Správní řád

Příslušnost správních orgánů

Věcná příslušnost

Správní orgány jsou věcně příslušné jednat a rozhodovat ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. Dle věcné příslušnosti se určuje typ či druh správního orgánu, který je oprávněn a povinen vést v konkrétním případě správní řízení a vydat rozhodnut. Tato bývá zpravidla stanovena zvláštním právním předpisem.

Místní příslušnost

Dle místní příslušnosti se určuje, který z věcně příslušných správních orgánů má z hlediska své územní působnosti vést příslušné správní řízení.

Tam, kde se řízení týká činnosti účastníka řízení, řídí se místní příslušnost místem této činnosti. V řízeních týkajících se nemovitostí se místní příslušnost řídí místem, kde se nemovitost nachází. Pokud se neuplatní ani jedno ze dvou uvedených pravidel, řídí se místní příslušnost podle některé z forem úřední evidence účastníka ve vztahu k určitému místu. V případě řízení týkajících se podnikatelské činnosti účastníka, který je fyzickou osobou, jde o místo jeho podnikání (sídlo zapsané v obchodním či živnostenském rejstříku).

V této souvislosti je nutno upozornit, že podnikatel má povinnost do obchodního rejstříku zapisovat své skutečné místo podnikání. V ostatních řízeních, týkajících se fyzické osoby, se místní příslušnost řídí místem jejího trvalého pobytu.

Průběh správního řízení

Zahájení správního řízení

Zvláštní právní předpis určí, zda se řízení zahajuje na návrh nebo z úřední povinnosti – tedy vychází-li se ze zásady dispoziční nebo ze zásady oficiality.

Je-li řízení zahájeno na žádost, vymezuje předmět řízení žadatel a disponuje s ním i s řízením – může ho v průběhu řízení zúžit, nebo vzít návrh zpět, v těchto případech správní orgán řízení zastaví. K rozšíření předmětu řízení je třeba přivolení správního orgánu, který může vyhovět jen za podmínek stanovených v § 41 odst. 8 SpŘ. Řízení je zahájeno dnem, kdy návrh došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.

Nejobecnější úkon účastníka vůči správnímu orgánu je podání.

Základními náležitostmi každého podání jsou:

• uvedení toho, čeho se podání týká a co jím účastník sleduje,
• uvedení toho, kdo podání činí (fyzická osoba uvede své jméno, příjmení, datum narození, místo trvalého pobytu, jinou adresu na doručování; právnická osoba uvede svůj název, případně obchodní firmu, identifikační číslo, adresu sídla, jinou adresu pro doručování),
• označení správního orgánu, jemuž je určeno,
• podpis osoby, která podání činí,
• jiné náležitosti stanovené zvláštními předpisy.

Nemá-li podání předepsané náležitosti, je správní orgán povinen podateli pomoci nedostatky odstranit nebo ho vyzvat k jejich odstranění a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Účastník by měl podání učinit u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný, pokud je podání adresováno a doručeno nepříslušnému správnímu orgánu, je tento orgán povinen je postoupit příslušnému orgánu a vyrozumět o tom podatele.

Jak již bylo uvedeno, z hlediska případné lhůty k podání je důležité, že za den, kdy je podání učiněno, se v takovém případě považuje až den jeho doručení věcně a místně příslušnému orgánu.

Za podání je možné označit i úkon, v němž není uvedeno, kterému konkrétnímu správnímu orgánu je určen, pokud je z jeho obsahu zřejmé, že podatel zamýšlí reakci některého správního orgánu. Povinností správního orgánu je posuzovat podání podle jeho skutečného obsahu, bez ohledu na to, jak je označeno.

Při zahájení z moci úřední musí být předmět řízení vymezen v oznámení o zahájení řízení, správní orgán má ještě před zahájením řízení pravomoc požadovat vysvětlení od každého, kdo by mohl přispět k objasnění skutečností, odůvodňujících případné zahájení řízení z moci úřední, a zajišťovat důkazy, je-li důvodná obava, že později by nemohly být provedeny, nebo by to přineslo značné obtíže.

Zahájení řízení brání dvě překážky řízení – litispendence a res iudicata. Tyto je potřeba posoudit právě ještě před samotným zahájením řízení.

Litispendence

Tato překážka nastává v okamžiku, kdy o téže věci bylo již dříve z téhož důvodu zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Pokud tuto skutečnost správní orgán kdykoliv během řízení zjistí, je povinen řízení zastavit.

Res iudicata

Tuto překážku tvoří stav, kdy určitému účastníkovi již bylo dříve přiznáno totéž právo nebo uložena tatáž povinnost, řízení správní orgán taktéž v tomto případě zastaví.

Doručování

Správní řád stanoví prioritu doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Datovou schránku zřizuje Ministerstvo vnitra ČR na žádost fyzickým osobám podnikajícím i nepodnikajícím. Právnické osobě zapsané v obchodním rejstříku zřizuje Ministerstvo vnitra ČR datové schránky automaticky.

Není-li možné doručení do datové schránky, lze písemnost doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

V případě, že není adresát (fyzická osoba), či jakákoli osoba, které by bylo možno písemnost doručit v případě právnické osoby, zastižen/a a písemnost nebylo možné doručit ani jiným způsobem dle správního řádu, písemnost se uloží. Adresát je následně vyzván, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Po uplynutí úložní doby je písemnost vhozena do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán. Uplynutím úložní doby se zásilka považuje za doručenou, pokud není náhradní doručení výslovně vyloučeno.

Zjišťování stavu věci

Správní řízení je většinou písemné, ústní jednání nařídí správní orgán v případech, kdy to vyžaduje zákon nebo jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. V každé věci se vede spis – obsahuje podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další doklady vztahující se k věci. Do spisu mohou nahlížet a pořizovat si z něho výpisy účastníci řízení a jejich zástupci, jiné osoby musí splňovat zákonem stanovené podmínky.

Správní orgán je vázán zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle § 3 SpŘ, při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů by tedy neměly vznikat nedůvodné rozdíly. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán i bez návrhu povinen zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (§ 50 odst. 3 SpŘ).

Při zjišťování skutkového stavu je nutné postihnout všechny rozhodné skutečnosti tak, aby vytvořily dostatečný základ pro rozhodování. Jako podklad pro rozhodnutí může sloužit vše, co umožní tohoto cíle dosáhnout – zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti a skutečnosti obecně známé, i podklady od jiných orgánů.

Podklady opatřuje správní orgán, přičemž platí obecně zásada součinnosti s účastníky, kteří jsou povinni na podporu svých tvrzení označit příslušné důkazy. Pro sporné řízení platí, že správní orgán vychází z důkazů, které byly účastníky navrženy, může však provést i důkazy, které nebyly účastníky označeny, pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci.

Platí zásada slyšení účastníků – § 36 odst. 2, 3 SpŘ – podle ní mají účastníci právo v řízení vyjádřit své stanovisko a musí jim být dána možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ke všem podkladům rozhodnutí. Na požádání účastníka může správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil účastník sám.

Správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti – do vydání rozhodnutí tvoří jeden celek, účastníci mohou přinášet své návrhy, stanoviska, či označovat důkazy kdykoli v průběhu řízení až do vydání rozhodnutí.

K provedení důkazu lze použít všechny důkazní prostředky, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získávány v rozporu s právními předpisy. Správní orgán je povinen obstarávat důkazy – pokud jde o návrhy účastníků, není jimi vázán, ale vždy provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, s tzv. opomenutými důkazy by se měl vyrovnat v odůvodnění rozhodnutí.

Provádění a hodnocení důkazů je svěřeno výlučně správnímu orgánu, o provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, aby se ho mohli účastnit. Správní orgán hodnotí důkazy podle zásady volného hodnocení důkazů, aniž by byl tedy vázán formálními pravidly, a je věcí volné úvahy správního orgánu, zda bude mít rozhodné skutečnosti za dostatečně dokázané. Správní orgán odpovídá za to, že rozhodnutí bude zákonné a správné.

Náklady řízení

Náklady, které vznikly správnímu orgánu (popř. dotčenému správnímu orgánu), nese tento orgán a náklady, které vznikly účastníkovi, nese účastník. Zákon ale může obsahovat určité modifikace (především s ohledem na zásadu zavinění a zásadu úspěchu ve věci v řízení sporném):

• správní orgán uloží účastníku řízení povinnost nahradit část nákladů řízení paušální částkou, jestliže řízení vyvolal porušením své právní povinnosti;
• správní orgán uloží určitým osobám povinnost nahradit náklady řízení, které porušením procesních povinností vyvolaly, a které by jinak správnímu orgánu nevznikly;
• správní orgán uloží osobě povinnost nahradit náklady za obstarání potřebných údajů z jím vedené evidence, pokud byl o jejich získání požádán;
• ve sporném řízení přizná správní orgán účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (pokud měl účastník jen částečný úspěch, může správní orgán náhradu nákladů poměrně rozdělit, popř. rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů; plná náhrada může být přiznána, pokud měl účastník neúspěch v poměrně nepatrné části nebo pokud rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, anebo na úvaze správního orgánu);
• náklady exekuce hradí povinný (kromě výjimek uvedených v § 115 písm e) a f) SpŘ).

Rozhodnutí ve věci

Rozhodnutím, resp. výrokem, správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti jmenovitě určitých osob, nebo ve výroku rozhodnutí prohlašuje, zda určité právo nebo povinnost určité osoby existuje. Je-li určena povinnost, určí se ve výroku i v jaké lhůtě má být splněna a další potřebné údaje, dále se zde uvádějí právní ustanovení, která byla při rozhodování použita.

Z výroku vyplývají bezprostřední právní účinky rozhodnutí, výrok nabývá právní moci a vykonatelnosti.

Odůvodnění pak obsahuje důvody, které správní orgán k rozhodnutí vedly, dále musí objasňovat, ze kterých podkladů správní orgán při svém rozhodování vycházel, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádřeními k podkladům, úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů a při výkladu právních norem. Zákon umožňuje vydat rozhodnutí bez odůvodnění pouze, pokud orgán prvního stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví.

Poučení, jakožto nezbytná náležitost rozhodnutí obsahuje informaci o tom, zda je možno proti danému rozhodnutí přípustné podat opravný prostředek, dále za jakých podmínek, který správní orgán o opravném prostředku bude případně rozhodovat a u kterého správního orgánu se odvolání podává, zda má či nemá odvolání odkladný účinek.

Rozhodnutí

Rozhodnutí se zásadně vyhotovuje v písemné formě, případnou výjimku stanoví zákon. I ústně vyhlášené rozhodnutí správní orgán písemně potvrdí. V případě, že písemné vyhotovení rozhodnutí obsahuje zřejmé nesprávnosti (chyby technického charakteru), správní orgán jej na požádání, ale i bez návrhu, opraví. Pokud se zřejmé nesprávnosti týkají výroku, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí.

Rozhodnutí je oznámeno zásadně doručením do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením, v zákonem stanovených případech pak rovněž veřejnou vyhláškou.

V právní moci je rozhodnutí, které bylo oznámeno a nelze ho napadnout řádným opravným prostředkem (odvolání, rozklad, odpor). Takové rozhodnutí je závazné a nezměnitelné. Závazné je rozhodnutí vždy pro účastníky a pro všechny správní orgány, pro jiné osoby je závazné, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu je závazné pro každého.

Vykonatelné je rozhodnutí nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je uveden ve výroku. Vykonatelnost znamená uskutečnitelnost, schopnost rozhodnutí vyvolat důsledky v něm předvídané, z obsahu rozhodnutí vyplývá, jakým způsobem ho lze vykonat. Vykonatelnost někdy splývá se závazností. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění jsou vykonatelná, jsou-li v právní moci, účastník je poté povinen plnit povinnosti jemu stanovené. Pokud byla ke splnění povinnosti stanovena lhůta, jsou taková rozhodnutí vykonatelná jejím marným uplynutím (vykonatelností se zde rozumí možnost provést nucený výkon povinnosti – exekuci).

Správní řád upravuje více forem rozhodnutí – je nutno rozlišovat rozhodnutí a usnesení, v zákoně rozhodnutí označuje jednak individuální správní akt, jednak se jím rozumí forma rozhodnutí odlišná od jiných forem, zejména usnesení, kterým správní orgán nejčastěji upravuje průběh řízení.

Rozhodnutí se přijímá především ve věci samé, v písemném vyhotovení je označené jako rozhodnutí (pokud ho zvláštní zákon nazývá jinak, přejímá jejich název – koncese, autorizace atd.), forma rozhodnutí se užívá i u prohlášení nicotnosti, nařizování předběžného opatření nebo při ukládání pořádkové pokuty.

Usnesení

Usnesením rozhoduje správní orgán, pokud tak výslovně stanoví zákon. Prostřednictvím usnesení je většinou rozhodováno při vedení řízení. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek.

Některá usnesení je možné vydávat bez předchozího řízení, popř. se oznamují omezenému okruhu osob. Usnesení, které se pouze poznamenává do spisu, může správní orgán v průběhu řízení nahradit novým usnesením, není jím tedy vázán, účastníci se o jeho obsahu vhodným způsobem vyrozumí. Odvolání proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon, není možné (např. postoupení věci).

Další formy rozhodnutí

Další zvláštní formou rozhodnutí je schválení smíru, rozhodnutí na místě, příkaz, příkaz na místě, vydání dokladu místo rozhodnutí, uzavření veřejnoprávní smlouvy namísto rozhodnutí.

Rozhodnutí o schválení smíru ve sporném řízení

• ve výrokové části zahrnuje: obsah smíru, prohlášení správního orgánu, že smír schvaluje, jestliže dojde k závěru, že neodporuje právním předpisům ani veřejnému zájmu;
• jakmile je návrh na smír předložen, nemůže do něj správní orgán zasahovat;
• z hlediska hmotného práva je schválení smíru možné jen tam, kde navrhovatel a odpůrce mohou disponovat určitými právy a povinnostmi.

Rozhodnutí na místě

• účastníkovi se vyhlašuje ústně, doplní se písemným potvrzením, písemné vyhotovení se doručuje dodatečně;
• účelem je okamžité uložení povinnosti, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo je-li možné bezprostředně navázat na výkon dozoru;
• odvolání nemá odkladný účinek, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

Příkaz

• je jím možno uložit povinnost v řízení, které bylo zahájeno z moci úřední nebo v řízení sporném;
• správní orgán ho může vydat, pokud považuje skutková zjištění za dostatečná;
• může být prvním úkonem v řízení, lze jím uložit jakoukoli povinnost;
• jedinou obranou je odpor, pokud není podán včas, příkaz se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, lhůta k podání odporu činí 8 dnů;
• musí být prokazatelně doručen do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno.

Příkaz na místě

• je variantou příkazního řízení, slouží pro uložení povinnosti k peněžitému plnění do 10 000 Kč nebo jiné povinnosti, pokud ji účastník může splnit ihned na místě;
• lze vydat jen se souhlasem adresáta, podpisem adresáta se příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

Vydání dokladu namísto rozhodnutí

• má zjednodušit řízení o vydání dokladu, rozhodnutí se pouze poznamenává do spisu, dnem převzetí dokladu žadatelem nabývá právní moci a vykonatelnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.