Podnikatelská seskupení

Ovládání

Ovládající osobou je osoba, která může v obchodní korporaci přímo nebo nepřímo prosazovat rozhodující vliv. Ovládající osobou může být právnická osoba (nejen obchodní korporace ale i stát nebo veřejnoprávní korporace) ale i fyzická osoba. Ovládající osobou může tedy být ve skutečnosti kdokoliv, např. i svěřenecký fond.

Ovládání je kvalifikovanějším stupněm ovlivnění. Na rozdíl od ovlivnění předpokládá možnost opakovaného uplatňování vlivu, čímž se blíží koncernu, aniž by jím však bylo. V mnohých případech existuje tenká hranice mezi ovládáním a ovlivněním, a bude-li např. u jedné korporace čas od času uplatňován vliv, bude nutno zkoumat, zda se jedná o dlouhodobější ovládání či nahodilé ovlivnění, které je považováno spíše za faktickou skutečnost.

V souvislosti s ovládáním je pak potřeba odlišovat ovládající osobu od osoby ovládané. Ovládající osobou je vždy řídící osoba s tím, že řízené osoby jsou osoby ovládané. Ovládající osobou je dále vždy mateřská společnost a to, i když nedrží 100% podíl v osobě ovládané, kterou je vždy společnost dceřiná. Ovládanou osobou pak může být pouze obchodní korporace.

Domněnky ovládání

Na základě níže uvedených zákonných domněnek ovládaní lze určit ovládající osobu, nelze však zapomínat na to, že jde jen o vyvratitelné domněnky, tedy domněnky, kde je přípustný důkaz opaku (důkaz opaku však vždy musí přinést ten, jehož postavení ovládající osoby se posuzuje).

Má se za to, že ovládající osobou je / jsou:

• a) osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobami v obdobném postavení nebo členy kontrolního orgánu obchodní korporace, jejímž je společníkem, nebo může toto jmenování nebo odvolání prosadit;
• b) ten, kdo nakládá s podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá i jiná osoba nebo osoby jednající se shodě;
• c) osoby jednající ve shodě, které společně nakládají podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá i jiná osoba nebo osoby jednající se shodě;
• d) ten, kdo sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě získá podíl na hlasovacích právech představující alespoň 30 % všech hlasů v obchodní korporaci, za současné splnění podmínky, že tento podíl představoval na posledních 3 po sobě jdoucích jednáních nejvyššího orgánu této osoby více než polovinu hlasovacích práv přítomných osob.

Ovlivnění

Každý, kdo pomocí svého vlivu (může jít o vliv přímý i nepřímý) v obchodní korporaci, tedy tzv. vlivná osoba, rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace, tj. ovlivněné osoby, k její újmě, je povinen obchodní korporaci tuto újmu nahradit. Vlivná osoba není povinna k náhradě škody, pokud prokáže, že mohla při svém ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby.

Ovlivněnou osobou může být na rozdíl od vlivné osoby vždy jen obchodní korporace. Kdokoliv kromě prokuristy a členu orgánů ovlivněné osoby (u nichž jde o specifickou úpravu odpovědností související s jednáním s péčí řádného hospodáře), mohou svým jednáním a chováním přimět korporaci (příp. jinou osobou, jejíž jednání se přičítá korporaci) k jednání nebo chování, které korporaci způsobí újmu.

Vlivná osoba tedy musí osobě ovlivněné nahradit újmu, pouze jsou-li kumulativně splněny tyto podmínky:

• a) jednající musí mít přímý nebo nepřímý vliv na jednání nebo chování korporace (díky vlivu v obchodní korporaci);
• b) tento vliv musí být ve vazbě na konkrétní jednání nebo chování korporace rozhodující a významný;
• c) následkem tohoto vlivu na chování korporace musí být její újma; a
• d) nesmí být dány okolnosti vylučující povinnost k náhradě škody.

Ovlivnění je chápáno i jako jednorázový vliv, což ho odlišuje od ovládání, proto je podle zákona též vyžadován nejen „rozhodující vliv“ ale „významně rozhodující vliv“.

Ovlivněním není jen působení přímého vlivu vlivné osoby, ale i jejího působení prostřednictvím jiné osoby nebo i řetězících se osob. Podstatou je, že jednání v jakékoliv podobě, tedy buď konání nebo opomenutí škůdce, vede k ovlivnění korporace, tedy k jejímu konání nebo opomenutí, které zapříčiní její následnou újmu.

Přímým vlivem se rozumí účast na rozhodování korporace na základě podílů a přímý podíl na hlasovacích právech. Nepřímým vlivem se rozumí dohody o hlasovacích právech, vliv přes dceřiné společnosti, apod.

Je potřeba konstatovat, že k ovlivnění dojde jen v tom případě, pokud nastane příčinná souvislost mezi vlivem a následkem. Pokud totiž došlo k významnému vlivu, ale újma vznikla z jiného důvodu, nepůjde o ovlivnění a neaplikuje se povinnost náhrady újmy. V případě vlivu více osob jsou vlivné osoby zavázány k náhradě újmy společně a nerozdílně.

Na rozdíl od koncernu se obchodní korporace jako ovlivněná osoba nemůže jakožto slabší strana vzdát vůči vlivné osobě náhrady újmy způsobené vlivnou osobou. Nelze tedy újmu vyrovnat tím, že bude ovlivněné osobě poskytnuto jiné vyrovnání (přiměřené protiplnění či jiná výhoda), jak tomu je v případě koncernu.

Zákonodárce tím sleduje ochranu společníků a věřitelů takové ovlivněné obchodní korporace a rovněž dává možnost, aby vlivná osoba případně dopředu podrobila ustanovením koncernu, když forma koncernu možnost jiného vyrovnání nabízí. Řídící neboli vlivná osoba totiž může svou povinnost k přímé náhradě újmy v koncernu nahradit jinou formou vyrovnání, prokáže-li, že újma vznikla v koncernovém zájmu, tedy v zájmu řídící nebo jiné osoby, se kterou tvoří koncern.

Náhrada újmy je ovšem dle zákona limitovaná časem, a to do konce účetního období, nebo do jiného data dle dohody škůdce a ovlivněné strany (to však neplatí pro koncern). Důsledkem nevčasného uhrazení způsobené újmy vlivnou osobou je povinnost nahradit újmu vzniklou v důsledku takového neuhrazení i společníkům ovlivněné osoby.

Vlivná osoba se rovněž může vyvinit z náhrady újmy v těch případech, kdy prokáže rozumný a v dobré víře učiněny předpoklad, že jednala informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby. Obhajitelnost nepředpokládá jen zdůvodnění konkrétního vlivu, ale jedná se o objektivní podstatu vlivu ve vazbě na zájem korporace. Musí se jednat o objektivizující prvek vlivu, jelikož samotný zájem korporace se bude lišit případ od případu.

Zákon rovněž ustanovuje ručení vlivné osoby za splnění dluhů, které ovlivněná osoba nemůže v důsledku ovlivnění zcela nebo zčásti splnit. Ručení vlivné osoby se tedy váže jen na ty věřitele, kteří byli poškozeni v důsledku jejího vlivu a ovlivněná osoba současně není schopna na základě takového vlivu plnit vůči takovým věřitelům včas a řádně své povinnosti.

Přitom nemusí jít jen o dluhy existující v době ovlivnění, ale i o dluhy dřívější či pozdější, bude se ale přihlížet k tomu, zda věřitelé náhodou nevěděli o tom, že ovlivněna osoba je v takové situaci, kdy nebude schopná do budoucna plnit, v takovém případě se na ně toto ustanovení vztahovat nebude.

Například u smlouvy o společnosti, jak je definována v § 2716 a násl. občanského zákoníku, budou vlivnými osobami vždy ty strany smlouvy, které ovlivnění vykonaly.

Také zahraniční osoba, která ovlivnila českou obchodní korporaci, bude považovaná za vlivnou osobu a v souvislosti s tím se na ni použiji ustanovení zákona o obchodních korporacích týkající se podnikatelského seskupení, protože podmínkou pro určení rozhodného práva je v této situaci určení statusu ovlivněné osoby při zohlednění mezinárodního práva procesního.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.