Rovníková Guinea: Zahraniční obchod a investice

EIU, CIA

Největšími dovozci zboží z Rovníkové Guineje v roce 2017 bylo Španělsko 20,5%, Čína 19,4%, USA 13%, Pobřeží slonoviny 6,2% a Nizozemsko 4,7%.
Největšími exportéry do Rovníkové Guiney v roce 2017 byly Čína 28%, Indie 11,8%, Jižní Korea 10,3%, Portugalsko 8,7%, USA 6,9% a Španělsko 4,9%.
Evropská unie (EU28) v roce 2017 dovezla zboží za 1,2 miliardy eur a vyvezlazboží v hodnotě 0,3 miliardy eur.

V roce 2018 největšími dovozci zboží byly EU 28 (42,6%), Čína 13,8%, USA 12,3%, Singapur 8,0% a Gabon 4,4%.
Největšími vývozci do Rovníkové Guiney v roce 2018 byla Čína 31,0%, EU 28 (23,3%), Singapur 10,7%, Indie 8,7% a USA 7,2%.
Evropská unie (EU28) měla s Rovníkovou Guineou v roce 2018 negativní obchodní bilanci, dovezla zboží za 1,4 miliardy eur a vyvezla zboží v hodnotě 0,4 miliardy eur.

Zdroj: trade.ec.europa.eu

V exportu z Rovníkové Guineje jednoznačně převažuje ropa (přes 90 % exportu), dále následují metanol, dřevo a kakao.

Největšími dovozními položkami jsou strojírenská zařízení a technologie pro ropný těžební a zpracovatelský sektor, konstrukční materiály a dopravní prostředky.

V Rovníkové Guineji je jedna zóna volného obchodu (K5 v Malabo) a jeden svobodný přístav (Luba asi 50 km od hlavního města Malabo na západním pobřeží ostrova Bioko). Povolení firmám působit v tomto přístavu vydává vláda. Firmy zde působící neplatí daň z příjmu fyzických osob, dovozní cla, podnikovou daň, ani VAT.

Investice směřují zejména do průzkumu a těžby uhlovodíků, největšími investory jsou americké firmy, následované ČLR, Francií, Španělskem a Marokem.

Vláda si uvědomuje důležitost zahraničních investic a formálně zahraniční investory láká zejména do těch sektorů, o které se opírá strategie Horizonte 2020 (rekonstrukce a výstavba infrastruktury (včetně energetiky), turistika a služby, zpracování dřeva, průzkum a těžba ložisek minerálů, zemědělství a potravinářský průmysl, rybolov). Založila fond na podporu investic ve výši téměř 1 mld. USD. Vlastnická práva jsou v Rovníkové Guineji formálně chráněna zákonem, který zaručuje ochranu všem subjektům, není znám případ vyvlastnění. Praxe však poněkud pokulhává za teorií z důvodu nedostatečně fungující justice, nedostatečné definice vlastnických práv v příslušném zákonu a nedostatečné shody názorů různých vládních úřadů. Mezi zahraničními a domácími subjekty podle zákona není rozdíl (ve skutečnosti ale soudy často nadržují domácí straně). Zahraniční i domácí společnosti mohou zakládat a vlastnit firmu (povinná je 35% účast místního subjektu), investoři mohou založenou firmu prodat, převést, mohou repatriovat movitý majetek. Pro investory neexistují žádné podmínky týkající se nutnosti vytvářet zisk, kupovat přednostně místní zboží, vyvážet určité procento produkce nebo nutnosti investovat do určité oblasti. Rovněž tak neexistuje geografické, časové omezení zahraničního podílu nebo povinného transferu technologií.

Přes výše uvedená pozitiva ale podnikatelské prostředí stále patří k těm nejnáročnějším v Africe. Dle posledního hodnocení ekonomické svobody provedeného organizací „Heritage Foundation“ je Rovníková Guinea řazena do skupiny „repressed“ zemí, ze 179 hodnocených zemí se umístil na 173. místě. Světová banka řadí obchodní a podnikatelské klima Rovníkové Guineji na 165. místo z celkového počtu 189 hodnocených zemí (viz „Doing business 2015“). Praktickými překážkami jsou dosud stále nedostatečná infrastruktura, vysoké výrobní náklady, rigidní pracovní trh, komplikovaný právní systém, velmi pomalý soudní systém, který není schopen investora ochránit (např. před neodůvodněnou žalobou), nevynutitelnost smluvních závazků, nadměrná byrokracie, korupce a nedostatek transparentnosti. Neexistuje jediný státní orgán, který by investice řídil. Většina investic (a podmínek, za kterých se uskuteční) je sjednávána přímo s příslušnými ministry. Viz např. na stránkách ambasády.

Vstupu zahraničního kapitálu se řídí zákonem o investicích (Régimen de inversiones) z roku 1992, který byl novelizován v roce 1994. Tento zákon by měl být ve shodě s Chartou investorů zemí CEMAC a předpisy OHADA. Investice do ropného a těžebního sektoru se řídí zvláštními zákony. Malé a střední podnikání se řídí zákonem 16/1995, který přiznává výhody podnikům řízeným občanem Rovníkové Guineje s více než 51% podílem místního kapitálu.

Guinejská vláda se snaží zahraniční investice do země lákat, zejména do rekonstrukce a výstavby infrastruktury, zpracování dřeva, průzkumu a těžby ložisek uhlovodíků a minerálů, zemědělství a potravinářského průmyslu, turistiky, rybolovu, rozšiřuje bezcelní zóny a svobodné přístavy. Pobídky (daňové úlevy, zvýhodněné odpisy…) mohou získat společnosti vyrábějící na export, vytvářející pracovní místa pro místní pracovní síly, školící místní pracovníky, investující do sociálních služeb nebo v oblastech, které jsou považovány za zaostalé. Úlevu může rovněž získat podnik investující ve vnitrozemí pevninské části, další výjimky mohou rovněž získat zemědělská družstva, zásobovací družstva, družstevní záložny a veřejně prospěšné společnosti. Společnosti podnikající ve svobodných zónách nebo svobodném přístavu v Lubě cla, daň z příjmu fyzických osob, podnikovou daň ani VAT neplatí. Vláda ve svém nařízení č. 72/2014 z 21. května 2014 ovšem všechny celní a daňové výjimky neočekávaně zrušila s tím, že si je musí každá firma renegociovat. Pokud se jí to nepodaří, musí platit všechny příslušné daně a cla. Výjimky z placení VAT a daně z příjmu fyzických osob byly zcela zrušeny. Viz např. stránky ambasády.

Zahraniční i domácí subjekty mohou založit firmu (povinná 35% účast guinejského subjektu), účastnit se všech výdělečných aktivit a realizovat své zájmy v jiných obchodních a podnikatelských společnostech. Investice (převod finančních prostředků ze zahraničí) musí být schválena vládou. Převod a repatriace movitého majetku, dividend, finančních prostředků získaných podnikáním nejsou (po zaplacení příslušných daní a odvodů a při respektování pravidel Centrální banky zóny CEMAC) rovněž omezeny. Guinejské právo nediskriminuje nijak zahraniční a nezvýhodňuje domácí subjekty. Půdu může zahraniční subjekt získat pouze dekretem prezidenta na max. 99 let.

Na základě předpisů centrální banky zóny CEMAC vyžadují guinejské orgány zdůvodnění potřeby nákupu cizích měn/transfery do zahraničí nad částku 1 mil. CFA (2 500 USD). Banky jsou povinny registrovat transakce (včetně identity klienta) nad 10 000 USD a vyžadují místopřísežné prohlášení o původu peněz. Pokud chce zahraniční společnost mít účet v cizích měnách nebo investovat částku vyšší než 100 mil. CFA, musí mít souhlas ministerstva financí.

Rovníková Guinea má podepsány dvoustranné investiční a/nebo obchodní dohody se Španělskem, Francií, Portugalskem, Ruskem, Čínou, Marokem a JAR.