se následně do roku 2034 měl rozšířit na všechny norské železnice. V současné době jde o jeden z největších ICT projektů v Norsku. Zvýšení kapacity drah v Norsku vyvolá potřebu nových hnacích vozidel i vagonů pro veřejnou dopravu. Příležitosti existují také v oblasti dodávek konstrukčních materiálů pro stavbu železničních a tramvajových tratí a jejich součástí či signalizačních zařízení.

Další budoucí příležitosti pak může nabídnout fakt, že Norsko nyní sousedí se dvěma novými členy NATO (Švédsko, Finsko), a z hlediska vojenské mobility tak roste potřeba výrazného zkapacitnění a modernizace dopravní infrastruktury právě ve směru do těchto zemí (silnice, železnice, přístavy). Navíc masivní navýšení obranného rozpočtu přinese další investice do potřebné dopravní infrastruktury.

Samostatnou kapitolou jsou pak příležitosti v oblasti inteligentních dopravních systémů, digitálních řešení, elektrifikace hromadné i osobní dopravy (například rozšiřování sítě dobíjecích stanic pro elektromobily, elektrifikace lodní dopravy) či senzorových technologií. 

Norsko je ropnou a plynovou velmocí, ale zároveň, podobně jako ostatní severské země, má ambici zařadit se mezi globální premianty přechodu k zelené ekonomice. Místní petrolejářský průmysl stále produkuje značné uhlíkové emise, a přestože stát investuje významné prostředky do „ozelenění“ produkce ropy a zemního plynu, bude toto odvětví ještě několik desetiletí velkým zdrojem emisí. Tento fakt se vláda dlouhodobě snaží vyvážit, a to jak projekty na zelenou tranzici ropného průmyslu, tak podporou inovativních a čistých energetických řešení. Ukázkovým příkladem je výroba elektrické energie – vodní elektrárny dnes zajišťují přes 90 % její výroby v Norsku, necelých 10 % připadá na větrné elektrárny. Navíc poptávka po elektřině bude v nadcházejících letech růst – dle expertních doporučení by Norsko mělo do roku 2030 navýšit svou produkci elektřiny o 50 %, aby uspokojilo poptávku. Norské energetické společnosti tudíž budou v nejbližších letech navyšovat produkci jak vodních, tak větrných energetických zdrojů. V Norsku se nachází zhruba 50 % kapacity evropských vodních rezervoárů pro výrobu elektrické energie a více než 1 600 vodních elektráren. Asi polovina těchto zařízení bude v následujících letech potřebovat modernizaci s očekávanými náklady v řádu desítek miliard norských korun.

Velké plány má vláda ve výstavbě větrných elektráren, a to jak na moři, tak na pevnině. V oblastech Utsira Nord a Sørlige Nordsjø II budou v nadcházejících letech na ploše zhruba 3 500 km² instalovány výrobní kapacity na produkci elektrické energie o výkonu až 4 500 MW ročně. Ty by měly začít s produkcí do roku 2030. Elektřina z mořské větrné energie by měla napomoci s elektrifikací těžařských plošin (za účelem snížení emisí CO₂) a měla by sloužit i k výrobě čistého hydrogenu. Prozatím největší světový projekt na výstavbu plovoucích větrných elektráren Hywind Tampen byl dokončen v roce 2023. Řada dalších podobných projektů (na moři i na pevnině) se připravuje. Vláda rozhodla, že chce do roku 2040 udělit licence pro provoz větrných parků, které budou produkovat energii o výkonu 30 000 MW. To znamená zdvojnásobení současné úrovně norské produkce elektrické energie. Při použití současných technologií to odpovídá vybudování 1 500 nových větrných turbín na moři (aktuálně jich je u norského pobřeží v provozu jen 13). Jejich výstavba má probíhat postupně během příštích 20 let. Celková rozloha areálů pro budování turbín na moři by měla v budoucnu dosáhnout 15 000 km² – bude tak zhruba pětkrát větší než dosud určené oblasti zmíněné výše a bude pokrývat asi 1 % rozlohy norských pobřežních vod. 

Norsko rozvíjí projekty pro komerční využívání vodíku, který by měl výrazně přispět k omezení produkce emisí v norské nákladní silniční a námořní dopravě. Rozvíjí také technologie na zachycování a skladování CO₂ (CCS). Vysoce pokročilá je také elektromobilita, na což Norsko reaguje mimo jiné výstavbou vlastní gigafactory. Na rozvoji všech těchto odvětví bude Norsko v dalších letech úzce spolupracovat s EU (v roce 2023 obě strany uzavřely mimo jiné dohodu o Zelené alianci). Norsko také uzavřelo strategické partnerství s Německem ohledně spolupráce v oblasti rozvoje CCS, vodíkových řešení i offshorových větrných parků. Navíc vzhledem k tomu, že hodnotové řetězce CCS i výroby vodíku jsou velmi komplexní a v norském pojetí jsou velmi úzce propojeny s již existující ropnou a plynovou infrastrukturou na moři (např. její elektrifikace), existuje v tomto nově vznikajícím průmyslovém odvětví mnoho příležitostí pro firmy z oblasti strojírenství, hutnictví, logistiky a dopravy či ICT.

Rozvoj větrných elektráren a modernizace hydroelektráren pak přináší poptávku po klíčových komponentech. Patří mezi ně mimo jiné elektrické motory a generátory, transformátory, statické měniče a induktory, rotory, vodní turbíny, větrné turbíny a jejich součásti, kabeláž, elektroinstalace a podobně.

Norsko je z pohledu NATO strategicky významným spojencem. Má 200 km dlouhou pozemní hranici s Ruskem, udržuje si vynikající situační povědomí a know-how v oblasti Arktidy a bezpečnost jeho energetické infrastruktury má pro Evropu zcela zásadní význam. To vše si v kontextu aktuální bezpečnostní situace výrazněji uvědomují i sami Norové. Vláda proto počátkem r. 2024 oznámila, že o dva roky uspíší dosažení výdajů ve výši     2 % HDP na obranu – tohoto cíle se podaří dosáhnout již v roce 2024 (namísto původně očekávaného roku 2026).

Zároveň představila dlouhodobý plán rozvoje obranného sektoru, z něhož by měly profitovat všechny složky armády. Obranný rozpočet v roce 2036 by se měl v reálném vyjádření téměř zdvojnásobit ve srovnání s rokem 2024. Největší investice plánuje vláda do námořních sil. Plán zahrnuje dále robustní protivzdušnou obranu, vybudování dvou nových pozemních brigád, zvýšení zásob munice a materiálu, modernizaci nemovitostí a vybavení či zlepšení situačního povědomí (nové drony, satelitní vybavení, apod.). Norsko si může dovolit masivní posílení obranných výdajů díky příjmům z plynu a ropy, aniž by vláda musela omezovat výdaje na veřejné služby. Obranný rozpočet má postupně směřovat až k 3 % HDP v roce 2036.

Norská armáda sestává zhruba ze 14 tisíc aktivních vojáků a 4 tisíc civilních zaměstnanců, v případě mobilizace by povoláním záloh byla schopna dosáhnout čísla 70 tisíc. Norsko patří dlouhodobě v rámci NATO mezi země, jejichž výdaje na obranu jsou v přepočtu na obyvatele nejvyšší (např. v r. 2022 se v tomto ukazateli umístilo v rámci Aliance na 2. místě za USA).

Vzhledem ke své komplexnosti představuje posilování norské obranyschopnosti řadu příležitostí pro obranný, stavební a ICT průmysl, a to i pro české dodavatele. Poptávána budou řešení pro zajištění kybernetické obrany (např. energetické infrastruktury, ale i dalších systémů), telekomunikační zařízení či náhradní díly. Pro stavební firmy se budou nabízet příležitosti v oblasti modernizaci nemovitostí a další vojenské infrastruktury. Další budoucí příležitosti pak může nabídnout fakt, že Norsko nyní sousedí se dvěma novými členy NATO (Švédsko a Finsko), a z hlediska vojenské mobility tak roste potřeba modernizace dopravní infrastruktury právě ve směru do těchto zemí (zkapacitnění silnic, železnic či přístavů). Vzhledem ke zvýšené globální poptávce po produktech obranného průmyslu se pro české subjekty může norský trh na první pohled jevit jako ne zcela prioritní, nicméně jeho kupní síla je jistě zajímavá. 

V důsledku zvyšujícího se počtu seniorů, rozšiřování sítě zdravotnických zařízení a celkové modernizace sektoru v posledních letech stát a obce vyčleňují stále větší množství finančních prostředků na zdravotní péči a s ní související investice. Tento trend ještě znásobila pandemie, kvůli níž se zdravotnictví dostalo v minulých letech do popředí zájmu politické reprezentace. Zdravotnictví také generuje velmi významný podíl pracovních pozic – více než 20 % norské práceschopné populace je zaměstnáno ve zdravotnickém sektoru či v odvětvích s ním úzce souvisejících. 

Nynější vláda si jako jeden z hlavních cílů vytyčila dostupnost vysoce kvalitní zdravotnické péče napříč norskými regiony. Podporuje proto modernizaci či výstavbu nových zařízení. V roce 2024 například pokračují stavební projekty rozšiřování nemocnic ve městech Skien, Drammen, Haugesund či modernizace univerzitní nemocnice v Oslo. Probíhá navyšování kapacity jednotek intenzivní péče (během pandemie vyšlo najevo, že jsou nedostatečné) a psychiatrických oddělení. Investice vláda avizuje i do oblasti modernizace diagnostických a screeningových metod.

Trendem je také distanční zdravotnická péče („digital care“) reagující na zvyšování poptávky po zdravotnických službách vlivem stárnutí populace a s tím spojený tlak na personální kapacity zdravotníků. Je snahou přesouvat zdravotnické poradenství do virtuálního prostředí, a na dálku tak řešit maximum možného. Vláda za tímto účelem podporuje vědecko-výzkumné projekty a připravuje vydání tematické bílé knihy, zabývající se rozvojem tohoto trendu.

Na základě výše uvedeného lze identifikovat zvýšenou poptávku po lékařských, stomatologických a veterinárních nástrojích, ortopedických pomůckách, zdravotnických lůžkách a vozících, diagnostických přístrojích a dalším vybavení nemocnic. Velkou perspektivu mají rovněž nabídky kvalitních IT řešení pro zajištění distanční péče. Synergie v tomto segmentu může posílit fakt, že řada norských mediků a stomatologů se vzdělává na českých univerzitách.

Nejvýznamnějším norským centrem vědy, výzkumu a technologií je třetí největší město Trondheim ležící ve středu země. Perspektivním partnerem pro spolupráci je zde zejména výzkumné centrum SINTEF se špičkovými pracovišti v oborech jako např. stavebnictví, zdravotnictví, digitalizace, nanotechnologie, doprava či obnovitelné zdroje energie. Soustředí se na aplikovaný výzkum a pracuje zde i několik českých expertů, stejně jako na technologické univerzitě NTNU. Ta se specializuje mj. na obory jako architektura, IT a elektroinženýrství, přírodní vědy, strojírenství či zdravotnictví.

Kvalitní akademické instituce a výzkumná pracoviště lze ale nalézt po celém Norsku. České a norské výzkumné instituce již úspěšně spolupracují v celé škále oborů (mj. lékařský výzkum, geologie, polární věda, ICT, atd.). Další slibnou oblast s velmi dobrým potenciálem představuje cirkulární ekonomika. Také posuzování různých aspektů a modalit těžby představuje zajímavou příležitost pro spolupráci odborných pracovišť, akademické sféry a technologických center v oboru výzkumu těžby nerostných surovin. Konkrétními tématy spolupráce mohou být např. výzkum dopadů na životní prostředí, technická řešení zmírňující dopady na životní prostředí, vývoj nových technologií těžby či průzkum nových nalezišť. 

Norská vědecko-výzkumná pracoviště představují zajímavé potenciální partnery pro české akademické instituce i v dalších výzkumných oborech, jimž je v Norsku přisuzován velký význam, jako např. výzkum oceánů, klima a životní prostředí, energetika, průmyslové technologie či připravenost a společenská odolnost. V řadě případů lze spolupráci navázat v rámci bilaterálních projektů Fondů EHP/Norska.

Příležitosti v tomto sektoru v Norsku zdaleka nejsou vyčerpány. Pokročilá digitalizace je skutečností, na které si norská společnost velmi zakládá a poptává další rozšiřování nabídky digitálních řešení a služeb. Státní správa i samospráva průběžně zveřejňuje související tendry na norském portálu veřejných zakázek Doffin, řada příležitostí existuje i v soukromém sektoru. 

Jen během roku 2024 vláda z rozpočtu vyčlení na digitalizaci historicky nejvyšší částku, to se týká např. rozvoje širokopásmového připojení v odlehlejších obcích či rozvoje digitálních řešení ve zdravotnictví. Probíhá také dlouhý proces digitalizace katastru nemovitostí, nové projekty se připravují v segmentech jako e-government či fintech. Digitalizace probíhá např. i v oblasti recyklace materiálů a surovin – vyvíjejí se databáze umožňující digitálně trasovat výrobky a materiály s vysokým potenciálem opětovného využití („digitální pasy“ produktů). Digitalizace je zkrátka jednou z vládních priorit – dalším důkazem budiž fakt, že norský kabinet připravuje novou digitalizační strategii, která bude zveřejněna během roku 2024 a očekává se, že vytyčí další ambiciózní projekty v tomto segmentu. Velkou politickou pozornost získalo v Norsku téma rozvoje umělé inteligence – jejímu dalšímu využití, včetně velmi pečlivého posouzení dopadů tohoto fenoménu na fungování demokratické společnosti, bude ve vládní strategii věnován podstatný prostor.

Významnou samostatnou kapitolou je kybernetická bezpečnost. V souvislosti se současnou mezinárodně-politickou situací si Norsko zřetelněji uvědomilo strategický význam své energetické infrastruktury a její zranitelnost vůči sabotážním aktům a kybernetickým útokům. Státní i soukromí aktéři proto posilují bezpečnost svých IT a monitorovacích systémů. Plánuje se přijetí nové legislativy za účelem posílení kybernetické bezpečnosti datových center. 

Pro inovativní firmy v oboru ICT se tak nabízí řada příležitosti zejména v oboru posilování kybernetické bezpečnosti a monitoringu. Velkou perspektivu mají rovněž nabídky kvalitních IT řešení pro zajištění distanční péče ve zdravotnictví, IT systémů v segmentu akvakultury, IT systémů využitelných v řízení dopravy či monitorovacích řešení pro energetický a těžební průmysl. Zajímavý může být norský trh i pro firmy v herním průmyslu, neboť navzdory své menší velikosti (5,5 mil. obyv.) disponuje značnou kupní silou. Všeobecnou poptávku v sektoru ICT navíc dále umocňuje chronický nedostatek kvalifikované pracovní síly v oboru. 

Zásoby ropy a zemního plynu nejsou nevyčerpatelné, a Norsko se tak poohlíží po jiných zdrojích příjmů, kterými by v budoucnu zajistilo udržitelnost současného modelu státu blahobytu. Kromě rozvoje obnovitelných zdrojů energie a souvisejících technologií se jako perspektivní jeví těžba minerálů a vzácných kovů – tedy prvků, které jsou pro nová průmyslová odvětví nepostradatelná. Norská naleziště by přitom mohla výrazně přispět ke snížení závislosti Evropy na dovozu těchto surovin.

Naleziště s názvem Fen ležící v jižním Norsku je dosud největším objeveným ložiskem v zemi. Dle odhadů expertů může obsahovat až 50 mil. tun vzácných kovů využitelných v mnoha průmyslových odvětvích – mj. k výrobě elektromobilů, mobilních telefonů nebo větrných elektráren. Tyto zásoby se nacházejí na ploše 4,5 km² a v zatím prozkoumané hloubce do   1000 m. Dle norských geologů je toto ložisko svým rozsahem asi 40krát větší než např. nedávno objevené švédské naleziště poblíž města Kiruna.

Další příležitosti přitom ukrývá mořské dno v oblasti norského pobřežního šelfu. Také tam se dle zdrojové studie nachází významná ložiska minerálů – např. 38 mil. tun mědi či 45 mil. tun zinku, ale také zatím nevyčíslené zásoby prvků jako olovo, zlato, stříbro, mangan, kobalt, nikl a dalších vzácných kovů. Norská vláda se těmito příležitostmi vážně zabývá a iniciovala k nim poměrně širokou odbornou debatu. Výsledkem je rozhodnutí zahájit průzkum ložisek minerálů pod mořským dnem. Ten má být nezbytným předpokladem pro pozdější kvalifikované rozhodnutí, zda těžbu reálně zahájit. Vláda také vydala novou strategii pro minerály a vzácné kovy. Podle ní má pokračovat geofyzikální mapování zásob těchto surovin a má dojít ke zjednodušení procedur souvisejících s posuzováním budoucích těžebních projektů.

Zejména pro české strojírenské a hutnické firmy je proto norský trh velmi perspektivní. Uplatnění najdou např. průzkumné vrtné technologie, součásti pro vrtné soupravy, související logistická řešení, senzorové technologie či geologické služby. Příležitosti pro české společnosti navíc i nadále existují v oblasti těžební infrastruktury ropy a plynu. Její kontinuální modernizace přináší možnosti pro kovozpracovatelský průmysl (konstrukce, dráty, trubky, duté profily ze železa a oceli a podobně) a strojírenství (např. monitorovací systémy či komponenty těžebních zařízení).