English version
Zvláštní povinnosti podnikatelů při nakládání s odpady
Zákon o odpadech obsahuje kromě obecných povinností také několik povinností, které dopadají pouze na podnikatele, tedy na právnické osoby a na fyzické osoby, jež podnikají.
Je vhodné podotknout, že při nakládání s odpady může podnikatel vystupovat ve dvou pozicích. Zaprvé může být podnikatel v postavení původce odpadu a za druhé v postavení oprávněné osoby, která podniká v oblasti odpadového hospodářství. Tento článek se bude zabývat pozicí první, tedy problematikou nakládání s odpady z pohledu podnikatelů jako původců odpadů.
Zákon o odpadech zařazuje mezi původce odpadů mj. právnickou osobu či fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, při jejíž činnosti vznikají odpady a také právnickou osobu nebo fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, jež provádí úpravu odpadů či jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadů.
Přednostní využití odpadů
Jednu ze základních povinností původců odpadů představuje zajištění přednostního využití odpadu v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady. Hierarchie nakládání s odpady vypadá následovně:
- předcházení vzniku odpadů,
- příprava k opětovnému použití,
- recyklace odpadů,
- jiné využití odpadů, např. energetické využití, a
- odstranění odpadů.
Jak vyplývá z výše uvedeného, podnikatel je vždy povinen vzniku odpadů předcházet. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy a veřejností zpracovává Plán odpadového hospodářství České republiky, jehož součástí jsou mimo jiné cíle pro předcházení vzniku odpadů., tyto stanoví zejména podporu nízkoodpadové až bezodpadové technologie a náhradu materiálů s nepříznivými vlivy na lidské zdraví a životní prostředí.
Pokud odpady vznikly a nelze je připravit k opětovnému použití, musí právnická osoba či fyzická osoba oprávněná k podnikání zajistit recyklaci těchto odpadů. Na předposledním místě v hierarchii způsobů nakládání s odpady je zařazeno jejich energetické, popř. jiné využití. Až tehdy, pokud není možná žádná z předcházejících variant, by měl podnikatel přistoupit k odstranění vzniklých odpadů.
Došlo-li tedy při činnosti podnikatele ke vzniku odpadů, má takový podnikatel povinnost zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. I v rámci využívání odpadů existuje jistá posloupnost, kdy přednost má materiálové využití odpadů před využitím jiným, např. energetickým.
Tato hierarchie však nemusí být respektována vždy, původce odpadu je oprávněn se od ní odchýlit, jestliže se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné s ohledem na nejlepší celkový výsledek z hlediska ochrany životního prostředí a lidské zdraví, s ohledem na technickou proveditelnost a hospodářskou udržitelnost, či na ochranu zdrojů surovin, životního prostředí, lidského zdraví a na hospodářské a sociální dopady.
Příklad
Některé výzkumy ukazují, že v určitých situacích je pouhé prodloužení životnosti výrobku, tedy jeho opětovné použití, méně efektivní než zvýšení účinnosti recyklace. Jako příklad lze uvést pračky, kdy při jejich opětovném použití má na úsporu přírodních zdrojů stejný vliv 34% prodloužení průměrné životnosti jako 5% zvýšení efektivity recyklace.
Správné zařazení odpadů
Původce odpadu je pro účely nakládání s odpady vždy povinen správně zařadit vyprodukované odpady pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů, jež jsou uvedená v Katalogu odpadů. Pokud by nebylo možné jednoznačně odpad zařadit, zařadí jej Ministerstvo životního prostředí na návrh příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
Obecně je odpad rozdělován do dvou základních kategorií, na odpad nebezpečný a odpad ostatní.
Do kategorie nebezpečný odpad, je jej původce povinen zařadit tehdy, pokud odpad:
- vykazuje alespoň jednu z nebezpečných vlastností (výbušnost, oxidační schopnost, vysoká hořlavost, hořlavost, dráždivost, škodlivost zdraví, toxicita, karcinogenita, žíravost, infekčnost, teratogenita, mutagenita, schopnost uvolňovat vysoce toxické nebo toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami, senzibilita, ekotoxicita, schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po odstraňování),
- je uveden v Katalogu odpadů jako nebezpečný odpad (např. opady z fyzikálního a chemického zpracování nerudných nerostů, vrtné kaly a jiné vrtné odpady, odpady z impregnace dřeva, odpady ze zpracování ropy, odpady z pyrolytického zpracování uhlí, odpady z výroby, zpracování, distribuce, používání a odstraňování barev a laků, odpady z fotografického průmyslu atd.), nebo
- je smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Katalogu odpadů jako nebezpečný.
Původce odpadu je povinen zajistit, aby nebezpečné odpady byly zabaleny v souladu se zvláštními právními předpisy a označeny písemně způsobem a v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a grafickým symbolem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Dále je původce odpadu povinen zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit.
Pokud se původce domnívá, že se nejedná o nebezpečný odpad, může podat žádost o vydání osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu. Žádost se podává prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Nebezpečné vlastnosti odpadu hodnotí jedna nebo více pověřených osob na základě žádosti původce. Zjistí-li pověřená osoba nebo osoby, že odpad žádnou nebezpečnou vlastnost nemá, vydá žadateli osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu.
Shromažďování odpadů a jejich zabezpečení
Zákon o odpadech ukládá původcům odpadů povinnost shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. Primárně se má na mysli oddělené shromažďování nebezpečného odpadu od odpadů ostatních. Z ostatních odpadů lze poté vytřídit papír, sklo nebo plast. Od třídění nebo odděleného shromažďování může původce odpadů upustit, pokud to vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů není nutné a pokud s tím vyslovil souhlas místně příslušný orgán státní správy.
Původce odpadu je také povinen zabezpečit jím vyprodukovaný odpad před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem.
Příklad
Původce odpadu by měl odpad umístit do zastřešeného objektu, který lze uzamknout.
Převedení odpadů
Zákon o odpadech rozlišuje odpad, jehož původci jsou nepodnikající fyzické osoby, tedy odpad komunální, a ten, který produkují právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání. Veškerý odpad, který vzniká na území obce při nevýrobní činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání a který je uveden v Katalogu odpadů jako komunální odpad, je odpadem podobným komunálnímu odpadu.
Podle Katalogu odpadů je komunálním odpadem odpad z domácnosti a podobné živnostenské, průmyslové odpady, ale také odpady z úřadů. Z toho důvodu, že odpad pocházející z činnosti podnikatelů je odpadem podobným komunálnímu, nelze tento odpad bez dalšího odkládat do popelnic, popř. na další místa, která jsou určena obcí pro odkládání odpadu komunálního, tedy veškerého odpadu vznikajícího na území obce při činnostech fyzických osob, je-li uveden v Katalogu odpadů jako komunální odpad.
Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání mají v zásadě dvě možnosti, jak s odpadem podobným komunálnímu, který nemohou samy využít či odstranit v souladu s právními předpisy, naložit.
Zaprvé může podnikatel takový odpad převést do vlastnictví osoby, jež je oprávněná k jejich převzetí, tedy provozovateli zařízení k využití nebo odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu konkrétního druhu odpadu.
Převedení odpadu do vlastnictví této osoby lze provést buď přímo, nebo prostřednictvím k tomu zřízené právnické osoby. Splňují-li odpady požadavky stanovené pro vstupní suroviny a nejsou-li při nakládání s těmito odpady porušeny zvláštní právní předpisy, mohou být podnikatelem převedeny i osobě, která je provozovatelem zařízení, jež podle zákona o odpadech není určeno k nakládání s odpady.
Příklad
Původce odpadu uzavře se společností zajišťující odvoz a likvidaci odpadu smlouvu o odběru odpadů vznikajících při podnikatelské činnosti původce, jejímž předmětem bude odběr odpadu produkovaného původcem odpadu, jeho převedení do vlastnictví společnosti a zajištění jeho dalšího využití, příp. odstranění ze strany společnosti.
Ve smlouvě je třeba upřesnit místo, na kterém bude společnost od původce odpadu odpad přebírat, přičemž je možné stanovit, že jednotlivé odběry odpadů s upřesněním jeho množství budou na základě této smlouvy realizovány samostatnými telefonickými, emailovými či faxovými objednávkami.
Lze jen doporučit, aby ve smlouvě bylo sjednáno, že součástí ceny za odběr jednotlivých druhů odpadů, které budou zneškodňovány skládkováním, jsou i příslušné poplatky za ukládání na skládky. Úhradu sjednané ceny za odběr odpadů, dopravu, případně další služby, lze realizovat na základě faktury.
Pokud převádí původce odpadu odpad osobě oprávněné k provozování příslušného zařízení k nakládání s odpady, musí při první z řady dodávek i v případě jednorázového dodání odpadu poskytnout této oprávněné osobě několik informací v písemné podobě.
Mezi tyto informace patří název, adresa sídla a IČO (pokud bylo přiděleno) dodavatele odpadu, kód odpadu, kategorie a při dodávkách nebezpečného odpadu také údaje o jeho nebezpečných vlastnostech, a další údaje o vlastnostech odpadu, jež jsou nezbytné pro zjištění, zda je možné v příslušném zařízení s daným odpadem nakládat, včetně protokolů o zkouškách a k nim příslušné protokoly o odběru vzorků, jestliže to vyplývá ze souhlasu k provozování zařízení nebo z jeho provozního řádu.
V praxi se může stát, že osoba provozuje svou podnikatelskou činnost v budově, jejíž vlastník, který je rovněž podnikatelem, má již uzavřenou smlouvu s určitou osobou oprávněnou k převzetí odpadu, a které tedy odpad vyprodukovaný při své podnikatelské činnosti převádí do vlastnictví.
V takovém případě je pro právnickou osobu či fyzickou osobu oprávněnou k podnikání výhodné uzavřít smlouvu se samotným vlastníkem budovy, na základě které bude moci osoba, která v této budově podniká, odkládat odpad do sběrných nádob, jež patří vlastníkovi domu. Toto oprávnění může být zakotveno rovněž již v samotné nájemní smlouvě mezi podnikatelem nájemcem a podnikatelem pronajímatelem.
Uzavření smlouvy mezi nájemcem a pronajímatelem ovšem nepřipadá v úvahu, pokud by pronajímatelem byla nepodnikající fyzická osoba, jež je povinně zapojena do systému pro nakládání s odpadem zavedeného obcí.
Zákon o odpadech však dává podnikatelům ještě druhou variantu, jak s odpadem podobným komunálnímu naložit. Původce odpadu může uzavřít smlouvu s obcí, na základě které bude využívat systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zavedeného obcí.
Zákon pro tuto smlouvu vyžaduje, aby byla uzavřena v písemné formě a její povinnou náležitostí je výše sjednané ceny, kterou je osoba právnická či fyzická osoba oprávněná k podnikání povinna obci za tuto službu platit.
Podnikatel, jenž uzavřel s obcí takovou smlouvu, je povinen, pokud s odpadem nenaložil nebo se jej nezbavil jiným způsobem, který je v souladu se zákonem o odpadech, odpad podobný komunálnímu třídit a odkládat odděleně na místa, která k tomu obec určila, a to v souladu s obecně závaznou vyhláškou obce.
Problém může nastat tehdy, pokud podnikající fyzická osoba v jedné budově bydlí a zároveň zde i podniká. V takovém případě je tato osoba povinna rozlišovat, který odpad jí vzniká jako obyčejné fyzické osobě, tedy který odpad je odpadem komunálním, jenž může odkládat na místa k tomu určená, a který odpad jí vzniká jako podnikateli.
Pokud by však taková osoba měla uzavřenou smlouvu s obcí o využívání systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, mohla by komunální odpad i odpad podobný komunálnímu odkládat na místa určená obcí.
Při činnosti právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání může dojít ke vzniku i jiného odpadu než podobného komunálnímu. I přesto, že by měla tato osoba uzavřenou smlouvu s obcí, nemohla by takový odpad odkládat na určená místa, jelikož tam lze odkládat jen ten odpad, který je v Katalogu odpadů zařazen pod komunální odpad.
Z toho důvodu lze odpad, který není podobný komunálnímu a který podnikatel nemůže využít či odstranit v souladu s právními předpisy, převést pouze do vlastnictví osoby, která je dle zákona o odpadech oprávněná k jeho převzetí.
Evidence a ohlašování odpadů
Mezi povinnosti, které zákon o odpadech původcům odpadů ukládá, patří také vedení průběžné evidence o odpadech a způsobech nakládání s nimi. Původce odpadů je povinen vést evidenci za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně. Průběžná evidence musí obsahovat datum a číslo zápisu evidence a jméno a příjmení osoby, jež je za vedení evidence odpovědná. Kromě toho krajský úřad přiděluje zařízením ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování odpadů identifikační číslo zařízení, které je každý povinen používat při plnění evidenčních a ohlašovacích povinností.
Příklad
Pro vedení průběžné evidence není předepsána jednotná forma, a proto ji lze vést např. zápisy do sešitu, tabulkou v počítači či jiným vhodným způsobem. Jelikož je ale průběžná evidence podkladem pro sestavení ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady, je vhodné pro její vedení použít formulář uvedený v příloze č. 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
Další povinností původců odpadů je zaslání hlášení o roční produkci a nakládání s odpady za uplynulý kalendářní rok obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle přílohy č. 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
Pokud podnikatel produkuje nebo nakládá s více než 100 kg nebezpečných odpadů nebo s více než 100 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok, nebo v daném kalendářním roce produkuje nebo nakládá s odpady stanovenými prováděcím právním předpisem k zákonu o odpadech bez ohledu na množství těchto odpadů, je povinen zasílat pravdivé a úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi.
Toto hlášení je podnikatel povinen zasílat každoročně vždy do 15. února následujícího roku obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny.
Odpadový hospodář
Zákon o odpadech stanoví pro původce odpadu, který v posledních dvou letech nakládal s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok, povinnost zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby, tedy odpadového hospodáře. Povinnost určit odpadového hospodáře má původce odpadu i tehdy, pokud výše uvedené podmínky splňuje i jednotlivá samostatná provozovna.
Funkci odpadového hospodáře nemůže vykonávat kdokoli, může jím být pouze fyzická osoba s dokončeným vysokoškolským vzděláním, která má v posledních 10 letech minimálně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství. Má-li fyzická osoba jen střední vzdělání ukončené maturitou, může se stát odpadovým hospodářem, pouze pokud v posledních 10 letech získala minimálně 5 let praxe v oboru odpadového hospodářství.
Odpadový hospodář odpovídá původci odpadu, který jej určil svým odpadovým hospodářem, za zajištění odborného nakládání s odpady a zastupuje ho při jednání s orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství, především při výkonu jejich kontrolní činnosti.
Dojde-li k ukončení činnosti odpadového hospodáře u původce odpadu i přesto, že podmínky stanovené pro povinnost jeho ustanovení nadále trvají, je původce odpadu, tedy podnikatel, povinen nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení činnosti předchozího odpadového hospodáře, ustanovit nového.
Povinnosti výrobců a osob uvádějících výrobky na trh
Některé povinnosti uložené zákonem o odpadech se nevztahují na veškeré podnikatele, ale pouze na některé z nich.
Každá právnická osoba a fyzická osobě oprávněná k podnikání, jež vyrábí výrobky, má povinnost tyto výrobky vyrábět takovým způsobem, aby omezila vzniku nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, a to především odpadů nebezpečných.
Zvláštní povinnost je stanovena i pro právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které výrobky uvádí na trh. Tyto osoby jsou povinny uvádět informace o způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků v průvodní dokumentaci výrobku, v návodu na použití, na obalu či jiným vhodným způsobem.
Povinnost zpětného odběru
Určití podnikatelé mají dle zákona o odpadech povinnost zajistit zpětný odběr, kterým se rozumí odebrání použitých výrobků od konečných uživatelů za účelem jejich dalšího využití či odstranění.
Tato povinnost se týká právnických osob a fyzických osob oprávněných podnikání, jež uvádí na trh v České republice výrobky uvedené v zákoně o odpadech. Taková osoba musí prostřednictvím právnické osoby či fyzické osoby oprávněné k podnikání, jež prodává výše uvedené výrobky konečnému uživateli (dále jen „poslední prodejce“) zajistit, aby byl konečný uživatel o způsobu provedení zpětného odběru těchto použitých výrobků informován.
Při prodeji výrobků, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru, je jejich poslední prodejce povinen písemně informovat konečného uživatele prostřednictvím komunikace na dálku o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V opačném případě by musel tyto použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od konečného uživatele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží.
Osoba uvádějící na trh výrobky, na něž se povinnost zpětného odběru vztahuje, je povinna zajistit, aby byl zpětný odběr prováděn způsobem odpovídajícím obvyklým možnostem konečného uživatele bez jeho nadměrného zatížení.
Na požádání je provozovatel místa zpětného odběru povinen vystavit potvrzení o zpětném odběru výrobku, přičemž místa zpětného odběru musí být pro konečné uživatele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na něž se povinnost zpětného odběru vztahuje. Pokud použitý výrobek z důvodu kontaminace ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí, zákon o odpadech umožňuje těmto osobám zpětný odběr použitého výrobku odmítnout.
Osoba uvádějící na trh tyto výrobky je dále povinna zajistit využití či odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu se zákonem o odpadech a prováděcími předpisy do konce kalendářního roku následujícím po roce, v němž byly odebrány. O plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok tato osoba zpracuje zprávu, jež do 31. března následujícího roku zašle Ministerstvu životního prostředí.
Zákon o odpadech umožňuje osobě, jež na trh uvádí dané výrobky, uzavřít písemnou dohodu s obcí, na základě které bude využívat ke splnění své povinnosti systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený obcí.
Zpětný odběr musí být vždy proveden bez nároku na úplatu za tento odběr od konečného uživatele, a pokud byla uzavřena dohoda s obcí, i od obce.
Odpadem se výrobek, na něhož se vztahuje povinnost zpětného odběru, stává ve chvíli jeho předání osobě, která je oprávněná k jeho využití či odstranění.
Zákon o odpadech dále obsahuje zvláštní úpravu pro zpětný odběr pneumatik, kdy je zapotřebí aby povinná osoba zajistila minimální úroveň zpětného odběru ve výši 65 % za každý kalendářní rok.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.
