English version
Výbor pro obchod a životní prostředí
Problematikou obchodu a životního prostředí se ve Světové obchodní organizaci (WTO) zabývá Výbor pro obchod a životní prostředí (Committee on Trade and Environment, CTE). Jeho hlavním úkolem je řešit otázky vzájemných vztahů obchodních a environmentálních opatření za účelem podpory udržitelného rozvoje. Zmíněný výbor byl založen v dubnu 1994 Závěrečným aktem Uruguayského kola GATT (General Agreement on Tariffs and Trade, Všeobecná dohoda o clech a obchodu), kterým byla zřízena Světová obchodní organizace.
Obchod a životní prostředí v DDA
Získat kompletní obrázek o tom, co všechno problematika obchodu a životního prostředí ve WTO zahrnuje, je možné z Deklarace z Dohá z roku 2001, konkrétně z odstavců 31 (i–iii), 32 (i–iii), 33 a 51. Ministři se v této deklaraci mj. usnesli, že budou usilovat o „snížení či případné odstranění cel a netarifních překážek na zboží a služby související s životním prostředím“. Jeden z odstavců se věnuje také činnosti Výboru pro obchod a životní prostředí. Ten by měl nad rámec své tradiční činnosti zkoumat následující tři otázky:
- vliv environmentálních opatření na přístup na trh, obzvláště ve vztahu k rozvojovým zemím, především k těm nejméně rozvinutým, a situacím, kdy by odstranění či snížení obchodních omezení a deformací prospělo obchodu, životnímu prostředí a rozvoji;
- příslušná ustanovení Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS);
- požadavky na označování zboží pro environmentální účely.
Je však zapotřebí mít na paměti, že problematika obchodu a životního prostředí je velmi komplexním tématem a není tedy reálné zabývat se jím v jeho úplné celistvosti. Zároveň se jedná v rámci WTO o oblast, ve které je poměrně nesnadné dosažení kompromisu při mnohostranných jednáních. Výše uvedený přehled obchodně environmentálních témat tedy v podstatě vyjadřuje oblasti přednostního zájmu členů Světové obchodní organizace.
Vývoj jednání o obchodu a životními prostředí ve WTO
Koncem 90. let minulého století se problematika obchodu a životního prostředí stala jedním z nových témat, u nichž byl reálný předpoklad, že by mohla být zařazena do nového kola mnohostranných obchodních jednání ve Světové obchodní organizaci. Neúspěch ministerské konference WTO v Seattlu (USA) na přelomu listopadu a prosince 1999 však poznamenal mj. i tuto oblast mnohostranných obchodních jednání a způsobil dočasné přerušení negociací ve WTO.
K obratu došlo na IV. Konferenci ministrů členů WTO (Katar, Dohá, 9.–14. listopadu 2001), v jejímž průběhu se ministři dohodli na podobě budoucího programu WTO. Nový pracovní program lze považovat za výraz konsenzu členských zemí, který obsahuje zaměření a cíle, případně další formy mezivládních aktivit v jednotlivých negociačních oblastech. Součástí je mj. i problematika obchodu a životního prostředí. Nutno ovšem uvést, že daná problematika byla v průběhu konference jedním z nejkontroverznějších témat.
Optimismus z Dohá však vystřídal pesimismus ovlivněný neúspěchem V. ministerské konference WTO v Cancúnu (Mexiko, září 2003), která byla považována za promarněnou příležitost z hlediska pokroku v dalších negociacích. Po konferenci došlo k přerušení činnosti negociačních orgánů. Jejich činnost byla obnovena zhruba po půl roce. Negociace probíhaly v podstatě až do VI. Konference ministrů, která se uskutečnila v prosinci 2005 v Hongkongu.
Sjednání seznamu environmentálního zboží se zejména díky stanoviskům vybraných rozvojových zemí nepodařilo dosáhnout, což se odrazilo také v poměrně vágní formulaci textu k problematice obchodu a životnímu prostředí v závěrečné deklaraci přijaté na ministerské konferenci. Ministři potvrdili mandát z Dohá a vyzvali k urychlenému dokončení prací na seznamu, nicméně termín – a to je velmi podstatné – explicitně stanoven nebyl.
Jednání na mnohostranné úrovni však nevedla k očekávanému cíli a členové WTO se nedokázali shodnout na rozsahu produktového seznamu – důležitou roli v tom hrála také absence definice, co je za environmentálně příznivé zboží považováno. Bylo zřejmé, že na multilaterální bázi byla jednání de facto zablokována. Členové WTO, kteří měli zájem na pokračování jednání v dané oblasti, se proto rozhodli vydat v roce 2014 odlišnou cestou – cestou vícestranných jednání.
Dohoda o environmentálním zboží (EGA)
Při příležitosti Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu konaném v lednu 2014 se celkem 14 členů WTO vč. EU, USA, Kanady, Austrálie, Japonska, Číny dohodlo na zahájení jednání, která povedou k liberalizaci obchodu s environmentálním zbožím. Cílem jednání, která byla následně zahájena v červenci r. 2014 jako vícestranná iniciativa členů WTO, se stalo sjednání Dohody o environmentálním zboží (Environmental Goods Agreement, EGA) usilující o snížení celních sazeb u vybraných environmentálně příznivých produktů.
V další fázi měla EGA pokrývat také oblast služeb navázaných na ochranu životního prostředí a také redukovat netarifní překážky obchodu (NTBs). Sjednaná Dohoda měla mít pozitivní dopad nejen na rozvoj obchodu a ochranu životního prostředí, ale také na rozvoj moderních technologií v dané oblasti. Jednání probíhala na základě tzv. seznamu environmentálně příznivých položek rozdělených do jednotlivých kategorií (čištění vody a vzduchu, nakládání s nebezpečnými odpady, obnovitelné zdroje energie atd.), s nimiž měl být vstupem Dohody v platnost obchod liberalizován.
V závěrečné fázi čítal seznam přibližně 300 položek nominovaných jednotlivými členy iniciativy, na kterých panovala shoda – například solární panely, parní turbíny, termostaty, hydroizolační fólie a další produkty mající prokazatelně pozitivní dopad na životní prostředí. Dohoda měla být uzavřena v prosinci 2016 na mini-ministeriálu WTO v Ženevě, kvůli neshodám jejích protagonistů (jednalo se jak o některé konkrétní položky na seznamu, tak i procesní záležitosti jako je délka přechodných období nebo rozsah principu zvláštního a rozdílného zacházení) však EGA sjednána nebyla a jednání jsou od té doby pozastavena.
Pozice České republiky
Počáteční pozice ČR k problematice obchodu a životního prostředí byla formulována v průběhu roku 1999 v rámci příprav na konferenci ministrů členských zemí WTO v Seattlu. Již v této době do značné míry korespondovala s pozicí EU, ovšem byla zaměřena pouze na vybrané aspekty problematiky obchodu a životní prostředí. ČR obdobně jako EU považovala koordinovaný přístup k udržitelnému rozvoji za klíč k úspěšné politice jak v oblasti obchodu, tak životního prostředí.
Doporučovala proto zařazení problematiky obchodu a životního prostředí do programu dalšího kola mnohostranných obchodních jednání WTO, a to na základě jednání a konsenzu, nikoliv používáním jednostranných nebo dokonce diskriminačních opatření a protekcionismu.
Od získání členství v Evropské unii v květnu 2014 Česká republika prosazuje své zájmy v oblasti obchodu a životního prostředí na půdě Výboru pro obchodní politiku v Bruselu, případně na neformálních jednání o obchodu a životním prostředí mezi EK a zástupci členských států, která jsou svolávána na ad hoc bázi. V průběhu oficiálních jednání pracovních orgánů WTO jsou stanoviska EU prezentována výlučně představiteli EK.
Další informace
Bližší informace o pozicích EU k jednotlivým tématům v rámci problematiky obchodu a životního prostředí jsou k dispozici na internetových stránkách WTO a portálu EU.
