Přestupky v podnikání a jiné správní delikty

Přestupkové řízení

Přestupky právnických osob a podnikajících fyzických osob jsou projednávány v řízení podle zákona č. 250/2016 o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a subsidiárně podle č. 500/2004 Sb., správního řádu. Obecná úprava správního řízení má subsidiární platnost ve vztahu k těm ustanovením zvláštních zákonů, která obsahují některé procesní odchylky – například v určení místní příslušnosti, či v zahájení řízení.

Přestupky se projednávají v řízení o přestupcích. Jedná se o zvláštní druh správního řízení a jeho úprava je obsažena subsidiárně ve správním řádu, tedy obecné úpravy obsažené ve správním řádu se použije ve chvíli, kdy není v přestupkovém nebo jiném zákoně úprava řízení odlišná. Speciální právní úprava obsažená ve zvláštních zákonech má přednost před úpravou obsaženou ve správním řádu, nelze však vyloučit užití správního řádu zcela bez dalšího (a to i když tak zvláštní zákon nestanoví) a je třeba pokaždé zkoumat, zda se některá ustanovení správního řádu při řízení nepoužijí.

Přestupkové řízení je vždy zahájeno z moci úřední, kdy správní orgán musí zahájit řízení o každém přestupku, který zjistí. Správní orgán je povinen od ostatních přijímat podněty, aby zahájil řízení z moci úřední.

Subjekty přestupkového řízení jsou účastníci řízení a správní orgány.

Příslušnost

Příslušností je určen orgán, který je povinen a oprávněn ve věci rozhodnout. Příslušnost se určuje věcná, místní, funkční.

Věcná příslušnost správního orgánu, který je povinen projednat přestupek, je svěřena orgánu, v jehož oboru působnosti byl přestupek spáchán. Konkrétní orgán je pak vždy stanoven zákonem.

K projednání přestupku jsou příslušné:

• obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo zvláštní orgán obce (Komise pro projednání přestupků zřízena starostou obce),
• jiné správní orgány na základě zvláštního zákona.

Orgány Policie České republiky vystupují jako správní orgány příslušné k provedení nezkráceného správního řízení dle zvláštních zákonů, zejména se jedná o zákon o zbraních a zákon o pobytu cizinců na území České republiky.

Místní příslušnost úřadu příslušného k vedení řízení o přestupku je určena místem, kde byl přestupek spáchán. V případě, že příslušný orgán nelze určit dle prvního pravidla, je místně příslušný správní úřad podle sídla osoby, místa výkonu její činnosti nebo umístění nemovitého majetku právnické osoby či podnikající fyzické osoby. Pokud ani za použití pomocných kritérií není možné určit místní příslušnost správního orgánu, je příslušný ten správní úřad, v jehož obvodu vyšel přestupek najevo.

Funkční příslušnost určuje, který orgán v rámci hierarchie správních úřadů bude příslušný k řízení o přestupku.

Účastníci řízení

Účastníkem přestupkového řízení může být pouze osoba, o níž tak přestupkový zákon stanoví:

• Obviněný. Tím se podezřelý ze spáchání přestupku stává, jakmile je učiněn vůči němu první procesní úkon. Platí zde princip presumpce neviny, takže se až do vydání pravomocného rozhodnutí o spáchání přestupku hledí na obviněného jako na nevinného.
• Poškozený. Tedy fyzická či právnická osoba, které byla přestupkem způsobena majetková škoda, pokud uplatnila nárok na její náhradu. Účastník se může přestupkového řízení účastnit jen v části, kdy se projednává náhrada škody nebo nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Poškozený se tedy i může odvolat jen ve věci náhrady škody, resp. vydání bezdůvodného obohacení.
• Vlastník věci, která může být zabrána, nebo byla zabrána. Tyto osoby potřebují účinně hájit svá práva, protože hrozí, že jim nastane majetková újma v podobě zabrání věci. Vlastník zabrané věci může v rámci svého procesního postavení uplatňovat svá práva jen v té části řízení, která se týká zabrání věci nebo náhradní hodnoty a v tomto rozsahu i uplatnit právo na odvolání.

Lhůta pro vydání rozhodnutí

Přestupkový zákon ukládá správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí bezodkladně, nejpozději však do 60 dnů ode dne zahájení řízení.

Navíc je nutné podotknout, že se jedná pouze o lhůtu obecnou. Zvláštní zákony mohou lhůtu upravit odlišně. Taková lhůta má jako speciální přednost před obecnou.

Průběh řízení

Vlastnímu projednání přestupku nepředchází žádné zvláštní procesní stádium, kdy by správní orgán zjišťoval, zda jsou zde důvody pro zahájení řízení. Nicméně ve fázi před zahájením řízení je každý povinen podat vysvětlení a dostavit se k prověření oznámení o přestupku. Dále se může správní orgán obracet na ostatní státní orgány a orgány policie se žádostí o provedení potřebných úkonů. A také mají orgány povinnost oznámit příslušným orgánům přestupky, o nichž se dozví, pokud samy nejsou příslušné k jejich projednání.

K zahájení řízení dochází z úřední povinnosti, dle zásady oficiality. Tedy správní orgán zahajuje řízení, určuje jeho předmět a provádí procesní úkony z úřední moci. Dále se uplatňuje zásada legality, kdy správní orgán musí stíhat všechny přestupky, o nichž se dozví.

Správní orgán může nařídit ústní jednání, nebo ho nařídí na požádání obviněného či poškozeného, pokud je to nezbytné k uplatnění jejich práv.

Účelem přestupkového řízení je zjistit, zda se skutek, který je předmětem řízení, stal, zda je přestupkem a kdo je jeho pachatelem. Přitom se chrání práva a svobody jednotlivce a veřejný zájem. Je zejména třeba úplně přesně zjistit a dokázat vinu obviněného a všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Obviněný není povinen dokazovat skutečnosti svědčící v jeho prospěch, není povinen vypovídat a nesmí být k výpovědi ani doznání donucován.

Přezkoumávání rozhodnutí

V rámci přestupkového řízení lze ukládat pachatelům jistě citelné správní tresty, proto je zákonem stanovena možnost přezkoumat takové rozhodnutí. Celý proces směřuje k zajištění větší správnosti a spravedlnosti rozhodnutí o přestupku. Jako opravný prostředek zná přestupkový zákon odvolání. Mimořádným opravným prostředkem je pak zrušení rozhodnutí o přestupku orgánem, který je vydal, zjistí-li, že osoba již byla za týž skutek soudem pravomocně odsouzena nebo obžaloby zproštěna. Důvodem je zamezit dvojímu postihu za stejný skutek.

Odvolání

Proti každému rozhodnutí v přestupkovém řízení se lze odvolat, kromě rozhodnutí o uložení pokuty  příkazem na místě a v některých případech zastavení přestupkového řízení. V odvolacím řízení nemůže správní orgán změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku.

Odpor

Odpor je opravným prostředkem sui generis a míří proti nepravomocnému rozhodnutí správního orgánu v přestupkovém řízení. Jeho užití je však omezené a lze ho uplatnit pouze proti rozhodnutí vydanému v příkazním řízení. Podáním odporu se příkaz ruší.

Zkrácené řízení

Účelem zkráceného řízení je bez předchozího formálního řízení rozhodnout o jednoduchých, méně závažných přestupcích. Takovým zkráceným řízením je příkazní řízení.

Příkaz na místě

Podstatou příkazu na místě je rozhodnutí o uložení pokuty ihned po spolehlivém zjištění přestupku, její zaplacení pachatelem buď přímo na místě, nebo ve lhůtě stanovené v příkazu. Podpisem příkazového bloku obviněným se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, vzniká  překážka věci rozhodnuté a věc tedy již nemůže být projednána v rámci přestupkového řízení, a pokud projednávání bylo zahájeno před zaplacením pokuty podle blokového příkazu, pak musí správní orgán řízení zastavit či věc odložit. Proti příkazu na místě není možné podat odpor.

Příkaz na místě může být uložen, pokud přestupek je spolehlivě zjištěn, nestačí k jeho vyřešení pouze domluva a obviněný je ochoten pokutu zaplatit a zároveň se nejedná o přestupek, který lze projednat jen na návrh.

Příkazem na místě může být uložena pouze pokuta do výše 10 000 Kč. Správní orgán zároveň s vydáním příkazu na místě nemůže rozhodnout o ochranných opatřeních, o náhradě nákladů řízení, ani o nároku na náhradu škody.

Výkon rozhodnutí

Výkon rozhodnutí probíhá prostřednictvím exekuce. Jedná se o postup, kdy ten, jemuž byla exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění (tedy „povinný“), v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní. Průběh řízení není upraven v přestupkovém zákoně, ale uplatní se obecná úprava exekuce ve správním řádu.

Exekučním titulem, na jehož základě dochází k exekuci, je:

• vykonatelné rozhodnutí správního orgánu v právní moci, nebo
• vykonatelný smír.

Rozhodnutím o přestupku mohou být pachateli uloženy:

• správní trest, resp. ochranná opatření,
• jiné povinnosti jako je nahrazení způsobené škody poškozenému a uhrazení nákladů přestupkového řízení.

Správní tresty v přestupkovém řízení mají podobný charakter jako tresty ukládané v trestním řízení. Proto pro jejich ukládání i výkon platí podobné zásady. Vykonatelné rozhodnutí má být vykonáno ihned, aby výkon správního trestu – pokud možno nepřerušený následoval co nejrychleji po spáchání činu. Výkon zajišťují z úřední moci orgány, které mají ze zákona povinnost je provést. Případně může výkon rozhodnutí na požádání zajistit soud nebo soudní exekutor.

• Napomenutí nevyžaduje výkon, protože samotným uložením se sankce realizuje.
• Pokuta za přestupek se řídí ustanoveními daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.). Tedy exekučním příkazem na přikázání pohledávky, na srážku ze mzdy, na prodej movitých věcí, na prodej nemovitostí.
• V případě propadnutí věci nebo zabrání náhradní hodnoty přechází právní mocí rozhodnutí vlastnické právo na stát.
• Výkon sankce zákaz činnosti se realizuje hned poté, co nabude rozhodnutí právní moci. Orgán, který sankci uložil, kontroluje, zda pachatel zakázanou činnost nevykonává. Pokud by odsouzený pokračoval ve vykonávání zakázané činnosti, jednalo by se o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Výkon sankce končí uplynutím doby, na kterou byl zákaz činnosti uložen, netřeba o tomto uplynutí doby vydávat další rozhodnutí.
• Výkon omezujícího opatření začíná právní mocí rozhodnutí, kterým bylo toto ochranné opatření uloženo. Kontrolu jeho dodržování provádí orgán, který jej uložil v prvním stupni.
• Zveřejnění rozhodnutí o přestupku vyvěšením na úřední desce správního orgánu provede na vlastní náklady správní orgán, který rozhodnutí vydal v prvním stupni, zatímco zveřejnění rozhodnutí o přestupku ve veřejném sdělovacím prostředku učiní správní orgán na náklady pachatele.

Informační systém evidence přestupků

Stanoví-li tak přestupkový zákon, pravomocná rozhodnutí o přestupku a pravomocná rozhodnutí o účasti na amnestii se zapisují do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů.

Kromě evidence přestupků však existují některé dílčí evidence přestupků dle jiných právních předpisů, a to například registr řidičů vedený Ministerstvem dopravy České republiky, který obsahuje kromě jiných skutečností i údaje o dopravních přestupcích, anebo evidence přestupků na úseku zbraní a střeliva projednaných v blokovém řízení vedená Policií České republiky.

V evidenci přestupků se například evidují pravomocná rozhodnutí o přestupcích:

• na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 zákona o přestupcích,
• na úseku zemědělství a myslivosti podle § 35 odst. 1, písm. c) a f) zákona o přestupcích,
• na úseku obrany České republiky podle § 43 zákona o přestupcích,
• proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 zákona o přestupcích,
• proti občanskému soužití podle § 49 zákona o přestupcích,
• a rozhodnutí o přestupcích proti majetku podle § 50 zákona o přestupcích.

Hlavní význam evidence přestupků spočívá v tom, že bude možné například v trestním řízení dobře dohledat, zda byla stíhaná osoba již za určitý přestupek správně-právně trestána.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce