Omezení svéprávnosti a další podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého člověka právně jednat

Další podpůrná opatření

OZ se obecně přiklání k principům podporovaného či asistovaného rozhodování, tedy že není vždy zapotřebí provést tak zásadní zásah do práv člověka, jako je omezení jeho svéprávnosti. Nemusí totiž vždy jít o situaci, která takto radikální řešení vyžaduje. Jako typický příklad je možné uvést situaci, kdy jde o počínající demenci či lehkou formu duševního onemocnění, jejichž příznaky se neprojevují vždy. Nicméně je pochopitelné, že rodina takové osoby či sama taková osoba může mít obavy, aby své záležitosti dokázala spravovat.

V uvedených případech OZ nabízí různá podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat. Jde o:

• a) předběžné prohlášení,
• b) nápomoc při rozhodování a
• c) zastoupení členem domácnosti.

Předběžné prohlášení

Osoby, jež očekávají, že v budoucnu nebudou způsobilé právně jednat (např. z důvodu stanovené diagnózy), mohou jako preventivní opatření svou vůli projevit dopředu předběžným prohlášením.

Předběžné prohlášení musí být učiněno písemně formou veřejné listiny anebo před svědky za zákonem stanovených podmínek. Nicméně pokud se prohlášení stane neplatné z důvodu nedostatku formy, nelze takové prohlášení zcela ignorovat. Soud je povinen dle OZ i takové neplatné prohlášení vzít v úvahu a přihlédnout k němu.

Prohlášení je možné vzít zpět, a to odvoláním ve stejné formě, v jaké bylo uskutečněno, nebo zničením listiny obsahující prohlášení.

Předběžné prohlášení lze učinit ve třech směrech:

• (i) aby byly její záležitosti spravovány určitým způsobem
  
  Rozsah záležitostí, na které je možno takové předběžné prohlášení vztáhnout, přitom není zákonem omezen. Ve své podstatě jde o projev přání prohlašující osoby ohledně budoucí správy jejího majetku, či jak budou řešeny jiné životní situace.

• (ii) aby její záležitosti spravovala určitá osoba
  
  V rámci předběžného opatření lze stanovit i správce majetku. Ten je osobou odlišnou od opatrovníka a zajištuje v budoucnu skutečně jen správu majetku dané osoby, případně jen část majetku, jak je vymezeno v prohlášení.

• (iii) aby se určitá osoba stala jejím opatrovníkem
  
  Opatrovnictví a otázkám týkajících se stanovení opatrovníka jsme se věnovali již výše. Tímto institutem si tedy budoucí opatrovanec do budoucna stanovuje osobu, jež má být jeho opatrovníkem.
  
  Pokud je tedy stanovena v prohlášení jako opatrovník určitá osoba, která s tímto ustanovením souhlasí, pak je soud tímto prohlášením vázán. Nikoliv však v případě podstatných změn okolností. Soud se však při rozhodování o ustanovení opatrovníka určeného předběžným prohlášením bude zabývat otázkou, zda se jedná o osobu schopnou vykonávat danou roli a zda zde nehrozí konflikt zájmů.

V případech významné změny okolností rozhoduje vždy soud. Změna okolností musí být přitom natolik zjevná, aby se zabránilo následné manipulaci s vyjádřeným přáním osoby, v jejímž zájmu se rozhodnutí činí. Jako příklad lze uvést situaci, kdy je prohlášením povolán za opatrovníka manžel, ale manželství následně zanikne. Soud proto vždy zjišťuje názor dotčené osoby a následně ruší, popřípadě mění prohlášení pouze tehdy, hrozí-li závažná újma.

Dříve vyslovené přání

Zvláštním druhem předběžného prohlášení je tzv. dříve vyslovené přání ve smyslu ust. § 36 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Každá osoba může učinit prohlášení tzv. do budoucna, kdy očekává, že se např. stane pacientem a nebude moct projevit svůj souhlas/nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a též se způsobem jejich poskytnutí. Pacient či budoucí pacient tedy prohlásí, že souhlasí či nesouhlasí s poskytnutím určité zdravotnické služby pro případ, že by se dostal do zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen takový souhlas či nesouhlas vyslovit.

Přání musí být učiněno písemně s ověřeným podpisem pacienta, to vše na základě předchozího písemného lékařského poučení pacienta o důsledcích takového rozhodnutí. Dříve vyslovené přání nelze uplatnit u nezletilé osoby nebo osoby s omezenou svéprávností.

Nápomoc při rozhodování

Právní úprava předvídá, že v určitých případech postačí člověku stiženého duševní poruchou způsobující potíže při rozhodování mít tzv. podpůrce. Takový podpůrce bude jednat s danou osobou, nikoliv za ni.

Tento institut představuje jistou podobu asistence při právním jednání, přičemž takový podpůrce osobě se zdravotním postižením vysvětlí, jaká je povaha jeho záležitosti a následného jednání, jaké jsou jeho důsledky, taktéž mu pomáhá komunikovat s okolím. Tato nápomoc je vhodná v případech lehkého intelektuálního handicapu, selhání mentálních schopností v důsledku věku či dočasné neschopnosti způsobené nemocí.

Zdravotně postižená osoba má plně zachovanou svéprávnost, rozhoduje na základě své vlastní vůle, ale s pomocí třetí osoby. Potřebuje však radu v určitých záležitostech při právním jednáním – například v bance, při jednání o nájmu bytu, při změně dodavatele energií apod.

V těchto situací je právě vhodný podpůrce, který se bude jednání účastnit a dané osobě ve věci poradí. Tento institut je koncipován jako faktické opatření. Podpůrce nemá primárně činit právní jednání, není zmocněncem, zákonným zástupcem ani opatrovníkem.

Podpůrcem může být jedna či více zletilých osob. Může jít o osobu příbuznou podporované osobě, o přítele nebo jinou osobu, která má o daného člověka zájem. Zde však opět platí, že jeho zájmy nemohou být v rozporu se zájmy podporovaného.

Nápomoc vzniká uzavřením smlouvy, která podléhá schválení soudu. Nápomoc zaniká odvoláním soudem na návrh podpůrce nebo podporovaného. Soud zároveň může podpůrce i bez návrhu odvolat, jestliže podpůrce závažně poruší své povinnosti.

Podpůrce se ve smlouvě zaváže, že bude se souhlasem podporovaného přítomen při jeho právních jednáních, zajistí mu potřebné údaje a sdělení a taktéž mu bude nápomocen svými radami. Často bývá ve smlouvě přímo vymezeno, v jakých záležitostech bude nápomoc poskytována. Typicky půjde o jednání při vyřizování sociálních dávek či důchodu, soudním řízení nebo správě jmění, jež nespadá pod běžnou záležitost.

Zastoupení členem domácnosti

Poslední možností pomoci člověku, který není zcela soběstačný, je zastoupení členem domácnosti. Na rozdíl od nápomoci při rozhodování zde daná osoba neradí, ale přímo dotyčného zastupuje. Zastoupení členem domácnosti je oproti omezení svéprávnosti mírnějším opatřením, a z toho důvodu bývá často upřednostňována (samozřejmě v případech, kdy je postačující).

Zastoupení vzniká schválením návrhu, který je soudu zástupcem podáno, neuzavírá se tedy smlouva. Zástupce má povinnost toto ustanovení oznámit zastoupenému a vysvětlit jeho důsledky. Člověk, který má být zastoupen, může zastoupení odmítnout, a pak tedy zastoupení nevzniká.

Zastoupení lze ukončit odmítnutím ze strany zastoupeného, případně vzdáním se ze strany zástupce. Zastoupení dále zaniká, byl-li zastoupenému jmenován opatrovník, popř. též při uzavření smlouvy o nápomoci – pak zaniká zastoupení v rozsahu, v jakém je zastoupený způsobilý právně jednat.

Zastoupení členem domácnosti se vztahuje pouze na obvyklé záležitosti v životě zastoupeného. Bude se tedy jednat o záležitosti týkající se poskytování zdravotních a sociálních služeb, žádostí o přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi, státní sociální podpory a sociálního zabezpečení apod.

Zástupce má pouze omezenou možnost nakládat s majetkem zastoupeného a může nakládat s příjmy zastoupeného v rozsahu potřebném pro obstarání obvyklých záležitostí. S peněžními prostředky na účtu zastoupeného může zástupce nakládat jen v rozsahu nepřesahujícím měsíčně výši životního minima. Zákon výslovně uvádí, že zástupce není oprávněn udělit souhlas k zásahu do duševní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce