Platební podmínky v mezinárodním obchodu



Funkce platební podmínky

Převzato z knihy „Mezinárodní obchodní operace“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

Dohodou o platební podmínce se určuje místo, doba a způsob úhrady kupní ceny kupujícím. V některých případech se stanoví i výše úroku, platební měna apod. Platební podmínka je jednou z nejdůležitějších podmínek pro kalkulaci kupní ceny.

Funkce platební podmínky pro danou obchodní operaci spočívá zejména v těchto oblastech:

• při použití vhodných nástrojů může zajišťovat provázanost plnění kupní smlouvy prodávajícím a kupujícím;
• ovlivňuje míru některých rizik, která partneři v obchodu podstupují;
• má úzký vztah k financování obchodu;
• předurčuje výši některých nákladů spojených s danou operací.

Vhodnou formulací platební podmínky mohou obchodní partneři dosáhnout určité rovnováhy mezi zájmy kupujícího a zájmy prodávajícího na plnění kontraktu. Zájmy obchodních partnerů jsou do značné míry protikladné. Vývozce se snaží zajistit platební podmínkou, aby získal protihodnotu dodaného zboží co nejdříve, dovozci jde většinou o to, aby placení pokud možno oddálil, alespoň do doby, než bude mít jistotu, že exportér dodal zboží včas a v požadované kvalitě. Plnění kontraktu oběma partnery nebývá v mezinárodním obchodě časově shodné, ale vhodnou volbou platebních a zajišťovacích instrumentů lze většinou dospět ke kompromisu přijatelnému pro obě strany.

Platební podmínkou je do značné míry předurčeno, jak se jednotlivé strany kontraktu podílejí na riziku. Ve vztahu k platební podmínce jde především o rizika komerční, teritoriální a kurzová.

Platební podmínka má úzkou souvislost s financováním dané transakce. Konkurenční boj vede v současné době často k tomu, že prodávající musí nabídnout spolu s dodávkou zboží či služeb také úvěr, a obchod tak financuje. Exportér potom hledá takové zajištění úvěrových rizik, které mu usnadní refinancování poskytnutého úvěru. Také dovozce se někdy podílí na financování obchodů. Je to především u akontací a plateb předem, při kterých hradí část, eventuálně celou hodnotu kontraktu ještě před dodávkou zboží a služeb.

Každá platební podmínka je spojena s určitými náklady. U úvěrových podmínek jde především o úrok, ale kromě toho je použití jednotlivých platebních, úvěrových a zajišťovacích instrumentů spojeno s poplatky bankám a finančním institucím, s poplatky za vystavování určitých dokumentů, za opatřování dokumentů kolky, s nutností nést náklady pojišťování rizik apod.

Místo, doba i forma placení se v mezinárodních kupních smlouvách většinou sjednávají výslovně.

Místo úhradyurčuje, ve kterém místě je kupní cena splatná. Bývá stanoveno uvedením banky, u níž má být placeno, eventuálně může být sjednáno nepřímo, např. určením místa, kde budou kupujícímu předány dokumenty, u které banky bude otevřen akreditiv, domicilem na směnce apod.

Doba placení je důležitá z hlediska plnění kontraktu prodávajícím a kupujícím, zejména pokud jde o časový vztah mezi placením a dodávkou zboží.

Placení se může uskutečnit:

• předem;
• při dodání;
• po dodání zboží (poskytnutí úvěru).

Placení předem je maximálně výhodné pro dodavatele. Odběratel financuje obchod, poskytuje plnění dříve než dodavatel a nese riziko pro případ, že by prodávající nesplnil kupní smlouvu včas a řádně. Placení celé kupní ceny předem se v mezinárodním obchodě používá poměrně vzácně, většinou při hodnotově nevelkých dodávkách nebo při prodeji na vysoce rizikové trhy. Častěji se setkáváme s částečným placením předem formou tzv. akontace, která bývá kombinována s placením části ceny při dodávce a s poskytnutím úvěru.

Placení v době dodání se v mezinárodním obchodě používá u řady druhů zboží a služeb. Poměrně časté jsou tzv. dokumentární formy placení, které umožňují provázání zájmů prodávajícího a kupujícího. K placení potom dochází buď při předání dokumentů prodávajícím, nebo při jejich převzetí kupujícím. V mezinárodním obchodě se dokumenty předávají většinou prostřednictvím bank při použití různých bankovních instrumentů. Mezi dobou předání dokladů prodávajícím a jejich převzetím kupujícím může být značný časový rozdíl v závislosti na vzdálenosti trhů, rychlosti dopravy apod.

Placení po dodání zboží zatěžuje vývozce nutností úvěrovat obchod po sjednanou dobu a nést rizika, která jsou s poskytnutím úvěru spojena. Pro prodávajícího představuje poskytnutí úvěru často nutnost nést náklady spojené s financováním, prodloužení návratnosti finančních prostředků, zpomalení jejich obratu a navíc většinou i dopad úvěrových rizik. K poskytování úvěru je dodavatel většinou nucen konkurencí a v některých odvětvích obchodu je poskytnutí úvěru nezbytností. Exportér by však měl být obezřetný v hodnocení úvěruschopnosti svého obchodního partnera i země dovozu a volit vhodné nástroje pro omezení úvěrového rizika, pokud to shledá účelným.

Forma placenívyplývá většinou ze sjednané platební podmínky nebo může být výslovně stanovena. Nejjednodušší, ale v mezinárodním obchodě velmi málo používanou formou je placení v hotovosti (ve valutách). V zahraničním obchodě se s touto formou setkáváme jen výjimečně u menších dodávek zboží, které např. odběratel převezme přímo u dodavatele, na veletrhu apod. Placení v hotovosti lze použít většinou pouze u volně směnitelných měn. Jeho nevýhodou je možnost ztráty peněz, riziko padělků, nutnost přepočítávání částek apod. Navíc je nutné uvážit rozdíl mezi kurzem valut oproti kurzu deviz. Banky nakupují valuty zpravidla za nižší kurz než devizy.

Nejjednodušší a také nejčastější formu úhrad představují tzv. hladké platy (bankovní převody, transfery). Při nich banka provádí transfer prostředků do zahraničí pouze na základě pokynu příkazce (většinou bez dalších průvodních dokumentů). Bankovní transfery se používají pro platy obchodní (platy za zboží, služby, dopravu) i neobchodní (dary, penze, honoráře, soudní výlohy apod.). V oblasti obchodu bývají jako hladké platy zúčtovávány platy předem, platby při tzv. dodávkách na otevřený účet, splátky úvěrů, úhrady různých druhů nákladů, např. dopravného, provize, nákladů na propagaci apod.

Při placení bankovním převodem požádá klient svou banku, aby z jeho účtu (eventuálně ze složené hotovosti) uhradila určitou částku příjemci do zahraničí. Banka potom může využít služeb mezibankovního clearingového centra, pokud je pro danou transakci vhodné, nebo převod uskutečnit prostřednictvím zahraniční korespondentské banky. Optimální situace nastává, pokud banka plátce (příkazce) i banka příjemce jsou v korespondenčních vztazích a vedou si navzájem účty (nostro a loro). Jinak se zúčtování provádí prostřednictvím další korespondentské banky, eventuálně bank, se kterými banka příkazce i banka příjemce vedou účty.

Úhrady se v posledních letech provádějí převážně prostřednictvím mezibankovního elektronického komunikačního systému SWIFT. Výhodou hladkých platů jsou poměrně nízké náklady v porovnání s jinými formami placení, v mezinárodním styku však stále ještě mohou být výrazně vyšší než náklady hladkých platů vnitrostátních. Poplatky vybírá vždy banka příkazce, v některých případech i banka příjemce. Náklady spojené s transferem jsou dány bankovními poplatky vyjádřenými sazbou v procentech (např. 1 % z převáděné částky) a ohraničeny minimální a maximální částkou v absolutním vyjádření. Je proto účelné v kontraktu sjednat, která strana kupní smlouvy bude tyto poplatky hradit.

Dokumentární formy placení jsou v mezinárodním obchodě poměrně časté. Kupující při nich musí učinit určitý úkon – např. zajistit vystavení akreditivu bankou, podepsat směnku, zaplatit – aby získal dokumenty uvedené v kontraktu. Dokumenty bývají většinou voleny tak, aby svědčily o uskutečnění dodávky zboží a odpovídaly požadavkům země dovozu na celní a administrativní projednání. Některé z dokumentů mohou také představovat vlastnictví ke zboží.

Dokumenty používané při jednotlivých dodávkách zboží většinou tvoří určitý celek, který postihuje různé stránky plnění kupní smlouvy prodávajícím. Nejčastěji se používají tyto dokumenty:

• Fakturavystavená prodávajícím v několika vyhotoveních. Uvádí kromě dalších náležitostí zpravidla druh a množství zboží, jednotkovou cenu a celkovou částku k úhradě. Může být doprovázena dalšími doklady (např. balicími listy). V některých zemích bývají požadovány zvláštní druhy faktur nezbytných pro celní řízení v dovozu (celní faktury, faktury konzulární apod.).
• Přepravní dokument, který svědčí o tom, že prodávající předal zboží k přepravě nebo že zboží bylo již odesláno do místa určení.
• Pojistný doklad, pokud pojištění sjednává prodávající.
• Další dokumenty dohodnuté v kontraktu, např. osvědčení o původu, o kvalitě zboží, zdravotní či veterinární certifikáty apod.

zpět na začátek kapitoly