English version
V současné době je členem WTO 164 zemí. Bližší informace lze získat na internetové stránce WTO. Nejnovějšími členy WTO jsou Afghánistán a Libérie, oba státy vstoupily do organizace v červnu 2016. V prosinci 2017 požádal o členství Jižní Súdán, čímž byl rozšířen počet kandidátů na 22. Největší ekonomikou mimo WTO je Írán. Z evropských zemí mimo WTO aktivně usilují o vstup do organizace pouze Bělorusko, Srbsko, Andorra a Bosna a Hercegovina.
Postup při přijímání nových členů
Proces přijetí nového člena je zahájen podáním písemné přihlášky kandidátské země, jejím schválením Generální radou WTO a vytvořením Pracovní skupiny, která posuzuje žádost o přijetí. V rámci Pracovní skupiny jsou zahájena konkrétní jednání o obchodní politice příslušné země a o její slučitelnosti s pravidly Světové obchodní organizace. Činnosti Pracovní skupiny se mohou zúčastnit všechny členské státy WTO, v praxi však do jednání vstupují především ty země, které mají na obchodních vztazích s kandidátskou zemí rozhodující zájem.
Základem pro jednání Pracovní skupiny je souhrnný dokument, tzv. Memorandum o zahraničně obchodních vztazích, ve kterém jsou obsaženy podrobné informace o jednotlivých oblastech obchodní politiky a o právním režimu přistupujícího státu. Jednání jsou vedena velmi detailně v písemné i ústní formě a zahrnují všechny základní aspekty hodnocení ekonomiky, především problematiku obchodu průmyslovými výrobky a zemědělskými produkty.
Ve většině případů je projednáván také obchod službami, otázky transparentnosti, obchodních práv, státního obchodování, subvencí, investičních opatření i obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví, apod.
Paralelně s mnohostrannými jednáními v Pracovní skupině probíhají na bilaterální úrovni mezi zainteresovanými členy a kandidátským státem jednání o obsahu listin celních závazků ve zboží a specifických závazků ve službách. Právě v průběhu těchto jednání, zejména v průběhu dvoustranných konzultací, se otevírá významný prostor pro českou podnikatelskou sféru k prosazení jejích obchodních zájmů vůči příslušným teritoriím.
Neúspěšné vedení dvoustranných konzultací může totiž pro přistupující země představovat hrozbu zablokování jejich vstupu do WTO nebo alespoň jeho významné oddálení, které znamená další ztrátu vlivu na tvorbu mezinárodních pravidel obchodu a nutnost v podstatě pasivního přizpůsobení se těmto dále se vyvíjejícím pravidlům.
