English version
Smlouvu o úvěru si důkladně pročtěte
Poskytovatel úvěru Vám s největší pravděpodobností předloží smlouvu připravenou na formuláři, do něhož stačí již jen vyplnit potřebné konkretizující údaje, což svádí k unáhlenému podpisu, aniž si klient přečte, co vše podepisuje. Některá ustanovení či poznámky ve smlouvě bývají navíc napsány velmi drobným písmem. V případech, kdy základní podmínky smlouvy byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit, hovoříme o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem.
Důkladné prostudování celé smlouvy je však Vaším právem a v podstatě také povinností. Již v antickém Římě platila v právu zásada „práva náležejí bdělým“, tedy jinými slovy, každý je sám zodpovědný za ochranu svých práv.
Občanský zákoník sice stanoví určité ochranné limity k ochraně té smluvní strany, která neměla možnost reálně obsah smlouvy ovlivnit, když v §1800 stanoví, že doložka obsažená ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je neplatná.
Dále platí, že doložka, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je platná pouze pokud nepůsobí slabší straně újmu nebo pokud druhá strana prokáže, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.
V praxi je však nutné počítat s tím, že v případě smluv uzavíraných mezi podnikateli, je možné užití těchto ochranných ustanovení vyloučit. Obsahu smlouvy je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost a opatrnost.
Součástí smlouvy o úvěru bývají také tzv. obchodní podmínky. Občanský zákoník stanoví, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Pokud se některá ujednání ve smlouvě liší od znění takových obchodních podmínek, mají tato ujednání přednost.
Podpisem smlouvy o úvěru tedy souhlasíte zároveň s obchodními podmínkami (musí být ke smlouvě přiloženy, protože běžný klient s nimi patrně nebude důkladně obeznámen již předem). V obchodních podmínkách mohou být obsažena velmi zásadní ujednání týkající se např. smluvních pokut a dalších sankcí.
Pro banky a úvěrní družstva (tzv. družstevní záložny) platí, že musejí dodržovat bankovní standardy a jsou podrobeny dohledu České národní banky. Ostatní poskytovatelé úvěrů však pod dohledem nejsou.
Relativně chránění jsou také příjemci tzv. spotřebitelských úvěrů. Těmi však mohou být pouze fyzické osoby, které při uzavírání a plnění smlouvy nejednají v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. Pokud tedy potřebujete úvěr využít v podnikání, nemůže se jednat o spotřebitelský úvěr.
Neuvádějte nepravdivé údaje
Uvedení nepravdivých nebo neúplných údajů při žádosti o úvěr (např. ve snaze získat právě spotřebitelský úvěr, přičemž finanční prostředky použijete na podnikání) se rozhodně nevyplatí. Takovým jednáním může být naplněna skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu, která spočívá v tom, že pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, nebo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel.
Sankcí za takto spáchaný trestný čin je trest odnětí svobody až na deset let (v případě způsobení škody velkého rozsahu), zákaz činnosti nebo peněžitý trest.
Čím se smlouva řídí
Smlouva o úvěru je upravena jako smluvní typ v občanském zákoníku. Smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (neboli cenu za poskytnutí úvěru).
Ačkoli poskytovatelé úvěrů často označují svůj produkt jako „zápůjčku“ (např. „rychlá zápůjčka“, „zápůjčka pro podnikatele“ apod.), v praxi se jedná o úvěr. Úvěrová smlouva totiž vzniká již samotným závazkem úvěrujícího poskytnout úvěrovanému za sjednaných podmínek peněžní prostředky (nikoli jiné věci) k čerpání. Smlouva o zápůjčce naproti tomu vzniká okamžikem přenechání zastupitelné věci vydlužiteli tedy až v okamžiku, kdy zapůjčitel předá peníze (nebo též jinou zastupitelnou věc) vydlužiteli.
Pokud však smlouva neobsahuje řešení některých konkrétních otázek, uplatní se ustanovení zákona, která tuto smlouvu upravují, není-li jejich užití dohodou stran vyloučeno.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.
