Právní úprava ochrany spotřebitele



• Evropská a světová právní úprava
• Současná česká právní úprava

Ochranou spotřebitele se právní řády v té či oné formě a intenzitě zabývají již dlouho. Její těžiště bývá umístěno v soukromoprávní oblasti, jež bývá doplněna regulací veřejnoprávní, respektive trestněprávní.

Nabízí se otázka, proč existuje tato dichotomie úpravy ochrany spotřebitele. Výše byly již zmíněny rozdíly ochrany soukromoprávní a veřejnoprávní. Ochrana spotřebitele je právní oblast velice specifická. Její základní vlastností kromě již zmiňované neodbornosti spotřebitelů je i individuálně zanedbatelný význam jednotlivých případů porušení práva. Jedná se totiž z objektivního hlediska většinou o bagatelní jednotlivé případy, pro něž je zbytečné podstupovat náročný a zdlouhavý soukromoprávní proces. Z těchto důvodů existuje právě ochrana veřejnoprávní, jež má za cíl postihovat i tyto drobné případy, které by jinak, za existence výlučně soukromoprávní ochrany, zůstaly bez potrestání. Kromě toho je zde nutno zmínit i výše zdůrazňovanou nutnost předběžné ochrany, jež je charakteristická právě pro právo veřejné.

Evropská a světová právní úprava

Problematiku ochrany spotřebitele řeší v celosvětovém měřítku rezoluce Valného shromáždění OSN č. 39/248 z 9. dubna 1985, o ochraně spotřebitele.

Evropská unie klade na ochranu spotřebitele zvláštní důraz. Článek 153 (dříve čl. 129a) Římské smlouvy formuluje obecné principy této ochrany na evropské úrovni, jež má směřovat ke sbližování právních předpisů všech členských států, doplňování a podporování politiky jednotlivých členských zemí EU v této oblasti. Konkretizace postupu v těchto činnostech je ponechána v kompetenci Radě EU.

Dne 14. dubna 1975 schválila Rada EHS Předběžný program politiky na ochranu a k informování spotřebitelů obsahující pět základních práv spotřebitelů:

a) právo na ochranu zdraví a bezpečnosti spotřebitele;

b) právo na ochranu hospodářských zájmů spotřebitele;

c) právo na náhradu škody;

d) právo na informace;

e) právo na zastoupení (právo být slyšen).

Následně vydala Rada řadu směrnic provádějících čl. 153, resp. čl. 129a Římské smlouvy a konkretizujících nastíněný obecný program. Mezi nejvýznamnější patří:

• č. 75/106/EHS, o objemovém plnění spotřebitelského balení některých tekutin;
• č. 76/211/EHS, o hmotnostním nebo objemovém plnění spotřebitelského balení některých výrobků
• č. 76/768/EHS, o kosmetických výrobcích;
• č. 79/112/EHS, o označování a nabízení potravin určených k prodeji konečnému spotřebiteli a související reklamě;
• č. 80/232/EHS, o jmenovitém množství a jmenovitém objemu povoleném pro některé výrobky ve spotřebitelském balení;
• č. 84/450/EHS, o klamavé a srovnávací reklamě (ve znění č. 97/55/EHS);
• č. 85/374/EHS, o odpovědnosti za vady výrobků;
• č. 85/577/EHS, o ochraně spotřebitele při smlouvách sjednávaných mimo obchodní provozovnu;
• č. 86/653/EHS, o samostatných obchodních zástupcích;
• č. 87/102/EHS, o spotřebitelských úvěrech;
• č. 87/357/EHS, o zaměnitelných výrobcích ohrožujících zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů;
• č. 88/378/EHS, o bezpečnosti hraček;
• č. 90/314/EHS, o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy;
• č. 90/322/EHS, o nepoctivých či nerovnoprávných doložkách ve smlouvách uzavíraných s dodavateli zboží a poskytovateli služeb;
• č. 90/482/EHS, o odpovědnosti poskytovatelů služeb;
• č. 92/59/EHS, o všeobecné bezpečnosti výrobků;
• č. 92/75/EHS, o označování spotřeby energie na štítcích domácích spotřebičů;
• č. 93/13/EHS, o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách;
• č. 94/47/ES, o ochraně zákazníků s ohledem na některá hlediska smluv o nabytí práva k dočasnému užívání nemovitostí (time-sharing);
• č. 94/62/ES, o obalech a obalovém odpadu;
• č. 96/74/ES, o textilních názvech;
• č. 97/7/ES, o ochraně spotřebitelů při smlouvách sjednávaných na dálku;
• č. 98/6/ES, o označování cen;
• č. 98/27/ES, o předběžných opatřeních na ochranu zájmů spotřebitelů;
• č. 1999/44/ES, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží;
• č. 2000/31/ES, o elektronickém obchodu;
• č. 2001/95/ES, o obecné bezpečnosti výrobků.

Česká republika se od 1. května 2004 stává členem Evropské unie. Převzala tak závazek souladu svého právního řádu s právními předpisy EU. Přitom jednou ze zvláště zdůrazněných oblastí sbližování legislativy je právě ochrana spotřebitele. V současné době lze s jistými výhradami říci, že náš právní řád je slučitelný s předpisy Evropské unie v oblasti ochrany spotřebitele. Přesto došlo v řadě případů k nepřesné či neúplné implementaci evropských směrnic, jejichž následkem je naše právní úprava buď nedostatečná, anebo dokonce vnitřně rozporná a tudíž problematicky aplikovatelná.

Současná česká právní úprava

Stejně jako v jiných zemích, i v České republice je ochrana spotřebitele zajištěna všemi způsoby právní ochrany, jak bylo již výše uvedeno. Její základ nalezneme v občanském zákoníku, tedy předpisu soukromoprávním; soukromoprávní úprava je doplněna mimo jiné zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění, či zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

Trestněprávní ochrana je obsažena v trestním zákoně, který na ochranu spotřebitele pomýšlí v několika skutkových podstatách, zvláště pak v ustanovení § 121. Veřejnoprávní ochrana spotřebitele je zakotvena v řadě právních předpisů, mezi nimiž zaujímá významnou pozici zákon Federálního shromáždění ČSFR č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, přijatý dne 16.12.1992, který nabyl účinnosti dne 31.12.1992. Tento zákon, jenž má za sebou již patnáct přímých novelizací, je pozoruhodný svým charakterem. Jeho záměrem bylo vytvořit jakousi „komplexní veřejnoprávní úpravu” této problematiky.

Existuje však množství dalších předpisů, které se více či méně veřejnoprávní ochrany spotřebitele dotýkají.

Dalšími českými právními předpisy dotýkajícími se ochrany spotřebitele jsou zejména:

• zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, v platném znění;
• zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění;
• zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, v platném znění;
• zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, v platném znění;
• zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění;
• zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění;
• zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, v platném znění;
• zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, v platném znění;
• zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, v platném znění.

zpět na začátek

Převzato z portálu Spotrebitel.cz, autor článku Mgr. Tomáš Pelikán