Regionální a strukturální politika Evropské unie



Programové období 2000–2006: Udělat z rozšíření úspěch

Směřování ke zjednodušování návrhu a procedur politiky soudržnosti souběžně s přípravami na rozšíření, to byla dvě hlavní témata období 2000–2006. „Agenda 2000“ byla v přípravě od druhé poloviny devadesátých let a připravila cestu pro dosud největší rozšíření EU při připojení 10 nových členských státu v květnu 2004. Důsledek tohoto rozšíření zvýšil počet obyvatel EU o 20 %, ale pouze 5 % nárůst HDP Unie.

S rozšířením přišlo zvetšení nerovností v příjmech a zaměstnanosti, protože průměrný HDP na osobu v těchto nových členských zemích byl menší než polovina průměru EU a pouze 56 % jejich obyvatel bylo aktivně zaměstnaných v porovnání s 64 % v EU-15. Území nových členských státu téměř kompletně spadalo do Cíle 1 jako vhodných pro nejvyšší možnou podporu ze strukturálních fondu a z Fondu soudržnosti.

Práce však začaly ještě před rozšířením včetně vytvoření předpřístupových nástrojů dostupných pro tehdy kandidátské země pro přípravu na politiku soudržnosti. Následně po rozhodnutí přijatém berlínskou Evropskou radou v březnu 1999 činil rozpočet pro politiku soudržnosti na roky 2000–2006 celkem 213 miliard eur ¹⁴ pro patnáct členských státu.

Pro nové členské státy bylo pro období 2004–2006 vyčleněno dalších 22 miliard eur. Evropskou radou v Lisabonu byla v březnu 2000 odsouhlasena „Lisabonská strategie“, která se svým zaměřením na růst, zaměstnanost a inovaci stala leitmotivem mnoha politik EU a byla impulsem pro změnu paradigmatu pro politiku soudržnosti.

Cesta k reformě

V červenci 1997 předložila Evropská komise „Agendu 2000“ ¹⁵, dokument popisující celkové výhledy pro rozvoj Evropské unie a jejích politik, horizontální problémy vzniklé rozšířením a obrys budoucího finančního rámce na roky 2000–2006. Výsledný legislativní balík byl navržen v březnu 1998 a zahrnoval společnou zemědělskou politiku, reformu politiky soudržnosti, předpřístupové nástroje a nový finanční rámec.

Na své schůzi 24. března 1999 v Berlíně dosáhla Evropská rada dohody o návrzích Komise, čímž umožnila implementaci následných legislativních a rozpočtových opatření. V červnu 1998 navrhla Komise nařízení o strukturálních fondech a fondu soudržnosti a o předpřístupových nástrojích, které byly odsouhlaseny Radou – a zčásti Evropským parlamentem – v období mezi květnem a červencem 1999. Na základě revidovaných nařízení Smlouvy se Evropský parlament poprvé podílel na přijetí nařízení o EFRR a ESF prostřednictvím spolurozhodovací procedury.

Významná změna přišla ve formě nového „obecného“ nařízení ¹⁶ přijatého Radou. Nahradilo koordinační nařízení a část implementačního nařízení. Kromě toho bylo přijato pět nových nařízení o EFRR, ESF, Evropském zemědělském podpůrném a garančním fondu (EAGGF), Finančním nástroji pro podporu rybářství a fondu soudržnosti.

Mezi březnem 2000 a březnem 2001 rozhodla Komise o dalších pěti nařízeních týkajících se implementace, která stanovila podrobná pravidla o užívání eura, o informacích a publicitě, přípustných vydáních, systémech řízení a kontroly a finančních úpravách. A závěrem, byla v červnu 1999 přijata nařízení Rady pro Nástroj pro předpřístupovou strukturální politiku (ISPA) a Zvláštní přístupový program pro zemědělství a rozvoj venkova (SAPARD).

Politika soudržnosti mezi roky 2000 až 2006

Reforma z roku 1999 spojila předchozí Cíle 2 a 5 a Cíle 3 a 4, čímž snížila počet cílů strukturálních fondů z šesti na tři, a snížila počet iniciativ Společenství ze 13 na čtyři.

Tři zbývající cíle byly:

• Cíl 1: podpora rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává;
• Cíl 2: a následná podpora ekonomické a sociální přeměny oblastí, které se potýkají se strukturálními těžkostmi; a
• Cíl 3: podporovat úpravu a modernizaci politiky a systémů vzdělávání, výcviku a zaměstnanosti.

Financování poskytnuté EFRR, ESF, EAGGF a FIFG v rámci Cíle 1 se týkalo 37 %, neboli 169,4 milionů obyvatel EU-25, a dosáhlo výše 149,2 miliardy eur. Dalších 25,4 eur bylo poskytnuto v rámci Fondu soudržnosti (dosahující až do výše 71,6 % strukturálních fondů a Fondu soudržnosti). 41 % investic v rámci Cíle 1 bylo spotřebováno na infrastrukturu, z čehož téměř polovina byla vyčleněna na dopravu a přibližně třetina na životní prostředí. 33,8 % bylo vyčleněno na vytváření podpůrného prostředí pro podniky a 24,5 % na lidské zdroje.

15,2 %, neboli přibližně 69,8 milionů obyvatel žilo v oblastech Cíle 2 a mělo užitek z finančního balíku 22,5 miliardy eur (9,6 % z celkového objemu) poskytnuté EFRR a ESF. Z celkových investic bylo 55,1 % využito pro výrobní oblast, obzvláště pro podporu malých a středních podniků, 23,9 % na fyzickou regeneraci a životní prostředí, často v místech dříve využívaných průmyslem, a 20,9 % na lidské zdroje.

Programy pro Cíl 3 a 4 se zaměřují na cílové skupiny pro aktivní politiku pracovního trhu a nemají tedy žádné územní zaměření a byly místo toho rozhodovány na národní úrovni. Vyčleněné prostředky pro oba cíle byly ve výši přibližně 24,1 miliardy eur (10,3 % z celkové hodnoty) a byly poskytovány pouze prostřednictvím ESF.

11,5 miliardy eur bylo vyčleněno pro iniciativy Společenství „Interreg III”, „Urban II”, „Equal”, „Leader+” a pro inovativní akce během období 2000–2006.

zpět na začátek kapitoly

Administrace a řízení

V období 2000–2006 se posílila spolupráce mezi Komisí a členskými zeměmi na základě opatření pro finanční dohled a disciplínu. Byly vyjasněny zodpovědnosti národních řídících a platebních orgánů a bylo zjednodušeno a urychleno řízení programu prostřednictvím finanční disciplíny a pravidla „n+2“. Podle tohoto pravidla nemožnost poskytnout prokázání platby během dvou let znamená, že vyčleněné prostředky jsou ztraceny. Kromě toho bylo zavedeno větší zapojení členských států a regionů do sledování a vyhodnocování programu systémem vyhodnocování ex ante, uprostřed a ex post.

V oblasti rozvoje politiky znamenaly druhá a třetí zpráva o ekonomické a sociální soudržnosti odrážely živé období reflexe a diskuse mezi květnem 2001 a únorem 2004 o dopadech politiky soudržnosti a o její budoucí podobě. To usnadnilo průchod nových návrhů nařízení Komise pro období 2007–2013.

Od října 2003 se staly „OTEVŘENÉ DNY – evropský týden regionů a měst“ každoročním neformálním setkáním politických činitelů a expertů z celé Evropy i mimo ni. Setkání OTEVŘENÉ DNY, které je společně organizováno Evropskou komisí a Výborem pro regiony spolu s regiony a městy z celé Evropy, Evropským parlamentem a soukromými a občanskými organizacemi, vytváří místo pro výměnu zkušeností a nápadů pro regionální rozvoj.

V listopadu 2002 byl vytvořen Fond solidarity Evropské unie, který není součástí politiky soudržnosti a slouží naléhavým potřebám regionů, které byly postiženy větší katastrofou.

Pozn.:

¹⁴ v cenách roku 1999
¹⁵ Agenda 2000: Pro silnější a širší Unii, Zpráva Evropské komise KOM(97) 2000 z 16. července 1997
¹⁶ Vyšlo v: Offi cial Journal of the European Communities č. L 161 z 26. června 1999

zpět na začátek kapitoly