Platební podmínky v mezinárodním obchodu



Hlavní druhy platebních podmínek

Převzato z knihy „Mezinárodní obchodní operace“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.

Na volbu konkrétní platební podmínky pro určitou obchodní operaci má vliv řada faktorů. K nejdůležitějším patří:

• Druh zboží, způsob jeho používání, finanční náročnost koupě, zvyklosti, které se v obchodě s určitým druhem zboží vytvořily. V některých odvětvích obchodu, např. se strojírenskými výrobky a zejména v obchodě investičními celky, se stalo poskytnutí úvěru podmínkou prodeje.
• Teritorium obchodu. V tomto směru se výrazně projevují rozdíly mezi vyspělými státy a rozvojovými zeměmi, ale i jednotlivé státy mají svá specifika působící na volbu platebních podmínek v mezinárodních kontraktech. Jsou dána místními zvyklostmi, právními předpisy, charakterem devizových omezení, vývojem platební bilance apod. Rozhodování o platebních podmínkách je ovlivňováno hodnocením tzv. teritoriálních rizik partnerské země.
• Situace na trhu nejen v daném teritoriu a u daného druhu zboží, ale i na trzích devizových a finančních; platební podmínky jsou důležitým prostředkem konkurenčního boje a ztížené odbytové možnosti mají za následek zpravidla prodlužování platebních lhůt. Při zhoršených konjunkturních podmínkách považují často někteří dovozci nabídnutou platební podmínku za rozhodující pro výběr dodavatele.
• Zvláštnosti použité distribuční cesty; například nákup zboží na aukci většinou vylučuje využití úvěru, při prodeji v rámci veřejných soutěží je nutno dodržet stanovené podmínky, při prodeji prostřednictvím vlastního podniku v zahraničí jsou platební podmínky většinou určovány s ohledem na finanční možnosti této zahraniční dceřiné společnosti.
• Charakter obchodního partnera v dané operaci, jeho ekonomické postavení na trhu, finanční síla, obchodní spolehlivost, existující zkušenosti z obchodování s ním apod. O nových obchodních partnerech si firmy obvykle opatřují informace z bankovních či jiných zdrojů.
• Finanční situace podniků, jejich finanční možnosti a cíle, které v oblasti finanční politiky pokládají za prioritní.

Řada dlouhodobě působících faktorů, zejména zostřená konkurence na světových trzích, vytváří tendenci spíše k prodlužování platebních lhůt a ke zvyšování úvěrové náročnosti vývozu. Do určité míry je to také odraz změn ve zbožové struktuře obchodu i v situaci na zbožových, devizových a finančních trzích.

Mezi nejčastěji používané platební podmínky v mezinárodním obchodě patří:

• částečné placení předem v kombinaci s dalšími platebními podmínkami (akontace) (advance payments);
• dokumentární akreditivy (letters of credit – L/C, documentary credits);
• dokumentární inkasa (documentary collections), a to:
  • dokumenty proti placení (documents against payment – D/P),
  • dokumenty proti akceptaci směnky (documents against acceptance – D/A);
• dodávky na otevřený účet (open account trade);
• ostatní úvěry (credits).

Platba předem

Placení celé kupní ceny předem je v mezinárodním obchodě poměrně vzácné. Používá se jen u některých druhů zboží nebo ve velmi rizikových teritoriích. Mnohem častější je placení části kupní ceny předem, tzv. akontace. Jejím účelem je omezit riziko dodavatele plynoucí z případného odstoupení kupujícího od kontraktu, někdy i poskytnout část prostředků na financování výroby zboží. Používá se často u velkých kontraktů s delší dodací a platební lhůtou, a to v kombinaci s placením při dodávce a s úvěrem. Bývá pravidlem pro dodávky výrobků zhotovovaných podle požadavků odběratele (tedy i investičních celků), kde by odstoupení od kontraktu odběratelem vedlo k neprodejnosti výrobků.

Z hlediska odběratele jde o úvěrovou transakci se všemi riziky úvěrových vztahů. Je proto obvyklé, že kupující požaduje pro zajištění akontace bankovní záruku. Úhrada akontace se uskutečňuje většinou formou hladkého platu.

Dokumentární akreditiv

Dokumentární akreditiv (documentary credit, letter of credit – L/C) představuje jeden z nejstarších bankovních nástrojů používaný zejména v mezinárodním obchodě jako poměrně dokonalý instrument platební a zajišťovací. Zjednodušeně jej lze charakterizovat jako závazek banky poskytnout pověřenému (beneficientovi, zpravidla prodávajícímu) plnění stanovené v akreditivu, pokud beneficient předloží včas požadované dokumenty a splní veškeré akreditivní podmínky. Banka vystavuje akreditiv na pokyn příkazce, resp. žadatele o akreditiv (zpravidla kupujícího), a podle jeho instrukcí.

Dokumentární akreditivy jsou oblíbené především u vývozců. Ti získávají díky akreditivu bankovní závazek k poskytnutí akreditivního plnění. Banky bývají považovány za subjekty dobré pověsti a jejich závazky za bonitnější než závazky obchodních firem. Neplatí to však vždy, a vývozce by měl proto při uzavírání kupní smlouvy pečlivě zvažovat, která banka má akreditiv vystavit. Otevření neodvolatelného dokumentárního akreditivu u spolehlivé banky může být pro vývozce dostatečným zajištěním placení.

Aby vývozce získal úhradu v souladu s akreditivem, musí splnit akreditivní podmínky. Jde zejména o řádné předložení všech požadovaných dokumentů v době platnosti akreditivu. Banky postupují přísně a zkoumají, zda jsou předložené dokumenty v souladu s podmínkami akreditivu. Např. zpoždění v dodávce, které se projeví na datu dopravního dokumentu, nepředložení některého z předepsaných dokumentů, formální závady či nesrovnalosti v dokladech mohou zabránit čerpání akreditivu. Akreditiv tak přináší výhody jen spolehlivým dodavatelům.

Pro dovozce je akreditiv většinou méně výhodný. Banka, která je požádána o vystavení akreditivu, se má zavázat k akreditivnímu plnění, a proto zkoumá platební schopnost žadatele o akreditiv podobně, jako by mu poskytovala úvěr. U finančně slabšího kupujícího mohou banky finanční prostředky ve výši akreditivní částky na účtu klienta blokovat, mohou posuzovat vystavení akreditivu jako čerpání úvěrového limitu dovozce apod. Na druhé straně spolehlivým dovozcům může banka poskytnout odklad úhrady akreditivní částky, kterou již sama honorovala, a tak dovoz svého klienta financovat. Ve vztahu k prodávajícímu může kupující chránit své zájmy především tím, že v žádosti o otevření akreditivu bude vhodným způsobem formulovat akreditivní podmínky. Jde většinou o to, aby prodávající nemohl dostat zaplaceno neoprávněně, ale aby požadovanými doklady musel prokázat řádné splnění kontraktu. Např. splnění dodací lhůty datem vystavení přepravního dokumentu, dodržení kvality předložením vhodného dokumentu (např. certifikátu o jakosti) apod.

Pro akreditiv je charakteristické, že vztahy mezi zúčastněnými stranami se značně formalizují:

• akreditiv je nezávislý na kontraktu, ze kterého vzešel;
• zúčastněné strany se zabývají dokumenty, nikoli zbožím;
• tento bankovní instrument je technicky velmi propracovaný a jeho použití se řídí mezinárodně akceptovanými pravidly.

Akreditiv je v ČR definován v obchodním zákoníku. V řadě zemí však zákonem upraven není. Vztahy mezi zúčastněnými stranami (prodávajícím, kupujícím a bankami) se vytvořily v bankovní praxi jako zvyklosti. Nejednotnost zvyklostí vedla Mezinárodní obchodní komoru (International Chamber of Commerce – ICC) již ve třicátých letech minulého století k písemnému zpracování zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy. Tato pravidla jsou periodicky revidována. Nemají povahu právní normy, jsou však bankami dodržována a závaznosti nabývají tím, že se na ně banky v akreditivech odvolávají. Jejich poslední verze byla vydána v roce 2007 jako publikace Mezinárodní obchodní komory č. 600 Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy (Uniform Customs and Practice for Documentary Credits – UCP 600 – 2007 Revision, ICC Publication No. 600).

Vzhledem k tomu, že se v průběhu používání pravidel a zvyklostí postupně mění způsob uskutečňování mezinárodního obchodu, vydává ICC další dokumenty jako doplnění k těmto pravidlům. Jedním z nich je Dodatek pro elektronickou prezentaci, který reagoval na praktickou potřebu prezentovat akreditivní dokumenty v elektronické podobě. Jeho první verze platila od r. 2002 a byla novelizována v souvislosti s vydáním UCP 600 (Supplement to UCP 600 for Electronic Presentation – eUCP).

Poslední revize Jednotných zvyklostí z r. 2007 definuje akreditiv jako ujednání, jakkoli nazvané nebo popsané, které je neodvolatelné, a představuje tak pevný závazek vystavující banky honorovat prezentaci dokumentů v souladu s podmínkami akreditivu (honorovat vyhovující prezentaci – complying presentation). Honorovat znamená:

• platit na viděnou, pokud je akreditiv použitelný okamžitou výplatou;
• přijmout závazek k odloženému placení a zaplatit při splatnosti, pokud je akreditiv použitelný odloženým placením;
• přijmout cizí směnku (tratu) vystavenou beneficientem a zaplatit v době splatnosti, pokud je akreditiv použitelný akceptací.

Postup při placení pomocí akreditivu je takový, že iniciativa vychází od dovozce. Ten dá příkaz bance (zpravidla své bance) k vystavení akreditivu ve prospěch beneficienta (vývozce) a v příkazu stanoví podmínky akreditivu. K těmto podmínkám patří zejména druh akreditivu, jeho platnost, akreditivní částka a předepsané akreditivní dokumenty. V akreditivech nemají být předepisovány nedokumentární podmínky.

Banka, která je požádána o vystavení akreditivu, většinou zvažuje bonitu svého příkazce, eventuálně požaduje určité zajištění svého akreditivního závazku. Vystavující banka avizuje akreditiv beneficientovi buď přímo (tzv. volně použitelný akreditiv), nebo většinou pro­střednictvím banky v zemi beneficienta (zpravidla exportéra). Avizující banka ověřuje pravost akreditivu a jeho splnitelnost a oznamuje podmínky akreditivu vývozci. Avizující banka, eventuálně třetí banka, může být požádána o poskytnutí akreditivního plnění beneficientovi (stává se tzv. bankou jmenovanou) nebo o potvrzení akreditivu (tzv. potvrzující banka). Pokud banka akreditiv potvrdí, je z akreditivu zavázána stejně jako banka vystavující.

Jakmile vývozce zjistí, že v jeho prospěch byl akreditiv otevřen, musí neprodleně zkontrolovat, zda podmínky akreditivu jsou v souladu s kupní smlouvou. Při nesouladu mezi akreditivními podmínkami a kontraktem může exportér žádat kupujícího o změnu podmínek akreditivu. Podmínkou pro uskutečnění změny je souhlas všech zúčastněných osob. Prodávající odesílá zboží teprve tehdy, když má jistotu, že příslušná banka (vystavující, potvrzující) je zavázána akreditiv honorovat a za jakých podmínek. Po odeslání zboží obstarává všechny požadované dokumenty tak, aby mohl uskutečnit včasnou a řádnou prezentaci.

Banka zkoumá, zda prezentované dokumenty jsou v souladu s podmínkami akreditivu a mezi sebou navzájem. Při eventuálních nesrovnalostech v dokumentech může banka vývozce vrátit beneficientovi dokumenty k opravě či k doplnění, pokud je to možné. Dokumenty předložené vývozcem potom zasílá bance vystavující. Je-li banka vývozce bankou potvrzující, je při splnění akreditivních podmínek zavázána poskytnout beneficientovi akreditivní plnění a následně obdrží úhradu (tzv. hojení) od banky vystavující. Je-li banka vývozce bankou jmenovanou, má oprávnění akreditivní plnění poskytnout, pokud vývozce podmínky akreditivu splnil. Má rovněž právo na hojení u banky vystavující.

Akreditiv by měl vždy odpovídat konkrétním potřebám dané obchodní transakce a zájmům smluvních stran. Toho mohou prodávající a kupující dosáhnout pouze vhodným výběrem druhu akreditivu a volbou jeho podmínek.

Jednotlivé druhy akreditivu se z tohoto hlediska značně liší; v praxi se lze setkat především s následujícími druhy:

• Akreditiv odvolatelný lze změnit nebo zrušit v době platnosti bez vědomí pověřeného, a proto neposkytuje beneficientovi dostatečnou jistotu. Používá se pouze výjimečně.
• Akreditiv neodvolatelný představuje pevný závazek vystavující banky. Neodvolatelný akreditiv může být měněn jen se souhlasem všech zúčastněných stran. Podle poslední verze Jednotných zvyklostí (na rozdíl od předchozího vydání z roku 1993) je za akreditiv považován jen takový závazek banky, který je neodvolatelný. Podle obchodního zákoníku ČR (§ 686) je akreditiv považován vždy za neodvolatelný, pokud akreditivní listina výslovně nestanoví, že je odvolatelný.
• Akreditiv avizovaný (nepotvrzený) je oznamován beneficientovi prostřednictvím jiné (avizující) banky, většinou v zemi pověřeného (vývozce). Avizující banka však není z akreditivu zavázána.
• Akreditiv potvrzený je neodvolatelný akreditiv, který je na základě žádosti vystavující banky potvrzen další bankou. Banka potvrzující je potom zavázána z akreditivu ve stejném rozsahu jako banka vystavující. Beneficient může získat plnění od kterékoli z těchto bank. Je-li banka požádána o potvrzení akreditivu, může toto potvrzení odmítnout a informovat o tom neprodleně banku vystavující. Potvrzení akreditivu snižuje rizika vývozce, zejména pokud potvrzující banka je pro vývozce bankou domácí (omezení rizika transferu) nebo pokud potvrzující banka má lepší bonitu než banka vystavující.

Akreditivy je možné dělit také podle způsobu, jak lze akreditivní částku čerpat. Pokud je akreditiv čerpatelný placením, může být použitelný okamžitou výplatou. Při ní banka (vystavující, potvrzující nebo jmenovaná) proplácí akreditivní částku ihned po splnění akreditivních podmínek beneficientem. Tento typ akreditivu někdy požaduje, aby beneficient vystavil vista směnku na banku, u které je akreditiv použitelný. Některé akreditivy, tzv. akreditivy s odloženou splatností (odloženou výplatou, deferred L/C), jsou splatné později. Jde o úvěrové instrumenty, které jsou čerpatelné ve lhůtě určené v podmínkách akreditivu.

Akreditiv může být použitelný také akceptací směnky bankou určenou v akreditivu (vystavující, potvrzující nebo jmenovanou) a zaplacením při splatnosti směnky. V souladu s akreditivem beneficient vystavuje na banku určenou v akreditivu lhůtní směnku se splatností stanovenou v akreditivu. Banka vystavující i banka potvrzující (pokud je akreditiv potvrzen) mají povinnost směnku akceptovat a při splatnosti proplatit, splní-li beneficient podmínky akreditivu.

Podle Jednotných zvyklostí jsou akreditivy použitelné také tzv. negociací směnky nebo dokumentů. Negociace je termín, který pochází z angloamerického práva a znamená převod směnky z jedné osoby na druhou. Podle pravidel může provést negociaci jmenovaná banka odkupem cizích směnek (vystavených na jinou banku) a/nebo dokumentů za předpokladu řádné prezentace dokumentů zálohováním či příslibem zálohování příslušné částky beneficientovi.

Akreditivy lze tak použít jak pro placení v době dodávky, tak i pro poskytování úvěru. Volba akreditivu co do jeho splatnosti se sjednává v kontraktu a řídí se většinou finančními úvahami prodávajícího i kupujícího. Úvěrové akreditivy představují pro vývozce jeden z nejdokonalejších způsobů zajištění krátkodobého dodavatelského úvěru, zejména s ohledem na možnosti financování dané transakce.

Při použití akreditivu je nutno věnovat pozornost i některým dalším podmínkám, např. možnosti čerpání akreditivu dílčími dodávkami, tolerancím lhůt, množství dodaného zboží apod.

Základním problémem při používání dokumentárních akreditivů je kontrola dokumentů bankami a posouzení, zda předložené dokumenty představují vyhovující prezentaci v souladu s podmínkami akreditivu (complying presentation). Banky (vystavující, nominovaná, eventuálně potvrzující) zkoumají, zda dokumenty jsou v souladu s podmínkami akreditivu a mezi sebou navzájem. Banky však neodpovídají za formu, přesnost, pravost či právní účinnost dokumentů, nejsou ani odpovědné za ztrátu zpráv nebo dokumentů, ani za zboží, které je těmito dokumenty představováno.

Dokumenty musí být předloženy té bance, která je určena pro prezentaci, a navíc včas, tj. v době platnosti akreditivu, resp. v následující pracovní den, pokud poslední den platnosti nemá banka otevřeno (svátek, víkend). Dopravní dokumenty musejí být předloženy nejpozději do jednadvaceti dnů ode dne jejich vystavení, aby nedocházelo k předkládání tzv. zastaralých dokumentů (stale documents). Banky mají stanovenu lhůtu pěti pracovních dnů pro posouzení předložených dokumentů. Zjistí-li banka nesrovnalosti v dokumentech, může plnění odmítnout, popřípadě vystavující banka může podle vlastního uvážení kontaktovat příkazce (kupujícího), zda vyjádří souhlas s těmito nesrovnalostmi.

V průběhu praxe používání UCP se ukázalo, že banky při zkoumání předkládaných dokumentů neuplatňují vždy stejný postup. V tomto směru je významným doplněním k UCP zpracování Mezinárodní standardní bankovní praxe pro zkoumání dokumentů v rámci dokumentárních akreditivů (International Standard Banking Practice for the examination of documents under documentary credits – ISBP).Tato publikace byla poprvé vydána ICC v roce 2003 a aktualizována v roce 2007, aby svým pojetím odrážela nová pravidla UPC 600. Směřuje k celosvětovému sjednocení bankovních postupů při zkoumání akreditivních dokumentů.

Při obchodování se zahraničím je možné využít i některých zvláštních druhů akreditivů, které mají specifické použití.

Mezi ně patří např.:

• Revolvingový akreditiv je vhodný pro obchodní vztahy, které se uskutečňují pravidelně v průběhu delšího časového období. Podle sjednaných kritérií (uplynutí doby, vyčerpání částky apod.) se akreditivní částka obnovuje na původní výši.
• Převoditelný akreditiv (transferable L/C) umožňuje vývozci, v jehož prospěch je akreditiv vystaven, aby požádal banku o převedení akreditivu na jiného beneficienta (svého dodavatele). Používá se u nepřímých obchodů k převodu práv z akreditivu na původního dodavatele zboží. Podmínky akreditivu zůstávají stejné, výjimku představuje akreditivní částka, lhůty pro předložení dokumentů, eventuálně některé další podmínky. Akreditiv lze převést pouze jednou, ale nejsou-li zakázány dílčí dodávky, mohou být části akreditivu převedeny samostatně několika dodavatelům. Akreditivy, které nejsou výslovně označeny jako převoditelné, převádět nelze.
• Back-to-back akreditiv se rovněž používá u nepřímých obchodů (reexportů, switchů apod.). Jeho funkce je obdobná jako u převoditelného akreditivu, ale v tomto případě jde o dva samostatné akreditivy. Není proto ani upraven v jednotných zvyklostech. Back-to-back akreditiv přináší určitou výhodu prostředníkovi, protože neváže jeho vlastní pro­středky při žádosti o otevření akreditivu ve prospěch původního dodavatele. Podmínky obou akreditivů však musejí navazovat, zejména pokud jde o dokumenty, lhůty pro jejich předložení apod. Částka akreditivu se pochopitelně liší.
• Remboursní akreditiv může být použit ve vztahu k zahraničním obchodním partnerům pouze tehdy, jestliže mezi bankami země vývozce a země dovozce byla uzavřena úvěrová dohoda. V případě řádné prezentace dokumentů získá vývozce úhradu od tuzemské banky ihned. Banka dovozce využívá sjednaný úvěr a provádí úhradu příslušné částky zvýšené o náklady úvěrování až po uplynutí dohodnuté doby (např. šesti měsíců). Jde o metodu financování dovozu, při které dovozce využívá mezibankovní úvěr a nese jeho náklady.
• Akreditivy s červenou či zelenou doložkou se používají velmi vzácně. Umožňují, aby beneficient čerpal určitou část akreditivní částky ještě před odesláním zboží, např. na základě vlastního prohlášení o připravenosti zásilky k dodání.
• Stand-by akreditiv (stand-by-credit) není instrumentem platebním, ale slouží jako zajišťovací nástroj především v zemích, ve kterých není obvyklé vystavování bankovních záruk (např. v USA). Tyto akreditivy bývají použitelné na základě dokumentů svědčících o nesplnění určitého závazku (prohlášení beneficienta, že zboží nebylo zaplaceno, certifikát kontrolní společnosti, že zboží nebylo dodáno v požadované kvalitě či množství, apod.). Může se řídit rovněž Jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy ICC nebo Mezinárodními pravidly pro standby akreditivy (International Standby Practices – ISP98), která byla Mezinárodní obchodní komorou vydána pro tento druh akreditivů v roce 1998.

Náklady akreditivů mohou být značné. Banky většinou účtují poplatky za každou operaci, kterou v rámci akreditivu provádějí, jednotlivě. Příkladem může být poplatek za vystavení akreditivu, za jeho avizování, potvrzení apod. Z tohoto důvodu je nezbytné sjednat v kontraktu, jak se prodávající a kupující budou podílet na úhradě nákladů spojených s akreditivem.

Ačkoliv akreditiv zůstává v mezinárodním obchodě nadále významným platebním a zajišťovacím instrumentem, je dlouhodobě patrná tendence spíše ke stagnaci v jeho využívání. Tento trend je výsledkem konkurence některých nových metod placení a financování mezinárodního obchodu i širších možností při výběru pojistných produktů. Nicméně v době krizové, charakteristické ekonomickými turbulencemi a zvýšenou nedůvěrou mezi partnery na zbožových i finančních trzích, představuje dokumentární akreditiv vhodný instrument pro zajištění vzájemných závazků. Avšak nevýhodou této platební podmínky je především nejistota beneficienta, jak bude banka posuzovat předložené dokumenty, dále poměrná pracnost tohoto instrumentu ze strany všech zúčastněných subjektů a v neposlední řadě i náklady, se kterými jsou akreditivy spojeny. V obchodu s některými teritorii, především zámořskými, však zůstává dokumentární akreditiv instrumentem rozhodujícím.

zpět na začátek kapitoly

Dokumentární inkaso

Dokumentární inkaso (documentary collection) je v mezinárodním obchodě velmi častou platební podmínkou. V porovnání s akreditivem jde o podmínku výhodnější pro kupujícího (dovozce). Prodávající při ní předkládá bance dokumenty a pověřuje ji, aby obstarala jejich předání kupujícímu proti zaplacení kupní ceny nebo proti akceptaci směnky.

Exportér při této platební podmínce odešle zboží a nese riziko, že dovozce dokumenty odmítne převzít (a také zaplatit). Zájmy vývozce jsou potom zajištěny zejména tím, že kupující nezíská možnost disponovat se zbožím dříve, než provede příslušný inkasní úkon (nezaplatí nebo neakceptuje směnku). Při nepřevzetí dokumentů zůstává prodávajícímu uchována hodnota ve zboží a je na něm, jak se zbožím naloží: zda se rozhodne pro zpětnou dopravu, uskladnění na účet kupujícího, prodej třetí osobě na daném trhu, reexport na jiný trh apod. Vývozce chrání své zájmy především tím, že dává bance přesné instrukce (např. prostřednictvím kterých bank zajišťovat inkaso, jak postupovat při nepřevzetí dokumentů apod.), a dále tím, že předává dokumenty, bez kterých kupující nemůže disponovat se zbožím.

Pokud je součástí dokumentů konosament, náložný list nebo jiný doklad představující dispoziční právo ke zboží, dopravce zásilku příjemci bez předložení přepravního dokumentu nevydá. Při použití legitimačních přepravních dokladů (např. železničního nákladního listu) se někdy zboží zasílá na adresu banky, aby kupující nezískal zásilku dříve, než splní platební úkon. Některé banky tuto praxi odmítají, a potom je nutno hledat další možnosti. Jednou z nich je např. zaslání zboží