Regionální seskupení v mezinárodním obchodě



Regionální versus mnohostranný

Na regionální seskupení lze nahlížet buďto jako na doplněk mnohostranného obchodního systému anebo jako na jeho alternativu. Už z definice se vzájemně vylučují, protože mnohostrannost je založena na stejných právech, nediskriminaci a spolupráci v mezinárodním měřítku, zatímco regionalismus je založen na preferenčních politikách v rámci určené oblasti a tudíž na diskriminaci vůči zbytku světa.

Hlavní mnohostrannou dohodou je dohoda Světové obchodní organizace (World Trade Organization – WTO). Praxe regionalismu by porušila jeden z klíčových principů, princip rovného zacházení pro všechny obchodní partnery (nediskriminace). Nicméně článek 24 Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT – General Agreement on Tariffs and Trade) povoluje vytváření regionálních obchodních seskupení jako zvláštní výjimku za předpokladu splnění určitých kritérií. Jedním z těchto kritérií je například to, že seskupení budou doplňovat mnohostrannou obchodní liberalizaci a ne ji omezovat, tj. že výsledkem regionální obchodní dohody nesmí být ztížení obchodu.

World Trade Organization provedla v roce 1995 studii, která došla k závěru, že regionální dohody mohou zlepšit mnohostranný obchod tím, že nabízejí dodatečné kanály pro spolupráci. Zpráva říká, že "regionální dohody umožnily skupinám zemí sjednat pravidla a závazky, které jdou dále než bylo možné v rámci mnohostranných dohod".

Regionalismus může rovněž nabídnout nárazník vůči negativním efektům mnohostrannosti a přitom stále umožnit dynamické přínosy z obchodu. Zvláště v případě rozvojových zemí ekonomové doporučují, aby země Jihu orientovaly svůj obchod jedna na druhou, čímž se vyhnou nízké poptávce a protekcionistickým politikám spojeným s obchodováním s vyspělými zeměmi. Menší a slabší země mohou také získat na regionalismu, neboť budou mít v mnohostranném systému větší vliv jako skupina než jako jednotlivé státy.

Na druhou stranu může být regionalismus nástrojem diskriminace a dominance silných zemí, které vytvoří aliance a vyloučí tak slabší státy. Navíc slabší státy nezískají v regionální skupině větší vliv, pokud jí dominují silnější země. Tento problém ještě zhoršily dvoustranné dohody. Jestliže dojde k uzavření dvoustranné dohody mezi velkým obchodníkem jako je EU nebo USA a rozvojovou zemí, během jednání dojde zpravidla k ústupkům na straně rozvojové země a tyto ústupky jsou větší než v případě mnohostranné dohody. Dochází k tomu kvůli rozdílům ve vyjednávací síle. Přínosy z regionalismu se na rozdíl od multilateralismu výrazně liší mezi jednotlivými seskupeními a záleží také na tom z jakého pohledu jsou hodnoceny.