English version
Způsoby a postup při vymáhání pohledávek
Pohledávky lze vymáhat několika způsoby, jedná se zejména o:
- mimosoudní vymáhání,
- soudní vymáhání.
Mimosoudní vymáhání
Řádně vedená evidence pohledávek věřitele je základním předpokladem úspěšného vymáhání pohledávek. Je nutné vést v patrnosti nejen výši pohledávky, ale především doložit, jak daná pohledávka vznikla. Z tohoto důvodu je důležité, aby věřitel vedl evidenci nejen účetních dokladů (ty samy o sobě titulem nejsou), ale také ostatních dokumentů dokládajících oprávněnost pohledávky. Mezi takové dokumenty patří zejména dodací listy a smlouvy, příp. obchodní korespondence ve věci.
V případě splatných pohledávek se v praxi nejčastěji postupuje tak, že nejprve věřitel sám zkouší kontaktovat (telefonicky, písemnou formou) dlužníka a upomíná ho o úhradu, zjišťuje důvody opoždění platby, případně nabízí splátkový kalendář, zjišťuje možnosti úhrady pohledávky ze strany dlužníka formou postoupení jeho vlastní pohledávky, započtením, atd.
Pokud selže i tento vstřícný způsob vymáhání, zasílají se ostřeji formulované upomínky, dochází k vyčíslení úroků z prodlení, smluvní pokuty, atd. Upuštění věřitele od trvání na platbě těchto sankcí může později sloužit jako motivace dlužníka uhradit závazek. Dochází také na upozornění o dalším postupu v případě neuhrazení pohledávek, zejména předání vymáhání třetí osobě, zpravidla disponující dostatečným zaměstnaneckým aparátem umožňujícím správu pohledávek a jejich vymožení. Ta je zpravidla schopna výzvu formulovat se všemi náležitostmi a rovněž ji učinit včas, aby k promlčení pohledávky nedošlo pozdním uplatněním práva.
V případě, že selžou veškeré výše uvedené pokusy věřitele o úhradu ze strany dlužníka, osvědčuje se využití specializované firmy či advokátní kanceláře zabývající se vymáháním pohledávek. Vymáhání pohledávek se většinou uskutečňuje na základě příkazní smlouvy, v níž příkazce zplnomocňuje příkazníka k vymáhání pohledávky, nebo na základě smlouvy o právním zastoupení, ve které jsou dohodnuty konkrétní smluvní podmínky při vymáhání – např. výše zálohy, provizní odměny z vymožené částky, úhrada nákladů na vymáhání pohledávek atd.
V praxi přistupuje advokátní kancelář k zaslání upomínky s jednoznačně definovanou nesplněnou povinností a poskytnutím dodatečné lhůty ke splnění povinnosti. Pokud selže i tento poslední smírný pokus, dochází k vymáhání pohledávky soudní cestou, tzn. formou státního donucení.
Samotné zaslání pohledávky s výzvou ke splnění dluhu je důležité i s ohledem na to, aby věřitel mohl s dluhem v soudním řízení požadovat i přiznání náhrady nákladů řízení. Výzvu pak věřitel musí zaslat dlužníkovi nejméně 7 dnů před podáním žaloby, a to na doručovací nebo poslední známou adresu. K prokázání této skutečnosti se doporučuje zasílat výzvu doporučeně prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Co se týče obsahu předžalobní výzvy, musí tato obsahovat alespoň základní skutkový rozbor vzniku pohledávky. Je vhodné připomenout, že neuhrazená faktura titulem k přiznání pohledávky není. Smlouva, na základě níž bylo poskytnuto plnění, jehož úhradu faktura požaduje, naopak ano.
Soudní vymáhání
Při soudním vymáhání je pro věřitele vhodné zajistit si kvalifikovanou právní pomoc tím, že se nechá zastupovat právním zástupcem (podnikový či komerční advokát).
Žaloba a její náležitosti
Předpokladem pro zahájení řízení je žaloba, která musí splňovat náležitosti dle § 79 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), kterými je zejména označení účastníků řízení, příp. jejich zástupců či zmocněnců, kteří musí být v žalobě označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo se má řízení účastnit a s kým má soud jednat, a aby nebylo možné zaměnit je s někým jiným. Fyzickou osobu je nutno označit jménem, příjmením, datem narození, bydlištěm, příp. i místem podnikání a identifikačním číslem, pokud se jedná o fyzickou osobu podnikající.
Právnickou osobu, která se zapisuje do obchodního rejstříku, je třeba označit uvedením obchodní firmy (názvu, pod který je zapsána v obchodním rejstříku), dodatku označujícího její právní formu (akciová společnost, společnost s ručením omezeným, komanditní společnost, veřejná obchodní společnost, družstvo), dále sídlem, jak je uvedené v obchodním rejstříku.
V žalobě musí být uvedeno identifikační číslo právnické osoby. Je-li účastníkem řízení stát, musí být uveden jeho název (např. Česká republika) a úřad nebo orgán, který má za stát ve věci jednat.
V žalobě je nutno označit věc, které se žaloba týká, např. „o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím“ apod. Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (tedy i soudní poplatek a odměna advokáta ve výši dle příslušné vyhlášky či náklady na vymáhání v obchodních sporech). Označením věci je vymezena záležitost, která má být v řízení projednána. Platí rovněž, že soud je rozsahem návrhu vázán.
V žalobě musí být uvedeno, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit). Ten musí být přesný, určitý a srozumitelný. Vymezení práv a jim odpovídajících povinností musí být v žalobním petitu provedeno tak přesně, určitě a srozumitelně, aby po jeho převzetí do výroku rozhodnutí bylo rozhodnutí vykonatelné. Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou v žalobním petitu navrhovány. Proto musí ve svém rozhodnutí žalobní petit zcela vyčerpat a nesmí jej s výjimkou případů uvedených v § 153 odst. 2 OSŘ měnit.
V souvislosti s žalobou je důležité také zmínit soudní poplatek, který je dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, povinen v případě návrhu na peněžité plnění platit žalobce, a to ve výši 5 % z ceny předmětu řízení (minimálně však 1000 Kč, maximálně 2 000 000 Kč, nestanoví-li sazebník něco jiného). V případě podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který lze podat u pohledávek do 1 000 000 Kč, činí soudní poplatek 4 % ze žalované částky. Dlužná částka se v případě právního zastoupení navyšuje také o náklady řízení za právní zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.
Vylíčení rozhodujících skutečností
„Rozhodujícími skutečnostmi“, jejichž vylíčení musí návrh na zahájení řízení obsahovat, jsou údaje, které jsou nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) uvést tedy takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek – skutkový děj, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jednoznačnou individualizaci uplatněného nároku a zabraňuje možnosti záměny s jiným skutkem. Právní důvod žaloby není žalobce povinen v žalobě uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce.
Označení důkazů
Má-li být žalobce úspěšný, musí skutečnosti, jimiž vylíčil skutkový děj, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, i ve smyslu § 120 OSŘ dokázat. Za tím účelem je žalobce povinen označit důkazy k prokázání uváděných skutečností. Neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, takže bez dalšího nelze stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, soud žalobce podle § 43 odst. 1 OSŘ vyzve k doplnění žaloby. Pokud by žalobce výzvě nevyhověl, soud za podmínek § 43 odst. 2 OSŘ řízení zastaví.
Jestliže účastník řízení ve sporném řízení nesplní svou povinnost tvrzení a neoznačí důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese nepříznivé důsledky v podobě takového soudního rozhodnutí, které bude vycházet pouze ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů, případně soud žalobu zamítne, neprokáže-li žalobce svá tvrzení o uplatněném nároku. V případě ztráty sporu může navíc soud neúspěšnému žalobci uložit povinnost nahradit druhé straně sporu náklady řízení.
Platební rozkaz
V praxi se často setkáváme s tím, že společně s žalobou je podán návrh na vydání platebního rozkazu. Platební rozkaz je formou rozhodnutí u tzv. zkráceného řízení. Jedná se o zvláštní druh řízení, které je charakteristické právě tím, že v jiném než zkráceném řízení platební rozkaz nelze vydat.
Základním předpokladem pro úspěšné vydání platebního rozkazu je především existence nepochybných nároků. Takto může být oprávněnému vyhověno i v případě nemalých peněžních částek, důležitá je ale již zmíněná nepochybnost a zřejmost. Zkrácené řízení s sebou přináší řadu odlišností od řízení klasického. Především nedochází vůbec k jednání či dokazování. Vydání platebního rozkazu je ovšem čistě na úvaze soudu. Pokud soud platební rozkaz nevydá, nařídí ve věci jednání.
Předpokladem pro zahájení řízení je žaloba. Tou se uplatňuje příslušný peněžitý nárok. Soud může platební rozkaz vydat i bez výslovné žádosti žalobce. Stejně tak může a nemusí žalobu projednat ve zkráceném řízení. V platebním rozkazu soud žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu zaplatil žalobci uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Soud ovšem nemůže uložit zaplacení částky vyšší, než jaká je uplatňována v žalobě.
Doručení platebního rozkazu musí být výhradně do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je v tomto případě vyloučeno. Zákon stanoví případy, kdy platební rozkaz nelze vydat, a to není-li znám pobyt žalovaného, či má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny. Jak jsme již zmínili výše, obsahem platebního rozkazu je povinnost uložená žalovanému, která spočívá v zaplacení peněžité pohledávky a nákladů řízení.
Nicméně žalovanému je dána možnost podání tzv. odporu. Ten má tu vlastnost, že jeho podáním se platební rozkaz ruší a dochází k nařízení jednání. Zákon sice stanoví, že odpor má být odůvodněn, nicméně i neodůvodněný odpor je způsobilý platební rozkaz zrušit. V tomto smyslu je podání odporu posuzováno i v rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR. Pokud bude odpor podán pozdě, soud jej odmítne. Stejně tak jej soud odmítne, pokud byl podán někým, kdo k jeho podání není oprávněn.
Elektronický platební rozkaz
Dnes již zavedeným institutem je elektronický platební rozkaz, který může vydat soud ve zkráceném řízení na návrh žalobce, jestliže je návrh podán na elektronickém formuláři podepsaným žalobcem zaručeným elektronickým podpisem nebo zaslaným z jeho datové schránky. Peněžité plnění požadované žalobcem nesmí překročit částku 1 000 000 Kč na jistině.
Směnečný a šekový platební rozkaz
Dalším institutem je směnečný (šekový) platební rozkaz. Jeho podstata je obdobná jako u klasického platebního rozkazu s tím rozdílem, že žalobce musí předložit směnku či šek. Tyto je nutno předložit v originále, aby nevyvstaly pochybnosti o jejich pravosti. Rozdíl je také v tom, že soud rozhodne o vydání tohoto platebního rozkazu pouze na návrh žalobce. Žalovanému je zde uloženo, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení, nebo aby v této lhůtě podal námitky. V těch musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá.
Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. K odmítnutí námitek dojde tehdy, pokud byly podány pozdě či osobou, která k tomu nebyla oprávněna. Pokud jsou námitky podány včas, pak nařídí soud k jejich projednání jednání.
Pokud je ve věci nařízeno jednání (např. proto, že byl podán odpor proti platebnímu rozkazu nebo se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou), rozhoduje soud rozsudkem na základě zjištěného skutkového stavu věci.
Rozsudek pro uznání
Zvláštním druhem rozsudku je rozsudek pro uznání, v § 153a OSŘ jsou stanoveny předpoklady pro jeho vydání. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Uznávací prohlášení může žalovaný učinit písemným, elektronickým nebo telegrafickým nebo telefaxovým podáním adresovaným soudu, do protokolu, při jednání samotném.
Uznání jako procesní úkon připouští pouhé uznání základu nároku, bez výslovného uznání výše nároku. Pokud tedy dojde k uznání celého uplatněného nároku, rozhodne soud bez dalšího podle tohoto uznání, a to rozsudkem pro uznání, jakožto rozsudkem na plnění.
Proti rozsudku pro uznání vydanému soudem prvního stupně je odvolání přípustné. Způsobilým odvolacím důvodem proti tomuto rozsudku jsou však jen omezené odvolací důvody, vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) OSŘ (nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání podle § 153a OSŘ.
Rozsudek pro zmeškání
Zvláštním druhem rozsudku je také rozsudek pro zmeškání dle § 153b OSŘ. Úprava rozsudku pro zmeškání spočívá ve fikci, podle které, zmešká-li žalovaný řádně nařízené soudní jednání, pokládají se skutková tvrzení žalobce obsažená v žalobě za nesporná. Nejedná se tedy o sankci za neúčast u jednání, ale jde o projev vůle žalovaného formou nečinnosti, kterým dává najevo, že je srozuměn s důsledky z takové nečinnosti vyplývajícími. V případě, že žaloba směřuje proti více žalovaným, lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání pouze tehdy, nedostaví-li se k jednání žádný žalovaný, ač všichni byli řádně obesláni.
Rozsudek pro zmeškání lze vydat u prvního jednání ve věci, které se však skutečně koná, protože první jednání ve věci nařízené může být ještě odročeno před jednáním samým a nařízeno na jiný termín. Vydání rozsudku pro zmeškání se žalovaný vyhne, pokud svou neúčast omluví. Tato omluva musí být důvodná a včasná, k nezdůvodněné omluvě, stejně jako k omluvě pozdní (po termínu jednání či i v samotný den jednání), soud nepřihlédne, resp. nemusí přihlédnout. Pokud soud neuzná omluvu za důvodnou, rozhodne rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný má však přesto možnost uplatnit omluvitelné důvody svého zmeškání po vydání rozsudku pro zmeškání, a to tak, že nejpozději do dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci, může navrhnout jeho zrušení.
Na základě takového návrhu soud rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání, jde-li na straně žalovaného o zmeškání prvního jednání ve věci z omluvitelných důvodů. Neshledá-li soud důvody zmeškání uvedené v návrhu za dostatečné, návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání usnesením zamítne. Odvolání proti tomuto zamítavému usnesení je přípustné.
Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, ve kterých nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 OSŘ). Dále je ještě třeba uvést, že je-li u jednání přítomen pouze právní zástupce žalovaného, nejedná se o zmeškání.
Úspěchem věřitele v řízení o žalobě na zaplacení pohledávky celá etapa vymožení pohledávky však často nekončí. Pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti dlužníka zaplatit pohledávku včetně příslušenství (úroky z prodlení, náklady soudního řízení) ještě neznamená, že dlužná částka bude uhrazena. V souvislosti s tím je nutné dále pokračovat ve vymáhání pohledávky prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.
Soudní výkon rozhodnutí, exekuce
Exekuční titul
Předpokladem pro podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí či návrhu na exekuci je exekuční titul. Rozumí se jím listina vydaná oprávněným orgánem, která má zákonem předepsanou formu, a ve které ukládá určité osobě nějakou povinnost (vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, vykonatelný rozhodčí nález a smír, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy, včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení, jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny).
Pokud exekuční titul neobsahuje určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené exekučním titulem je třeba splnit do 3 dnů, to neplatí u vyklizení bytu, kde lhůta k plnění činí 15 dní od právní moci rozhodnutí. Předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední tři měsíce před vyhlášením rozsudku. Na návrh může soud předběžnou vykonatelnost vyslovit, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy.
V tomto případě se tedy věřitel může obrátit na soud nebo soudního exekutora s návrhem na výkon soudního rozhodnutí neboli exekuci. Zákon pak uvádí různé způsoby výkonu rozhodnutí ukládající zaplacení peněžité částky, a to: srážkami ze mzdy dlužníka, přikázáním pohledávky dlužníka, správou nemovité věci dlužníka, prodejem movitých a nemovitých věcí, postižením závodu nebo zřízením zástavního práva k nemovitostem.
Způsoby výkonu rozhodnutí
Věřitel má možnost vymoci pohledávku dvěma způsoby: buď podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí podle OSŘ, nebo formou exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Jedním ze základních rozdílů mezi soudním výkonem rozhodnutí a exekucí je, že věřitel musí v rámci návrhu na soudní výkon rozhodnutí určit, kterým ze shora uvedených způsobů má být pohledávka vymožena, a soud je tímto určením vázán.
Pokud tedy věřitel navrhuje výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, nemůže se soud pokusit o vymožení pohledávky jiným způsobem (např. odepsáním z účtu povinného). Věřitel sám musí zjišťovat další majetek povinného tak, aby mohl podávat nové návrhy na výkon rozhodnutí.
V případě postupu dle exekučního řádu lze návrh na exekuci adresovat přímo vybranému exekutorovi bez povinnosti určení způsobu provedení exekuce. Tuto iniciativu přebírá exekutor a sám vyhledává majetek povinného tak, aby našel nejvhodnější způsob provedení exekuce. Exekutor předá návrh na provedení exekuce spolu s žádostí o pověření k jejímu provedení soudu, který je povinen rozhodnout v patnáctidenní lhůtě.
Od okamžiku doručení usnesení soudu o nařízení exekuce nesmí povinný, s výjimkou uspokojování základních životních potřeb, běžné obchodní činnosti a správy, nakládat se svým majetkem. Jednání povinného, kterými poruší tento zákaz, jsou ze zákona absolutně neplatné. Výše odměny a náhrady nákladů exekutora jsou vymezeny tarifem. Pro větší motivaci soudního exekutora lze dohodnout i odměnu vyšší.
Exekutor
Exekutorem je fyzická osoba splňující zákonem stanovené předpoklady, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Svou činnost vykonává nezávisle, avšak za úplatu. Exekutor má postavení veřejného činitele při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu. Může zaměstnávat zaměstnance, kteří na základě jeho písemného zmocnění vykonávají jednotlivé úkony. Orgánem samosprávy exekutorů je Exekutorská komora ČR, která spolu s Ministerstvem spravedlnosti vykonává státní dohled nad exekuční činností.
Exekutorem může být jen občan ČR, který má plnou svéprávnost, získal úplné vysokoškolské právnické vzdělání, je bezúhonný, vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi a složil exekutorskou zkoušku. Exekutor je povinen uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti.
Exekuci provede exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný, a kterého soud provedením exekuce pověří. Jestliže je tu důvod pochybovat o nepodjatosti exekutora ohledně jeho poměru k věci, k účastníkům exekučního řízení nebo k jejich zástupcům, může být z provedení exekuce vyloučen.
Účastníci exekučního řízení mají právo vyjádřit se k osobě exekutora. Mohou podat do 8 dnů ode dne, kdy soud pověřil exekutora provedením exekuce, námitku podjatosti exekutora, která musí obsahovat označení exekutora a uvedení okolností, které zakládají důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě údaj, kdy se o tomto důvodu dozvěděli a jakými důkazy mohou být jejich tvrzení prokázána.
Exekutor je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl při provádění exekuční nebo další činnosti. Povinnosti mlčenlivosti může exekutora zprostit orgán Komory jen ze závažných důvodů.
Insolvenční řízení
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), upravuje postupy při uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení.
Přihláška pohledávky
Jedním z klíčových momentů insolvenčního řízení je přihlášení pohledávky. Teprve přihlášením pohledávky totiž věřitel uplatnil své právo v insolvenčním řízení.
Přihláška pohledávky musí být podána i v případě, že se o této pohledávce současně vede soudní řízení, či pokud byla tato pohledávka přiznána v nalézacím řízení, nebo probíhá exekuční řízení. Přihlášku pohledávky může uskutečnit každý, kdo tvrdí, že je věřitelem, respektive, že má za úpadcem pohledávku.
Pokud po zahájení insolvenčního řízení bude prohlášen úpadek, dochází k přerušení soudního řízení vedeného o pohledávce, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou. Přerušení obecně trvá po celou dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku. Překážka vzniklá rozhodnutím o úpadku platí i pro zahájení soudního řízení, pokud se týká pohledávky, jež měla být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou.
Insolvenční řízení ovlivňuje také možnost výkonu rozhodnutí a provedení exekuce. Po zahájení insolvenčního řízení lze sice výkon rozhodnutí nebo exekuci postihující majetek dlužníka náležící do majetkové podstaty nařídit, nelze je však provést. Po rozhodnutí o úpadku výkon rozhodnutí ani exekuci nelze ani nařídit.
Přihláška pohledávky má velmi důležitý vztah k promlčení a prekluzi pohledávky, neboť pro běh lhůty pro promlčení a zánik práv má stejné účinky jako uplatnění práva u soudu. Promlčení se tzv. staví, tedy promlčecí doba přestává běžet. Pokud hrozí prekluze, tzn. zánik práva jeho neuplatněním, pak přihláška pohledávky způsobí, že k zániku tohoto práva prekluzí nedojde.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.
