Práva a povinnosti akcionáře

Práva kvalifikovaných akcionářů

Ačkoli žádný z akcionářů společnosti nesmí být diskriminován, je zřejmé, že akcionáři s minoritním podílem mají oproti majoritním akcionářům značně ztíženy možnosti ovlivnění vnitřních věcí společnosti.

Zákon o obchodních korporacích proto nad rámec „běžných“ akcionářských práv zformuloval ještě další, nadstavbovou kategorii procesních práv akcionářů, a to tzv. práva kvalifikovaných akcionářů. Ta nenáleží všem akcionářům, nýbrž pouze takovým, kteří – ať již sami o sobě, nebo ve spojení s jinými akcionáři – naplní zákonné podmínky, které jsou blíže specifikované níže.

Účelem právní úpravy práv kvalifikovaných akcionářů je ochrana minoritních akcionářů, resp. zvýšení jejich možností podílet se na záležitostech společnosti. Práva kvalifikovaných akcionářů mají také představovat specifickou ochranu před takovým jednáním představenstva či statutárního ředitele, případně též dozorčí či správní rady společnosti, které není v souladu s péčí řádného hospodáře a nesleduje nejlepší zájmy společnosti, resp. zájmy všech jejích akcionářů bez rozdílu.

Právům kvalifikovaných akcionářů jsou věnovány § 365–370 ZOK.

Kdo je kvalifikovaným akcionářem

Určení akcionářů, kteří mohou disponovat právy kvalifikovaných akcionářů, se odvíjí od výše základního kapitálu akciové společnosti.

Zákon o obchodních korporacích v § 365 rozlišuje společnosti:

• se základním kapitálem vyšším než 100 000 000 Kč (ale zároveň nižším než 500 000 000 Kč) – pak zvláštních práv kvalifikovaných akcionářů požívají akcionář nebo akcionáři, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota nebo počet kusů dosáhne alespoň 3 % základního kapitálu;
• se základním kapitálem 100 000 000 Kč nebo nižším – tehdy se za kvalifikovaného akcionáře považuje akcionář nebo akcionáři, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota nebo počet kusů dosáhne alespoň 5 % základního kapitálu;
• se základním kapitálem 500 000 000 Kč nebo vyšším – tehdy se za kvalifikovaného akcionáře považuje akcionář nebo akcionáři, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota nebo počet kusů dosáhne alespoň 1 % základního kapitálu.

Výše základního kapitálu společnosti a souhrnná jmenovitá hodnota akcií, resp. počet kusů akcií musí být posuzovány v době, kdy je příslušné právo konkrétním akcionářem či akcionáři uplatněno. Forma ani podoba akcií není rozhodná, a to i přesto, že by společnost vydala různé akcie. Rovněž není rozhodující, zda je s akciemi spojeno hlasovací právo.

Pokud však akcionáři ze zákonem stanoveného důvodu nemohou vykonávat akcionářská práva či jim byl výkon akcionářských práv zakázán rozhodnutím příslušného orgánu, jejich akcie do součtu nelze zahrnout.

Z výše uvedeného rozdělení vyplývá, že o právech kvalifikovaných akcionářů můžeme hovořit u všech akciových společností, ať je jejich základní kapitál jakýkoli. Platí však, že se stoupajícím základním kapitálem společnosti klesá výše podílu na základním kapitálu společnosti nutná k tomu, aby mohla být práva kvalifikovaných akcionářů uplatněna.

Byť zákon úpravou práv kvalifikovaných akcionářů cílí především na minoritní akcionáře, ve vztahu k akcionářům majoritním nejsou tato práva nijak omezena. Práva kvalifikovaných akcionářů náleží všem akcionářům, splňujícím uvedené podmínky určité výše podílu na základním kapitálu, a proto těmito právy mohou disponovat též akcionáři většinoví.

Zřejmě proto zákonodárce v zákoně o obchodních korporacích upustil od užití dřívějšího označení „práva menšinových akcionářů“ a nahradil jej právě pojmem „práva kvalifikovaných akcionářů“, který svým významem majoritního akcionáře nevylučuje.

Úprava práv kvalifikovaných akcionářů je kogentní povahy a odchýlit se od ní lze jen ve smyslu rozšíření těchto práv. Zákonem stanovená práva kvalifikovaných akcionářů nemohou být omezena, a to ani stanovami společnosti. K případným ujednáním stanov zužujícím zákonnou úpravu práv kvalifikovaných akcionářů se nepřihlíží.

Takovým nepřípustným zúžením práv kvalifikovaných akcionářů by mohlo být například zvýšení hranic výše podílu na základním kapitálu nutných k uplatnění těchto zvláštních práv, což by mělo za důsledek zúžení okruhu kvalifikovaných akcionářů. Též stanovení dalších podmínek nad rámec výše podílu na základním kapitálu (například podmínku držení akcií po určitou dobu) je nepřípustné.

Naopak je však možné stanovami určit další výhody, které by kvalifikovaným akcionářům příslušely – ať již může jít o snížení zákonných hranic výše podílu na základním kapitálu, což by znamenalo rozšíření okruhu kvalifikovaných akcionářů (třeba až tak, že by kvalifikovanými byli všichni akcionáři společnosti), nebo o přiznání dalších speciálních práv, která by kvalifikovaným akcionářům náležela.

Zákon pod právy kvalifikovaných akcionářů shrnuje právo žádat o svolání valné hromady, právo na zařazení bodu jednání na pořad valné hromady a právo žádat o přezkum výkonu působnosti představenstva dozorčí radou.

Dále je mezi práva kvalifikovaných akcionářů řazeno také právo domáhat se za společnost náhrady újmy, příp. splnění povinnosti z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK proti členům představenstva nebo dozorčí rady a splnění povinnosti splacení emisního kursu proti akcionáři, který je v prodlení s jeho splácením (tj. právo podat tzv. akcionářskou žalobu). Akcionářské žalobě se budeme věnovat níže v samostatné kapitole.

Právo na svolání valné hromady

Zákon o obchodních korporacích v § 366 a násl. upravuje právo kvalifikovaného akcionáře či akcionářů žádat o svolání valné hromady, tedy „nejsilnější“ z práv, která zákon kvalifikovaným akcionářům přiznává. Na jeho základě má kvalifikovaný akcionář možnost určit celý pořad jednání valné hromady, která pak musí být svolána.

Kvalifikovaní akcionáři mohou požádat představenstvo (resp. statutárního ředitele), aby svolalo k projednání jimi navržených záležitostí valnou hromadu. V žádosti uvedou návrh usnesení k navrženým záležitostem, nebo tyto záležitosti odůvodní.

Zákon nepožaduje, aby žádost měla písemnou formu. Může být i ústní či zaslaná běžným e-mailem, nicméně vždy bude záležet na individuálním posouzení jejího obsahu. Pro případ, že by ohledně svolání či nesvolání valné hromady, naplnění jejího pořadu jednání apod. vznikl spor, lze doporučit podání žádosti písemně, v ideálním případě poštou, a to doporučeně s dodejkou.

K tomu je nutno podotknout, že akcionář nemůže žádat o svolání valné hromady k projednání jakýchkoli jím navržených záležitostí, ale pouze těch, které náleží do působnosti valné hromady podle zákona či podle stanov společnosti.

V minulosti se judikatura zabývala řešením situace, kdy se akcionář domáhal svolání valné hromady za účelem předložení zprávy o podnikatelské činnosti a o stavu jejího majetku (mimo lhůtu uvedenou v zákoně), nebo kdy jiný akcionář požadoval svolání valné hromady za účelem předložení konečné zprávy likvidátora o průběhu likvidace.

Soudy došly v obou případech k obdobnému závěru, a to že jestliže zákon ukládá předložení zpráv v určitých stanovených lhůtách či po provedení všech nezbytných úkonů, nemůže být kvalifikovaným akcionářem vynucováno předložení těchto zpráv či dokumentů mimo stanovené termíny či bez splnění stanovených podmínek.

Stejně tak není možné, aby kvalifikovaný akcionář úspěšně požádal o svolání valné hromady k projednání záležitosti, která sice do působnosti valné hromady náleží, ale v době doručení žádosti (resp. během následné lhůty, kterou zákon pro svolání valné hromady stanovuje) nejsou splněny zákonné podmínky pro projednání záležitosti.

Tedy například není možné, aby akcionář úspěšně požádal o projednání návrhu na rozhodnutí o rozdělení zisku v situaci, kdy dosud není schválena účetní závěrka za předmětné účetní období. V takovém případě představenstvo, resp. statutární ředitel nemá povinnost valnou hromadu na žádost akcionáře svolat, resp. žádost akcionáře odmítne.

Šikanózní výkon práva na svolání valné hromady

V praxi se také stává, že akcionář svého práva požádat o svolání valné hromady zneužije – zpravidla s cílem činit takto nátlak na představenstvo či ostatní akcionáře, ať již z jakéhokoliv důvodu. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany a jedná-li se o zjevně šikanózní výkon práva ze strany akcionáře, představenstvo povinnost vyhovět žádosti akcionáře nemá.

Je však obtížné konkretizovat, co v jednotlivých případech je či není zjevným zneužitím práva, a vždy do jisté míry záleží na individuálním posouzení hodnotící osoby, tedy nejprve představenstva, pak případně i soudu. Obecně však lze za takové zjevné zneužití práva požádat o svolání valné hromady označit například situaci, kdy akcionář opakovaně žádá o svolání valné hromady se stejným či velmi obdobným návrhem pořadu jednání, přičemž nenastaly žádné nové okolnosti, které by takový postup odůvodňovaly.

Jako šikanózní může být žádost hodnocena též v případě, kdy jejím obsahem je zřejmý nesmysl – v takovém případě by však představenstvo mělo brát v úvahu skutečnost, že akcionář nemusí být odborníkem v oboru, a bylo by proto vhodné mu jako laikovi nabídnout pomoc s úpravou návrhu tak, aby byl projednatelný (nicméně ze zákonné úpravy taková povinnost představenstvu nevyplývá).

Stejně tak jestliže akcionář doručí představenstvu žádost neúplnou, nesplňující zákonem předepsané náležitosti, představenstvo by mělo akcionáře o náležitostech žádosti poučit a vyzvat jej, aby žádost patřičně doplnil.

Představenstvo však nemůže svolání valné hromady odmítnout jen proto, že je zřejmé, že akcionář pro svůj návrh nezíská rozhodující většinu. I minoritní akcionář má právo předestřít valné hromadě své návrhy a eventuálně ostatní akcionáře přesvědčit tak, aby pro ně hlasovali.

Jestliže představenstvo z některého z výše uvedených důvodů vyhodnotí, že na základě podané žádosti akcionáře nemá povinnost valnou hromadu svolat, mělo by toto rozhodnutí být akcionáři sděleno a odůvodněno. Lze též doporučit, aby o jednání představenstva ve věci žádosti o svolání valné hromady a zejména jejího odmítnutí byl vyhotoven řádný zápis, který bude spolu s žádostí založen v dokumentech společnosti jako důkaz pro případný soudní spor ve věci.

Lhůty pro svolání valné hromady na žádost akcionáře

Představenstvo je povinno svolat na žádost kvalifikovaných akcionářů, splňuje-li zákonem stanovené požadavky, valnou hromadu způsobem stanoveným zákonem a stanovami tak, aby se konala nejpozději do 40 dnů ode dne, kdy byla představenstvu doručena žádost o svolání.

Lhůta pro uveřejnění a zaslání pozvánky na valnou hromadu se v tomto případě zkracuje na 15 dnů. Jde-li o společnost, jejíž akcie byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, činí lhůta určující, do kolika dnů od doručení žádosti se musí valná hromada konat, 50 dnů a lhůta pro uveřejnění a zaslání pozvánky na valnou hromadu činí 21 dnů.

Byť zákon stanovuje výše uvedené lhůty, které jsou kogentní a stanovami nemohou být určeny jinak, představenstvo by mělo valnou hromadu svolat především bez zbytečného odkladu. Jak moc jsou navržené záležitosti urgentní, by mělo vyplývat z obsahu žádosti.

Výběr konkrétního dne v rámci uvedených lhůt je na představenstvu, resp. na statutárním řediteli. Kvalifikovaný akcionář si nemůže vymínit konání valné hromady v jím určený den, nicméně k jeho přání samozřejmě může být přihlédnuto.

Jestliže představenstvo na podání žádosti nebude nijak reagovat, tedy bude v této věci nečinné, bude situaci nutno posoudit jako odmítnutí žádosti. Nebude-li představenstvem valná hromada bez zbytečného odkladu svolána, případně není-li představenstvo dlouhodobě schopno se usnášet, může valnou hromadu svolat i samotný člen představenstva.

Nemá-li společnost představenstvo vůbec zvoleno, nebo zvolené představenstvo dlouhodobě neplní své povinnosti, je oprávněna valnou hromadu svolat také dozorčí rada, vyžadují-li to zájmy společnosti (zájmem společnosti jistě je i ochrana zájmů jejích akcionářů), event. též kterýkoli člen dozorčí rady, je-li dozorčí rada ohledně svolání valné hromady nečinná.

Zákaz změny navrženého pořadu jednání představenstvem

Představenstvo není oprávněno navržený pořad valné hromady měnit. Doplnit navržený pořad valné hromady je představenstvo oprávněno pouze se souhlasem osob, které o svolání valné hromady požádaly.

Za změnu navrženého pořadu jednání valné hromady bychom mohli považovat jak vypuštění některé z navržených záležitostí, tak změnu obsahu (například změnu v návrhu usnesení) či doplnění nové záležitosti. Jak již však bylo řečeno výše, akcionáři jsou zpravidla laici, a proto není možné k žádosti přistupovat čistě formalisticky.

Tedy přezkoumá-li představenstvo žádost a dojde-li k závěru, že některé záležitosti sice do působnosti valné hromady náleží, ale některé nikoli, je představenstvo povinno svolat valnou hromadu pro projednání navržených záležitostí, které jsou projednatelné. V takovém případě nepůjde o nepřípustnou změnu navrženého pořadu jednání valné hromady.

Rovněž tak odborná literatura uvádí, že je bez dalšího přípustné doplnit navržený pořad valné hromady o procedurální body – zpravidla tedy „zahájení, kontrola usnášeníschopnosti“, „volba orgánů valné hromady“, „závěr“, event. po zahájení též „schválení jednacího a hlasovacího řádu“.

Konkrétní obsah procedurálních záležitostí záleží vždy na zvyklostech konkrétní společnosti a na obvyklém průběhu jejích valných hromad. Nejsou-li uvedené procedurální body v žádosti uvedeny, je jejich doplnění ze strany představenstva nejen možné, ale ve věci volby orgánů valné hromady přímo i nutné, protože bez zvolení funkcionářů valné hromady se tato nemůže platně konat a usnášet se.

Specifická situace nastane, sejde-li se zároveň více žádostí různých kvalifikovaných akcionářů o svolání valné hromady s různým obsahem. Ačkoli by se v takovém případě z ekonomických i administrativních důvodů nabízelo jako vhodné řešení uspořádat jedinou valnou hromadu, do které by byl spojen obsah všech doručených žádostí, takový postup není bez souhlasu všech akcionářů, kteří předmětné žádosti podali, možný. Bez jejich souhlasu by se jednalo opět o nepřípustné doplnění navrženého pořadu valné hromady.

Co se týká odvolání valné hromady svolané na žádost akcionáře či odložení jejího konání, to je rovněž možné jen za souhlasu akcionáře, který o její svolání požádal.

Postup při nečinnosti představenstva

V případě, že představenstvo valnou hromadu ve výše uvedené lhůtě nesvolá, zmocní soud k jejímu svolání kvalifikované akcionáře, kteří o to požádají, a současně je zmocní ke všem jednáním za společnost, která s valnou hromadou souvisejí. Uzná-li to soud za vhodné, může i bez návrhu zároveň určit předsedu valné hromady (soud tedy může předsedu určit jak podle návrhu akcionáře, tak i dle svého vlastního uvážení; navržená osoba však musí s výkonem funkce předsedy valné hromady souhlasit).

Pozvánka na valnou hromadu pak obsahuje výrok rozhodnutí soudu včetně údaje, který soud rozhodnutí vydal a kdy se stalo rozhodnutí vykonatelným. Samotný soud tedy valnou hromadu nesvolává, nýbrž ke svolání valné hromady zmocní kvalifikovaného akcionáře. Úkony vedoucí k samotnému svolání valné hromady – uveřejnění a zaslání pozvánky atd. – pak zajistí sám kvalifikovaný akcionář.

Co se týká uveřejnění a zaslání pozvánky na valnou hromadu, postupuje se obdobně, jako je uvedeno výše, tedy jako kdyby valnou hromadu na žádost kvalifikovaných akcionářů svolávalo představenstvo. Kvalifikovaní akcionáři jsou v takovém případě oprávněni vyžádat si výpis z evidence zaknihovaných cenných papírů pro účely valné hromady jimi svolané.

Výše uvedeného soudního řízení však nelze úspěšně využít v případě, kdy představenstvo sice svolá na žádost akcionáře valnou hromadu, nicméně ta se neuskuteční, neboť pro neúčast akcionářů není usnášeníschopná. Až v případě, nesvolalo-li by představenstvo v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů ode dne, na který byla svolána původní valná hromada, valnou hromadu náhradní, by bylo možno u soudu žádat o zmocnění ke svolání valné hromady.

Svolání valné hromady akcionářem nemůže jít k jeho tíži. Proto zákon stanoví, že náklady spojené s konáním valné hromady, k jejímuž svolání byli soudem zmocněni sami kvalifikovaní akcionáři, nese společnost. Může se jednat jak o náklady na rozeslání pozvánek či náklady na další související administrativu, pronájem jednací místnosti, ale například i občerstvení.

Za splnění této povinnosti ručí společně a nerozdílně členové představenstva. Zmocnění akcionáři mají vůči společnosti právo na náhradu nákladů soudního řízení vedoucího k jejich zmocnění a také dalších účelně vynaložených nákladů.

Z judikatury vyplývá, že je-li předmětem soudního řízení o zmocnění akcionáře ke svolání valné hromady žádost, na jejímž základě byla představenstvem valná hromada svolána sice opožděně, nicméně s pořadem jednání odpovídajícím žádosti akcionáře, soud návrh akcionáře zamítne. Akcionář však i v tomto případě má právo na úhradu nákladů soudního řízení a dalších účelně vynaložených nákladů.

Právo na zařazení bodu jednání na valnou hromadu

Kvalifikovaný akcionář může také využít dalšího ze svých zvláštních procesních práv a požádat představenstvo společnosti, resp. statutárního ředitele, o zařazení jím určené záležitosti na pořad valné hromady za předpokladu, že ke každé ze záležitostí je navrženo i usnesení, nebo je její zařazení odůvodněno.

Nebude-li v žádosti ke každé navrhované záležitosti obsažen příslušný návrh usnesení, či odůvodnění, není žádost úplná. Obdobně jako při podání neúplné žádosti o svolání valné hromady zákon pro tento případ neobsahuje závazný postup.

Představenstvo by nicméně mělo (zejména s ohledem na požadavek péče řádného hospodáře a s ohledem na zamezení případného sporu ve věci), vyzvat akcionáře k doplnění žádosti tak, aby žádost vyhověla zákonným požadavkům. Po adekvátním doplnění žádosti pak představenstvo postupuje standardním způsobem, jak je uvedeno výše.

Rozsah žádosti je v podstatě libovolný – akcionář může žádat o zařazení jedné či více záležitostí. Co se týká formy žádosti, z hlediska průkaznosti lze samozřejmě doporučit písemnou formu žádosti, ideálně zaslanou do sídla společnosti doporučenou poštou s dodejkou, nicméně zákon takový požadavek neobsahuje; lze si tedy představit i žádost ústní, žádost učiněnou prostým e-mailem apod.

Kvalifikovaný akcionář může žádost o zařazení záležitosti na pořad valné hromady podat kdykoli, tedy ať již po uveřejnění a rozeslání pozvánky, tak i kdykoli jindy (třeba i ihned po skončení předchozí valné hromady s tím, že žádá o zařazení záležitostí na příští valnou hromadu, ať již bude konána kdykoli v budoucnu).

Pokud však je žádost podána po uveřejnění a rozeslání pozvánky na valnou hromadu, je představenstvo povinno uveřejnit doplnění pořadu valné hromady způsobem stanoveným níže.

Žádost akcionáře o zařazení bodu jednání na valnou hromadu se adresuje k rukám svolavatele valné hromady, obecně tedy představenstva či statutárního ředitele. Je-li však při nečinnosti představenstva (nebo není-li představenstvo zvoleno) svolavatelem valné hromady dozorčí rada, měla by být žádost adresována k jejím rukám.

Obdobně pak ve společnosti s monistickým způsobem vnitřního uspořádání bude při nečinnosti statutárního ředitele žádost určena správní radě.

Co se týká obsahu žádosti, ten musí být představenstvem (či jiným svolavatelem) stejně jako u žádosti o svolání valné hromady posouzen zejména s ohledem na to, zda jednotlivé záležitosti spadají do působnosti valné hromady. Pro odmítnutí zařazení záležitosti na pořad valné hromady platí analogicky totéž, co pro odmítnutí žádosti o svolání valné hromady.

Zákon však nestanoví, jak postupovat v případě, nesplní-li představenstvo svou povinnost zařadit záležitosti z řádné žádosti na pořad valné hromady, stejně tak jako nestanoví pro představenstvo žádnou sankci. Kvalifikovaný akcionář se pak může domáhat projednání jím navržených záležitostí pomocí práva na svolání valné hromady s jím navrženým pořadem.

Akcionář však nemá k dispozici žádný právní nástroj, s jehož pomocí by představenstvo donutil k zařazení akcionářem navržených záležitostí na pořad již svolané valné hromady. Porušení uvedených zákonných povinností ze strany představenstva je však nutno kvalifikovat jako nedodržení zásad péče řádného hospodáře se všemi jeho důsledky.

Byla-li žádost akcionáře doručena po uveřejnění a rozeslání pozvánky na valnou hromadu, uveřejní představenstvo doplnění pořadu valné hromady nejpozději 5 kalendářních dnů přede dnem jejího konání, případně před rozhodným dnem k účasti na valné hromadě (je-li určen), a to způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady.

Doplnění pořadu jednání tedy musí být uveřejněno na internetových stránkách společnosti a současně zasláno akcionářům vlastnícím akcie na majitele nebo zaknihované akcie na adresu uvedenou v seznamu akcionářů nebo v evidenci zaknihovaných cenných papírů, příp. jej zaslat jiným způsobem určeným ve stanovách.

Z uvedené pětidenní lhůty však nelze usuzovat, že by byl akcionář touto lhůtou limitován a že by tak nemohl úspěšně žádat o zařazení jím určené záležitosti na pořad valné hromady bezprostředně před jejím konáním.

Naopak, ze zákonné lhůty 5 dnů před konáním valné hromady pro uveřejnění doplnění jejího pořadu lze vyvodit pouze skutečnost, že doručí-li kvalifikovaný akcionář žádost o doplnění pořadu valné hromady ve lhůtě kratší než 5 dnů před jejím konáním, nemá představenstvo povinnost doplnění pořadu uveřejnit; zároveň to však nedává představenstvu možnost žádost jen z důvodu „opožděnosti“ odmítnout. Představenstvo je povinno žádosti vyhovět i v případě, učiní-li ji kvalifikovaný akcionář až těsně před konáním svolané valné hromady.

Právo na přezkum jednání představenstva dozorčí radou

Kvalifikovaný akcionář může též učinit žádost, v rámci které může požádat dozorčí radu coby kontrolní orgán společnosti, aby v záležitostech uvedených v takové žádosti přezkoumala výkon působnosti představenstva.

Dozorčí rada přezkoumá výkon působnosti představenstva bez zbytečného odkladu a nejpozději do 2 měsíců ode dne doručení žádosti písemně informuje kvalifikovaného akcionáře o výsledcích provedeného přezkumu.

Zákon neuvádí pro žádost o přezkum jednání představenstva žádné další podmínky, forma žádosti i její obsah jsou tedy libovolné. Z hlediska prokazatelnosti lze doporučit písemnou formu žádosti, žádost však může být učiněna i ústně nebo například elektronicky. Žádost musí obsahovat minimálně uvedení záležitostí, v jejichž souvislosti má být výkon působnosti představenstva přezkoumán. Není však nutné, aby byl požadavek na přezkum jakkoli odůvodněn.

Jestliže však dozorčí rada požadovaný přezkum neprovede, nebo jej dokonce provést odmítne, kvalifikovaný akcionář nemá k dispozici žádný právní nástroj, jak se přezkumu domoci, a to ani u soudu. Zanedbání přezkumu nebo jeho odmítnutí však může být kvalifikováno jako zanedbání kontrolní funkce dozorčí rady se všemi důsledky takového jednání, neboť řádné plnění kontrolní funkce je hlavním obsahem činnosti dozorčí rady a členové dozorčí rady se k němu zavazují mimo jiné též ve smlouvě o výkonu funkce.

Právo požádat o jmenování znalce k přezkumu zprávy o vztazích

Obdobné právo je kvalifikovaným akcionářům přiznáno v § 85 ZOK v souvislosti s koncernovými vztahy. Každý kvalifikovaný akcionář ovládané osoby, který se domnívá, že nebyla řádně vypracována zpráva o vztazích, může navrhnout soudu, aby pro účely jejího přezkumu jmenoval znalce. Přezkum znalcem jmenovaným soudem by měl zajistit maximální nezávislost a nestrannost.

Úkolem znalce je přezkoumat smluvní, resp. finanční vztahy uvnitř koncernu, tedy mezi společností jako ovládanou osobou a osobou ovládající, event. dalšími propojenými osobami. Kvalifikovaný akcionář tak má možnost zjistit, zda společnost neuzavírá nějaké nestandardní, nevýhodné smlouvy s jinými osobami uvnitř koncernu, čímž by mohlo docházet k vyvádění prostředků ze společnosti.

Podá-li návrh na jmenování znalce více akcionářů, považuje se návrh každého dalšího akcionáře na jmenování znalce podaný ještě před jmenováním znalce soudem, za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Od okamžiku jmenování znalce již nejsou další návrhy oprávněných osob na jmenování znalce přípustné.

Toto právo lze uplatnit do 1 roku ode dne, kdy se kvalifikovaný akcionář o obsahu zprávy o vztazích dozvěděl nebo mohl dozvědět. K později uplatněnému právu se nepřihlíží.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.