Pohledávky

Zánik pohledávek

K zániku pohledávky nejčastěji dochází zejména z těchto důvodů:

• splnění dluhu,
• částečné splnění závazku a placení úroků,
• započtení pohledávky,
• další způsoby,
• promlčení,
• prekluze.

Splnění dluhu

Nejčastější způsob zániku pohledávky je splnění závazku, kterým závazek bez dalšího zaniká. Při částečné úhradě zanikne odpovídající část dluhu. Při splnění peněžitého závazku se samotná transakce uskutečňuje hotovostním nebo bezhotovostním převodem. Věřitel není proti své vůli povinen a nemůže být nucen, aby přijal něco jiného, než co má dlužník skutečně plnit. Obdobně pak dlužník nemůže být nucen plnit něco jiného, než co je dlužen. Totéž platí o místě a čase.

V případě, že si strany mají plnit navzájem, může se splnění dožadovat pouze ta strana, která již plnila, nebo je ochotna a schopna plnit dluh současně s druhou stranou. Strana, která je připravena plnit, může své plnění také odepřít do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno.

Částečné splnění závazku a placení úroků

V souvislosti s úhradou závazku je třeba také zmínit důsledky, které bude mít částečné splnění závazku, tedy situace, kdy dlužník uhradí pouze část věřitelovy pohledávky. Ustanovení § 2054 odst. 2 OZ považuje za určitých podmínek částečné plnění závazku dlužníkem a také placení úroků (§ 2054 odst. 1) za uznání závazku (uznat závazek lze jinak především písemným prohlášením dlužníka, avšak o tom tento článek nepojednává):

• Placení úroků – za uznanou se považuje část závazku (peněžní částka), z níž se úroky platí (§ 2054 odst. 1 OZ).
• Částečné plnění závazku dlužníkem – za uznání zbytku dluhu je tento projev vůle považován pouze za podmínky, že lze z okolností usuzovat na dlužníkovo uznání zbytku dluhu. Pokud by dlužník sice částečné plnění poskytl, ale současně by výslovně prohlásil, že zbytek dluhu neuznává, nemůže takový účinek nastat. Jestliže dlužník poskytne částečné plnění a z okolností bude možno usoudit, že uznává celý dluh, jedná se o rozšíření právních následků splnění, neboť splnění nebude mít za následek jenom zánik části dluhu, ale bude také uznáním jeho zbytku.

Výše uvedené se ovšem neuplatní tehdy, pokud byla pohledávka věřitele již promlčena.

Uznání dluhu vyvolává právní účinky předpokládané v § 2053 OZ:

Vylučuje možnost uplatnit námitku promlčení, a to bez ohledu na to, zda dlužník o promlčení v době, kdy prohlášení o uznání učinil, věděl, či nevěděl. Uzná-li dlužník svůj určitý dluh co do jeho důvodu a výše), běží ve smyslu ust. § 639 OZ nová promlčecí doba v délce 10 let ode dne tohoto uznání. Jestliže dlužník uzná jen část závazku, běží nová promlčecí lhůta ohledně této části. V případě, kdy dlužník uznal již promlčený závazek, nastává obdobný účinek: promlčené právo se uznáním obnovuje a běží nová promlčecí doba.

Jelikož při uznání dluhu se má za to, že tento určitý dluh v uznaném rozsahu trvá v době, kdy k uznání došlo, přechází důkazní břemeno pro případ sporu z věřitele na dlužníka. Dlužník, který svůj určitý dluh uznal, může sice namítat, že dluh nevznikl, nebo že v době uznání již netrval (v případě uznání dluhu jde o vyvratitelnou domněnku, že dluh v této době trval), avšak bude muset své tvrzení také dokázat.

Uznání dluhu má výše uvedené účinky i vůči ručiteli, a to za předpokladu, že s tím vysloví souhlas.

Započtení pohledávky

Započtení je upraveno v § 1982 a násl. OZ. V případě, že věřitel s dlužníkem mají vzájemné pohledávky stejného druhu, zaniknou tyto započtením, a to do té výše, do které se vzájemně kryjí. Jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení, zánik pohledávek nastane již okamžikem, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení, nikoliv až ke dni, kdy byl učiněn kompenzační projev.

Prvním z předpokladů započtení je existence vzájemných pohledávek mezi týmiž účastníky, kteří si jsou vzájemně věřitelem a dlužníkem. Důvod vzniku a povaha pohledávky může být rozdílná (např. lze započíst pohledávku z půjčky na pohledávku z náhrady škody). Neméně důležité je to, že pohledávky musí být k započtení způsobilé, tj. lze je uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není, obdobně pak není způsobilá k započtení pohledávka promlčená.

V praxi se setkáváme s jednostrannými a dvoustrannými zápočty. Souhlas druhého účastníka v případě jednostranného započtení se nevyžaduje. K započtení pohledávek dojde na základě projevu vůle jedné strany, tj. oznámením adresovaným a doručeným druhé smluvní straně. V případech, kdy dochází k započtení na základě dohody účastníků, lze započítat jakékoli vzájemné pohledávky (nestanoví-li zákon jinak), tzn. i pohledávky, které nejsou způsobilé k započtení či nejsou stejného druhu.

Zákonem je zakázáno započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný. Obdobně zakázáno je i započtení proti pohledávce na náhradu újmy na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku téhož druhu. Novela OZ s účinností od února 2017 vypustila zákaz započtení pohledávek mzdy, platu, odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek a náhrady mzdy nebo platu ve výši přesahující jejich polovinu.

Další způsoby zániku pohledávek

K zániku pohledávek může dojít na základě dalších právních skutečností:

• dohodou: z principu smluvní volnosti plyne, že smluvní strany se mohou kdykoliv dohodnout o zániku pohledávky,
• prominutím dluhu a vzdáním se práva,
• výpovědí,
• novací: dochází k nahrazení dosavadního závazku závazkem novým, původní závazek zaniká,
• narovnáním: účastníci uzavřením dohody o narovnání upravují práva, která jsou mezi nimi sporná či pochybná,
• smrtí dlužníka nebo věřitele,
• splynutím: pohledávka zaniká, jestliže věřitel a dlužník splynou v jeden subjekt.

Promlčení

Někdy je promlčení práva zaměňováno s prekluzí, ovšem v případě prekluze právo zaniká, kdežto v případě promlčení dochází k jeho oslabení, zhoršení vymahatelnosti. Jedná se o tzv. naturální pohledávku, kterou věřitel nemůže již úspěšně uplatnit u soudu (samozřejmě v případě uplatnění námitky promlčení dlužníkem).

V případě, že promlčecí lhůta skutečně uplynula a povinný vznese námitku promlčení (uplatnění námitky promlčení je nezbytným krokem dlužníka vedoucím k zániku promlčené pohledávky), zanikne povinnost dlužníka plnit a soud nemůže pohledávku věřiteli přiznat. Jestliže však dlužník promlčenou pohledávku zaplatí, má se za to, že platil existující dluh a nemůže se domáhat vrácení zaplacené částky jako vydání bezdůvodného obohacení.

Pro vztahy, které jsou upraveny v OZ, platí tříletá obecná promlčecí doba. Strany si mohou ujednat dobu kratší nebo delší, počítá se ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé., Ujednání o délce promlčecí doby má své meze – nesmí být kratší než jeden rok a delší než patnáct let, současně nesmí být v neprospěch slabší strany. Promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (den splatnosti pohledávky).

Prekluze

Pojem prekluze vyjadřuje zánik pohledávky v důsledku neuplatnění práva, které bylo třeba uplatnit v určité době, a tato doba marně uplynula. Pokud by dlužník prekludovaný dluh uhradil, byla by tato skutečnost posuzována jako plnění bez právního důvodu a jednalo by se ze strany věřitele o bezdůvodné obohacení. Tím se situace liší od plnění na promlčený dluh. Dlužník by se mohl domáhat vrácení plnění. Prekludované právo nelze úspěšně uplatnit u soudu. Příkladem prekluze může být ustanovení § 2325 odst. 2 OZ, dle kterého právo nájemce na náhradu nákladů, které vynaložil na údržbu pronajatého dopravního prostředku, zanikne, neuplatní-li toto právo u pronajímatele do tří měsíců od jejich vynaložení.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.