Severní Makedonie

Pouze 15 % měst v Severní Makedonii má čističku odpadních vod. Větší města jako Skopje stále vypouštějí neupravené odpadní vody přímo do řek, v tomto případě do Vardaru, nejdelšího přeshraničního vodního toku v zemi. V rámci snah o posílení ekologie se plánuje výstavba čistíren odpadních vod. Největší zakázka se právě realizuje v hlavním městě Skopji, která má na projekt v hodnotě 200 mil. EUR zajištěné financování z evropských peněz. Konkrétně jde o 130 milionů EUR z EIB a EBRD. 

Cílem realizovaného projektu, který má být hotový do roku 2026 je čistička s instalovanou kapacitou pro 500 000 obyvatel. Tím dojde k významnému zlepšení městského prostředí ve městě Skopje. 

Poslední dokončený projekt „Výstavba čistíren odpadních vod v obcích Radoviš, Kičevo a Strumica, Europe Aid / 137137 / IH / WKS / MK“ byl spolufinancován Evropskou unií prostřednictvím operačního programu IPA pro regionální rozvoj (2012-2018), a byl realizován prostřednictvím Sektoru centrálního financování a uzavírání smluv na Ministerstvu financí Republiky Severní Makedonie ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a územního plánování Republiky Severní Makedonie, jakož i zainteresovanými obcemi.

Menší čistírny byly vybudovány také v Saraji na řece Tresca a v Novo Selu na řece Lepenec, které by měly čistit odpadní vody z okolních vesnic.

V současnosti pokročilo výběrové řízení na výstavbu čistírny odpadních vod v Tetovu, které bylo vyhlášeno v prosinci 2023, a výběrové řízení na výstavbu čistírny odpadních vod v Bitole je ve fázi příprav.

Aby byla Severní Makedonie kompletně pokryta čističkami odpadních vod, bude nutné jich postavit ještě 87, tento segment tedy skýtá velmi zajímavý potenciál do budoucna, nicméně bez místního partnera je prakticky nemožné v jakémkoliv z tendrů uspět.

Zemědělsko-potravinářský sektor je stále jedním z největších přispěvatelů makedonské ekonomiky a tvoří až 11 % HDP. Z celkového území Severní Makedonie je 49 % (1,264 tis. ha) zemědělské půdy (orná půda, zahrady, sady, vinice, louky a pastviny), 42 % jsou lesy a asi 2 % tvoří řeky a jezera.

Zemědělství je v zemi tvořeno většinou jednotlivě hospodařícími domácnostmi se smíšenou produkcí, extenzivními způsoby výroby (zejména v obilném sektoru), s nízkými peněžními toky a nízkou konkurenceschopností z hlediska produktivity. To vše brání vyšší úrovni investic do pokročilých technologií a určuje relativně nízké výnosy plodin. 

Proto je zajímavé sledovat, jakým způsobem jsou alokovány finance z programu EU pro rozvoj venkova, protože celý program IPARD III, který byl zahájen 1. 9. 2023 je zaměřen na modernizaci malé zemědělské techniky, zavlažovacích systémů a modernizaci farem. Předchozí program IPARD II s více než 2100 realizovanými smlouvami byl téměř ze 100 % vyčerpán (59,7 mil. EUR z 60 mil. EUR).

Pro české firmy může být díky množství vinic zajímavý export vinařských technologií. Dále díky výše zmíněným malým farmám je zajímavý prodej malotraktorů a menší zemědělské techniky. Zajímavé jsou i plemenné chovy, export sušeného mléka do místních čokoládoven a výrobců cukrovinek a konečně také import levného ovoce k dalšímu zpracování a reexportu finálních produktů.

Koridor 8 se neúspěšně buduje již od roku 1996. Dlouhodobými problémy byla korupce a nedostatek financí. Zásadní změnu však přinesl květen 2023, kdy EU vložila koridor 8 do mapy hlavních koridorů v rámci sítě TEN-T (Trans-European Transport). Díky tomu je možné získat více zdrojů financování pro vybudování tohoto koridoru. 

Vůli vybudovat transbalkánský železniční úsek s názvem koridor 8 potvrdily jak Severní Makedonie, tak i Bulharsko a Albánie. Oficiálně to stvrdily podpisem trilaterálního memoranda o spolupráci. Dokument stanoví, že koridor 8 by měl být hotový do roku 2030 a bude na Balkánu spojovat Drač a Varnu, respektive Jaderské a Černé moře. 

Koncem prosince 2023 bylo vyhlášeno výběrové řízení na výstavbu třetí etapy železničního spojení mezi Makedonií a Bulharskem na úseku Kriva Palanka k hraničnímu přechodu Deve Bair. Úsek z Krivé Palanky do Bulharska je dlouhý 27,5 kilometru, zahrnuje 22 tunelů o celkové délce asi 9 kilometrů a dalších 52 mostů/viaduktů o délce 5 kilometrů. Byla to EU, kdo poskytl většinu finančních prostředků nezbytných pro výstavbu tří fází železnice do Bulharska. 

Jen pro nejnáročnější fázi od Krivé Palanky po hranice s Bulharskem bylo zajištěno od EIB a EBRD 175 milionů EUR, 149,2 milionů EUR z VBIF a 60,2 milionů EUR z programu IPA II. Realizace třetí etapy železnice do Bulharska na místě by měla začít v průběhu roku 2024. Třetí fáze by měla být hotová do 5 let, to znamená, že do konce roku 2029 se cesta mezi Skopje a Sofií vlakem stane realitou. Mezitím také pokračuje výstavba první a druhé etapy železnice z Kumanova do Krivé Palanky. Dle realizátorů bude první etapa železnice do Beljakovce dokončena v původním termínu – do konce roku 2024.

V rámci těchto projektů může být pro české firmy zajímavá především výstavba nových signalizačních systémů.

Makedonské ministerstvo obrany investuje do modernizace ozbrojených sil téměř 4,6 mil. EUR. Kromě pořízení nového dojde také k modernizaci části toho vybavení, které lze ještě dále používat. Účelem celého procesu je nejen ochrana územní celistvosti země, ale také naplnění cílů partnerství, ke kterým se země členstvím v NATO zavázala.

Každý rok přibližně začátkem února makedonské ministerstvo obrany zveřejňuje seznam zakázek, jejichž splnění očekává do konce roku. Roční rozpočet ministerstva obrany se od vstupu do NATO pohybuje kolem 18 mil. EUR, z toho asi 25 % jde na modernizaci armády. Tím ministerstvo obrany také plní závazek vůči Severoatlantické alianci investovat alespoň 20 % z rozpočtu ministerstva obrany na modernizaci armády.

Pro české firmy by mělo být do budoucna několik zajímavých zakázek: nákup bot, batohů, uniforem a ochranných rukavic převážně pro lehkou pěchotu, dále nákup ochranných obleků pro protichemické účely. Z větších zakázek se jedná o pokračování v modernizaci dalších sovětských vrtulníků Mi, servis vrtulníků Mi, Bell a letadel Zlín, nákup zbraní (jak lehkých palných, tak poloautomatických a automatických), nákup munice, a také rušičky dronů.

Vláda Republiky Severní Makedonie má zájem především o solární parky od 150 MW výše. V rámci těchto projektů jde zhruba z 90 % o soukromé investice, a nikoliv o PPP projekty. Firmy a investiční skupiny přitom nemohou počítat ani s darováním prostoru na výstavbu, vláda ani neručí za odkup elektřiny. Celý schvalovací proces se řídí zákonem o strategických investicích, jehož neoficiální překlad do češtiny pořídilo velvyslanectví ve Skopji. V ideálním případě je postup následující: investor podá žádost v souladu s požadavky a komise určená dle zákona investici schválí. Příslušné ministerstvo následně doladí podmínky s investorem. Vláda pak připraví a schválí specifický zákon (lex specialis) pro danou investici. Tu vláda předloží parlamentu a ten ji následně schválí.

Co se týče projektů menšího rozsahu, tak se jedná typicky o městskou investici, kdy municipalita zdarma investorovi přidělí prostory, investor na své náklady vybuduje solární park a následně má na základě dohody podíl na prodeji elektřiny. Není zde žádný specifický zákon, podle kterého by se proces řídil, vždy je nutné se konkrétně dohodnout se starostou daného města.

V rámci větších investic spadajících pod zákon o strategických investicích vřele doporučujeme místního distributora. Ten se jeví jako nezbytný nejen díky komplikovanosti celého procesu ale i proto, že zákon o strategických investicích vykazuje řadu protiřečících si ustanovení a nejasností a lze s úspěchem pochybovat o transparentnosti při výběru projektů.

Největším je projekt státní ESM s dotací německé KfV Bank v hodnotě 20 milionů eur na realizaci druhé fáze výstavby větrného parku „Bogdanci“ a na třetí fázi revitalizace šesti velkých vodních elektráren Vrutok, Vrben, Raven, Tikvesh, Shpilje a Globocica. Realizace druhé fáze větrného parku „Bogdanci“ završí celý projekt s celkovým instalovaným výkonem 50 megawattů. Kromě toho se počítá s výstavbou přístupových komunikací a také 20kilovoltové kabelové sítě. Lokalita bude součástí stávajícího parku větrných elektráren na kopcích Ranavec a Glavi v nadmořské výšce 300 až 500 metrů.

Pro české firmy budou také zajímavé připravované projekty na prachové filtry v teplárně REK Bitola a homogenizační jednotky v TSS Oslomej.

Městská hromadná doprava v makedonských městech bude v příštích letech vyžadovat významné investice do její obnovy. Hlavní město Skopje v tomto ohledu může být první vlaštovkou v procesu modernizace nejen dopravních prostředků, ale také fungování dopravy jako celku.

Do hlavního města se každý rok stěhují tisíce lidí, aby zde našli lepší živobytí. Přitom je hromadná doprava ve Skopji tak špatně nastavená, že většina jeho obyvatel i lidí z okolí vyráží do práce auty. To spolu se zastaralými signalizačními systémy způsobuje nekončící dopravní zácpy. Původně se tento stav snažila změnit současná starostka, ale již nyní začíná být jasné, že se jí to díky nevůli rady nepodaří. Bude tak důležité sledovat vývoj na politické scéně po volbách. 

Prozatím dostane Skopje alespoň šest nových ekologických autobusů pro veřejnou dopravu v rámci programu „EU Clean Air“ financovaného z EU, jehož prostřednictvím bude vyčleněno 10 milionů eur na zlepšení kvality ovzduší po dobu 3 let (do roku 2026) pod vedením společnosti UNOPS.

Potřeba města je však minimálně kolem 100 autobusů, proto i v dalších letech lze očekávat také investice do dopravní infrastruktury a také smart cities projektů. I zde může být příležitost pro české firmy. Projekty, které mají připravené spolufinancování z Evropské unie mají velkou šanci uspět.

V případě úspěchu v hlavním městě se pak českým firmám otevírá další pole působnosti v menších makedonských městech, kde je infrastruktura v ještě žalostnějším stavu než ve Skopji.

Přesto i zde lze najít pozitiva. Od června 2021 funguje v zemi Národní rada pro vysokoškolské vzdělávání a vědecko-výzkumnou činnost. Instituce sídlí v hlavním městě Skopje a hlavními činnostmi jsou vysokoškolské vzdělání, vědecko-výzkumná činnost, systém financování vysokoškolského vzdělávání a vědecko-výzkumné činnosti a mezinárodní spolupráce. Od této instituce se očekává pozvednutí kvality jak vysokoškolského vzdělání, tak i aplikovaného výzkumu. Národní rada se řídí standardy ENQA a systémem řízení kvality ISO 9001:2015. Očekává se, že tato instituce bude pomáhat se získáváním grantů na vědeckou činnost a modernizaci laboratoří a to převážně z EU a dále užší mezinárodní vědecká spolupráce. 

Přesto, že je stále nízký, rozpočet na vědu roste a ze 4,1 mil. EUR v roce 2020 vzrostl v roce 2023 na téměř dvojnásobek. Zajímavé je, že v roce 2023 poskytlo makedonské ministerstvo školství v rámci vybavení laboratoří 280 000 EUR na podporu rozvoje laboratoří v rámci vysokých škol. Pro české firmy tak může být velmi zajímavé sledovat například tendry na elektronové mikroskopy.

Největší a nejlepší projekty realizuje v zemi nejprestižnější Univerzita Cyrila a Metoděje, konkrétně Fakulta elektroniky a informačních technologií. Vědečtí pracovníci fakulty se v minulých letech podíleli na několika mezinárodních projektech v rámci programů Horizont 2020, 7. RP, NATO SPS, Erasmus+, MAAE, IPA, akce COST a dalších. V průměru se ročně na fakultě realizuje kolem 10 vědecko-výzkumných projektů s průměrným rozpočtem kolem 700 000 EUR. Naleznete je všechny na tomto odkazu.

Další zajímavou oblastí v rámci tohoto sektoru je v Severní Makedonii oblast IT. Země má poměrně hodně mladých IT specialistů s různým zaměřením a to především díky firmě Seavus. To je firma založená Makedoncem v Severní Makedonii a Švédsku, která se vypracovala na jednu z nejrychleji rostoucích menších IT firem v Evropě. Díky tomu byl o IT v zemi velký zájem a tato oblast skýtala pro Makedonce velmi slušné výdělky. Současně díky tlaku na větší počet zaměstnanců na univerzitách vznikaly nové IT obory. V roce 2020 ji koupila česká Aricoma z holdingu KKCG, která chce ze základny v Severní Makedonii dále expandovat v rámci regionu. Díky velkému zájmu o IT a potenciálu v této oblasti pak vznikají zajímavé startupové projekty jako například projekt Kasarna Hub na Ohridu, který má českou stopu v podobě spolumajitele firmy, která projekt provozuje. Tyto projekty potřebují pro další rozvoj investice, které se pak mohou českým firmám mnohonásobně v budoucnu vrátit. Navíc si tak mohou zajistit tzv. offshoringem levnější IT pracovníky, kteří však jsou narozdíl od těch z jihovýchodní Asie kvalifikovaní a práci velmi dobře zastanou.