Smlouva o obchodním zastoupení
Smlouva o obchodním zastoupení je smlouva mezi profesionály a nepřipadá proto v úvahu, že by ji mohl uzavřít podnikatel s nepodnikatelem. Svou podstatou je smlouvou o soustavném zprostředkovávání obchodů určitého druhu jako samostatné podnikatelské činnosti. Svou soustavností se liší od smlouvy o zprostředkování. Obchodní zástupce je povinen vyvíjet zprostředkovatelskou činnost na určitém území, které je určeno ve smlouvě. Není-li území vymezeno, považuje se za něj celé území České republiky.
Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.
Základním předmětem činnosti obchodního zástupce je vyhledávání osob, s nimiž je předpoklad sjednat obchod, tedy uzavřít smlouvu. Obecně není obsahem smlouvy závazek vlastní smlouvu uzavřít, smlouvu uzavírá zastoupený sám. Smlouva o obchodním zastoupení však může obsahovat takové ujednání, kdy obchodní zástupce bude jednat za zastoupeného podle jeho pokynů (udělení plné moci) – jedná se pak o současné uzavření smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy příkazní.
Obchodním zástupcem nemůže být osoba, která může jako orgán zavazovat právnickou osobu, společník či člen podle zákona zmocněný zavazovat ostatní společníky nebo členy, nebo nucený správce právnické osoby nebo insolvenční správce.
Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí na obchodní zástupce, jejichž činnost není placena a na osoby působící na českém nebo zahraničním regulovaném trhu či v českém nebo zahraničním mnohostranném obchodním systému nebo na komoditní burze. Činnost těchto osob je regulována zvláštními právními předpisy.
Obchodní zástupce má nárok na provizi, která (pokud ji nestanoví smlouva) představuje obvyklou výši z hlediska místního trhu a pro danou oblast obchodního zastoupení (druh zboží).
Obchodní zástupce má v případě ukončení smlouvy právo na zvláštní odměnu, a to v zákonem stanovených případech:
- zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi a
- placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují i případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky.
Právo na zvláštní odměnu vznikne rovněž, jestliže ukončení smlouvy nastane na základě úmrtí obchodního zástupce.
Právo na zvláštní odměnu nevznikne:
- jestliže zastoupený ukončil smlouvu pro takové porušení smluvního závazku obchodním zástupcem, které by opravňovalo k odstoupení od smlouvy,
- jestliže obchodní zástupce ukončil smlouvu, není-li toto ukončení odůvodněno okolnostmi na straně zastoupeného nebo není-li odůvodněno věkem, invaliditou nebo nemocí obchodního zástupce, jestliže od něj pokračování v činnosti nelze rozumně požadovat, nebo
- jestliže podle dohody se zastoupeným obchodní zástupce převede práva a povinnosti ze smlouvy o obchodním zastoupení na třetí osobu.
Zákon vylučuje možnost, aby se strany před uplynutím smluvené doby platnosti smlouvy dohodly odchylně od předchozích případů v neprospěch obchodního zástupce.
Podmínkou práva na vyplacení zvláštní odměny obchodnímu zástupci je, že oznámí zastoupenému do jednoho roku od ukončení smlouvy, že uplatňuje svá práva.
Konkurenční doložka
Ve smlouvě o obchodním zastoupení je možno písemně dohodnout, že obchodní zástupce nesmí po stanovenou dobu, nejdéle však 2 roky po ukončení smlouvy, na stanoveném území nebo vůči stanovenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo na cizí účet činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného. Konkurenční doložka, která odporuje výše uvedeným podmínkám, je neplatná.
Nevýhradní obchodní zastoupení
Obecně má obchodní zastoupení nevýhradní charakter. Zastoupený, který uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení s určitým obchodním zástupcem (distributorem, dovozcem), má možnost danou obchodní činnost vyvíjet přímo (vlastní činností) a dále má právo využívat ke zprostředkování těchto obchodů jiných obchodních zástupců.
Výhradní obchodní zastoupení (výhradní distributor, dovozce)
V tomto případě se uplatňuje speciální úprava odchylná od obecné. Je-li obchodní zastoupení sjednáno jako výhradní, musí smlouva určovat územní oblast, na kterou se zastoupení vztahuje. Sjednání výhradního zastoupení se dotýká obou smluvních stran – zastoupeného a obchodního zástupce.
Zastoupený je povinen ve stanovené oblasti a pro určený okruh obchodů nepoužívat jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce není oprávněn v tomto rozsahu vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet nebo účet jiné osoby. V případě porušení smlouvy týkající se povinnosti zdržet se výše uvedených jednání smluvní partner, který smlouvu takto poruší, odpovídá za škodu v důsledku jeho jednání vzniklou.
Zastoupený však ani v tomto případě neztrácí právo uzavírat obchody sám. V tomto případě je zastoupený povinen zaplatit obchodnímu zástupci provizi z obchodů, které uzavřel bez jeho součinnosti. Smlouva může tuto povinnost vyloučit.
Pro výhradní obchodní zastoupení zakotvuje OZ specifické způsoby zániku obchodního zastoupení. Obecně obchodní zastoupení zaniká uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána a u smluv na dobu neurčitou výpovědí kteroukoli ze stran.
Je-li výhradní zastoupení sjednáno na dobu určitou, může kterákoliv ze stran vypovědět smlouvu před uplynutím sjednané doby, jestliže objem obchodu nedosáhl během posledních 12 měsíců objemu stanoveného ve smlouvě. Není-li požadovaný objem obchodů ve smlouvě stanoven, bude se posuzovat objem přiměřený odbytovým možnostem daného zboží.
Dále zákon připouští v případech sjednání výhradního zastoupení možnost odstoupit od smlouvy jako důsledek porušení výhradnosti obchodního zastoupení. Jde o případy, kdy zastoupený používá i jiného než výhradního zástupce, a naproti tomu situace, kdy obchodní zástupce vykonává sjednanou činnost i pro jiné osoby.
Outsourcing – možné právní formy
Outsourcing je proces, při kterém společnost deleguje vedlejší činnosti a práci ze své interní struktury na externí entitu (subkontraktora) specializovaného na provádění těchto určitých činností. Outsourcing se považuje za obchodní rozhodnutí, které má vést ke snížení nákladů a (nebo) k zaměření se na důležitější úkoly v rámci výrobního procesu a tím posílení vlastní konkurenceschopnosti.
Důvodů, proč je vhodné zvolit outsourcing, lze uvést několik:
Firmy, specializující se na daný obor, mají zpravidla mnohem proškolenější a v dané problematice se orientující pracovní síly. Odpovědnost za problematiku nese jiný subjekt a výchozí firma se může plně věnovat svému oboru. Náklady na zajištění specializované činnosti jsou při využití outsourcingu zpravidla výrazně nižší. Zajišťování služeb pomocí outsourcingu je celosvětově zvyšujícím se trendem.
Obecně se velmi často v souvislosti s outsourcingem hovoří o možnosti v oblasti IT. Tedy například o dodávce a pravidelné obnově hardware či o služby v oblasti správy počítačové sítě. Může se jednat samozřejmě i o správu webových stránek a prezentací atp. Nicméně i když velmi často panuje takové přesvědčení, není oblast IT jedinou, která je vhodná pro outsourcing. „Outsourcovat“, tedy zajišťovat služby externí společností, lze rovněž například v oblastech:
- údržba komunikací,
- úklid prostor,
- ostraha objektů,
- personální záležitosti,
- public relations (PR),
- marketing, logistika,
- účetnictví,
- údržba objektů.
Jedná se jen o výčet nejběžnějších příkladů, ale outsourcing se uplatňuje i v celé řadě dalších oborů.
Uzavírané smlouvy se specializovanými společnostmi se budou lišit v souvislosti s různorodostí předmětu a obsahu outsourcingu, délkou jeho poskytování a dalších okolností, které budou pro daný případ charakteristické.
Nejčastěji půjde o uzavírání závazkových vztahů, ať již půjde o tzv. smlouvu nepojmenovanou (např. nazvanou nejčastěji Smlouva o spolupráci) nebo smlouvu uzavřenou podle zvláštních ustanovení o některých závazkových vztazích. Volba právní formy určité smlouvy bude tedy vždy vyplývat z konkrétních okolností případu.