Směnky

Přijetí směnky

Přijetí směnky se vztahuje výlučně ke směnce cizí a jedná se o úkon, při němž směnečník prohlásí, že směnku přijímá nebo ji naopak přijmout odmítne. Teprve přijetím směnky se směnečník stává přímým dlužníkem a je pouze na něm, zda směnku přijme či nikoli.

Právo předložit směnku k přijetí je právem majitele směnky, ale není vyloučeno, aby směnku k přijetí předložila také jiná osoba. Kdokoli však směnku k přijetí předloží, činí tak ve prospěch oprávněného majitele.

Postup pro předložení směnky k přijetí upravuje zákon poměrně podrobně. Směnka má být směnečníkovi předložena nejprve v místě, kde provozuje svůj podnik, a není-li takové místo, nebo jej nelze vypátrat, pak se směnka prezentuje přímo v bytě směnečníka. Vždy však musí být předložena přímo směnečníkovi, a to i v případě, že se jedná o směnku domicilovanou.

Obecná lhůta pro předložení směnky je limitována její splatností, tedy majitel směnky nebo i ten, kdo ji má jen v rukou, může směnku až do splatnosti předložit směnečníkovi v místě jeho bydliště (viz výše) k přijetí. Předložení směnky, stejně jako jakýkoli jiný směnečný úkon, je možné pouze v pracovní den. Připadne-li poslední den lhůty, v níž může být směnka předložena k přijetí, na den pracovního klidu, prodlužuje se lhůta až do příštího pracovního dne. Dny pracovního klidu spadající do lhůty se do ní počítají.

Prezentační doložky

Právo předložit směnku k přijetí může výstavce modifikovat prostřednictvím prezentačních doložek. Zákon dává výstavci směnky následující možnosti:

• výstavce může v každé směnce ustanovit buď s určením lhůty, nebo bez něho, že směnka musí být předložena k přijetí, a to tzv. pozitivní doložkou (např. slovy „směnka musí být předložena do 1. července 2023“);
• výstavce může ve směnce zakázat její předložení k přijetí, nejde-li o směnku, která je splatná u třetí osoby nebo v jiném místě než v místě směnečníkova bydliště, anebo která je vystavena na určitý čas po viděné, a to tzv. absolutní negativní doložkou (např. slovy „směnka nesmí být předložena k přijetí“);
• výstavce může také ustanovit, že směnka nesmí být předložena k přijetí před určitým dnem, a to tzv. relativní negativní doložkou (např. slovy „směnka nesmí být předložena k přijetí do 1. července 2023).

Vyznačení přijetí směnky

Přijetí se píše na směnku. Vyjadřuje se slovem „přijato“ nebo jiným slovem stejného významu a směnečník je podepíše. Pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí. Je-li směnka splatná v určitý čas po viděné nebo je-li třeba ji podle zvláštní doložky předložit k přijetí v určené lhůtě, musí být přijetí datováno dnem, a to v den, kdy se tak stalo. V ostatních případech není datum v prohlášení o přijetí vyžadováno.

Z hlediska práva směnečného nemá směnečník nikdy povinnost směnku akceptovat. Projev trasáta, který směnku přijímá, musí se stát přímo na směnce. Za tím účelem je tedy vždy nutno směnku bezprostředně směnečníkovi předložit, prezentovat ji. Směnečník má právo nepřijmout směnku okamžitě, ale vyžádat si lhůtu na rozmyšlenou. Pokud směnku přijme, musí být přijetí bezpodmínečné. Pokud směnečník připojí k přijetí podmínky, výhrady, nebo se jinak od textu směnky odchýlil, rovná se to odepření přijetí. Naproti tomu částečné přijetí, tedy přijetí jen co do části směnečné sumy, je přípustné. Obvykle bývá vyjadřováno slovy „přijato pouze do částky …“.

Jakmile směnečník vyznačí přijetí na směnce, může své rozhodnutí změnit pouze do té doby, než směnku vrátí předkladateli, a to tak, že své přijetí napsané na směnce přeškrtne. Okamžikem, kdy přijatou směnku vrátí, nemůže již svůj akcept odvolat škrtnutím ani jinou formou. Dokud není prokázán opak, má se za to, že se přeškrtnutí stalo před vrácením směnky. Přeškrtnutí přijetí na směnce má před jejím vrácením stejný význam jako odepření.

Předložení směnky k placení

Směnka musí být k placení vždy jejím majitelem předložena. Není povinností dlužníka, aby vlastníka směnky jakkoli kontaktoval nebo vyhledával, a to ani v případě, že již nastala splatnost směnky.

Směnku může předložit pouze osoba k tomu oprávněná, kterou je vždy majitel směnky, nebo osoby zmocněné k předložení, jimiž jsou např. zástavní indosatář a prokuraindosatář. Příjemcem (prezentátem) je směnečník nebo výstavce směnky vlastní, u domicilované směnky pak domiciliát.

Směnka musí být předložena v platebním místě, a to nejprve v místnostech, kde prezentát provozuje svůj podnik, a nemá-li jich, nebo nedají-li se vypátrat, v jeho bytě.

Směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné musí majitel předložit k placení v platební den nebo v jeden den ze dvou následujících pracovních dní. Přitom platebním dnem je den splatnosti nebo nejblíže následující pracovní den, pokud den splatnosti není pracovním dnem. Prezentační lhůta tedy začíná v den splatnosti a trvá další dva pracovní dny, nebo při splatnosti v jiný než pracovní den začíná platebním dnem, tj. prvním následujícím pracovním dnem po dnu splatnosti.

Význam předložení směnky k placení

Právo na zaplacení směnečné sumy má majitel směnky v prvé řadě vůči přímému dlužníku, kterým je výstavce směnky vlastní nebo směnečník, který přijal směnku cizí. Pokud přímý dlužník za směnku zaplatí, směnečný závazek zanikne splněním. Zaplacením směnečné sumy přímým dlužníkem jsou směnečného závazku zbaveni také všichni dlužníci nepřímí.

Pokud přímý dlužník směnku nezaplatí, ačkoli mu směnka byla k placení řádně předložena, nastupují postižní nároky proti nepřímým dlužníkům. Tyto nároky se však vždy odvíjejí od řádné prezentace směnky k placení přímému dlužníkovi. Jinými slovy pokud majitel nepředloží řádně směnku k placení přímému dlužníkovi, ztrácí právo uplatnit postižní nároky vůči nepřímým dlužníkům. Povinnost nepřímých dlužníků tak zaniká prekluzí.

Nepředložením směnky k placení však nezaniká právo majitele směnky vůči přímému dlužníkovi. Nejsou-li tedy na směnce uvedeni žádní vedlejší dlužníci, není prezentace směnky k zachování práv nutná.

Intervence

Směnečná intervence je zvláštním institutem směnečného práva, prostřednictvím kterého mohou do směnečného vztahu vstoupit další osoby, které se stávají jeho účastníky vlastním jménem, ovšem činí tak v zájmu určité osoby, za kterou provedou buď přijetí směnky, nebo směnku proplatí. Účastníky směnečné intervence jsou intervenient a poctěný.

Smyslem intervence je, že v případě, kdy se směnka ocitne ve stavu nouze, tj. poté co byla řádně předložena k placení nebo k plnění a nebyla přijata nebo proplacena, může závazek ze směnky zaplatit osoba, která sice není směnečně zavázaná, ale učiní tak k zachování dobrého jména dlužníka tím, že směnku přijme nebo proplatí. Zákon v této souvislosti hovoří o přijetí nebo placení pro čest.

Podle toho, zda dlužník o pomoc intervenienta žádal (tj. uvedl na směnce tzv. podpůrnou adresu) či nikoli, se rozlišuje intervence volaná a nevolaná. Žádost o přijetí nebo o placení směnky v nouzi se vyjadřuje např. slovy „V případě potřeby se obraťte na …….. v ………“.

Placení směnky

Dnem splatnosti směnky vzniká jejímu majiteli právo na plnění ze směnky. Před tímto dnem není majitel směnky povinen plnění přijmout, ale ani požadovat. Ten, kdo poskytne směnečnou sumu před splatností směnky, jedná na vlastní riziko, a to zejména v případech, kdy směnka není po zaplacení směnečné sumy vyloučena z dalšího obchodování.

Dle zákona, kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

Při placení směnky může směnečník žádat, aby mu byla vydána opatřená potvrzením majitele o placení. V takovém případě je majitel směnky povinen nejen směnku vydat, ale také vyznačit na ní potvrzení o zaplacení, a to nejčastěji slovy „zaplaceno“, svůj podpis a datum zaplacení nebo jinou doložku stejného významu.

Zákon výslovně upravuje také situaci, kdy plátce nabídne majiteli směnky pouze částečné plnění a pro tento případ stanoví, že majitel nesmí částečné plnění odmítnout. Pokud částečné plnění odmítne, nemůže ohledně této části uplatnit postihová práva vůči nepřímým dlužníkům, tj. odmítnutí částečného plnění má stejné následky jako nepředložení směnky do výše odmítnuté částky.

Pokud majitel směnky částečné plnění přijme, je povinen tuto skutečnost vyznačit na směnce, kterou si však nadále ponechá, aby mohl uplatňovat svá práva týkající se neproplacené části směnky vůči nepřímým dlužníkům. Částečné splacení se nejčastěji vyjadřuje slovy „zaplaceno do výše …“ a podpisem toho, kdo plnění přijal.

Právo postihu

Již bylo řečeno, že pokud přímý dlužník směnku nezaplatí, ačkoli mu byla předložena, má majitel směnky právo obrátit se na postihové dlužníky. Těmi jsou osoby uvedené v § 43 zákona, tedy indosanti, výstavce a jiné směnečně zavázané osoby, kterými se rozumí zejména avalisté nepřímých dlužníků.

Realizace práv majitele směnky vůči nepřímým dlužníkům je uskutečňována prostřednictvím směnečného postihu, a to postihu pro neplacení nebo postihu pro nepřijetí. Vykonat postih může jednak majitel směnky (postih v prvním stupni) a jednak ten, kdo směnku postihem vyplatil, vůči dalším směnečně zavázaným osobám (postihy v dalších stupních).

Postih pro neplacení

K tomu, aby mohl být postih pro neplacení vykonán, musí být splněny dva základní předpoklady. Především musí nastat skutečnost, že směnka byla řádně předložena k zaplacení přímému dlužníku a ten její zaplacení odmítl. Následně musí být odepření placení zjištěno veřejnou listinou – tzv. protestem, který musí být učiněn ve stejných lhůtách jako prezentace směnky.

Postih pro nepřijetí

Obdobně jako u postihu pro neplacení vyžaduje také postih pro nepřijetí splnění dvou základních podmínek. Nejprve, směnka, která byla směnečníkovi řádně prezentována k přijetí, jím nebyla přijata a následně byla tato skutečnost zjištěna protestem pro nepřijetí, učiněným v prezentační lhůtě.

Postihové nároky

Při uplatňování postihových práv je nutné rozlišovat postih v prvním stupni a postihy další, jelikož postihová práva majitele směnky neodpovídají postihovým právům toho, kdo směnku postihem vyplatil.

Majitel směnky může dle zákona postihem žádat:

• směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány;
• šestiprocentní úroky ode dne splatnosti;
• útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty;
• odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Všechny výše uvedené nároky bývají souhrnně označovány jako první postižní suma. Ten, kdo vyplatí směnku postihem, tj. ten, kdo vyplatí jejímu majiteli první postižní sumu, může vymáhat na svých předchůdcích:

• celou částku, kterou zaplatil (tj. první postižní sumu);
• šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil
• své útraty;
• odměnu, ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Tyto nároky tvoří dohromady další postižní sumu a ten, který je uhradí, má právo postihu vůči dalším dlužníkům uvedeným na směnce. Tímto způsobem je možné postih opakovat tolikrát, kolik je na směnce dlužníků.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.