Odpovědnost statutárního orgánu

Informuje, jak se může statutární orgán chránit v souvislosti s riziky výkonu své činnosti ve společnosti.

Související právní předpisy:

• Občanský soudní řád
• Občanský zákoník
• Zákon o obchodních korporacích
• Zákon o účetnictví
• Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

Související právní průvodci:

• Hospodářské trestné činy
• Manažerská smlouva
• Obchodní právo
• Obchodní korporace – založení a vznik
• Obchodní korporace – zrušení
• Obchodní společnosti – změny
• Pojistné smlouvy
• Povinnost zakládat účetní závěrku
• Pracovně právní problematika
• Přeměny obchodních korporací
• Souběh pracovního poměru s funkcí v orgánu obchodní společnosti
• Systémy vnitřní struktury akciové společnosti
• Trestní odpovědnost právnických osob

Kdo je statutárním orgánem

Občanský zákoník pojem statutárního orgánu nedefinuje, ale stanovuje, že člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Současná právní úprava neumožňuje právnické osobě jednat napřímo a musí být vždy zastoupena. Podle použitého konceptu teorie fikce totiž nemá právnická osoba vlastní vůli a práv a povinností může nabývat pouze prostřednictvím svého zástupce.

Praktickým dopadem této změny je například nutnost upravit záhlaví smluv (resp. definice účastníků) tak, aby text nebyl formulován „společnost X jednající panem Y, jednatelem“, ale např. „společnost X zastoupená panem Y, jednatelem“.

Zákonným zástupcem právnické osoby je statutární orgán (resp. člen statutárního orgánu u statutárních orgánů kolektivních). Omezit jednatelské oprávnění statutárního orgánu obchodní korporace lze, ale jen v rámci jejího vnitřního uspořádání, vůči třetím osobám je takovéto omezení neúčinné. Jestliže zákon vyžaduje, aby k určitému právnímu jednání dal souhlas nejvyšší orgán obchodní korporace, je bez tohoto souhlasu jednání statutárního orgánu neplatné.

Ustanovení zákona o obchodních korporacích pak pro jednotlivé obchodní společnosti a družstvo upravují a určují konkrétní statutární orgán (viz níže), od těchto ustanovení se nelze nijak odchýlit, pokud to konkrétní ustanovení výslovně neumožňuje.

Právnická osoba si může stanovit, zda budou členové jejího statutárního orgánu jednat samostatně nebo společně (s tím je také spojená odpovědnost – kolektivní či individuální).

Vztah mezi společností a statutárním orgánem se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, pokud není v zákoně o obchodních korporacích stanoveno jinak nebo pokud určitá záležitost není upravena přímo ve zvláštní smlouvě – smlouvě o výkonu funkce, která musí mít písemnou formu a musí být schválena nejvyšším orgánem společnosti, kterým je její valná hromada. Nejvyšší orgán společnosti schvaluje též všechny změny smlouvy o výkonu funkce.

Jestliže smlouva o výkonu funkce neobsahuje ustanovení o odměňování za výkon funkce, platí, že výkon funkce je bezplatný, proto je nutné údaj o odměně do smlouvy o výkonu funkce zapracovat, má-li být poskytována odměna. Stejně tak by ve smlouvě o výkonu funkce měly být uvedeny veškeré benefity, které společnost členu statutárního orgánu z titulu výkonu funkce poskytuje (např. užívání služebního automobilu k soukromým účelům). Zákon stanovuje, že smlouva o výkonu funkce v kapitálové společnosti (tedy v s. r. o. a v a. s.) obsahuje minimálně tyto údaje o odměňování:

• vymezení všech složek odměn (včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění atd.),
• určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby,
• určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány, a
• údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě.

Vztah mezi statutárním orgánem a společností není ze zákona pracovněprávní. Zákon o obchodních korporacích souběh funkce statutárního orgánu a zaměstnaneckého poměru výslovně neupravuje, část právní veřejnosti se tedy kloní k názoru, že vzhledem k zásadě „co není zakázáno, je dovoleno“ je souběh funkce statutárního orgánu a zaměstnaneckého poměru v zásadě přípustný.

Od účinnosti rekodifikace soukromého práva však převládly názory té části právní veřejnosti, která má souběh funkcí za zakázaný. Argumentem je právě absence ustanovení, které by souběh výslovně povolovalo, a s tím údajně související návrat ke stavu před výslovným povolením souběhu funkcí v dnes již neúčinném obchodním zákoníku. Tento názor aktuálně převažuje, a proto lze doporučit, aby se členové statutárních orgánů souběhu funkcí vyhýbali.  

Závazek z výkonu funkce statutárního orgánu je osobní povahy, v této souvislosti tedy není možné nechat se někým zastoupit. Výjimkou je výslovná možnost člena statutárního orgánu zmocnit pro určitý jednotlivý případ jiného člena téhož orgánu, aby za něho při jeho neúčasti hlasoval.

Osoba, která se má stát členem statutárního orgánu obchodní korporace, má povinnost předem zakladatele nebo obchodní korporaci informovat, jestli ohledně jeho majetku nebo ohledně majetku obchodní korporace, v níž působí nebo v posledních 3 letech působil jako člen orgánu, bylo vedeno insolvenční řízení nebo řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, nebo o případné jiné překážce funkce.

Jak již bylo řečeno výše, práva a povinnosti mezi obchodní společností a statutárním orgánem se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu (resp. příkazní smlouvě), nevyplývá-li ze smlouvy o výkonu funkce nebo ze zákona něco jiného. Ustanovení o příkazu se tedy použijí subsidiárně (podpůrně). Příkazní smlouvou se přitom příkazník zavazuje obstarat záležitosti příkazce.

Povinnosti příkazníka:

• plnit příkaz poctivě a pečlivě podle jeho schopností, postupovat podle pokynů příkazce, od nichž se může odchýlit, pokud je to nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas,
• přenechat příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti,
• upozornit příkazce, jestliže od něj obdrží zjevně nesprávný pokyn; tento pokyn má příkazník povinnost splnit, jestliže na něm příkazce trvá,
• provést příkaz osobně, na žádost příkazce podat zprávy o postupu plnění příkazu a převést na příkazce užitek z prováděného příkazu,
• předložit příkazci po provedení příkazu vyúčtování.

Povinnosti příkazce:

• nahradit příkazníkovi škodu, která mu vznikla v souvislosti s plněním příkazu,
• poskytnout příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána,
• vyžaduje-li zařízení záležitosti uskutečnění právních úkonů jménem příkazce, je příkazce povinen vystavit včas příkazníkovi písemně potřebnou plnou moc.

Zánik funkce statutárního orgánu

Funkce statutárního orgánu zaniká jeho smrtí, odstoupením či odvoláním. Při odstoupení končí výkon funkce dnem, kdy odstoupení projednal nebo měl projednat orgán, který člena statutárního orgánu zvolil, nestanoví-li společenská smlouva, že postačí, projednal-li je nebo měl projednat orgán, jehož je členem. Příslušný orgán je povinen projednat odstoupení bez zbytečného odkladu, nejpozději však na nejbližším zasedání poté, co bylo odstoupení obchodní korporaci doručeno.

Speciálním institutem je pak vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, o kterém může rozhodnout soud i bez návrhu, jestliže člen statutárního orgánu vedl společnost k úpadku nebo porušoval péči řádného hospodáře.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.