Smlouvy uzavírané podnikateli – rozdíly mezi smluvními typy

Smlouvy příkazního typu

Druhy smluv, na jejichž základě jedna smluvní strana něco přímo obstarává pro druhou smluvní stranu, nebo působí jako prostředník za tím účelem, aby umožnila druhé straně uzavřít nějaký obchod, upravuje občanský zákoník pět: příkazní smlouva, smlouva komisionářská, smlouva o obchodním zastoupení, smlouva o zprostředkování a zasílatelská smlouva. I mezi těmito smlouvami navzájem nalezneme podstatné rozdíly.

Příkazní smlouva

Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará jeho záležitosti uskutečněním právních úkonů jménem příkazce nebo uskutečněním jiné činnosti, a příkazce se zavazuje zaplatit mu za to úplatu, nebylo-li sjednáno, že se jedná o smlouvu bezúplatnou. Odměna příkazníkovi náleží i tehdy, je-li v takovém případě obvyklá, zejména s ohledem na příkazníkovo podnikání. Příkazní smlouva je (kromě výše uvedených náležitostí) v občanském zákoníku upravena dispozitivním způsobem. Lze tedy ve smlouvě sjednat odlišné řešení práv a povinností, než jak je vymezuje zákon.

Pro podnikatele je v občanském zákoníku stanovena povinnost dát zájemci o jeho služby příkazce vědět neprodleně, zda jeho záležitost obstará, a to v případě, že tato záležitost je předmětem jeho podnikání. V případě, že tak neučiní, vystavuje se riziku povinnosti uhradit zájemci škodu tím způsobenou.

Příkazník nemusí zařizovat záležitost osobně, pokud to není výslovně sjednáno v příkazní smlouvě. Svěří-li však provedení příkazu jiné osobě, odpovídá za její činnost, jako by příkaz plnil sám.

Příkazce je povinen složit příkazníkovi na jeho žádost také zálohu k úhradě hotových výdajů a nahradit mu účelně vynaložené náklady, a to i přes to, že splněním příkazu nebyl zajištěn příkazcem zamýšlený následek.

Pokud jde o ukončení smlouvy, příkazce může smlouvu kdykoli částečně nebo v celém rozsahu vypovědět, zatímco výpověď ze strany příkazníka nabývá účinnosti až ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena příkazci.

Příkazník vystupuje při své činnosti na základě příkazní smlouvy jménem příkazce, tedy např. jeho jménem uzavírá smlouvu s třetí osobou. V této souvislosti je třeba uvést, že příkazník neodpovídá za porušení závazku osoby, s níž uzavřel smlouvu při zařizování záležitosti, pokud se ve smlouvě výslovně nezaručil za splnění závazků převzatých jinými osobami v souvislosti se zařizováním záležitosti pro příkazce.

Ustanovení o příkazní smlouvě se použijí přiměřeně i v případech, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení občanského zákoníku povinnost zařídit určitou záležitost na účet jiného (pokud z těchto jiných ustanovení vyplývá něco jiného).

Příkazní smlouva se uplatní i ve vztahu mezi obchodní společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti (např. jednatel, člen představenstva) anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti (pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností). O tom je podrobněji pojednáno v článku „Manažerská smlouva“.

Smlouva komisionářská

Smlouvou komisionářskou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.

Komisionář je povinen při zařizování záležitosti jednat s potřebnou odbornou péčí podle pokynů komitenta, přičemž odchýlit od jeho pokynů se může pouze v zájmu komitenta, a pokud si nemůže vyžádat jeho včasný souhlas. Pokud komisionář nemůže splnit závazek ze smlouvy sám, je povinen k jeho splnění použít jiné osoby. V případě, že komisionář poruší příkaz komitenta ohledně osoby, s níž měl uzavřít za komitenta smlouvu, odpovídá komisionář, jako by záležitost obstarával sám.

Komisionář na rozdíl od příkazníka jedná svým jménem, nikoli jménem toho, koho zastupuje. Proto stanoví občanský zákoník povinnost komisionáře bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co při tom získal. Komitent je povinen je převzít.

Z jednání komisionáře nevznikají komitentu ve vztahu k třetím osobám ani práva, ani povinnosti. Komitent však může přímo na třetí osobě požadovat vydání věci nebo splnění závazku, které pro něho opatřil komisionář, jestliže tak nemůže učinit komisionář pro okolnosti, které se týkají jeho osoby.

V případě, že třetí osoba neplní povinnost ze smlouvy, kterou s ní komisionář uzavřel, je povinen splnění této povinnosti vymoci, popř. může takové právo převést na komitenta, který si může jeho splnění vymoci již sám.

Komisionářská smlouva je smlouvou úplatnou. Výši úplaty je možné sjednat ve smlouvě. Jinak komisionáři přísluší úplata přiměřená vykonané činnosti a dosaženému výsledku. Na rozdíl od smlouvy příkazní, pokud si strany nesmluví výši úplaty ve smlouvě, zohlední se také výsledek, kterého svou činností komisionář dosáhl. Zároveň s úplatou je komitent povinen uhradit komisionáři náklady, které komisionář nutně nebo užitečně vynaložil při plnění svého závazku. To pouze tehdy, pokud si strany nedohodly, že odměna již náhradu nákladů obsahuje.

Komitent je oprávněn odvolat příkaz jen do doby, než vznikne závazek komisionáře vůči třetí osobě.

Smlouva zasílatelská

Občanský zákoník upravuje dále smlouvu zasílatelskou, ve které se zasílatel zavazuje příkazci obstarat vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného, případně provést i některé s tím související úkony.

Jedná se o smlouvu úplatnou, kdy příkazce je povinen zaplatit zasílateli odměnu. V případě, že si strany nesjednaly výši odměny, má zasílatel nárok na přiměřenou odměnu, která je v době a v místě běžná. Smlouva nemusí být nezbytně v písemné formě, nicméně  je-li smlouva uzavřená jiným způsobem než písemně, je zasílatel oprávněn žádat od příkazce, aby mu doručil příkaz k obstarání přepravy.

Zasílatel je oprávněn využít k přepravě dalšího odesílatele, pokud si strany ve smlouvě nedohodnou něco jiného. Zasílatel je však vždy povinen jednat s vynaložením potřebné péče tak, aby přeprava vyhovovala co nejvíce požadavkům příkazce. K pojištění zásilky je zasílatel povinen pouze v případě, pokud se na tom dohodne s příkazcem ve smlouvě.

V případě vzniku škody na zásilce během přepravy je zasílatel povinen nahradit příkazci škodu. Povinnosti k náhradě škody se může zprostit v případě, že by prokázal, že ji nemohl odvrátit (tedy škoda by na zásilce nastala i bez přičinění zasílatele vyšší mocí).

Velmi důležité pro zasílatele je existence zákonného zástavního práva k zásilce, a to do doby, do které se zásilka u něho nachází, nebo do doby, do které má listiny, kterého opravňují k nakládání se zásilkou. Zástavní právo slouží k zajištění dluhů příkazníka vůči zasílateli vyplývající se zasílatelské smlouvy.

V ostatních záležitostech neupravených v ustanoveních občanského zákoníku týkajících se zasílatelské smlouvy se přiměřeně použijí ustanovení o smlouvě komisionářské.

Smlouva o obchodním zastoupení

Občanský zákoník upravuje smlouvu o obchodním zastoupení poměrně komplexně, přičemž zohledňuje evropskou Směrnici o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (86/653/EHS).

Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeného nebo ujednávat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Na obou stranách tohoto smluvního vztahu stojí podnikatelé.

Obchodním zástupcem nemůže být osoba, která může jako orgán zavazovat právnickou osobu, společník či člen podle zákona zmocněný zavazovat ostatní společníky nebo členy, nebo likvidátor nebo insolvenční správce. Pro některé obchodní vztahy obdobné obchodnímu zastoupení však nelze tento smluvní typ použít. Jedná se o činnost obchodních zástupců, která není placena, a o činnost osob působících na českém nebo zahraničním regulovaném trhu či v českém nebo zahraničním mnohostranném obchodním systému (tedy v oblasti trhu cenných papírů) nebo na komoditní burze.

Smlouva o obchodním zastoupení musí mít písemnou formu a předpokládá dlouhodobější charakter spolupráce smluvních stran.

Na obchodního zástupce klade zákon povinnost uskutečňovat činnost, k níž je zavázán, poctivě, s vynaložením odborné péče. Zástupce je povinen dbát zájmů zastoupeného, jednat v souladu s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělovat zastoupenému nezbytné informace, které se dozví v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí. Zároveň podává zastoupenému zprávu o vývoji trhu a všech okolnostech důležitých pro oprávněné zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování související s uzavíráním obchodů.

Zastoupený je povinen poskytnout zástupci nezbytnou dokumentaci, která se vztahuje k předmětu obchodů, a obstarat mu informace nezbytné k plnění jeho povinností. Zastoupený tak musí předat zástupci podklady a věci potřebné pro plnění jeho povinností, které však zůstávají v jeho vlastnictví. Po ukončení obchodního zastoupení je zástupce povinen tyto věci a podklady zastoupenému vrátit.

Zástupce ručí za splnění povinností třetí osobou, s níž navrhl zastoupenému uzavření obchodu nebo se kterou jménem zastoupeného uzavřel obchod, jen když se k tomu písemně zavázal a obdrží-li za převzetí ručení zvláštní úplatu.

Stanoví-li smlouva, že obchodní zástupce činí právní úkony jménem zastoupeného, řídí se práva a povinnosti s tím související ustanoveními o smlouvě příkazní. Bez udělené plné moci není obchodní zástupce oprávněn jménem zastoupeného uzavírat obchody, cokoli pro něho přijímat nebo činit jiné právní úkony. Nebyla-li tedy plná moc zástupci udělena, může v podstatě pouze obstarávat zastoupenému příležitosti k uzavření smlouvy, avšak sám ji za něj uzavřít nemůže.

Občanský zákoník poměrně detailně upravuje nárok obchodního zástupce na provizi. V dalších ustanoveních je také řešena situace, kdy smlouva mezi zastoupeným a obchodním zástupcem byla ukončena, a zastoupený stále uzavírá obchody se zákazníky, které mu zajistil obchodní zástupce. I v takovém případě má za určitých podmínek obchodní zástupce nárok na provizi.

Zároveň zákon stanoví, že nárok na provizi a na smluvenou úhradu nákladů nevzniká v případech, kdy obchodní zástupce byl při uzavírání obchodu činný jako obchodní zástupce nebo zprostředkovatel pro osobu, s níž zastoupený uzavřel obchod. Jedná se o dispozitivní ustanovení (lze je dohodou stran ve smlouvě vyloučit či modifikovat), které má zabránit porušování povinností a nepoctivému jednání ze strany obchodního zástupce, jímž by se snažil získat provizi dvakrát za jeden sjednaný obchod.

Část ustanovení o obchodním zastoupení má kogentní (závaznou) povahu, část je dispozitivní – u některých z nich však zákon výslovně stanoví, že se od nich lze odchýlit pouze ve prospěch obchodního zástupce, nikoli k jeho újmě.

Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, jedná se o tzv. nevýhradní obchodní zastoupení. Zastoupený tedy může pověřit i jiné osoby obchodním zastoupením, jež sjednal s obchodním zástupcem, a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému, i pro jiné osoby nebo uzavírat obchody, jež jsou předmětem obchodního zastoupení, na vlastní účet nebo účet jiné osoby.

Pokud strany zamýšlí sjednat obchodní zastoupení jako výhradní, musí tak učinit výslovně ve smlouvě. Zastoupený je pak povinen ve stanovené územní oblasti a pro určený okruh obchodů nepoužívat jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce není oprávněn v tomto rozsahu vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet nebo účet jiné osoby.

Další významné aspekty smlouvy o obchodním zastoupení jsou způsoby ukončení smlouvy výpovědí (§ 2510 a násl. občanského zákoníku), právo na zvláštní odměnu (§ 2514 a násl. občanského zákoníku) a konkurenční doložka (§ 2518 občanského zákoníku). V souvislosti s ochranou obchodního tajemství a důvěrných informací doporučujeme uzavřít s druhou stranou zvláštní smlouvu, která vymezí, co podnikatel považuje za své obchodní tajemství a za důvěrné informace, a jasně v této smlouvě formulovat, že takové informace nesmějí být zneužity. V praxi se taková smlouva často označuje zkratkou „NDA“ (anglicky „non disclosure agreement“, dohoda o ochraně informací a zákazu jejich zneužití).

Pro řešení otázek, které nejsou upraveny ve smlouvě, ani v ustanoveních zákona o smlouvě o obchodním zastoupení, použije se podpůrně úprava smlouvy příkazní.

Smlouva o zprostředkování

Smlouvou o zprostředkování (§ 2445 a násl. občanského zákoníku) se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje možnost uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

Zprostředkovatel je povinen bez zbytečného odkladu sdělovat zájemci okolnosti důležité pro jeho rozhodování o uzavření zprostředkovávané smlouvy a zájemce je povinen sdělovat zprostředkovateli vše, co pro něho má rozhodný význam pro uzavření této smlouvy. Je zde tedy dána oboustranná informační povinnost, obdobně jako u smlouvy o obchodním zastoupení.

Zprostředkovateli vzniká nárok na provizi, je-li uzavřena smlouva, jež je předmětem zprostředkování. Tedy v den uzavření takové smlouvy je provize již splatná a zprostředkovatel jí může požadovat. Jedná se ovšem o dispozitivní ustanovení, kdy si strany mohou splatnost provize dohodnout odlišným způsobem. Důležitý je výsledek, nikoli samotná činnost zprostředkovatele. Strany se však mohou ve smlouvě dohodnout, že zprostředkovatel je povinen pouze obstarat pro zájemce příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, a pak vzniká zprostředkovateli nárok na provizi již samotným obstaráním této příležitosti.

Okamžik vzniku nároku na provizi je možné sjednat i jiným způsobem. Nárok např. může vzniknout teprve ve chvíli, kdy třetí osoba splní závazek ze zprostředkovávané smlouvy. V takovém případě však vzniká zprostředkovateli tento nárok rovněž v případě, kdy závazek třetí osoby vůči zájemci zanikl nebo se jeho splnění oddálilo z důvodů, za něž nese odpovědnost zájemce.

Výši provize si strany určí ve smlouvě, a pokud ne, má zprostředkovatel nárok na provizi obvyklou za zprostředkování obdobných smluv v době uzavření smlouvy o zprostředkování.

Zprostředkovateli nevzniká nárok na provizi, jestliže smlouva s třetí osobou byla uzavřena bez jeho součinnosti, nebo jestliže v rozporu se smlouvou byl činný jako zprostředkovatel též pro osobu, s níž byla uzavřena zprostředkovávaná smlouva. Ustanovení s obdobným významem a účelem najdeme také u smlouvy o obchodním zastoupení (viz výše).

Nárok na úhradu nákladů spojených se zprostředkováním má zprostředkovatel vedle provize, jen když to bylo výslovně sjednáno. Pokud si strany náhradu nákladů nesjednají ve smlouvě, uplatní se zákonná domněnka, že nárok na náhradu nákladů má zprostředkovatel tehdy, pokud nebyla ujednána provize.

Zprostředkovatel neručí za splnění závazku třetích osob, s kterými zprostředkoval uzavření smlouvy. Nesmí však navrhovat zájemci uzavření smlouvy s osobou, ohledně které ví nebo musí vědět, že existuje důvodná pochybnost, že splní řádně a včas své závazky ze smlouvy. Zákon dává zájemci právo požadovat po zprostředkovateli, aby mu sdělil údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti osoby, s kterou zprostředkovatel navrhuje uzavření smlouvy. Zájemce by tedy ve svém vlastním zájmu měl tohoto práva využít.

Smlouva o zprostředkování zaniká, jestliže smlouva, jež je předmětem zprostředkování, není uzavřena v době určené ve smlouvě o zprostředkování. Není-li tato doba takto určena, může kterákoli strana smlouvu ukončit tím, že to oznámí druhé straně.

V případě, že je smlouva s třetí osobou uzavřena (nebo splněna) teprve po zániku smlouvy o zprostředkování, nebrání to vzniku nároku zprostředkovatele na provizi.

Úprava smlouvy o zprostředkování je (kromě základního ustanovení o podstatných náležitostech smlouvy) dispozitivní, strany tedy mají možnost upravit si vzájemná práva a povinnosti odchylně. Smlouva nemusí mít písemnou formu.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.