Obecné podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně



Prokázání nároku na odpočet daně daňovým dokladem

Plátce prokazuje nárok na odpočet daně příslušným daňovým dokladem, který byl zaúčtován nebo evidován v daňové evidenci. Pokud doklad, na jehož základě si plátce uplatňuje nárok na odpočet daně, neobsahuje všechny předepsané náležitosti, plátce prokazuje nárok na odpočet daně v rámci dokazování podle § 31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

Prokázání odpočtu daně zaúčtovaným nebo zaevidovaným daňovým dokladem je podmínkou věcnou, nikoliv časovou. Z časového hlediska je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně v následujících lhůtách.

Lhůty pro uplatnění nároku na odpočet daně

Zdaňovací období, za která lze z časového hlediska nejdříve uplatnit nárok na odpočet daně, jsou stanovena v § 73 odst. 2 až 8 zákona. Tato období v obecné rovině vycházejí z období, ve kterých vznikla povinnost přiznat daň. Nárok na odpočet daně naopak nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok na odpočet daně uplatněn nejdříve.

Nárok na odpočet daně, který vznikl v předchozích zdaňovacích obdobích téhož kalendářního roku, lze uplatnit při respektování zákonem stanovených lhůt jak v řádném, tak dodatečném daňovém přiznání. V řádném daňovém přiznání lze podle § 73 odst. 11 zákona nárok na odpočet daně uplatnit nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém mohl být nárok na odpočet daně uplatněn nejdříve, tj. v daňovém přiznání za prosinec nebo IV. čtvrtletí příslušného kalendářního roku. Po uplynutí této lhůty je možné nárok uplatnit pouze v dodatečném daňovém přiznání.

§ 73 odst. 11 neukládá povinnost uvádět nárok na odpočet daně v dodatečném přiznání pouze za příslušné zdaňovací období, ve kterém vznikl. Plátce je oprávněn uplatnit tento nárok na odpočet daně v dodatečném přiznání za některé ze zdaňovacích období roku, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn s tím, že je povinen dodržet výše uvedené zákonem stanovené lhůty.