Podnikání ve službách v EU

Implementace směrnice o službách na vnitřním trhu

K 28. prosinci 2009 uplynula členským státům EU lhůta pro implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/132/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu.

V souvislosti s implementací směrnice o službách bylo v ČR stejně jako v ostatních státech EU třeba posoudit celý právní systém, aby tak byly identifikovány veškeré povolovací režimy a jiné požadavky kladené na poskytovatele služeb, které jsou na základě směrnice o službách zakázané, nebo podléhají hodnocení (např. množstevní nebo územní požadavky, požadavky na právní formu, požadavky související s držením kapitálového podílu na společnosti, požadavky na minimální počet zaměstnanců, minimální a maximální sazby, povinnost poskytovat společně se svou službou i další služby, zákaz vlastnit více než jednu provozovnu v ČR apod.). Tato omezení volného pohybu služeb mohou členské státy zachovat, pokud se nedopouští přímé či nepřímé diskriminace zahraničních poskytovatelů, mají k tomu naléhavý důvod obecného zájmu a jejich požadavky na poskytovatele služeb nejsou nepřiměřené.

Proces screeningu české legislativy, ve kterém byla posouzena veškerá legislativa na celostátní úrovni i předpisy profesních organizací, vyústil k přijetí dvou transpozičních právních předpisů. Jde o rámcový zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb a tzv. změnový zákon č. 223/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb.

Zákon o volném pohybu služeb zavádí do českého právního řádu základní instituty směrnice o službách. Především definuje obecnou zásadu přeshraničního poskytování služeb, na základě které je pro české poskytovatele služeb výrazně jednodušší poskytovat služby do ostatních členských států EU, aniž by se v nich usadili. Zákon dále vymezuje obecné podmínky pro povolovací režimy uplatňované na poskytovatele služeb usazené v ČR, mezi něž patří mimo jiné zákaz diskriminace, přiměřenost, nezbytnost, zákaz územního omezení pro platnost povolení, vydávání povolení na dobu neurčitou apod. Zákon také zavádí administrativní spolupráci mezi úřady jednotlivých členských států (uznávání dokumentů, uznávání povinného pojištění) a s tím související povinnost využívat pro tuto spolupráci informační systém vnitřního trhu (IMI). Dokumenty požadované po poskytovateli služby z jiného členského státu EU tak mohou být správnímu orgánu dodány pouze ve formě kopií s neověřeným překladem. Ověření dokumentu správním orgánem je následně umožněno prostřednictvím IMI systému.

Další administrativní zjednodušení a ochranu proti nečinnosti správních orgánů v ČR přináší horizontální zavedení institutu „tichého souhlasu“ do právního řádu ČR. Takzvaný vznik oprávnění uplynutím lhůty v případě se uplatní, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Významným přínosem pro podnikatele jsou služby poskytované Jednotnými kontaktními místy, jejichž zřízení a vymezení jimi poskytovaných informací je rovněž zakotveno v zákoně o volném pohybu služeb. Funkci Jednotných kontaktních míst vykonává patnáct vybraných obecních živnostenských úřadů. Elektronické JKM bylo zřízeno na portálu BusinessInfo.cz.

Změnovým zákonem bylo novelizováno 36 zákonů. Jednou z nejdůležitějších změn bylo zavedení procedury tichého souhlasu, odstranění omezené doby, na kterou byla vydávána některá povolení, zavedení oprávnění na neomezenou dobu nebo možností automatického prodlužování oprávnění. V případech, ve kterých neměl povolovací orgán stanovenu dobu, za kterou musí vyřídit žádost o udělení oprávnění, byla tato doba stanovena. Dále byl odstraněn věkový limit v povolovacích režimech, ve kterých nebylo toto omezení odůvodněné, v některých případech byl zaveden právní nárok na vydání oprávnění po splnění všech zákonných požadavků a nebo byl odstraněn požadavek trvalého bydliště na území České republiky.

Během roku 2010 proběhl mezi členskými státy EU proces vzájemného hodnocení požadavků kladených na poskytovatele služeb. Proběhla řada setkání zástupců členských států a Evropské komise, která se soustředila především na diskusi a hodnocení požadavků, které jsou na jednotlivé poskytovatele služeb kladeny. Hlavním smyslem tohoto procesu je především další liberalizace evropského trhu služeb. Vzájemné hodnocení totiž umožnilo srovnat veškeré požadavky pro poskytování služeb v jednotlivých státech, zhodnotit vlastní vnitrostátní požadavky omezující poskytování služeb v EU a na základě tohoto hodnocení odstranit neodůvodnitelné požadavky, pokud se ukazují ve srovnání s ostatními státy jako těžko obhajitelné.