Správní řád

Lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení

Od zahájení řízení počíná běžet lhůta pro rozhodnutí. Obecně platí, že by rozhodnutí mělo být vydáno bezodkladně (§ 71 odst. 1 SpŘ). V případě, že to není možné, platí pro vydání rozhodnutí obecná 30denní lhůta počínající zahájením řízení. K této obecné lhůtě se pak připočítávají lhůty ve smyslu § 71 odst. 3, písm. a), b) SpŘ podle obtížnosti věci. Odlišné lhůty rovněž může stanovit zvláštní zákon.

Pokud je správní orgán nečinný, nebo je zjevné, že nedodrží stanovené lhůty nebo nebude v řízení řádně pokračovat, přijme nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti.

Odvolací řízení

Odvoláním se účastník může bránit proti rozhodnutí správního orgánu první instance.

Pokud zákon nestanoví jinak, podává se odvolání do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí tomu orgánu, který rozhodnutí vydal. Odvoláním lze napadnout celou výrokovou část, jednotlivý výrok nebo jen vedlejší ustanovení, pokud není v odvolání rozsah určen, platí, že se účastník domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné.

Včasné a přípustné odvolání má zpravidla odkladný účinek. To znamená, že rozhodnutí do vyřízení odvolání nemůže nabýt právní moci, odkládá se i vykonatelnost; v některých případech je odkladný účinek odvolání vyloučen zákonem, z vymezených důvodů ho může vyloučit i správní orgán.

Rozhodování o odvolání předává správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, odvolacímu orgánu, kterým je nejblíže nadřízený správní orgán (§ 89 odst. 1 SpŘ, § 178 SpŘ). Výjimku pak představuje možnost tzv. autoremedury (§ 87 SpŘ) – to znamená, že správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může sám rozhodnout o odvolání tak, že rozhodnutí změní nebo zruší, ovšem za podmínky, že odvolání plně vyhoví a nebude tím způsobena újma žádnému z účastníků. Správní orgán nesmí takto postupovat, pokud by hrozila újma někomu z účastníků, ledaže by tito účastníci s ohrožením předem vyslovili souhlas. Rozhodnutí v autoremeduře je rozhodnutím prvoinstančním, lze ho napadnout odvoláním.

Odvolací správní orgán z úřední povinnosti přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy, k vadám řízení odvolací orgán nepřihlédne, pokud nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Výchozí zásadou odvolacího řízení je úplná revize zákonnosti rozhodnutí, včetně procesních otázek.

Je-li odvoláním napadena výroková část v omezeném rozsahu, je třeba posoudit schopnost ostatních výroků samostatně nabýt právní moci, to je podmíněno tím, že výrok netvoří nedílný celek a nebude způsobena újma některému z účastníků a povaha věci to umožňuje (§ 82 odst. 3 SpŘ). Pokud nenapadené části výroku tyto podmínky nesplňují, nenabyde právní moci a v odvolacím řízení se uplatní úplná revize zákonnosti celé výrokové části.

K novým skutečnostem a návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne správní orgán jen tehdy, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.

Správnost rozhodnutí odvolací orgán přezkoumává pouze v rozsahu námitek uvedených v řádném opravném prostředku, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Správnost vždy vychází ze zákonnosti.

Rozhodování o odvolání je založeno na zásadě apelační. To znamená, že dojde-li odvolací orgán k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné nebo nesprávné nebo došlo k závažným vadám řízení:

• napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví – v případě, že vady rozhodnutí jsou takového charakteru, že v řízení nelze dále pokračovat, jestliže se jednalo o řízení zahájené z moci úřední, popř. nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, současně se v rozhodnutí výslovně řízení zastaví;
• napadené rozhodnutí změní – v těchto případech je odvolací orgán omezen, nejsou přípustné změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele, s výjimkou případů, kdy odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, nebo je napadané rozhodnutí v rozporu se zákonem nebo to vyžaduje veřejný zájem, kterého orgán prvního stupně nedbal. Odvolací orgán je rovněž omezen zákazem tzv. překvapivých rozhodnutí (odvolací orgán by např. zcela změnil právní kvalifikaci nebo rozšířil předmět řízení, které bylo zahájeno z moci úřední, a v důsledku toho chtěl změnit práva a povinnosti, popř. uložit i jiné povinnosti, čímž by účastníkovi hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se), odvolací orgán je dále omezen zákazem změn rozhodnutí orgánů územních samosprávných celků vydaných v jejich samosprávné působnosti (ochrana před zásahy do práva na samosprávu);
• napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal – orgán prvního stupně je při dalším projednávání věci vázán právním názorem odvolacího orgánu, odvolací orgán rozhoduje jako při kasaci, tímto způsobem se rozhoduje v případech, kdy není možné provést změnu rozhodnutí nebo pokud vady napadeného rozhodnutí jsou tak závažné, že je nelze úspěšně napravit, popř. by to bylo spojeno s neúměrnými potížemi.

Na základě apelačního principu se však neposuzuje pouze právní stránka věci, ale též správné skutkové zjištění orgánu v prvním stupni (na rozdíl od principu revizního).

Odvolací orgán odvolání zamítne:

• z důvodů věcných – shledá-li odvolání nedůvodným a současně napadané rozhodnutí jako věcně správné potvrdí (§ 90 odst. 5 SpŘ);
• z důvodů formálních – odvolání bylo podáno opožděně nebo je nepřípustné (§ 92 odst. 1 SpŘ). Odvolací orgán je povinen zkoumat, jestli nejsou dány předpoklady pro přezkumné řízení, pro obnovu řízení, nebo pro vydání nového rozhodnutí. Pokud jsou tyto podmínky splněny, posuzuje se odvolání jako podnět k přezkumnému řízení, žádost o obnovu řízení nebo jako žádost o vydání nového rozhodnutí.

Odvolací orgán zároveň může odvolací řízení zastavit, pokud účastník vzal podané odvolání zpět a ve věci nebylo podáno jiné odvolání (§ 91 odst. 3 SpŘ). Proti rozhodnutí odvolacího orgánu se pak ale nelze dále odvolat a nabývá právní moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a dalším účastníkům, o jejichž právech a povinnostech bylo rozhodnuto (§ 91/1 SpŘ).

Rozklad se jakožto zvláštní typ opraveného prostředku podává proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného správního úřadu v prvním stupni. O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu na návrh rozkladové komise; ustanovení o rozhodnutí o rozkladu vychází z úpravy autoremedury (§ 87 SpŘ), současně platí ustanovení o rozhodování odvolacího orgánu, pokud to nevylučuje povaha věci. Rozklad nemá devolutivní účinek – to znamená, že o rozkladu rozhoduje tentýž orgán, který rozhodnutí vydal.

Podání rozkladu vždy vyvolává přezkum zákonnosti rozhodnutí, ale i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. V případě, že je zjištěna nezákonnost, bude se postupovat podle § 90 SpŘ; pokud půjde o námitky nesprávnosti, je možno jim pouze plně vyhovět, za podmínky, že tím nebude způsobena újma ostatním účastníkům, ledaže by s tím výslovně souhlasili, jinak musí orgán rozklad zamítnout.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.