Daňové přiznání

Daňové přiznání je poplatník povinen podat k místně příslušnému správci daně, tedy finančnímu úřadu podle místa, kde má poplatník trvalé bydliště. Obecná ustanovení týkající se podávání daňového přiznání se řídí daňovým řádem.

V případě zisku z prodeje nemovitosti je důležité vyplnit přílohu 2 daňového přiznání. Právě v ní poplatník uvádí cenu, za niž vlastnické právo k nemovitosti převedl na nabyvatele a rovněž výdaje, které v souvislosti s převodem vynaložil. Vedle pořizovací ceny nemovitosti jde například o náklady na inzerci nemovitosti, odměnu za zprostředkování prodeje a související právní servis, přípravu nemovitosti k prodeji (úklid, vyklizení) či náklady na provedení úprav vedoucích ke zhodnocení nemovitosti.

Daňové povinnosti se poplatník nevyhne ani v případě prodeje nemovitosti, kterou získal bezúplatně. Lze si představit dvě základní a poměrně běžné situace, a to zdědění nemovitosti a nabytí nemovitosti darováním. V prvním případě se jako pořizovací cena uvádí hodnota nemovitosti uvedená v rozhodnutí o dědictví, v případě darování pak poplatníkovi nezbyde, než nechat zpracovat znalecký posudek (ke dni nabytí nemovitosti novým vlastníkem).

Daňové přiznání je zapotřebí podat ve lhůtě 3 měsíců od uplynutí zdaňovacího období, tedy v případě fyzických osob do 31. března příslušného kalendářního roku. Uvedený termín platí v případě podání daňového přiznání v papírové podobě. V případě podání daňového přiznání v elektronické podobě činí lhůta 4 měsíce (připadá na 30. dubna) a pokud poplatník využije služeb daňového poradce, prodlužuje se lhůta na 6 měsíců. Pokud by poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo svátek, prodlužuje se lhůta do následujícího pracovního dne.

Daň z nemovitosti

Nabytí či naopak převod vlastnictví k nemovitosti má dopad i na daň z nemovitých věcí upravenou zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí.

Předmětem daně je jednak daň z pozemků, jednak daň ze staveb a jednotek. Poplatníkem této daně je, jak rozdělení napovídá, vlastník pozemku, resp. stavby a/nebo jednotky evidovaný v katastru nemovitostí. Poplatníka se povinnost podat daňové přiznání k dani z nemovitých věcí týká v případě, že:

• v předchozím roce nabyl nemovitost, bez ohledu na to, zda se tak stalo úplatně či bezúplatně;
• nemovitost poplatníka byla dotčena významnou změnou, která má vliv na vyměření daně (například přístavba, změna způsobu užívání nebo výměry);
• poplatník se stal spoluvlastníkem nemovitosti;
• poplatník převedl část svého podílu na nemovitosti, avšak nadále zůstal spoluvlastníkem nemovitosti.

Daňové přiznání se podává do 31. ledna roku následujícího po roce, v němž došlo ke změně, která má vliv na stanovení daně. Daň z nemovitých věcí se stanoví na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň stanovována. Příslušnost finančního úřadu se řídí adresou nemovitosti, nikoliv místem pobytu poplatníka. Pokud poplatník vlastní více nemovitostí, podává přiznání k dani ke každému příslušnému finančnímu úřadu.

Pokud je přiznání k dani z nemovitosti podáváno za nemovitost ve společném jmění, postačí, podá-li je jeden z manželů. Ten se pro účely daňového řízení stává společným zástupcem obou manželů, s nímž finanční úřad komunikuje. Druhý z manželů se stává ručitelem a finanční úřad jej může vyzvat k úhradě daně, pokud manžel, který daňové přiznání podal, vyměřenou daň neuhradí. Vyměřená daň z nemovitosti je splatná do 31. května, nepřesáhne-li její výše částku 5 000 Kč. Pokud je vyměřena vyšší částka, je splatná ve dvou stejných splátkách – první do 31. května a druhá do 30. listopadu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce