English version
5. Modality ZRS ČR
5.1 Dvoustranné rozvojové projekty
Stěžejní formu české ZRS představují dvoustranné rozvojové projekty. ČR se chce soustředit především na technickou spolupráci, kde může lépe uplatnit své komparativní výhody. V některých případech mohou být vhodnější projekty investičního (infrastrukturního) charakteru, ale vzhledem k možnostem ČR by vždy měly být zaměřeny na rozvoj lokálních komunit a jejich potřeb. Projekty budou zadávány formou veřejných zakázek i udělováním dotací.
Zvláštní skupinu rozvojových projektů tvoří tzv. malé lokální projekty (MLP) realizované při zastupitelských úřadech (ZÚ) ČR v zahraničí, které umožňují menší, přesně cílené rozvojové aktivity. Cílem těchto projektů je na základě znalosti ZÚ o daném teritoriu přispět místním subjektům – vzdělávacím, zdravotnickým, sociálním, nestátním neziskovým organizacím místním komunitám apod. – na menší rozvojové aktivity, které by měly být komplementární k národním rozvojovým plánům.
5.2 Trojstranné rozvojové projekty
Přínosnou formu rozvojové spolupráce představuje spolufinancování projektů s jinými dárci, včetně Evropské komise. Kofinancováním rozvojových aktivit mohou české subjekty posilovat své kapacity a uplatnit své komparativní výhody v nových teritoriích a sektorech. Trojstranné projekty budou i nadále podporovány v rámci dotačního titulu MZV/ČRA.
5.3 Stipendia
Významnou podporu rozvojovým zemím mohou za vhodně nastavených podmínek představovat vládní stipendia ke studiu na veřejných vysokých školách studentům z rozvojových zemí. Tradice poskytování stipendií sahá do 50. let minulého století a od této doby absolvovalo studium v Československu/České republice cca 22 tisíc vládních stipendistů. Výuka probíhá v bakalářských, magisterských, navazujících magisterských a doktorských studijních programech. Program vládních stipendií je ve společné gesci Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, která při jeho naplňování úzce spolupracují s Ministerstvem zdravotnictví.
MZV ve spolupráci s MŠMT analyzovalo dosavadní pravidla poskytování stipendií a s využitím poznatků jiných dárcovských zemí i českého nevládního sektoru (FoRS) připravuje úpravu systému vzdělávání pro studenty z rozvojových zemí, která má eliminovat některé nedostatky stávající praxe. Stipendia pro studium v češtině v ČR zůstanou zachována, počet stipendií v anglickém jazyce bude redukován. Jako pilotní projekt bude zaveden program vysílání vysokoškolských učitelů a expertů z českých škol do zemí korespondujících s teritoriálními prioritami české rozvojové spolupráce, i s jejím sektorovým zaměřením.
5.4 Humanitární pomoc
Humanitární pomoc (HP) není přímou součástí rozvojové spolupráce. Jejím cílem je zabránit ztrátám na životech, zmírnit lidské utrpení a zamezit újmě na zdraví obyvatelstva zasaženého mimořádnou událostí, zejména přírodní katastrofou nebo ozbrojeným konfliktem. Zaměření humanitární pomoci je tedy velmi blízké rozvojové spolupráci, a proto jí předkládaná koncepce věnuje pozornost.
Při poskytování humanitární pomoci se ČR řídí mezinárodními humanitárními principy lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti. Důraz je kladen na respektování mezinárodního humanitárního práva, uprchlického práva a lidských práv. Dále se ČR řídí zásadami a požadavky dobrého humanitárního dárcovství (Good Humanitarian Donorship – GHD), k nimž se oficiálně přihlásila v roce 2006.
Humanitární pomoc zahrnuje jak okamžitou reakci, tak následnou pomoc při obnovování základních životních podmínek až do dvou let od vypuknutí krize. V rámci HP průběžně roste význam prevence katastrof a také potřeba pomoci při vleklých (komplexních) humanitárních krizích, zejména v tzv. křehkých zemích. Právě v kontextu komplexních krizí a prevence katastrof, resp. adaptace na změnu klimatu, tvoří humanitární pomoc předstupeň rozvojové spolupráce.
Výhledově je v zájmu ČR postupně navyšovat podíl humanitární pomoci na celkovém rozpočtu ZRS. Tím bude umožněno lepší programování humanitární pomoci v souladu s mezinárodními závazky přijatými zejména v rámci OSN a EU, a také efektivnější působení při řešení humanitárních krizí. Zároveň se zvýší prostor pro koncepční propojení humanitární pomoci a rozvojové spolupráce a k prohloubení spolupráce s nevládním sektorem při realizaci pomoci.
Ačkoliv poskytování HP není teritoriálně omezeno, při programování humanitární intervence budou zohledňovány humanitární potřeby ve zvolených prioritních zemích české ZRS, zejména tam, kde se projevuje komplexní humanitární krize či kde dojde k přírodní katastrofě.
Sektorově půjde o návaznost v oblasti sociálního rozvoje (v širokém pojetí zahrnujícím vzdělávání i zdravotní a sociální péči, včetně genderového hlediska) a sektorech životního prostředí a zemědělství (návaznost urgentní pomoci a opatření pro dlouhodobou udržitelnost ve výživě).
Při poskytování HP budou uplatňována také průřezové principy ZRS zdůrazňující řádnou (demokratickou) správu věcí veřejných – důležitou pro zachování humanitárního prostoru, dostupnost pomoci k potřebným a její udržitelnost – a dodržování základních lidských, ekonomických, sociálních a pracovních práv příjemců projektů.
V rámci EU se ČR přihlásila k Evropskému konsensu o humanitární pomoci (2007). ČR nebude opomíjet ani finanční nástroje EU pro oblast humanitární pomoci, zejména programy prevence katastrof DIPECHO (Disaster Preparedness ECHO), nástroj pro posilování kapacit nevládních organizací (Grant Facility) a možnosti koncepčního ovlivňování globálních plánů i ad hoc rozhodnutí o pomoci, včetně jejího teritoriálního a sektorového zaměření a způsobů realizace.
Z hlediska mezinárodních závazků ČR bude mít prohloubená návaznost a vzájemná synergie HP a ZRS význam zejména při řešení globálních témat, jako je změna klimatu a prevence katastrof, koherence politik či bezpečnost a rozvoj. V oblasti prevence katastrof a adaptace na změnu klimatu přispěje prohloubená projektová, finanční i komunikační návaznost HP a ZRS k naplňování Akčního rámce z Hyogo (Hyogo Framework) a Mezinárodní strategie na snižování rizik katastrof (International Strategy for Disaster Reduction – ISDR). Především v zemích zasažených komplexní dlouhodobou krizí bude ČR usilovat o implementaci konceptu LRRD (Linking Relief, Recovery and Development) s cílem posílit synergii pozitivních dopadů humanitární intervence a rozvojové spolupráce, a přispět tak k udržitelnému rozvoji.
5.5 Další možné modality pomoci
5.5.1 Zvýhodněné exportní úvěry
Česká republika se přihlásila k principům OECD ve věci podpory udržitelného poskytování půjček (tzv. Sustainable Lending) z roku 2008, které vycházejí z iniciativy Mezinárodního měnového fondu a Světové banky poskytovat veřejným subjektům ve vybraných nejchudších rozvojových zemích exportní úvěry s určitou mírou koncesionality (úlevy na nákladech financování). Cílem udržitelného poskytování půjček je podpořit rozvoj nízko příjmových zemí.
Jedním z řešení se jeví forma kombinace grantu (tedy finančních prostředků ze státního rozpočtu) a exportního úvěru České exportní banky (ČEB) s pojištěním u Exportní a garanční pojišťovací společnosti (EGAP) splňující mezinárodně uznávané standardy zodpovědného půjčování mezi státy (Responsible Lending).
5.5.2 Přímá rozpočtová podpora
Akční agenda z Akkry (2008) vyzývá k využívání systémů partnerských zemí včetně přímé a sektorové rozpočtové podpory. Česká republika upřednostňuje jiné formy pomoci, které považuje vzhledem ke své pozici menšího dárce za efektivnější a přínosnější. Zároveň chce realizovat rozvojovou spolupráci také vlastními realizátory, a tak zlepšovat jejich schopnosti a zvyšovat šance pro budoucí uplatnění v rozvojových aktivitách v mezinárodním měřítku, včetně rozvojových projektů financovaných z prostředků EU.
5.5.3 Delegovaná spolupráce
Jednou z diskutovaných možností zvyšování efektivity rozvojové spolupráce v mezinárodním měřítku, související s dělbou práce a koordinací mezi dárci, je delegovaná spolupráce. Tato forma pomoci počítá s převedením výkonu rozvojové spolupráce v dané partnerské zemi na jiného dárce, který zde má lepší předpoklady pro efektivnější rozvojové působení. V současné chvíli zastává ČR k delegované spolupráci obdobný postoj jako k rozpočtové podpoře a upřednostňuje jiné formy rozvojové pomoci.
5.5.4 Mikrofinancování
Řada donorů zavedla do svého rozvojového systému tzv. mikrofinancování, kterými se snaží přispívat k boji proti chudobě zpřístupněním finančních služeb chudým obyvatelům rozvojových zemí. Soubor mikrofinančních produktů zahrnuje poskytování úvěrů drobným podnikatelům, přijímání vkladů, pojištění majetku (úrody, podnikání), životní pojištění apod. Základním principem mikrofinancování je křížové kolektivní ručení překlenující problémy typické pro malé žadatele o úvěr v rozvojových zemích, kvůli kterým nemají přístup k finančním službám standardního typu – nedostatek finančního jištění, požadované úvěry ve velmi nízké hodnotě, vysoké provozní náklady na poskytování půjček. O podobném kroku lze po zpracování metodiky a přijetí příslušných opatření uvažovat i v rámci české ZRS.
