Právo ochrany spotřebitele

Soukromoprávní ochrana spotřebitele

Soukromoprávní oblast ochrany spotřebitele spočívá především v úpravě spotřebitelských smluv, jejíž legislativní základ je v právním řádu České republiky obsažen v občanském zákoníku, a to v ustanovení § 1810 a následujících.

Spotřebitelské smlouvy

Tzv. spotřebitelské smlouvy jako smlouvy, jejichž jednou stranou je spotřebitel a druhou podnikatel, nejsou zvláštním typem smluv. Ustanovení týkající se spotřebitelských smluv mají povahu zvláštních ustanovení vůči těm částem občanského zákoníku, které upravují jednotlivé smluvní typy.

Přijetím občanského zákoníku a jeho postupnými novelizaci veřejnoprávního zákona o ochraně spotřebitele souladně s vývojem této úpravy na úrovni Evropské Unie, dochází v českém právním řádu ke sjednocení základních pojmů práva na ochranu spotřebitele, byť jsou jejich definice nadále obsaženy v různých právních předpisech. Pojem spotřebitel je tak definován jak občanským zákoníkem, tak zákonem o ochraně spotřebitele, který vedle definice spotřebitele obsahuje také definice pojmů prodávající podnikatel, výrobce podnikatel, dodavatel, služby atp.

Byť si definice nejsou úplně vzdálené, je mezi nimi nadále formulační rozdíl. Pro srovnání předkládáme obě definice upravené občanským zákoníkem a zákonem o ochraně spotřebitele:

Forma spotřebitelské smlouvy může být ústní i písemná. Výjimku budou tvořit pouze případy, kdy pro určitý typ smlouvy je vyžadována určitá forma, ať již zákonem nebo dohodou stran.

Nepřípustná smluvní ujednání

Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

Občanský zákoník vždy považuje za zneužívající smluvní ujednání, která:

• vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy,
• spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho (podnikatelově) vůli,
• umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře nebo nesplní závazek, aniž má spotřebitel právo na přiměřenou náhradu, pokud smlouvu neuzavře nebo závazek nesplní podnikatel,
• zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,
• umožňují, aby si podnikatel v případě, že ze své vůle ukončí závazek, ponechal peněžitá plnění uhrazená za plnění, které dosud neposkytl,
• zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy,
• dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran,
• umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit,
• automaticky prodlužují závazek, je-li konec lhůty pro odmítnutí prodloužení nepřiměřeně vzdálen dni, kdy má k prodloužení dojít,
• umožňují podnikateli určovat, zda je zboží nebo služba v souladu se smlouvou, nebo mu svěřují výlučné právo vykládat kterékoli smluvní ujednání,
• omezují povinnosti podnikatele, k nimž ho zavázali jeho zástupci, nebo je podmiňují dodržením zvláštní náležitosti,
• ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci,
• vylučují nebo omezují právo spotřebitele podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek, omezují důkazní prostředky, které má spotřebitel k dispozici, nebo ukládají spotřebiteli povinnost prokázat skutečnosti, které by podle zákona měl prokázat podnikatel,
• zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen,
• zavazují spotřebitele splnit povinnost vůči podnikateli, i když podnikatel povinnost vůči spotřebiteli nesplní, nebo
• umožňují podnikateli postoupit smlouvu, může-li to vést ke zhoršení postavení spotřebitele.

Občanský zákoník vedle výše uvedeného výčtu zneužívajících jednání stanovuje pro některá jednání domněnku jejich zneužívajícího charakteru. Jedná se o ujednání, která

• zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby,
• odkládají určení ceny až na dobu plnění, nebo
• vylučují nebo omezují právo spotřebitele vůči podnikateli v případě nesplnění povinnosti ze strany podnikatele, včetně možnosti započtení pohledávky spotřebitele proti pohledávce podnikatele.

Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou v žádném případě platně odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. To znamená, že ve prospěch spotřebitele a v neprospěch podnikatele se smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit mohou, pokud je ovšem dané zákonné ustanovené dispozitivní povahy.

Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Obsahuje-li smlouva ujednání odchylující se od ustanovení zákona určených k ochraně spotřebitele, nepřihlíží se k nim.

Je-li ve smlouvě použita formulace připouštějící různý výklad, vyloží se obsah smlouvy způsobem nejpříznivějším pro spotřebitele. Jde o zvláštní výhody přiznávané jen spotřebiteli; nemohou se jich tedy dovolávat ty osoby, které mají podle vnitrostátních předpisů oprávněný zájem na ochraně spotřebitelů (sdružení spotřebitelů a jiné právnické osoby založené za účelem ochrany spotřebitele).

Obsahuje-li smlouva ujednání odchylující se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele, nepřihlíží se k nim. To znamená, že taková odchylka je právně bezvýznamná, pro smluvní vztah neexistující a nevyplývají z ní žádná práva a žádné povinnosti. Platnost ostatních ustanovení smlouvy tímto však zůstává nedotčena. To platí i v případě, že nedojde ke zvláštnímu ujednání, ale spotřebitel se jednostranně vzdá svého subjektivního práva přiznaného mu ustanoveními občanského zákoníku.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.