English version
Po vstupu do Evropské unie se ČR formálně vzdala práva uskutečňovat vůči třetím zemím samostatnou obchodní politiku, ale neznamená to, že by rezignovala na zájmy, jež na třetích trzích má. ČR se vstupem do EU připojila k celní unii, která na dovozy a vývozy z a do třetích zemí uplatňuje jednotné úpravy obchodních vztahů, závazné pro všechny členské státy EU.
Podle článku 207 Smlouvy o fungování Evropské Unie (tzv. Lisabonská smlouva), bývalý čl. 133 Smlouvy o založení Evropského společenství, je společná obchodní politika ve výlučné pravomoci Společenství a zakládá se na jednotných principech, zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání preferenčních obchodních dohod týkajících se obchodu zbožím a službami, obchodní aspekty duševního vlastnictví, přímé zahraniční investice, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politiku a opatření na ochranu obchodu, jako jsou opatření pro případ dumpingu a subvencování.
Evropská unie všemi dostupnými nástroji zajišťuje výhodný přístup unijního zboží na trhy třetích zemí a otevírá svůj trh pro zahraniční zboží, přičemž důsledně sleduje dodržování mezinárodních pravidel obchodu a v případě jejich porušování přijímá opatření na ochranu svých zájmů.
Společná obchodní politika má tři dimenze:
- multilaterální dimenzi (Světová obchodní organizace a další mezinárodní organizace),
- bilaterální dimenzi (dohody o volném obchodu, regionální dohody) a
- autonomní dimenzi (systém všeobecných celních preferencí, ochranná opatření).
Tvorba, principy a strategie obchodní politiky
Z pohledu institucionálního je rozhodujícím orgánem pro provádění společné obchodní politiky Rada EU, která rozhoduje na základě návrhů předložených Evropskou komisí. Nejen při sjednávání obchodních dohod Komisi pomáhá konzultacemi zvláštní výbor ustavený Radou (Výbor pro obchodní politiku). Dalšími fóry pro obhajobu a prosazování národních zájmů členských států jsou samostatné formace Výboru pro obchodní politiku (pro oblast služeb a investic, textilu, oceli a dalších vybraných průmyslových sektorů) a teritoriálně i zbožově zaměřené pracovní skupiny Rady.
Na pravidelných zasedáních Výboru pro obchodní politiku, řízeném představitelem země předsedající Radě EU, diskutují zástupci všech členských států s Evropskou komisí o celém spektru mnohostranných i bilaterálních obchodně politických témat, od strategických záměrů až k jednotlivým opatřením a potížím při vývozu jednotlivých výrobků.
Tvorba a provádění obchodní politiky se v EU uskutečňuje efektivním a transparentním způsobem, zainteresováni jsou také představitelé zájmových skupin a občanské společnosti vč. představitelů průmyslu, sociálních partnerů, odborových svazů a nevládních organizací, a to např. formou plenárních setkání, specializovaných pracovních skupin i jednání ad hoc.
