Při podnikání z domova si mohou živnostníci odečíst část nákladů na provoz domácnosti



Řada živnostníků podniká z domova. Především pokud provádějí na zakázku některé administrativní práce na počítači. Ale týká se to také dalších profesí jako jsou designéři, architekti, také třeba krejčové nebo programátoři na volné noze.

Ti všichni si nemusí pronajímat nebytové prostory ani samostatné kanceláře. Jenže práce z domova má i svoje stinné stránky. Živnostníci si totiž všímají, že jim začíná narůstat inkaso. V zimě se topí celý den, roste i spotřeba vody a elektřiny pro provoz výpočetní techniky, případně dalších přístrojů.

Řada živnostníků si přitom tyto náklady nedává do účetnictví, protože se obává, že by je finanční úřady vyřadily jako neuznatelné. Odrazují je od toho dokonce i někteří daňoví poradci. Ve skutečnosti je opak pravdou. „Tyto náklady na domácnost lze z části zahrnout do výdajů podnikatele.  A to  poměrnou částí odpovídající prostoru, určenému pro podnikání,“ vysvětluje Petra Petlachová, mluvčí Generálního finančního ředitelství, pod které spadají finanční úřady.

Část inkasa lze odečíst z výdajů

Uznatelnost těchto nákladů potvrzují také profesní organizace účetních. „Daňově lze uplatnit takové výdaje, které souvisí s podnikáním a které slouží k dosažení zajištění a udržení příjmu.  Podnikám-li z domova, je zřejmé, že se bez elektřiny, vody a vytápění neobejdu. Jejich výše potom musí být při případné daňové kontrole obhájena před správcem daně,“ konstatuje Alice Šrámková, členka Výboru Komory certifikovaných účetních.

Aby bylo možné výdaje lépe obhájit, je podle účetních dobré připravit si potřebné podklady. „Z hlediska účetního pohledu by bylo vhodné a doporučující zpracovat si směrnici,“ konstatuje Alice Šrámková.  Směrnice je interní dokument, který stanoví formální pravidla pro některé operace či postupy uvnitř firmy. V případě kontroly je mnohem snazší, pokud se firma může odvolat na existující dokument, než pokud pouze sdělí: „My to tak děláme“.

Obecné pravidlo či vzorec, v jakém poměru zahrnovat část z celkových nákladů na provoz domácnosti do výdajů na podnikání, neexistuje. „Záleží na konkrétní situaci a druhu podnikání, vytápění nebo elektřina by mohly být například rozpočítány podle podlahové plochy určené k bydlení a určené k podnikání. Jiný model výpočtu bude muset být použit v případě, kdy v bytě nebo domě taková samostatná místnost není a grafik pracuje v kuchyni nebo obývacím pokoji,“ vysvětluje Alice Šrámková. 

Například náklady na telefon související s podnikáním lze vyčíslit podle výpisu hovorů za dané období.  „Důležité je, aby podíl na těchto výdajích, který si podnikatel uplatňuje ve výdajích na dosažení příjmů, byl v ´rozumné´ výši, odpovídající skutečnosti,“ doporučuje Alice Šrámková. 

V některých případech se může daňově uplatňovaný podíl na výdajích lišit. Například při spotřebě vody, kkterá v letních měsících zahrnuje i zavlažování zahrady, nebude poměr vydávaný na podnikání stejný jako v zimě.

Nejlepší je domluva s finančním úřadem

Jak mají podnikatelé postupovat, pokud chtějí mít jistotu, že jim finanční úřad jimi zvolenou část výdajů na domácnost uzná? „Jedná se o individuální posouzení. Lze doporučit komunikaci s příslušným správcem daně,“ zdůrazňuje Petra Petlachová.

Také účetní připouštějí, že ve vztahu k jednání s finančními úřady jde spíše problematičtější oblast vzhledem k tomu, že velmi úzce hraničí s osobní spotřebou. „Proto bych se klonila u ´domácích´´ povolání k paušálům, vzhledem k jejich nastavení budou zpravidla výhodnější, a při srovnatelné výši výdajů je pak výhodou snadnost při dokazování paušálu,“ radí Alice Šrámková. 

Ovšem připouští, že právě paušály nemusí být pro mnohé podnikatele výhodné z jiných důvodů. „Pozor ale na to, že při využití paušálu nelze uplatnit daňový bonus na děti. Pak, pokud není druhý rodič, může být tento druh výdaje zajímavý,“ uzavírá Alice Šrámková. 

Dalibor Dostál