Obchodní tajemství

Nakládání s obchodním tajemstvím

Jak již bylo uvedeno výše, vlastník obchodního závodu je oprávněn nakládat s obchodním tajemstvím, jelikož je jeho vlastníkem. Je oprávněn zejména získávat z něj majetkový prospěch, udělit k němu licenci, nebo jej dokonce může „odtajnit“ (tedy zpřístupnit jej veřejnosti), avšak tím pochopitelně předmětné skutečnosti pozbydou charakter obchodního tajemství.

Občanský zákoník neupravuje zvláštní smlouvu, kterou by podnikatel uděloval licenci k využití obchodního tajemství. Vzhledem k tomu, že podle převažujícího názoru odborníků patří obchodní tajemství do oblasti průmyslového vlastnictví, je proto třeba použít obecnou úpravu licenční smlouvy podle § 2358 – § 2383 občanského zákoníku.

Existují však i opačné názory, podle kterých je smlouva o poskytnutí licence k obchodnímu tajemství smlouvou nepojmenovanou – dle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Licenční smlouvou opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty. Pokud má být licenční smlouva bezúplatná, musí to v ní být výslovně uvedeno.

Licence rozlišujeme výhradní (výlučné) a nevýhradní (nevýlučné).

Poskytnutím výhradní licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo obchodní tajemství využívat a současně se zavazuje, že pro vymezené území neudělí licenci žádnému jinému subjektu. Poskytovatel sám není oprávněn obchodní tajemství využívat, pokud není ve smlouvě sjednáno jinak.

Poskytnutím nevýhradní licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo obchodní tajemství využívat s tím, že si ponechává právo udělit další licenci pro totéž obchodní tajemství a pro stejné území. Není-li výslovně ujednána výhradní licence, platí, že se jedná o licenci nevýhradní.

Poskytuje-li se licence výhradní, či má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu (licence k patentům, užitným vzorům apod.), vyžaduje se pro licenční smlouvu písemná forma.

Dále je vhodné v licenční smlouvě upravit možnost poskytování podlicence – tedy, zda nabyvatel licence je oprávněn poskytnout oprávnění k využívání obchodního tajemství další osobě či nikoliv. Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, platí, že nabyvatel není oprávněn k poskytnutí podlicence bez souhlasu poskytovatele licence.

Občanský zákoník stanoví, že poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy poskytnout nabyvateli veškeré podklady a informace, jež jsou potřebné k výkonu práva podle smlouvy. Podle § 2368 občanského zákoníku je nabyvatel povinen utajovat poskytnuté podklady a sdělení před třetími osobami, ledaže z jejich povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že poskytovatel nemá zájem na jejich utajení (v případě obchodního tajemství pochopitelně zájem na jeho utajení mít bude).

Za třetí osoby se podle zákona nepovažují zaměstnanci ani osoby, jež se účastní na podnikání podnikatele a které podnikatel zavázal mlčenlivostí. Po zániku smlouvy je nabyvatel povinen poskytnuté podklady vrátit a dále utajovat poskytnuté informace do doby, než se stanou obecně známými.

Pokud jde o dobu po skončení smlouvy, je vhodné ve smlouvě jasně vymezit, že nabyvatel nebude po jejím skončení dále obchodní tajemství využívat. Podle licenční smlouvy upravené v občanském zákoníku má poskytovatel povinnost poskytnout nabyvateli součinnost k právní ochraně jeho licence. Nabyvatel na druhou stranu musí bez zbytečného odkladu upozornit poskytovatele, dojde-li k ohrožení nebo porušení nabyvatelovy licence.

Povinnost poskytovatele licence k obchodnímu tajemství prosazovat v takovém případě jeho ochranu vyplývá z toho, že poskytovatel je majitelem obchodního tajemství. Není-li smlouva sjednána na dobu určitou, lze ji vypovědět, a to s výpovědní lhůtou jeden rok od konce kalendářního měsíce, v němž byla výpověď doručena druhé straně. Výpověď musí mít písemnou formu (neboť i smlouva samotná je písemná). Např. tedy pokud je výpověď doručena druhé straně 17. ledna 2022, výpovědní lhůta skončí 31. ledna 2023.

Pokud se strany rozhodnou uzavřít smlouvu jako výše popsaný smluvní typ, je třeba shrnout toto: ustanovení týkající se licenční smlouvy jsou vesměs dispozitivní, tedy je možné si ve smlouvě dohodnout něco jiného, než je stanoveno v občanském zákoníku. Pokud si však v konkrétních bodech strany nedohodnou nic jiného, uplatní se zákonná ustanovení.

Jako příklad lze uvést výpovědní lhůtu. Pokud se strany dohodnou, jaká má být podle jejich vůle výpovědní lhůta, uplatní se tato dohodnutá lhůta. Když ale o výpovědní lhůtě ve smlouvě nic neuvedou, platí lhůta, kterou stanoví zákon (jeden rok od konce kalendářního měsíce, v němž výpověď došla druhé straně). Odchýlit se je možné od všech ustanovení licenční smlouvy v občanském zákoníku s výjimkou základních ustanovení (pak by se nejednalo o smlouvu licenční, ale o nepojmenovanou smlouvu).

V licenční smlouvě musí být sjednán rozsah licence a musí být sjednána výše odměny, kterou bude nabyvatel za licenci poskytovat, případně musí z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývat jejich vůle uzavřít úplatnou smlouvu i bez určení výše odměny (v takovém případě nabyvatel poskytovateli zaplatí odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek). Pokud má být licenční smlouva bezúplatná, musí to v ní být pod sankcí neplatnosti výslovně uvedeno.

Jaké jsou prostředky ochrany obchodního tajemství

Obchodní tajemství je v právním smyslu věcí, jejímž vlastníkem je vlastník příslušného obchodního závodu a jako takové je v první řadě chráněno ustanoveními občanského zákoníku o ochraně vlastnictví (§ 1040 – 1042 občanského zákoníku). Jedná se o tzv. absolutní ochranu, tedy proti komukoli, kdo poruší nebo ohrozí obchodní tajemství (může se jednat i o osobu, která vůbec není podnikatelem).

Za druhé se může uplatnit ochrana proti nekalé soutěži podle § 2976 odst. 2 písm. h) občanského zákoníku, zde se jedná o ochranu relativní.

Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl:

1. tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo
2. vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.

Podle ust. § 2988 občanského zákoníku se mohou osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží (tedy i porušením obchodního tajemství jak je uvedeno výše) porušena nebo ohrožena, proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Z dikce zákona vyplývá, že obchodní tajemství je chráněno i před ohrožením, přičemž k porušení nemusí nakonec vůbec dojít (např. zaměstnanec neoprávněně prozradí obchodní tajemství nějaké třetí osobě, která se o něm nemá dozvědět, i když jej taková osoba nakonec nijak nezneužije).

K ohrožení nebo porušení může dojít i jinak než přímo jednáním (např. zaměstnanec zapomene zamknout trezor, v němž jsou uloženy obchodní plány). Poškozený může dále požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Jedná se o ochranu v rámci občanského soudního řízení na základě žaloby. Kdy tedy lze účelně uplatňovat jednotlivé nároky?

1. Zdržení se protiprávního jednání – Uplatnění nároku na to, aby se rušitel zdržel protiprávního jednání, má preventivní povahu. Směřuje proti pokračování v jednání, kterým se někdo dopouští porušování obchodního tajemství. Tuto žalobu lze použít, pokud se rušitel dopouští protiprávního jednání opakovaně a hrozí, že se jej bude dopouštět i v budoucnu.
2. Odstranění závadného stavu – Nárok na odstranění závadného stavu směřuje naopak do minulosti. Jedná se o odstranění „zdroje“ závadného stavu. Žalobou se tedy lze domáhat například odvolání nepravdivého tvrzení v dopisech zaslaných zákazníkům soutěžitele, nebo odstranění neoprávněně užívané databáze ze všech svých nosičů informací.
3. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění – Zde jde o nárok na plnění za újmu nemateriální povahy. Lze jej uplatnit i současně s nárokem na náhradu škody, nebo samostatně. Nároky na přiměřené zadostiučinění a na náhradu škody se tedy vzájemně nevylučují. Přiměřené zadostiučinění může být poskytnuto v penězích, ale i v jiné vhodné formě (např. uveřejnění omluvy). Pokud jde o „přiměřenost“, není v zákoně stanoveno, jak určit přiměřenou míru zadostiučinění. Bude záležet na okolnostech a detailech konkrétních případů a na posouzení soudu, zda uzná žalobcem požadovanou částku za přiměřenou. Je třeba upozornit, že soud v takovém případě nemůže „překročit“ návrh žalobce a přisoudit mu vyšší peněžní částku, nebo jinou formu zadostiučinění, než žalobce navrhuje.
4. Náhrada škody – V tomto případě vzniká škoda na základě objektivní odpovědnosti. To znamená, že se lze domáhat náhrady škody nezávisle na tom, zda odpovědná osoba vznik škody zavinila (tedy zda měla nějaký vnitřní psychický vztah ke způsobení škody). Zákon však dává takové osobě možnost liberace (vyvinění).
5. Vydání bezdůvodného obohacení – Vydání bezdůvodného obohacení lze rovněž požadovat vedle výše uvedených nároků za předpokladu, že druhé straně nějaké bezdůvodné obohacení vzniklo. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Zvláštní případy ochrany obchodního tajemství

a) Ochrana obchodního tajemství před akcionáři

Akcionáři akciové společnosti mají podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „Zákon o obchodních korporacích“) právo účastnit se valné hromady společnosti a mimo jiné také požadovat a dostat vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady, a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Jak má představenstvo postupovat, jestliže se požadované informace dotýkají obchodního tajemství?

V paragrafu 358 odst. 2 zákona o obchodních korporacích je stanoveno, že informace obsažená ve vysvětlení musí být určitá a musí poskytovat dostatečný obraz o skutečnosti. Informace může být zcela nebo zčásti odmítnuta, jestliže by její poskytnutí mohlo přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu, jde o vnitřní informaci nebo utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, nebo je požadované vysvětlení veřejně dostupné.

Obchodní tajemství, chráněné § 504 občanského zákoníku, se přitom zjevně řadí do druhé zmíněné skupiny. O tom, zda požadovaná informace patří do výše uvedených kategorií, rozhoduje představenstvo nebo správní rada. Odmítne-li představenstvo či správní rada z uvedených důvodů informaci sdělit, může akcionář požadovat, aby dozorčí rada určila, že podmínky pro odmítnutí poskytnutí vysvětlení nenastaly.

Dozorčí rada o žádosti akcionáře rozhodne přímo na jednání valné hromady, a nelze-li to, tak do 5 pracovních dnů ode dne konání valné hromady. Jestliže s poskytnutím informace nesouhlasí ani dozorčí rada, případně nevyjádří-li se dozorčí rada v zákonné lhůtě nebo odmítne či neposkytne informaci v zákonné patnáctidenní lhůtě, rozhodne o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud na základě žaloby akcionáře. Právo podat návrh na zahájení řízení lze u soudu uplatnit do 1 měsíce ode dne konání valné hromady, na které bylo odmítnuto poskytnutí vysvětlení, případně od odmítnutí nebo neposkytnutí informace.

Obchodní tajemství je tedy chráněno i před akcionáři společnosti. Pokud akcionář žádá na představenstvu poskytnutí informace, která tvoří obchodní tajemství společnosti, má představenstvo povinnost takovou informaci odepřít. Obrátí-li se akcionář na soud (v tomto případě bude k žalobě příslušný krajský soud, v jehož obvodu má společnost sídlo), bude soud přezkoumávat, zda se skutečně jedná o obchodní tajemství, tedy zda skutečnost naplňuje všechny znaky podle § 504 občanského zákoníku, které jsme uvedli výše. Totéž bude soud zkoumat v případě, že akcionář bude v souvislosti s neposkytnutím informace napadat platnost rozhodnutí valné hromady.

Poskytování informací společníkům společnosti s ručením omezeným se pak řídí obdobnou úpravou ustanovení § 155 a 156 zákona o obchodních korporacích s tím rozdílem, že společníci mohou na valné hromadě požadovat poskytnutí jakékoliv informace týkající se společnosti bez ohledu na to, je-li potřebná pro posouzení předmětu jednání valné hromady. Oproti úpravě akciové společnosti nemohou jednatelé sdělení informace odmítnout proto, že by její poskytnutí mohlo přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu, či jde-li pouze o vnitřní informaci.

Jednatelé však mohou odmítnout poskytnutí informace mající charakter obchodního tajemství, a to opět s odkazem na skutečnost, že jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu. V případě sporu rozhodne o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, na návrh společníka soud, avšak pouze ve lhůtě jednoho měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace. Marným uplynutím této lhůty právo zaniká.

b) Ochrana obchodního tajemství ve vztahu k obchodním partnerům

O tzv. „důvěrných informacích“ předávaných mezi jednajícími stranami jsme se zmínili výše. Při jednání s obchodními partnery a při uzavírání smluv s nimi však často dochází i k výměně informací, které mohou tvořit obchodní tajemství. Pro tento případ je nezbytné ve smlouvě vymezit, že se jedná o obchodní tajemství, a výslovně upravit jeho režim ve vztahu k druhé smluvní straně, aby se předešlo případným sporům. Doložka, která se k tomuto účelu používá, je běžně označována jako „non disclosure agreement“ (lze přeložit jako „dohoda o mlčenlivosti“), zkráceně NDA. V příloze k tomuto článku naleznete vzor, jak by mohla NDA vypadat.

c) Ochrana obchodního tajemství ve vztahu k zaměstnancům

Zaměstnanci společnosti (případně fyzické osoby – podnikatelé) často přicházejí do styku s obchodním tajemstvím, které se váže k obchodnímu závodu, v němž pracují. Takové osoby jsou s obchodním tajemstvím obeznámeny alespoň v rozsahu, který je nutný pro jejich výkon práce. To nic nemění na tom, že se stále jedná o obchodní tajemství.

V rámci zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „Zákoník práce“) je upravena tzv. konkurenční doložka. Tou se rozumí dohoda uzavřená se zaměstnancem, ve které se zaměstnanec zavazuje po určitou dobu po skončení zaměstnání (nejdéle však po dobu 1 roku) zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která by měla vůči zaměstnavateli soutěžní povahu, přičemž zaměstnavatel se zavazuje poskytnout zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání (nejméně ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku).

Dohodu o konkurenční doložce lze se zaměstnancem uzavřít jen v případě, že to od něj lze spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí, pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele, a jejichž využití zaměstnancem by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.

Pro případ porušení dohody ze strany zaměstnance je možné sjednat přiměřenou smluvní pokutu. Pokud zaměstnanec dohodu poruší a zaplatí smluvní pokutu, závazek z konkurenční doložky tím pro obě strany zaniká. Konkurenční doložka tedy spočívá v závazku bývalého zaměstnance nevykonávat po určitou dobu výdělečnou činnost, při které by mohl ztížit činnost bývalému zaměstnavateli tím, že využije poznatky nabyté prací u něj.

Využívání nabytých pracovních zkušeností a poznatků ovšem samo o sobě zakázáno není, naopak je právem každého zdokonalovat se ve své profesi. Proto je také potřeba sjednat případnou konkurenční doložku písemně a za odpovídající náhradu. Jedná se o svobodné rozhodnutí zaměstnance, zda závazek z konkurenční doložky převezme.

Obchodní tajemství patří výlučně podnikateli a jeho zaměstnanec k němu nemá žádná práva. Každý zaměstnanec má mimo jiné povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, což se týká i obchodního tajemství jako majetku podnikatele.

Zaviněné porušení takové povinnosti (byť i z nedbalosti) by mohlo být posuzováno jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem. Intenzita porušení povinnosti může být přitom různá, přičemž porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem může být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru se zaměstnancem.

Postih podle jiných než pracovněprávních předpisů (tedy ochrana podle § 1042 nebo § 2988 občanského zákoníku nebo např. trestní odpovědnost) tím není dotčen. Zaměstnanec tedy může současně s porušením pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem naplnit např. skutkovou podstatu trestného činu.

V pracovní smlouvě by měly být v tomto směru jasně vymezeny povinnosti zaměstnance, pokud jde o obchodní tajemství. Zde je příklad, jak by mohlo takové ustanovení znít:

„Zaměstnanec je povinen zachovávat naprostou mlčenlivost o veškerých důvěrných skutečnostech týkajících se činnosti zaměstnavatele (zejména o obchodních plánech a kalkulacích, obchodní strategii, spolupráci s klienty a postupy jejich získávání, seznamu klientů a vztazích s třetími stranami vůbec, o dosud nezveřejněných marketingových plánech zaměstnavatele, o bilanční situaci zaměstnavatele, o jeho know-how, o výrobních postupech, apod.), a to i po skončení pracovního poměru.“

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.